Taaakže, Kája v mojí minulé kapitole dostal geniální nápad... Myslím, že podle minulé kapitoly Patt už budete vědět jaký... ;) Ale i přesto vám můžu říct, že se opět o trochu víc ponoříte do citů a pocitů Carlislea. :) Snad vás to nepřestane nudit... :D
17.06.2011 (17:30) • Twilightkacert • FanFiction na pokračování • komentováno 13× • zobrazeno 1705×
9. kapitola
Těsně po setmění jsem se toulal ulicemi a vyhlížel svou oběť pro můj čin. V tu dobu lidé končili v práci, předbíhali sami sebe na ulicích, aby mohli být doma co nejdříve. Čas… Proč každému záleží na čase? Neustále někam pospíchají, kdežto já si žiju svou věčnost, moje svoboda je neomezená…
Kolem mě procházel elegantní chlapík, spíš ulízaný ajťák, sice ne s bytelným vzhledem, ale s taškou v ruce. Ta je určitě plná papírů a nějaká tužka se tam najde vždycky. Přikradl jsem se jemu za záda a chvíli jej následoval, kam půjde, jestli nezahne do nějaké příhodnější uličky…
Když jsem se takhle za ním plahočil půl hodinky a on šel pořád po těch hlavních silnicích, vzdal jsem čekání a začal jednat. Budu jeden z těch zlodějíčků, co nejraději kradou přes den, a kdy je všichni vidí - navzdory tomu, že já nemám rád pozornost, znervózňuje mě to.
Přidal jsem mírně do kroku a došel jej. Kráčel jsem mu po boku a poté začal svou misi agenta Carlislea.
Hrábnul jsem mu po aktovce a slabě trhnul, abych mu místo tašky nevzal i jeho ruku, nebo dokonce jej samotného. Ale mne dosti překvapilo, když se nedal, vycukl se mi a taškou mě praštil přes hlavu. Rozchodil jsem to téměř okamžitě, ale člověk by dávno ležel přizabit, jakou měl sílu, a tak jsem byl přinucen se úmyslně opřít o lampu a chytit se za hlavu.
Vyčkal jsem, než odejde a začal si vytipovávat další svou oběť…
Ke konci dne jsem měl vše, co jsem potřeboval – papír a tužku! Konečně způsob, jak se s ní setkat…
Se psaním problém nebyl – to jsem kupodivu nezapomněl. Jediné, co se mi na tom vzkazu pro mou milovanou nelíbilo, byla úhlednost písma. Vypadalo to, jako by to psalo malé dítě a ne několik století starý muž.
Ale stejně jsem se za své dílo pochválil! Napsal jsem přesně to, co jsem potřeboval, teď jen doručit ten dopis, jenže jak?
Racionální myšlení mi říkalo, ať to hodím do schránky k jejímu milenci. Tedy, pokud to byl její milenec, mohl by být i něco víc… Třeba snoubenec, při ještě horším případě manžel! Určitě již byla plnoletá. Nedovedl jsem se smířit s myšlenkou toho, že by byla vdaná. Že by patřila jinému muži než jenom mně. Byl jsem sobecký, byl jsem tak majetnický…
I přesto, že jsem ji vůbec neznal, mě neskonale přitahovala. Nejenom jejím bezchybným tělem, dokonalými křivkami, ale i srdcem. Nárokovala si každou mou myšlenku každé mé vteřiny. Před sebou jsem viděl jenom její krásné oči. Ty, které jsem hypnotizoval, a ty, které hypnotizovaly mne.
Když jsem pomyslel na jakýkoliv okamžik strávený s ní, v mém již mrtvém srdci začala růst touha po její přítomnosti, po sebekratší minutě s ní, touha opět se cítit šťastný, když jsem s ní… Pocítil tu lidskost ve mně. Tohle vše ona dokázala.
Dokázala mě probudit ze světa, ve kterém jsem žil. V době, kde čas pro mě nehrál žádnou roli. V době, kdy jsem nepřemýšlel nad ničím… Vše bylo o tolik lehčí, když jsem nemusel, jenže teď jsem byl pro ni schopen udělat cokoliv.
Byl bych kýmkoli, kdyby mě požádala. Udělal bych cokoli, kdyby se jen slůvkem zmínila. Změnil bych se jakkoli, kdybych viděl, že jí nejsem dost dobrý. Chtěl jsem být pro ni dokonalým, nezáleželo mi na tom, jak mě vidí ostatní, ale prahl jsem po vědění, jak mě vidí ona.
Po delším debatování o mé… zamilovanosti…? Ne, to určitě ne. Ten výraz zní tak tragicky, tak romanticky. Zrovna tohle mě netáhlo. Jednoduše po nějaké té době jsem zvedl svůj zadek ze štěrkové cesty vedoucí okolo nábřeží, dopis jsem cítil na zadní straně svých kalhot a on mě jen nepatrně rozrušoval.
Byl to ten pocit, při kterém se dá vnímat jenom to jedno jediné. Byl to ten dopis, těšil jsem se na to, až si ho přečte, avšak jsem plně předpokládal, že její reakce bude horší než jenom záporná.
Kupodivu mi to všechno bylo jedno. Choval jsem se tak moc egoisticky, potřeboval jsem se tak zachovat, abych jí ukázal, co k ní cítím. Aby to věděla… Neodpustil bych si, kdybych jí to neřekl.
Seděl jsem na ploché střeše protějšího domu, kde jsem ji viděl mizet do náruče jejího milého, a stále jsem váhal. Přestože jsem ve své duši viděl to, jak s lehkostí seskočím, s přirozenou rychlostí se rozeběhnu a s tichostí hodím dopis do schránky, nedovedl jsem udělat jediný pohyb.
Z hlubokého přemítání mě vytrhla parkující Audina u garáže jejího domu, mé tělo sebou trhlo a zrak se zaostřil na postavu, ne, postavy vystupující z auta. Byl to ten zmrd a má kráska.
Hlas v mé mysli křičel, ba řval na mne, ať zvednu tu svou línou prdel a seberu alespoň trochu odvahy. Hulákal na mě, že jsem se nedostal až sem, abych to všechno vzdal. Ano, musel jsem s ním souhlasit. Samým odhodláním jsem vyletěl na nohy a řekl jsem si, že když to nezkusím, nic nezískám – risk je zisk!
Už-už jsem chtěl udělat jeden těžký krok, neboť jsem si myslel, že každý další by měl být lehčí a lehčí… Bohužel, zastavil mě ten děsivý fakt, že moje Esmé a ten její chlápek stále stáli před domem, a kdyby jen stáli. Líbali se, v mém samém se vířila energie, toužil jsem ho od ní odtrhnout. Prahl jsem po jeho smrti.
Představoval jsem si, jak seskočím, lehkým krokem s vražedným pohledem v očích dojdu k nim a s uklidňujícím úsměvem se na ni podívám. Ale pak… Chytil bych ho za krk a rozpáral mu hrdlo. Jo, přesně tohle jsem viděl, moje tělo to chtělo. Nenáviděl jsem ho, hledal jsem na něm každou chybu.
Ať už příležitostně pil, byl to pro mě hřích. Ať kouřil, bylo to špatné. Ať si kupoval hot dog v rychlém občerstvení, jedl nezdravě. Vše, co dělal, bylo nedostatečné. I když ji miloval, ne tak jako já. Ne tak, jak bych já dokázal.
Své myšlení jsem musel zkrotit. Nemohl jsem si dovolit to, aby viděla, jak krutý dokážu být. Přál jsem si, abych se jí ukázal v tom nejlepším světle, však i tak jsem tušil, že dojde i na to nedobré.
Musela vidět i mou špatnou stránku. Kdyby nevěděla, jak se dokážu zachovat i v té nejhorší situaci, nemohla by mi věřit, nemohla by mě plně milovat… Tak jak ji miluju já.
Jejich vchodové dveře klaply a moje ruka si sáhla na zadek… Jestli tam ten dopis pořád je. Byl, a vzduch z mých plic úlevně unikl. S hlavou sklopenou jsem seskočil ze střechy a se svou upírskou rychlostí jsem hodil vzkaz pro ni do schránky, následně zazvonil a já vzal doslova nohy na ramena a už jsem se pro jistotu neotáčel.
Patt (Esmé)
Prcek (Carlisle)
Autor: Twilightkacert (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Démon - 9. kapitola:
Pozdě, ale přece. Jen mám menší problém - neznám slova, která by byla hodna této báječné povídky.
No teda! Takovýhle konec?! Já chci další, další, další!!!
Prcku, skutečně se před tebou klaním (kdyby se mi chtělo vstávat z postele, tak doslova! ) , tahle kapitola byla doopravdy dokonalá. Ty pocity! To všechno bylo tak krásně napsané, že se to četlo jedním dechem úplně samo!
Takže Carlisle už si doopravdy přiznal, že ji miluje. Hm... To se mi líbí. Možná jsem trošičku sadistická a hnusná na Esméina snoubence (ať se jde bodnou, prasák, já jsem team Carlisle!), ale to nic nemění na tom, že se nemůžu dočkat, až se ti dva setkají... A až si i Esmé konečně uvědomí, jak to s těmi city vlastně je. Tak šup šup! Až už je tu další!
Já jsem sice kapitolu už četla dřív, komentář však přidávám až teď, takže se tímto omlouvám. Sestřičko, přijmi mou nejlubší omluvu, jelikož to nebylo s nějakým úmyslem, ale... No, přiznám se, takže to řeknu na rovinu. Jsem sklerotik, totálně neuvěřitelnej, takže jsem si pokaždé říkala, že kapitolku okomentuji, ale nakonec jsem si až večer v posteli uvědomila, že jsem ti komentík nepřidala.
No, abych se vzdálila od svých omluv, přejdu rovnou ke kapitole. Byla úžasná! Mohu snad říci něco jiného? Nemůžu, protože jiné slovo by nevystihlo tohle dílko. Přikláním se k SaDi, protože jsem taky doufala, že budete pokračovat v pohledu Esmé. Tajně jsem si představovala, jak se asi zachová Carlisle, až uvidí přicházet dívku, do které se zamiloval natolik, že by byl ochoten prozradit jí podstatu své existence, jenže...
To byste nesměly psát vy dvě, že? Zase jste to dokonale zamotaly, takže vím kulovýs přehazovačkou!
Asi ani nedokážu slovy popsat, jak jsem napnutá na další díl, který snad přidáte brzy, ale nechci nic slibovat, jelikož já jsem sklerotik, co si neuvědomí, že na nějakou povídku čeká jako na smilování. Tudíž tě pěkně prosím o upozornění, až vyjde 10. kapitola. Desátá? To bude nějaká jubiljní, ne? Třeba by mohla být extra dlouhá... No, každopádně to vezměte v potaz, ju?
A vrátím se ještě o něco výš... Nudit? Jak by nás mohlo něco takového přestat bavit? Hloupost! Omyl velký jako zeměkoule, dámy! Věřte mi, že píšete neskutečně napínavě, já jsem jako na drátkách, abych se rychle dozvěděla, co bude v pokračování, takže rozhodně nezkoušejte ani přemýšlet o tom, že píšete nudně.
Pan posílám ti vzdušnou pusu... Super přezdívka, vážně jsem se musela tlemit, když jsem si tohle přečetla, takže parádička. Máte u mě bod k dobru, jelikož přemýšlí o tom, že by ho zabil... A já, jak je veřejně známo, si přeji, aby to měl rychle za sebou, takže mu koukejte vymyslet nějakou rychlou smrt, klidně i dvojnásobnou.
Budu se těšit na další kapitolu, zlatíčka. Tahle byla úžasná!
Zastřel mě...
Úplně jsem na to včera zapomněla a moc se stydím. Slíbila jsem Vám to a koukej, jaký jsem nemehlo. Ostatně jako vždy je kapitola krásná, nemohu nic vytknout, až na to, že stále /vidím/ to, jak se Carlisle trápí. Už aby byli spolu, byť na malý okamžik, Carlisle by si zasloužil pocítit to štěstí z lásky, pokud nějakou chová. Uvidíme, jak dopadne jejich schůzka, ta bude velice zajímavá.
A vzhledem k tomu, že jsem si tuto kapitolu přečetla později, budu Tě na ICQ honit jako psa...
Konečně! Dostala jsem se k tomu teď a lituju toho. Opravdu nevím, co bych si o tom měla myslet.
Takovej Kája se mi MOC zamlouvá, ale ta Esmé! Z té nemůžu. Ona je opravdu super. Moc s mi líbilo to, jak přemýšlela, jestli tam má jít, nebo ne. Vím, že je to z minulé kapitoly, ale snažím se to shrnout.
Doufám, že až se setkají, neprovede žádnou blbost, jinak by toho litoval. Zajímá mě, jestli na to přijde Ryan, a pokud ano, jak na to zareaguje. To bude ještě zajímavé.
A urve mu Kája hlavu?! Já jsem jedině pro, pak by si mohl přivlastnit Esmé a té hrůzy ji zbavit pomocí jeho těla - tělesný praktik. Já vím, bujná fantazie, ale jsem moc zvědavá.
Budu trpělivě čekat na další, ale nevím, kdy se dostanu ke komentáři. Jedu na vodu, takže uvidíme. Ovšem tohle si nenechám ujít!
Krásné holky, tohle si zaslouží jedině poklonu!!!
Bože to je tak úžasný....! Ten Kájaje ale magor...! Vždy'ť ani neví co mele...! Řekne, že je do ní zamilovnej a pak hned ne tio ne... a nakonec, že jí miluje....! No vážně magor....¨! Škoda, že po om debilovi neskočil....! No už se moc těšim na další dílek...!
Já ho miluju!!!!!!! Ten zmrd a moje kráska, to mě dostalo:D. Už sem říkala, že ho miluju?:D Bože, je to skvělý
je to hrozně moc pěkný......piš rychle dál
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!