Tak a je tu prolog mé druhé povídky. Izis se ocitne v zajetí u Ara a dozvíte se, jak to všechno začalo a jak je to vlastně s elfy a upíry.
05.07.2010 (08:45) • KatBriam • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2646×
Prolog
Bylo mi osmnáct, když nás po dlouhé době dostali. Po tolika letech skrývání a přemáhání se. Chytili mě a matku, ostatní utekli. A co bylo nejhorší, zavedli nás rovnou k Arovi.
Tomu, co nás pronásledoval jednoho za druhým a vyvražďoval naši rasu.
Moje dračice, Sambrial, i matčin drak nás následovali až do Voltery, ale na náš němý příkaz se schovali v lesích u města. Upíři je neviděli, draci měli výborný dar - dokázali splynout s okolím, poslouchali nás na slovo a byli na nás závislí. Byli naše domácí zvířata.
Malá blonďatá upírka nás postavila před svého pána. Psal se rok 1986.
Aro se s úšklebkem podíval na moji matku, poslední ze všech elfských vůdců. Já měla nastoupit po ní.
„Ale copak to tu máme? Ilion a její rozkošná dcera Izabella.“
„Izis!“ skočila mu do řeči a dostala facku.
„Víš co, Ilion? Něco ti prozradím. Mám s tvou dcerou velké plány. Přeměním ji a bude jako my. A ty se budeš dívat na její přeměnu. Pak tě vysaji do poslední kapky krve. Poslední naděje elfů umřou. Už teď máme vyhráno my,“ zasmál se a přistoupil ke mně.
Naklonil mi hlavu na stranu a kousl mě do krku. Pak odtrhl ústa a já vykřikla bolestí.
Matce zachrastily řetězy, jak se snažila mu v tom zabránit.
„Nedělej to, Aro, zabij mě, ale ji nech jít,“ prosila.
Až tak hluboko byla ochotná pro mě klesnout. My byli hrdá rasa. Nic nás nepředčilo.
Cítila jsem, jak se mi jed propaluje žilami a nedokázala jsem zadusit výkřik. Malá blondýnka se zasmála a já po ní vrhla nenávistný pohled plný bolesti.
„Ale, Ilion, slyšel jsem, že tvá zlatovlasá dcera má plno darů. Víš, jak moc bude mocná, až bude jako my? Bude nejmocnějším klenotem v mé sbírce.“
Zasmál se a šel si sednout na trůn mezi své bratry.
Vyhledala jsem matčin pohled a promluvila k ní.
Mami, to je v pořádku. Uteč, zavolej si draka, běž za naším národem, potřebují tě. Prosila jsem ji.
My elfové jsme sice mluvili i nahlas, ale mezi sebou jsme mluvili hlavně v myšlenkách. Bylo to výhodné.
Matka jen zavrtěla hlavou. Viděla jsem jen, jak její vlasy černají nenávistí.
To byla další elfí zvláštnost. Naše vlasy měnily barvu podle poměru lásky ku nenávisti. Když jsme měli v srdci jen čirou lásku, byly naše vlasy blonďaté, když to bylo půl na půl, byly hnědé a když naše srdce sžírala nenávist, měli jsme vlasy černější než noc.
Netušila jsem, jak dlouho ten oheň pálil. Mohly to být hodiny, dny nebo týdny, nakonec se ale oheň stáhl jen k mému srdci.
To ale nezískal. Oheň vyhasl a mé srdce bilo dál. Spálené jsem měla vše ostatní, jen mé srdce zůstalo živé.
Byla černá noc, když se to stalo. Matka seděla tiše naproti mně, byla nakloněná co nejvíc tak, jak jí to řetězy na rukou dovolovaly. Dívala se ale na Ara, který se zase díval na mě.
„Zvláštní,“ řekl, „myslím, že se nikdy nebudeš moct stát úplným upírem. Vždy budeš stát mezi dvěma rasami. A teď tvá matka…“ zachechtal se a vstal.
Přešel k ní a naklonil jí hlavu na stranu.
„Jen si posluš, Aro, nikdy nás nevyhubíš,“ zakřičela matka.
Aro jí hněvivě zaťal prsty do kůže a zanořil tesáky do jejího hrdla. Matka nevydala ani hlásku, ale její myšlenky křičely o pomoc.
Cítila jsem, jak moje vlasy černají, zmítala jsem se na řetězech, dokud se neurvaly, a pak mě zastavili další upíři.
Matčino tělo mu vypadlo z rukou, zcela bezvládné. Bylo mrtvé.
Aro se na mě otočil a já na něj zavrčela. Ano, už jsem nebyla elf, ale něco víc. Dostala jsem od něj ten nejcennější dar - moc.
Až budu dost silná, zabiji ho. A s ním i celou jeho rasu.
V hlavě jsem jasně cítila své dary - mazání paměti, mimořádná chytrost a řešení zapeklitých situací, vycítění lži a štít - fyzický i psychický.
„Odveďte ji do jejího pokoje. Hlídejte ji, nesmí opustit hrad. S těma rudýma očima jí to sice sluší, ale je tu velké riziko prozrazení. Zítra za úsvitu začneme její výcvik.“
Šla jsem poslušně s dvěma upíry, kteří se na mě dívali s posvátnou úctou. Ano, tak to mělo být. Dřív byli upíři podřadná rasa.
Autor: KatBriam (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Destiny and revenge - prolog:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!