Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Déjà vu aneb historie se opakuje - 7. kapitola

01.11.2021 (13:00) • Jessica • FanFiction na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 869×

(z pohledu Kate)

Uběhl týden od rozhovoru s Edwardem, kdy jsem zjistila, že není tak zlý, jak se snažil být. Vídali jsme se na chodbách, povídali si u pultu se saláty. Udržoval si jistý odstup, ale cítila jsem z něho pokaždé velké napětí. Jakoby se soustředil, aby něco nepokazil. Nebo v tom snad bylo něco jiného? Nedokázala jsem v něm číst. Občas mi přišel jako z jiné doby. Nepřestalo mě však vrtat hlavou, jak se tak rychle dostal z té jídelny. Samozřejmě jsem se ho na to během týdne zeptala asi dvakrát, ale pokaždé mi odpověděl, že jsem to asi jen nezaregistrovala. To nebylo lidsky možné, aby lusknutím prstu zmizel. Přišla jsem si jak v seriálu Čarodějky. Je to sice už snad sto let starý seriál, ale já mám tyhle starý seriály ráda. A tam byla jedna čarodějka, která uměla zastavit čas a zmizet. Pak měl ten zmražený člověk pocit, že mu někdo zmizel před očima. Třeba je Edward čaroděj a umí zastavovat čas. Byla to záhada, které jsem se snažila přijít na kloub, ale něco mi říkalo, že to nebude tak jednoduché. Hodina skončila. Začala jsem si balit knížky do tašky.

„Jdeš dneska k Mattovi na tu party?“ ozvala se nade mnou Lucy.

„Ještě jsem nad tím nepřemýšlela,“ pokrčila jsem rameny.

 „Budou tam prej i Cullenovi. Matt je pozval a oni to přijali,“ mrkla na mě. Zachvěla jsem se.

„I Edward?“ tiše jsem zašeptala. Lucy se na mě šibalsky usmála.

„I Edward,“ ujistila mě. Ona moc dobře věděla, že mě Edward přitahuje. Ona na to má prostě šestý smysl. „Třeba tam budeš mít větší příležitost dostat se mu do…“ Větu už nedopověděla, protože se vedle ní objevil Brian. Lucy na mě jen mrkla. „Popřemýšlej o tom. Je to od sedmi.“ A s těmito slovy odešla. Brian se jen zmateně rozhlédl a pak pokračoval zpátky v cestě ven ze třídy. Nepotřebuju se hned někomu někam dostávat, ale Lucy měla pravdu v tom, že bych z něj mohla třeba vytáhnout další informace. Za celý týden jsme spolu sice prohodili dost vět, ale většinou to byly všeobecné otázky a odpovědi. Ptal se spíš on mě. Já jsem se jen dozvěděla to, co jsem prakticky věděla. Že se přistěhovali nedávno, jeho otec je lékař a má početnou rodinu, která je adoptovaná. Jedna věc mě zarazila. Včera jsem na něj vybalila informaci o Cullenových, kteří tu žili před padesáti lety. Zajímalo mě, jestli je jeho táta jeden ze sourozenců, co tu chodil s mojí tetou. Vypadal dost zaraženě a bez většího slova se najednou omluvil, že už musí jít. Bylo to přinejmenším podivné.

***

 Seděla jsem na posteli a dívala se na šatní skříň. Dneska tam Edward bude. Mám tam jít, nemám tam jít? Když tam nepůjdu, budu toho litovat. Večírky jsem milovala. Ve Phoenixu jsme měli večírky snad každý týden. Ne, že by o nich máma věděla samozřejmě. Prohrábla jsem si vlasy, vstala a otevřela skříň. Padla nejdůležitější otázka. Co na sebe? Nechtěla jsem nic příliš vyzývavého, ale zároveň jsem chtěla, aby Edwardovi spadla čelist. Netrvalo mi to dlouho a našla jsem, co jsem chtěla. Červené koktejlové šaty na ramínka s výstřihem tak akorát. Měla jsem k tomu i pěkné červené lodičky. Outfit jsem doplnila o černý kabát, vzhledem k nadcházejícímu podzimu. Vlasy jsem si svázala do ledabylého ohonu. Mohla jsem vyrazit. Mamce jsem řekla, že jdu s Edwardem na večeři. Mamka z toho samozřejmě šílela nadšením. Moc mi to přála. A já přitom ještě ani nevěděla, jestli mě Edward vážně chce nebo se jen cítí provinile za to, jak na mě před týdnem vyjel na chodbě.

(z pohledu Edwarda)

„Miluju večírky!“

Alice tančila ve svém pokoji a urputně přemýšlela nad tím, co si vezme na sebe. Zacpal jsem si uši, ačkoliv jsem věděl, že mi to nepomůže. Plácnul jsem s sebou na pohovku a zadíval se do stropu.

„Asi zůstanu doma,“ zabrumlal jsem a složil si ruce na hrudi. To už se nade mnou objevila hlava Alice s velice zamračeným výrazem.

„Ty tam rozhodně půjdeš. Bude tam Kate a …“ Větu nestačila dokončit. Prudce jsem vyskočil na nohy a ve vteřině stál u okna.

„V žádném případě. To se nestane,“ zamračil jsem se a díval se z okna. Po chvilce jsem ucítil Alicinu ruku na rameni.

„Myslela jsem, že to chceš,“ podívala se na mě. Povzdechl jsem si a vložil si hlavu do dlaní.

„Ach, Alice. Ty mě těmi svými vizemi zabiješ,“ zavrčel jsem. „Chtěl jsem na ní být hodný jako kamarád,“ dodal jsem a opřel se jednou rukou o sklo okna.

„No, podle vizí ti to moc nevychází,“ Alice se uchechtla a já jen protočil oči. „No tak, Edwarde. Tak už se tomu poddej. Vždyť tě to jen ubíjí,“ dodala Alice a odtančila zpátky do svého pokoje.

„Je to blázen. Já bych do ní šel hned,“ ozval se z vrchních pater Emmett. Pak už jsem jen uslyšel tříštící se vázu o zeď, plamenné myšlenky Rosalie a zdrhajícího Emmetta oknem do lesa s Rosalie v patách. To bude bouřlivá noc. Pomyslel jsem si a prohrábnul si vlasy.

„Tak jdeme na večírek,“ pokrčil jsem rameny a šel se obléknout do něčeho svátečního.

***

Večírek už byl v plném proudu, když jsme s Alice dorazili. Jasper zůstal radši doma. Samozřejmě, že se za těch padesát let dostal do formy a už ho lidská krev tolik nelákala. Stále si však udržoval zdravý odstup, a když mezi lidi nemusel, prostě mezi ně nechodil. Rosalie s Emmettem se nejspíš bouřlivě usmiřovali. Alice večírky milovala a nejradši je organizovala sama. Takže nemohla vynechat ani klasickou lidskou pubertální party, kde se pije pivo z pípy vzhůru nohama, nebo se hází do kelímků ping pongové míčky. Už za vteřinu jsem měl Alice mimo dohled, ale stále jsem si jí udržoval v blízkosti pomocí myšlenek. Usmál jsem se. Byla nadšená a byla ve svém světě. Nechal jsem Alice, ať si užívá a sám se rozhlížel, zda jí nespatřím. Točil jsem se dokola v prostoru a hledal jsem povědomou tvář. Snažil jsem se odbourat všechny ožralecké a chlípné myšlenky okolních lidí. A pak jsem uslyšel to ticho. Byla tu. Nejen, že v tom místě nebyla jediná myšlenka, ale ucítil jsem i její vůni po jahodách. Používala tak příjemný parfém, že to dokonale odbouralo tu lidskou vůni a to mi hodně pomáhalo. Jak jsem již kdysi zjistil, její vůně mě naštěstí neparalyzovala tolik jako Bellina. Ale stále jsem si byl vědom, že by stačila chvilka nekontrolovatelnosti. Zadíval jsem se tím směrem. Byla ještě krásnější než obvykle. Když jsem se podíval do její tváře, stále jsem viděl odkaz na Bellu, ale Kate byla vážně jiná. Bella by přišla ve vytahaném triku a džínách. Vlastně ne. Bella by nepřišla vůbec. Kate byla společenská, vyzývavá. Byl to úplně jiný člověk, a přesto všechno byla tak stejná. Kdyby to šlo, zatajil by se mi dech. Uklidnil jsem se a pomalým krokem jsem přešel k ní.

„Páni, nevím, co říct,“ ukázal jsem na ní. „Jsi nádherná,“ dodal jsem a pousmál se. Věřil jsem, že jí to zalichotilo, protože se začervenala.

„Děkuju. No, tobě to taky sluší,“ prohlédla si mě. Měl jsem na sobě džíny a bílou košili. Nic, co bych normálně nenosil, ačkoliv tohle byla moje sváteční košile.

„Co piješ?“ navázal jsem takový klasický lidský pubertální rozhovor, co jsem se naučil, že na takové party asi bývá. Občas bylo obtížné stíhat dobu. V mé době bychom byly na plese, ona měla úžasnou třpytivou róbu a já oblek. Dvořil bych se jí, líbal ruku a tančili bychom valčík. Rozhodně jsem nevěděl, jak se tancuje na dunící bubny.

„No,“ podívala se na skleničku, kterou držela v ruce. „Prý je to nějaká speciálka Matta. Sama nevím,“ zasmála se. Také jsem se uchechtl a založil si ruku do kapsy. Byl jsem nervózní. Vůbec jsem nevěděl, jak se mám chovat. Necítil jsem se tam moc komfortně.

„Jak se máš?“ zeptal jsem se.

„Cože?“ podívala se na mě a upila ze skleničky. Byl tam strašný hluk. Na lidské ucho příliš velká námaha.

„Nepůjdeme ven?“ naklonil jsem se blíž k jejímu uchu a při té příležitosti jsem se nadechl. Projela mnou vlna vzrušení. Tak krásně voněla.

„Jo, asi jo,“ přikývla, odložila skleničku a následovala mě na zahradu za domem, kde bylo najednou božské ticho. Jen za okny byla slyšet tlumená hudba. Pomalu jsem přešel k houpačce, která tam visela na stromě. Pousmál jsem se.

„No, tady je to lepší. Uá, jsem úplně ohlušená,“ zasmála se Kate a snažila se protřít si zalehlé uši. Pak se zastavila kousek ode mě. Otočil jsem se.

„Tady je to rozhodně lepší. Víš, já na tyhle večírky moc nejsem. Dělám Alice doprovod, aby mi tu moc nezdivočela,“ zasmál jsem se a chytl lano houpačky. „Sedni si,“ kývl jsem k sedátku. Usmála se a sedla si. A tak jsem jí začal jemně pohoupávat.

„Páni, dneska je příjemně. Dokonce jsou vidět i hvězdy,“ řekla po chvíli ticha Kate a zadívala se na oblohu. Měla pravdu. Po dlouhé době bylo večer bezvětří a teplota byla kolem osmnácti stupňů, což bylo pro lidskou kůži určitě příjemné.

„Dneska je krásně,“ utvrdil jsem jí v její domněnce a stále jí houpal. Měl jsem šílený pocit v žaludku. Byl jsem nervózní a bylo mi z toho špatně, což jsem ani netušil, že je v mém případě vůbec možné. Na druhou stranu jsem měl takové vzrušení po celém těle, že mě to až děsilo. Kate byla úplně jiná. Třeba by to mohlo vyjít. Třeba měla Alice pravdu. Přestal jsem Kate houpat a přešel před ní. Usmála se na mě. Já však v obličeji ztuhnul do vážného výrazu.

„Já už nemůžu, Kate. Chtěl jsem se držet dál, ale přijdu si jak v začarovaném kruhu. Je to jako Déjà vu. Jakoby se to dělo znovu,“ odmlčel jsem se. Kate vypadala zaraženě, protože se jí na čele udělala vráska. Pak se však zas usmála a vstala z houpačky, takže jsme stáli naproti sobě.

„Však se nemusíš držet dál,“ řekla a chytla mě za ruku. V jejím výrazu jsem spatřil, že se mírně zarazila. „Jsi úplně studený. Není ti zima? Půjdeme dovnitř, třeba…“ nedopověděla. Přiložil jsem jí prst na pusu a pousmál se.

„Jsem v pohodě,“ ujistil jsem jí a palcem jí pohladil hřbet ruky, kterou mě držela. „Kate, já tě asi…“ Tentokrát jsem větu nedokončil já. Kate se ke mně přitáhla tak rychle, že jsem to ani nestihl zaregistrovat. A to jsem upír. Její rty spočinuly na mých a já pocítil, jak byly příjemně měkké. A když pootevřela pusu, vdechl jsem její teplo. Vlna vzrušení mnou projela a mně se málem podlomila kolena. Líbala mě tak horlivě, že jsem se nezvládl odtáhnout. A tak jsem si jí přitáhl blíž k tělu a polibky jí opětoval. Cítil jsem, jak se její tělo dotýká toho mého. Kdybych byl z ledu, tak jsem ve vteřině rozpuštěný. Vjel jsem jí prsty do vlasů a pomalu sjel svými rty z jejích rtů na tvář a na krk. Laskal jsem jí, až jsem pocítil nutkání vycenit zuby. Ve vteřině jsem jí od sebe odstrčil, až dopadla zpátky na houpačku a vydechl jsem.

„Promiň.“

Autor: Jessica (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Déjà vu aneb historie se opakuje - 7. kapitola: