Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Dej si na mě bacha, Edí! - 16. kapitola

26.08.2011 (16:45) • VampE4B • FanFiction na pokračování • komentováno 22× • zobrazeno 1988×

Z minula:

„Miluji tě, Bello, navěky!“ byla moje poslední věta. Pak se má hlava, s bolestným škubnutím, nenávratně oddělila od těla a já ucítil kolem sebe vzduch, ale jen na chvíli… Za moment, ho totiž vystřídal oheň.

Sbohem, Bello!

Pohled Edwarda:

Čekal jsem, kdy už konečně přestanu vnímat, ale zatím jsem vnímal všechno a zároveň nic. Nic jsem necítil, svoje tělo, nic jsem neslyšel a můj nos nic nečichal.

„Kde to jsem?“ vydal jsem ze sebe překvapeně.

„Jsi v meziprostoru. Neutrální místo života a smrti, světa a tmy,“ odpověděl mi někdo na otázku. Prudce jsem otevřel obě oči. Všude bylo bílo, nikde známka života… Bello, kde jsi?

Rozešel jsem se do hlubiny toho bílého závoje, co byl všude kolem mě. Udivil jsem se, že mám vůbec nohy, neletěla mi do ohně jenom hlava?

„Kdo je tu?“ zařval jsem, jelikož jsem nevěděl, jestli mě slyší.

„To je jedno, říkej mi, jak chceš, nemám jméno,“ zašeptal mi někdo těsně u ucha. Rychle jsem se otočil, ale nikdo už za mnou nestál.

„Chi-chi,“ zněl všude smích. Poraženecky jsem se sesunul k zemi, pokrčil nohy a hlavu jsem si zoufale složil v dlaních.

„Bellinko, kde jsi?“ zeptal jsem se bolestně.

„Tvá Bella teď právě vzlyká nad tvou mrtvolou a za chvíli zabije Davida,“ uchechtnul se někdo. Ve mně se probudil vztek. Hlasitě jsem zavrčel a rukou se ohnal okolo sebe.

„Já chci zpátky!“ zakřičel jsem. Cítil jsem něco mokrého v očích, bylo to… divné. „Aaa, sakra, co to je?!“ křičel jsem hystericky a rukou si sahal do očí.

„No… V meziprostoru se probouzí tvá lidská stránka. Jelikož jak v nebi, tak v pekle si musí být všichni rovni,“ zašeptal zase hlas.

Slzy? Divný pocit. Už jsem si na ně odvykl. Ruce jsem si dal pomalu z obličeje a otevřel oči. Všechno jsem viděl rozmazaně… To se mi zhoršil zrak?

Dotkl jsem se prsty mého líce a na bříško ukazováčku si jednu tu potvůrku nabral. Rukou jsem se snažil setřít to mokro z očí a přitom svůj zrak už zaostřoval na slzu. Pomalu mi stékala z prstu.

„Dobře, na zkoumání slz budeš mít dost času v budoucnu, až vás-, pokud vás někdo zabije, teď se musíš ale vrátit na Zem a tomu Davidovi rozmlátit hubu,“ zařval zase ten hlas nadšeně.

„Cože? Vrátit se na Zem? To nejde, víte, David mě… zabil,“ popotáhl jsem.

Bolela mě představa, že už nikdy neuvidím Bellu, že třeba jednou na mne zapomene, její láska ke mně ochladne, někoho si najde. Nebo zjistí, že její láska k Davidovi ještě tak úplně nevyprchala, že chce být s ním. Nezazlíval bych jí to, chápal bych ji. Přesto by se ta bolest, kterou bych cítil na srdci, nikdy nezmenšila. Sžírala by mě po zbytek mé existence.

„Božínku, můžeš se vrátit na Zem. Nepamatuješ si? Před turnajem ses přece pojistil, kdybys to náhodou prohrál,“ pravil vážně, ale podle intonace jeho hlasu jsem poznal, že od výbuchu smíchu nemá daleko.

„Promiňte, ale to je asi omyl. Ač nerad zahazuji poslední možnost k úniku odsud, nemůžu vzít někomu jinému šanci na návrat mezi živé. Já se nijak nepojistil, pane, nebo madam,“ říkal jsem bolestně. Věděl jsem, že tohle je má asi poslední šance k vrácení se k Belle, ale to já nemohl. Nemohl jsem využít něco, co není mé.

„Ale ano, pojistil ses. Copak jsi nevypil krev jednorožce a pegase? Jejich krev je vzácná. Je léčivá, ač je tento druh chráněný, ty sis jejímvypitím zamluvil cestu zpátky z říše mrtvých. Skvělý tah,“ hrdě vykládal.

Já byl okamžitě na nohou… Cože? Jejich krev… To je jedno.

„Děkuji vám, děkuji, ať jste, kdo jste… Moc vám děkuji! Prosím, pošlete mě za Bellinkou, prosím, prosím, pro-,“ nestihl jsem ani doříct, jelikož se po mně opět sápaly ty nedočkavé prsty bezvědomí.

***

„B-Bello, kde jsi?“ šeptal jsem, když jsem cítil, že opět nabírám vědomí. Bál jsem se ale otevřít oči, jelikož jsem nevěděl, jestli tohle není všechno jen sen a až se probudím, budu zase v té bílé mlze.

„Edwarde?“ vydala ze sebe překvapeně a já byl okamžitě na nohou. Rychle jsem otevřel oči. Bella přede mnou stála, zničeně si držela břicho, ale i tak byla nádherná.

„Bello,“ vypravil jsem ze sebe opatrně. Má láska pomalu přikývla a já už na nic nečekal. Rozběhl jsem se za svou lásku přesně ve chvíli, když se mi Bella rozběhla naproti také. Už jsme byli skoro u sebe, když se odrazila od země a vletěla mi do připravené náruče.

Přitáhl jsem si její rty ke svým a začal ji vášnivě líbat. Dával jsem do toho všechno. Všechnu tu bolest, lásku, zoufalství, co jsem cítil i za těch pár chvilek, co jsem byl od ní.

„J-jak je to možně?“ vypravila ze sebe, když jsem ji pustil.

Nahnul jsem se k jejímu ušnímu lalůčku a svým nosem jsem po něm přejel. Zaslechl jsem, jak si Bella vzdychla.

„To ti řeknu… později, až budeme mít na sebe spousty času, lásko,“ zašeptal jsem jí.

Sám jsem to ale moc nechápal.

V tu chvíli jsem si vzpomněl, že jsme ještě v aréně a všichni se na nás dívají.

Pohledem jsem vyhledal Davida.

„Promiň, Bello, ale tohle si musím ještě vyřídit,“ zašeptal jsem k ní.

„Ne! Edwarde, už nebudu riskovat, že tě ztratím, promiň. Já s ním ale mám taky nevyřešené účty. Už jen za to, že tě chtěl připravit o život. Prosím, nech mě! Já ho chci zabít,“ řekla mi nekompromisně.

Nečekala na mou odpověď a rozběhla se k němu.

Bella mu kopem z výšky podtrhla nohy, v té samé vteřině se David skácel na zem. Všichni účinkující najednou zamrzli. Takhle bojovat určitě nikoho ještě neviděli. Pyšně jsem se podíval na svou lásku.

Bella mu nedala ani šanci na to, aby se bránil a už ho chytala za ruku a trhala mu ji na kusy. David zařval. Byl to řev plný bolesti a vzteku, ale jelikož každý zde věděl, že na Bellu prostě nemá, nemohl s tím nic udělat.

Bella mu tentokrát vzala do svých rukou jeho nohu a ta za krátkou dobu i s doprovodem dalšího přívalu bolestná symfonie od Davida následovala svou přítelkyni ruku.

Čekal jsem, že to Bella už konečně zakončí a utrhne mu i hlavu, ale najednou se jí nebezpečně blýsklo v očích a já věděl, že to nevěst nic dobrého.

Její ruka se nebezpečně blízko pohybovala kolem jeho chlouby. Najednou Bella nahmatala lem jeho kalhot a sundala je z něj, pak i slipy.

Zavrčel jsem, ale Bella si mě nevšímala. Věřil jsem Belle, ale když do ruky vzala jeho penis, tak jediný důvod proč jsem se k nim nerozběhl, byl ten, že mě za každou mou paži držel jeden z mých bratrů.

David začal vzdychat. Bože, co to tam ta Bella provádí?

Pak už jsem viděl jen, jak se vzduchem řítila přesně do ohně malá žížalka, když jsem si ale uvědomil, co to ale doopravdy je, začal jsem se smát.

Udivil jsem se, že neslyším žádný Davidův řev, nemělo by ho to bolet? Tak jsem se podíval Belliným směrem. David, tam už ale ležel bez hlavy.

Pohledem jsem se snažil vyhledat Bellu, ale nikde jsem ji neviděl. Rozběhl jsem se z arény a zamířil si to rovnou do lesa. Překvapivě jsem našel Bellu na místě, kde jsme včera s kluky lovili. Nakláněla se nad něčím a tiše vzlykala.

„Bello, co se děje?“ zeptal jsem se jí.

Budu strašně moc vděčná za každý váš komentář...

Autor: VampE4B (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Dej si na mě bacha, Edí! - 16. kapitola: