Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Dej si na mě bacha, Edí! - 8. kapitola

06.07.2011 (12:30) • VampE4B • FanFiction na pokračování • komentováno 25× • zobrazeno 2232×

Z minula:

Čekal jsem, co přijde dál, když zpoza stromu vystoupil člověk. Přesněji řečeno upír. A nejpřesněji Demetri Volturi.

Pohled Edwarda:

Sakra, to je můj konec. Teď Bella určitě zjistí, že jsem upír. Co když se mě začne bát, nenávidět mě a s křikem uteče? Co když je ona vážně má osudová láska? Co když je to ona, ta, na kterou jsem čekal celý život. Podíval jsem se jí do očí. Ovládl mě pocit, že jsme tu sami. Propadal jsem se v té čokoládě, sledoval jsem všechny její pocity a hledal strach. Nenašel jsem ho tam. To mě trochu zklidnilo.

Automaticky jsem se k ní začal naklánět, chtěl jsem ochutnat její rty. Znovu. Zavíral jsem oči. Už chyběl jen centimetr k dosažení mého cíle, když si někdo odkašlal. Se zavrčením, ale tak slabým, že to mohl slyšet jen on, jsem se od Bellinky vzdálil, ale pořád jsem ji držel za ruku.

„Co tu chceš?“ vyštěkl jsem na něj.

„Ale, ale… Edwarde, nemyslíš si, že já jsem tady ten, kdo má právo být vytočený? Až se tohle dozví Aro, přece znáš upíří zákony?“ drze se usmál. V tu chvíli jsem mu chtěl nakopat ten jeho vznešený zadek. On si dovoluje mi vyhrožovat? Dovoluje. Neslyšel jsi, Edwarde? Upozornilo mě mé sarkastické já.

Rychle jsem hlavou kmitl k Belle, ale ta se pořád netvářila vyděšeně.

„Och ano, ta holka. Pokud dovolíš…“ Rozešel se k Belle.

Hmm, ta vůně je tak sladká. Ach, takovou jsem už tak dlouho nepil. Naposledy před lety, když jsem jel do Maroka podívat se po vhodném adeptovi do naší gardy. To už je ale kolik? Padesát let? Jak to ten upír může zvládat? Hmm a je i krásná. Možná by ji Aro chtěl za svou, jak jen to říkal… Jó, ženu? Když ho ta Sulpicia opustila, vypadal zničeně… Zkoumal Demetri.

Já měl na něj zlost! Rychle jsem si stoupnul před mou Bellinku. Mou, ne jeho a ani nikoho jiného. Ona je jen má! A z hrudi se mi dralo zavrčení tak silné, že ho musela slyšet i Bella.

Vypadni odtud, Demetri. Ona o našem světě neví, teda dosud nevěděla. Vyřiď Arovi, že je to zmetek a jeho žena si to už asi taky uvědomila. A jestli ještě jednou strčíš ten svůj stopařský čumák do blízkosti Bells, tak to bude ta poslední věc, kterou uděláš. Kapiš to?“ zavrčel jsem výhružně.

„Očekávej od Volturiů návštěvu i s vládci, pako. Mohl ses té holky zbavit a nic neřešit,“ objasňoval mi.

„Jen ať si přijde, Veličenstvo. Budu u sebe doma,“ vysmíval jsem se mu.

Zavrčel a pak zmizel.

„Edwarde?“ povzdychla si Bells. Vypadalo to, že zmatkuje…

„Belli, já to… on… já jen… to a – asi není… chtěl jsem… vlastně… nesmím,“ zamotával jsem se do vlastních slov, které nedávaly žádný smysl.

„Edwarde, je to pravda? Jsi upír?“ vyzvídala, ale vypadala s tím smířená.

„Ano, jsem,“ řekl jsem a čekal na verdikt, který rozhodne, jestli zrůda jako já, to monstrum uvnitř mě, i na povrchu mého těla, má taky nárok na lásku. Ano, já se do Belly asi už navěky zamiloval. Dostihla mě upíří láska a ta je věčná.

Pohled Belly:

Měla jsem dilema. Mám mu říct, že o jeho existenci vím, že jsem součástí téhož světa, ale mnohem vyšší společnosti? Že jsem „příšerkova princezna“? Co když ze mě bude mít strach a uteče ode mě, až zjistí, že ho můžu jen mrknutím oka připravit o to nejdůležitější, co na světě má? O život? Ne, to nesmím riskovat. Nikdy jsem nebyla dobrá herečka, teda byla… Mám to v krvi, ale nerada lžu. Raději říkám pravdu.

Podívala jsem se mu do očí, ve kterých se leskl strach. Usmála jsem se na něj a objala ho. Trochu odtažitě mi objetí vrátil.

„Tobě to nevadí, Bello?“ překvapeně se optal.

„Ne, můj… kámoš je upír, co víc si přát?“ zažertovala jsem. Jeho objetí trochu povolilo a zesmutnělo, když jsem řekla slovo kamarád.

„Řekneš mi něco o sobě?“ zeptala jsem se ho.

„Jistě, tak já jsem se narodil…“ a už mu to jelo.

Když jsem vyslechla celý jeho příběh, příběh jeho rodiny a jejich problémy, zželelo se mi jich. Rose mi bylo líto, že nemůže mít dítě, když si ho tak přeje. A zároveň jsem ji chápala, jelikož já taky mít dítě nemůžu. Nejde to. Dědici našeho světa, tudíž já, nesmí mít děti, jelikož je oslepí rodičovská láska. Mým rodičům se to povolilo, jelikož udělali něco hrdinského, ale nikdo neví, nebo mi alespoň nikdo nechce říct, co…

Emma mi bylo líto kvůli tomu, že nemá kamaráda na hraní. Jasper se motá kolem Alice, Alice by si s ním hrát nechtěla, Rosalie je moc velká barbie na to, aby si s ním hrála. A Carlisle ani Esmé nepřicházejí v úvahu.

Jediný Edward, ale ten podvádí, jelikož čte myšlenky.

Ha - ha.

Jaspera mi bylo líto, díky jeho slabému sebeovládání. Jeho slabosti pro krev.

Esmé kvůli dítěti, které ztratila.

Alici, no… Vlastně mi bylo líto spíše ostatních, když si Alice usmyslí, že se musí na nákupy.

Carlisle, tak toho jsem obdivovala kvůli jeho dobrosrdečnosti a oddanosti víře ve vegetariánství. Tolik věcí, co dokázal, co si prožil…

Edwarda, protože ještě nikdy nepoznal jinou lásku, než lásku rodinou. Lásku spřízněných duší, lásku člověka, který už našel svou druhou duši, svou polovičku.

Objala jsem ho. Jeli jsme na bruslích dál. Všichni byli už před námi, ale nám to nevadilo. Edward se mi díval do očí a zářil jako sluníčko. Já jsem mu pohled opětovala.

Dojeli jsme jako poslední. Všechny husičky se jako na povel shromáždily kolem Edwarda a draly se k němu. Pustila jsem jeho ruku a chtěla jít k Angele, která se na mě vyjeveně dívala.

„Nechte mě už být!“ zaječel na ně Edward.

„Končím s vámi. Už vás nechci mít na očích, jste jen děvky… Já chci jen svou opravdovou holku, chci lásku… ne vás,“ nevraživě pokračoval.

Má už někoho vyhlédnutého. Mé srdce se stáhlo. No jistěže… To bude určitě ta Tanya, o které mi vyprávěl. Asi si konečně uvědomil, že ona je pro něj ta pravá, ta správná, že ona je jeho spřízněná duše, nebo minimálně upírka, která něco vydrží.

Zesmutnila jsem. Edward se vykroutil z jejich objímajících rukou a spolu, bok po boku, jsme odešli středem toho všeho.

Když jsme byli už v pokoji, šla jsem se obléct do noční košilky…

Poprvé v životě tu snad bude Edward celou noc.

Lehla jsem si do postele tak, abych měla dobrý výhled na Edwarda.

„Edwarde?“ zeptala jsem se ho.

„Ano, lá – Belli?“ vyzvídal. Lá – Belli?? Co to sakra je?

„Lehl bys sis dneska ke mně?“ optala jsem se ho. Za normálních okolností, teda ještě dneska ráno, bych mu tohle nikdy nedovolila, ale dnešek vše změnil.

Ani jsem se nenadála a už byl u mě. Přikryl nás peřinou a mě objal paží. Bylo mi krásně. Víc jsem se k němu zachumlala a jednu nohu jsem přehodila na druhou stranu postele, tudíž jsem ji měla na něm a přitáhla si ho blíž.

Pohodlně jsem zavřela oči, a jelikož nespím ani já, budu takto u něj ležet osm nejkrásnějších hodin mého života.

Pohled Edwarda:

Málem jsem blahem roztál. Bellinka, láska moji existence, důvod mého žití, se ke mně tiskla a přitahovala si mě blíž. Její andělská tvář, která se tiskla k mé hrudi, byla tak roztomilá, že ani miliony štěňat na ni nemělo.

Celou noc se usmívala. K půlnoci mi ale už ani tohle nestačilo. I když to bylo lepší, než cokoli jiného, co jsem zatím poznal. Dal jsem ji polibek do vlasů a ona rázem zkameněla. Ach, co bych za to dal, kdybych mohl číst její myšlenky.

Znovu jsem si vzpomněl na to, že to, co jsem, jí nijak nevadí a chtěl jsem začít tančit oslavný taneček. Víc jsem si ji k sobě přitiskl.

Okolo druhé hodiny mi začal zvonit mobil. Určitě to nebude důležité, tak jsem to ignoroval. Když se rozezvonil asi popáté, dostal jsem zlost. Ještě to toho anděla vzbudí. Jestli je to zase nějaká holka, jako předešlé dvě noci, kdy jsem nemohl dokoukat spánek toho anděla a musel jsem jít ukojit jejich touhu po mně, tak mě asi klepne pepka.

Podíval jsem se na display mobilu a ihned ho zvedl.

„Co se děje, Alice?“ zeptal jsem se potichu.

„Edwarde, přijeď ihned domů. Měla jsem vizi, ve které nás napadnou Volturiovi. Za dva dny jsou tady. Edwarde, přijeď rychle prosím. A vezmi s sebou i Bellu. Prosím… rychle!“ zašeptala naléhavě a zničeně.

„Hned jsem tam, Alice,“ potvrdil jsem svoji účast…

Tak, co vy na to? Budu ráda za každý komentář, čím víc kritik, tím dřív další kapča... Funguje to asi na stejném pricipu jako benzín do auta. :D

Další

Autor: VampE4B (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Dej si na mě bacha, Edí! - 8. kapitola: