Tak po 3 dlouhých měsících další díl... Jak jsem slíbila, budou přibývat každých 8 dní... A teď k článku: Izis přijde navštívit očekávaná trojice z gardy se vzkazem od Ara.
08.02.2011 (08:30) • KatBriam • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 1908×
Pohled Izis
Všechno šlo podle plánu. Donutila jsem Carlisla, aby napsal Arovi a obratem, týden na to došla odpověď.
Přesně jak jsem čekala. A s dopisem došli i tři bojovníci z Arovy gardy. Nečekala jsem, že pošle Jane, ale došla. A s ní Felix a Demetri.
Arena jsem poslala domů k našemu národu s tím, že za ním pošlu Sam, až se bude schylovat k bitvě. Neochotně odešel.
Právě jsem byla na menší pochůzce, vysoko nad domem Cullenových, když jsem je zahlédla. Pohybovali se tiše jako myšky a rychle jako kobry. Nejúčinnější Arovy zbraně.
Popleskala jsem Sam po krku a řekla, ať přistane před domem.
I když jsem oficiálně měla žít s Cullenovými a měla jsem u nich i pokoj, vyhýbala jsem se jim jak nejvíc to šlo. Přespávala jsem v lese u jejich domova a sledovala, jak ti, co vypadali mladší, chodí do lidské školy. Jednou jsem se k nim přidala na lovu.
Všimla jsem si, že jsou zvláštně napárovaní.
Vůdce s nejkřehčí ženou, bojovník s malou elfkou (vážně se nám v rysech dost podobala), hromotluk s nafintěnou blondýnou. Jen ten bronzovlasý zůstal sám.
Po nocích hrál na klavír nebo četl. Občas zíral na nebe a já věděla, že mě hledá, ale nikdy mě neobjevil díky dokonalému krytí mé dračice.
Sam dosedla na trávník přesně ve chvíli, kdy se na trávník před dům dostavila trojice Volturiových.
Jane se na mě zašklebila. Opětovala jsem její kyselý obličej a seskočila ze sedla dračice. Pohrávala jsem si s nožem vyrobeným z dračích šupin. Demetri ho sledoval s kočičím soustředěním.
„Něco se jim stane, a vy půjdete domů bez rukou,“ varovala jsem je.
„Ach, takže ty máš v plánu nechat nás odejít živé, jak velkorysé…“ zasmála se Jane.
Použila jsem na ni její vlastní dar. Brzy už se svíjela bolestí na zemi.
„Nedovoluj si na silnější, má drahá. Mohlo by to s tebou dopadnout špatně!“ vrčela jsem a pomalu k ní přistupovala s nožem napřaženým k výpadu.
„Izis!“ napomenul mě Carlisleův hlas. Ale já ho neposlouchala. S šelmím vrčením jsem postupovala dál.
„Izis,“ zašeptal někdo a přese mne se přelila vlna klidu. Okamžitě jsem se narovnala a ustoupila stranou.
Jane se zhluboka nadechla a vrhla po mě nenávistný pohled. Nic už ale neřekla.
Vyhledala jsem Jasperův pohled a kývnutím mu poděkovala.
Aro by asi nebyl moc nadšený, kdybych mu Jane vrátila s vyškrábanýma očima.
Vedle mne se postavil Carlisle a položil mi ruku na rameno. Cítila jsem z něj nejistotu a strach. Bál se mě.
Vtáhla jsem do sebe vzduch a pomalu vydechla. A pak jsem věnovala Carlislovi jeden ze svých vzácných úsměvů. Všichni zalapali po dechu a zůstali na mě civět.
Dobře, poznámka, už se nesmát. Hrozivě jsem se na ně zamračila a všichni se rychle otočili jinam.
„Proč jste tady?“ zeptal se Carlisle, i když to musel tušit.
„Podle Arova rozkazu máme Izis dovést zpět na hrad,“ pronesl Felix mohutným basem.
Sam zasyčela a přesunula se vedle mne. Usmála jsem se a poplácala ji po boku.
„Dobře, odveďte si mě…“ pokynula jsem jim.
Chvíle úžasu, a pak se Demetri posunul o krok blíž.
„Ale musíte se dostat přes ni,“ ukázala jsem na Sam, která se s mými slovy rozplynula. Splynula s okolím jako chameleón a vůbec ji nebylo vědět.
Já přesto vycítila okamžik, kdy se vrhla k trojici a máchnutím ocasu srazila všechny tři na zem. Zasmála jsem se, když se zase objevila vedle mě a spokojeně broukala.
Zase na mě všichni civěli. Dobře, budu muset dávat větší pozor na své poznámky.
Frustrovaně jsem si povzdechla.
„Nejde s ní bojovat,“ zaprotestovala rozrušeně Jane a sbírala se ze země.
„Aro tušil, že něco takového uděláš. Ohrožuješ náš druh, musíš být zničena…“ prohlásil rozechvěle Felix.
„Tak proč jste mě stvořili?“
„Netuším, co s tebou Aro zamýšlel. Ale určitě se mu to vymklo z rukou…“ zašeptal Demetri.
Upřela jsem na něj pohled chladných rudých očí.
„Ano, určitě se mu to vymklo z rukou.“
„Budeš zničena a s tebou i rodina, co tě přijala k sobě. Tvé dny jsou sečteny,“ prohlásila Jane.
„Poslední soud? To už je konec světa?“
„Toho tvého. Tvá rasa bude zničena“ vypískla Jane.
Neovládala jsem se. Než mohl kdokoli cokoli udělat, byla Jane přitisknutá ke kmenu mohutné borovice a drásala mi ruku, kterou jsem ji svírala pod krkem.
„Omyl Janie. Přichází konec Volturiových. Být tebou, tak zběhnu a modlím se, abych tě nenašla, až budu hotová s tvými pány,“ syčela jsem jí do ucha.
Pak jsem ji pustila a ona se zase svalila na zem.
Když mohla, vyskočila a společně s Demetrim a Felixem zamířila do lesa.
„Očekávejte nás. Trest smrti vám právě zaručila…“ zašeptal Felix než zmizeli v lese.
Obrátila jsem se ke své rodině a kývnutím jim poděkovala. Pak jsem se vyšvihla do sedla Sam a chystala se vzlétnout.
„Počkej Izis,“ požádal mě Carlisle. Shlédla jsem na něj.
„Nechtěla bys strávit nějaký čas s námi?“ zašeptal Edward.
„Když už s tebou máme zemřít, chtěli bychom tě poznat…“ doplnila vůdcova žena, Esme.
Sam na mě pohlédla a složila křídla. Lehla si. Pochopila jsem, k čemu mě vybízí. Slezla jsem z ní a dlouze si povzdechla.
„Dobře, věnuji vám jeden den…“
Autor: KatBriam (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Destiny and revenge 3. kapitola:
super moc se mi to libi.
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!