Tak máme tady první kapitolu. Nemáme rády, když se v perexu prozrazuje děj. Takže snad vám můžeme říci, že se zde objeví klasické problémy života ve Volteře.
Příjemné čtení přeje Jiyee
11.07.2012 (19:45) • Jiyee • FanFiction na pokračování • komentováno 5× • zobrazeno 1778×
(pohled Jane)
Sakra. Je konec roku 1999. Do Arovy oslavy zbývá týden a já musím vše zařídit. Půlku Arových hostů jsem nemohla sehnat, protože žijí bůhvíkde na této planetě. Výzdoba se opozdí a to ani nemluvím o občerstvení. Víte, jaká je to fuška sehnat dostatek lidí pro tisíc hladových upírů? A co teprve, jestli přijedou Cullenovi? Shánět po lese jako nějaký debil srnky? No, děs a hrůza.
Z mého zamyšlení mě však vytrhla obrovská a ohlušující rána. Okamžitě jsem šla zjistit škody, protože se něco určitě poškodilo. Jak jsem zjistila, tak za tu ránu může Demetri. Jak jinak. Zase si užíval. Jenomže si neměl začínat s Karin, která vztahy na jednu noc zásadně odmítá. A jelikož byla v gardě nová, nevěděla o Demetriho pověsti Casanovy. Mimochodem, Demetri už strávil noc snad s každou (kromě mě) upírkou na hradě. Když Karin zjistila, že byla jen jedna z mnoha dalších, neudržela se a odhodila nahého Demetriho přes celé nádvoří. Super. Další věci na zařizování. Demetri za letu zničil tři, docela bytelné zdi. Kde teď tak narychlo seženu někoho, kdo to opraví? No, ale musím říct, že se Demetri klidí všem z očí. To je jediné plus.
Tamtamy ve Volteře pracují rychle, a tak jsem musela okamžitě za Arem.
„Co se to tam u všech živých děje?" zařval Aro tak hlasitě, že půlka sálu nadskočila leknutím.
„Nic. Jenom se Demetri zase projevil. Ale na oslavu to nemá žádný vliv," zalhala jsem. Na Arovi bylo vidět, že ho tato zpráva potěšila.
„Aro? Mám letos pozvat i ty … Cullenovi?" Stále jsem jim nemohla přijít na jméno.
„Samozřejmě! Proč bych je neměl pozvat? Carlisle je rodinný přítel," řekl lehce rozčílen, takže jsem raději odešla do kanceláře.
Musela jsem se jóóó kontrolovat, abych na Carlislea nezačala ječet. Bohužel nabídku přijal a já musela jít ulovit taky nějaké to zvířátko. Nechápu, jak to můžou pít. Je to odporné. Vydala jsem se tedy na lov. Bohužel jsem nevěděla, v jakém stavu je mám přinést. Ono, víte, přitáhnout živé medvědy a pumy do Voltery, nějakou tu práci dá.
Po neskutečně dlouhém a vyčerpávajícím lovu jsem se vrátila do hradu, abych se mohla umýt a převléct. Jedna z pum si se mnou totiž chtěla hrát a zaplatila za to životem. Už na schodišti jsem tušila, že něco není v pořádku. Cítila jsem v pokoji někoho cizího, ale jelikož jsem kvůli oslavám už týden nebyla na lovu, vůbec jsem nepoznala, kdo to je. Opatrně jsem vyšla schody a otevřela dveře. Čekalo mě velmi (ne)příjemné překvapení.
Všude byly rozházeny okvětní plátky rudých růží. V celém pokoji byla cítit vůně jasmínu, která mi okamžitě připomněla staré časy doma. Svíčky jsem snad ani spočítat nemohla. Z rádia se linula překrásná hudba. Kdyby to nebyl Demetri byl by to úžasný romantický večer. Celý dojem bohužel kazil fakt, že to byl on. Neměla jsem slov a pak mi to došlo. Kretén. Byla jsem jediná, kterou neměl na seznamu. Mimochodem, má seznam, na kterém je nespočet žen, se kterými se vyspal. Já měla být další. Vůbec nechápu, proč to dělá. On prostě nepochopí, že jsem jediná, na kterou nemůže. Nadosmrti pod zákonem.
„No konečně ses ráčila ukázat," řekl tak přeslazeným hlasem, až se mi chtělo zvracet.
„Vypadni, Demetri, mě na svůj seznam nedostaneš," řekla jsem rozhodně.
„Ale no tak, kočička ukazuje drápky," řekl, napřáhl ruku a jemně zavrněl. Už toho bylo dost. Kašlala jsem na to, co všechno budu muset zase zařídit, ale vytočil mě. Napřáhla jsem se a vší silou do Demetriho kopla. Přeletěl i nejvyšší věž ve Volteře a dopadl někde v lese. To ho naučí, s kým si může zahrávat a s kým ne. A bohužel jsem znovu musela k Arovi.
Konečně se děj trošku rozjede. Napiště jakýkoliv komentář, za každý budeme rády.
« Předchozí díl Následující díl »
Autor: Jiyee (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Dědictví rodu Tewdur 1. kapitola:
jejejeje, VOlterra! Demetri! Obrázek z Tudorovců! Tady někdo ví, jak na mě:D A ještě navíc pohodoví styl. Ráda si přečtu další
Mně se to celkem líbí Možná je to malinko uspěchaný... Ale těším se na další!
krasne tesim sa na dalsiu
kapcu
Článek jsem ti/vám opravila, ale na tyto chybky pozor:
*máme rozdíl mezi bůhvíkde a Bůh ví, kde...; v první možnosti mluvíme o tom, že nikdo neví kde, v druhé říkáme, co Bůh ví... Snad je to pochopitelné. ;)
*při slučovacím poměru nepíšeme čárky
*čárky před jako
- pokud jen něco přirovnávám, je to bez čárky, např.: připadám si jako nikdo
- pokud jde o způsob, čárku píšeme, např.: připadám si, jako kdybych byla nikdo
*nepíšeme Culleny, nýbrž Cullenovi
Příště si, prosím, dej/te větší pozor.
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!