Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Death for love 3.

29.06.2010 (08:15) • EvilAngel • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1213×

Bella:

V jednu chvíli, když se pokoušel, ale po chvíli to vzdal. Po pár sekundách jsem z něho ale seskočila a zápalky strčila do kapsy. Byla jsem zhnusená. Zhnusená sama ze sebe. Dyť i on musí mít nějakou rodinu. Nemohu jim způsobit tu bolest. Šokován se na mě podíval a já vzdychla.

„Promiň,“ špitla jsem.

Nemohla jsem. Nedokázala bych to. V očích jsem měla bolest a smutek. Už ne zlobu.

„Ella byla má sestra. Milovaly jsme se, jako kdybychom byly vlastní. Zachránila mi život a postarala se o mě. Učila mě, jak žít s tím, že už nejsem člověk. Pak jde na lov a nevrátí se. Vzal jsi mi život. Něco, pro co jsem existovala,“ řekla jsem se smutkem v očích.

Edward:

Postavil jsem se a přehlížel, co se stalo.

Nemohl jsem nic říct, neměl jsem co, udělal jsem to, zabil jsem ji a už to nevrátím.

Měl jsem na sebe vztek na sebe samého. Sakra, proč jsem taková zrůda? Proč musí být takovéhle zákony. Neměl jsem ji zabíjet. Zabil jsem někoho, kdo miloval a byl milován. A ublížil někomu, kdo si to třeba ani nezasloužil.

Jen jsem tupě zíral před sebe. Výraz se mi neměnil, i když jsem měl sto chutí řvát na celý svět. Tady slovo promiň, nepomůže. Oči mi sjely na ni a já jsem litoval ještě víc svého činu, když sem viděl ty její oči plné smutku a bolesti.

Měla být už dávno mrtvá a nemusel jsem tady stát a koukat se na to. Ale co je vlastně dobrý? Zabít ji?

Bella:

Podívala jsem se na něj. Nemůžu ho přece zabít. Vždyť on si jen chránil svůj domov. Pouze jsem se otočila a smutně se podívala na zem.

Škoda, už nemohu uronit ani jednu zatracenou slzu. Slzu ze smutku a bolesti. Nemohu dát najevo, jak moc mi kdo ubližuje. Jak moc mě co bolí.

Rozešla jsem se ladným krokem směrem do lesa. Pryč od něj. Pryč od vzpomínek. Doufala jsem, že se vrátím domů a zapomenu. Začnu znova. Přestěhuju se do deštného města. Města, kde se mi před očima nebude stále zjevovat Ella.

Edward:

Polkl jsem. Nohy mi ztěžkly, zaťal jsem  ruce v pěst a podíval se na strom, do kterého jsem měl chuť mlátit celou noc. Udržel jsem se a díval jsem se na ni, jak mizí v lese.

„Promiň, nechtěl jsem nikomu nijak ublížit," zakřičel sem za ní.

Vypadlo to ze mě, ani jsem nevěděl jak. Nechtěl jsem to říct. Ale řekl jsem to, ani jsem nevěděl proč a čekal jsem na její reakci. Rád bych to tak napravil.

Les byl pořád tichý, vítr začal ohýbat ještě víc stromy a pohrával si s větvemi stromů.

Bella:

Já jsem se prudce otočila, když řekl, promiň. Ve tváři se mi mihl šok.

„Promiň? Jela jsem sem až ze Seattlu a musím se vrátit. Jela jsem sem zbytečně. Abych zde zjistila, že mi jen zemřela sestra,“ vyprskla jsem.

Edward:

Musel jsem něco říct, ale asi to nebylo zrovna to nejlepší, co sem mohl v této situaci říct a jen ji to ještě víc naštvalo. Měl jsem raději mlčet a obrátit se a odejít. Všechno mě to tak mrzelo a chtěl jsem to nějak odčinit, ale jak vrátím smrt? Nedá se to odčinit.

Podíval jsem se zahanbeně do země a chtěl jsem něco říct, ale krk se mi stáhl a nevydal jsem ze sebe hlásku.

Všiml jsem si menší veverky, která proběhla kolem, a zasyčel jsem na ni naštvaně. Couvl jsem dozadu a málem jsem se posadil na zadek. Otočil jsem se k odchodu, zrak mi spočinul na prázdném lese.

Rozešel jsem se a již jsem se neohlížel, neměl jsem co říct a ani jsem nechtěl.

Bella:

Já jsem se za ním podívala. Sklopila jsem smutně zrak.

Jak si mohl. Jak si mi mohl zabít mou sestru. Mou Ellu?

Vše a hlavně ztráta mi docházela až teď. Udělala jsem pár kroků do lesa a pak jsem sjela na kolena a podívala se smutně do země.

Byla jsem ráda za to, že jsem sama.

Tváře jsem si dala do dlaní a přísahala bych, že kdybych mohla, vybrečela bych snad i moře.

Edward:

Už dál jsem se neohlížel a mířil jsem lesem přes spadlé kmeny a křoví do mého domu, kde už na mě čekala rodina, očekávající jak bylo na lovu.

Cestou tam jsem si v hlavě promýšlel, co bych jim měl říct, jakou lež bych jim měl říct tak, aby tomu uvěřili.

Nerad jsem je obelhával, nechtěl jsem jim lhát. Měl jsem na výběr ze dvou možností. Buď jim řeknu pravdu a ona zemře, což jsem nechtěl, nebo jim lhát.

Co bylo lepší?

Zastavil jsem se na místě a podíval jsem se utrápeně do lesa a podíval se po dívce, kterou nebylo nikde vidět, a les byl jako vždy tichý.

Bella:

Musím se vzpamatovat, přece jsem silná, okřikla jsem se v duchu a vyskočila na nohy. Popadla jsem ze země můj batoh.

Oči mi zčernaly. Potřebovala jsem na lov. Ale tady jsem měla strach. Musela jsem teď v lese přečkat noc a ráno se vydat zpátky na letiště směr Seattle.

Šla jsem tedy ke stromu. Hodila jsem batoh na zem a lehla si do jehličí. Bylo to pohodlné. Byla tma a já jsem zavřela oči. Nespala jsem však. Nemohla jsem. Ponořila jsem se hluboko do svých vzpomínek. Stále jsem cítila, jako kdyby tu se mnou Ella byla. Jako kdyby ležela vedle mě a držela mě za ruku a říkala „to zvládneš, si přece má silná sestra“.

Ale jak mohu být silná, když tě nedokážu ani pomstít? Ach, Ello. Co jsem to jen udělala.

Rose:

Seděla jsem v obýváku na gauči vedle Emmetta a sledovala jsem televizi. Ale nudila jsem se, a tak jsem nakonec vstala a podívala se na Emmetta. Posadila jsem se mu na klín.

Emmett:

Usmál jsem se na Rose, která si na mě právě sedala. Zhluboka jsem ji políbil a přitáhl si ji více k sobě.

Jasper:

Byl jsem stále po boku Alice, kdyby náhodou něco potřebovala.

Edward:

Pomalu jsem nakračoval v mechu k svému domu a utápěl jsem se ve svých myšlenkách hloub a hloub.

Dospěl jsem k závěru. Budu své rodině lhát a tím zachráním jeden život. Oblehávat svoji rodinu nebude zrovna lehké a neudržím to dlouho, ale to už bude ona určitě daleko pryč. Říkal jsem si v duchu a díval jsem se na velký dům. Rozhodně mě tam již čekali. Dneska byl ten den, kdy měl umřít upír a zrovna mou rukou. Proč vybrali mě? Vystoupil po schodech a vešel do dveří. Zahlédl jsem Emmetta s Rose.

Všichni čekali právě na příchod Edwarda

Jasper, Emmett a Rose byli v tu chvíli všichni na nohou a mířili si to za Edwardem.

„Ahoj jaký byl lov,“ řekli všichni najednou, až to znělo legračně.

Emmett:

Zasmál jsem se a vyčkával odpovědi Edwarda.

Alice:

Neotálela jsem a připojila se s úsměvem k ostatním.

Edward:

Všechny jsem je sjel pohledem. Připadalo mi to dost ujetý, jak všichni čekali jako poslušný pejsci a slintali po čerstvém mase. Posadil jsem se na gauč a sjel jsem je pohledem.

Mlčel jsem.

Alice:

Podívala jsem se na všechny a sedla si na naproti Edwarda.

Edward:

Zanedlouho jsem uslyšel vrzající schody a kroky, které šly po schodech dolů. Blížila se Esmé s Carlislem.

Rose:

Usmála jsem se a sedla si vedle Edwarda a kývla, aby se Emmet posadil vedle mě. Zazubila jsem se.

Emmett:

Nenechal jsem se víckrát pobízet a sednul jsem si prudce vedle Rose.

Skvělé, pomyslel jsem si.

Jasper:

Sedl jsem si na opěrku křesla, ve kterém seděla Alice. Vzal jsem si její ruku do své a jemně ji stiskl a láskyplně jsem se na ni usmál.

Alice:

Oplatila jsem mu to sladkým úsměvem a jemným stisknutím ruky a dál jsem se dívala na Edwarda. Čekala jsem, jestli už něco řekne. Čekala jsem už moc dlouho a celá jsem se třásla.

Esmé:

Kývla jsem na všechny ve znaku, jako že je zdráv. Posadila jsem se vedle Carlisleho na gauč.

Carlisle:

Díval jsem se netrpělivě na Edwarda.

Edward:

Bylo to divný, když se na vás dívá několik očí a už jen horlivě čeká, co jim řeknete. Promýšlel jsem tak dlouho, co jim řeknu, že jsem se vtom zamotal.

Esmé:

„Tak, jak bylo na lovu,“ usmála jsem se a zvědavě na něj hleděla.

Emmett:

„Nějaké dobré masíčko?“ zeptal jsem se vtipně. Pomyslel jsem pak hned v okolí na nějakou tu pumičku.

Jasper:

Myslel jsem jen na upíry v lese.

Rose:

Byla jsem ráda, že už je Edward zpátky a tak jsem mlčela a všechny jen poslouchala.

Edward:

Podíval jsem se na Emmetta. V tuhle chvíli mi to nepřišlo moc vtipné, ale nechtěl jsem mu nic říkat, tak jsem se jen falešně uchechtl, ale tak, aby to nikdo nepoznal.

„To zrovna ne,“ zakroutil jsem hlavou a každému jsem se podíval do očí.

Nejvíc mě znervózňovala Alice, která mě neustále pozorovala a zkoumala mě.

Alice:

Seděla jsem a zkoumavě ho pozorovala. Určitě něco tajil. Ale co.

Carlisle:

Už jen čekal, co ze mě vypadne.

„Na našem území byl cizí upír," řekl jsem vyrovnaně, naprosto v klidu.

Jasper:

V tu chvíli jsem zbystřel a víc zpříma se posadil.

Rose:

„Proč jsi nás nezavolal, bylo nebezpečné jít po něm sám,“ vykoktala jsem ze sebe. „Teda pokud si po něm šel,“ dodala jsem k tomu.

Emmett:

„Ježíši," řekl Emmett. „Neměl nějakého společníka? Prohledal si les?“ staral jsem se ihned.

Tak jsme usoudila, že pokračovat v této povídce nemá smysl. Proto píšu poslední kapitolu ale takové spíše shrnutí.  Děkuji těm pár lidem, co si mou povídku četli.

Pohled nikoho:

Za poslední dny se toho Belle hodně změnilo. Do Edwarda se zamilovala a on do ní. Bella se k němu přestěhovala a tak se seznámila s celou rodinou, která jí chtěla zabít. Bella utekla a Edward ji ale přivedl zpátky.  Pár měsíců pak byla stále doma a začala chodit s nimi do školy. Roky ubíhali a Bella sílila. Napadli ji ale vlkodlaci a zabili ji. Edward to nesl těžce a šel do Volteri pro smrt. Té se nedočkala, ale naprosto se zbláznil. Začal sloužit Arovi a pít lidskou krev. Jeho rodina byla zarmoucena a přidala se k Edwardovi. Žili spolu tak dál. Alice jako jediná ale po letech utekla a odvedla sebou i Jaspera.

Tak tohle je úplný konec, děkuji, že jste mé poslední kapitole věnovali pozornost. Navždy vaše EvilAngel. :-*

PS: Děkuji jste mou oporou.

Autor: EvilAngel (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Death for love 3.: