Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Dětství s Edwardem - 12. kapitola

28.09.2012 (13:30) • Nikii • FanFiction na pokračování • komentováno 16× • zobrazeno 2471×

Cítila jsem, jak se Edward vedle mě napjal. Chytila jsem ho pod lavicí za ruku. Netušila jsem, jestli pro jeho uklidnění nebo pro moje. Mezitím se dívka postavila před tabuli a začala si prohlížet svoje nové spolužáky. Pohledem zastavila u mě a Edwarda a její vřelý úsměv se v tu ránu změnil. Nadále se usmívala, ale její oči o něco ztmavly a nebezpečně se v nich zablýsklo.

„Ahoj,“ začala dívka, „jmenuji se Tanya.“

Při zaznění tohoto jména mi Edward ruku málem rozdrtil, jak mi ji pevně stisknul. Musela jsem do něho nenápadně kopnout, aby si to uvědomil. A výsledek se dostavil okamžitě. Edward moji ruku pustil a chtěl se odsunout až na druhý konec lavice, ale já jsem jeho plán překazila a za ruku ho znovu chytila. Tanya pokračovala v představování.

„Právě jsem se tady do Forks přestěhovala se svými sestrami z Aljašky. Matka nám zemřela, když jsem byla malá.“

„Dobře, Tanyo, děkujeme, že ses nám představila. Sedni si tam za Edwarda a Bellu - do třetí lavice vedle Sáry,“ zastavila Tanyu učitelka a poslala ji na své nové místo.

„Ahoj, Sáro,“ slyšela jsem za sebou hlas nové upírky. Spíš poloupírky, jelikož mi Edward říkal, že upíři mají dva přísné zákony - nesmí se prozradit lidem a nesmí vytvářet nesmrtelné děti.

„Ahoj,“ pípla za mnou Sára.

Paní Deficková začala svůj výklad k látce, kterou jsme brali před prázdninami. Znovu nám vysvětlovala procenta a jejích různé výpočty, ale jak jsem si všimla, nikdo nedával pozor. Každý pokukoval na Tanyu a mně z ní už začínalo být špatně. Nevím, kdo je, nebo co je, ale Edward se kvůli ní divně chová. A to se mi nelíbí. Nikdy v životě jsem nechtěla tak umět číst myšlenky jako právě teď. Chtěla jsem o ní zjistit všechno.

Jakmile zazvonilo, vyletěl Edward i se mnou ze třídy do prázdné učebny chemie. „Edwarde, kdo je to?“ ptala jsem se. Chvíli se na mne prázdně díval, jako by váhal s odpovědí, ale nakonec řekl:

„Tanya je poloupírka stejně jako já. Dokonce jsme se narodili ve stejný den, ale její matka při porodu zemřela, nestihli z ní udělat upíra. Kdysi si naše rodiny výborně rozuměly, ale po té, co Esme přežila a jejich matka ne, se od nás odloučili. Říkali, že je to pro ně moc velká ztráta, i přesto jsme ale spolu tři roky žili,“ odpověděl Edward.

„A proč se vrátili?“ ptala jsem se, jelikož mi to vůbec nadávalo smysl.

„To nevím. Tanya si velmi dobře hlídala myšlenky...“ pověděl smutně a zavrtěl hlavou.

Koukala jsem se na něho a přemýšlela. Nic mi nedávalo smysl. Možná je Tanya a její rodina úplně v pohodě a přistěhovala se do Forks, aby se s Cullenovými usmířila. Ale pořád tam bylo to velké ale. Měla jsem z ní divný pocit.

Z přemýšlení mě vytrhlo prudké otevření dveří, ve kterých stála Tanya. Sjela mě pohledem od hlavy k patě a tvářila se, jako by právě spolkla citron. Edward výhružně zavrčel a mně hned došlo, že měla nevhodné poznámky k mé osobě. Tanya se ode mě otočila k němu a usmála se. Nestihla jsem to ani zaregistrovat a už se mu věšela kolem krku. Edward pod jejím objetím roztál a oplatil ho. Jen jsem se na ně koukala s pusou do o.

„Edwarde, ani nevíš, jak si mi chyběl,“ řekla přeslazeným hlasem Tanya a dala mu pusu. Cítila jsem, jak se mi podlamují kolena. Nevěděla jsem, jestli se mi chce smát… Nebo zuřit.

„Tanyo, deset let jsme se neviděli, ale ty jsi pořád stejná. No, až na krásu, teď jsi ještě krásnější,“ řekl jí Edward a koukal se jí do očí. To už na mě bylo moc. Kdybych byla upír, vrčela bych o sto šest. Žádná cizí holka nebude dávat pusu mému Edwardovi! Takže mi nezbývalo nic jiného, než vtrhnout mezi ně.

„Ahoj, já jsem Bella. Edwardova přítelkyně,“ představila jsem se té... Nemohla jsem jí ani přijít na jméno. Edward se při zaznění mého jména vzpamatoval a chytil mě kolem pasu.

„Ehm. Těší mě,“ řekla mi ta blondýna. A znovu mě sjela pohledem od hlavy k patě. Cítila jsem z jejího pohledu nadřazenost.

„No, Tanyo, a kde vlastně bydlíte? Musíte co nejrychleji jít k nám na návštěvu. Určitě toho bude hodně na vypravování,“ zeptal se jí Edward po trapném tichu.

„Ano, určitě si budeme moc věcí vyprávět. Bydlíme kousek od vás,“ řekla Tanya

V tu chvíli zazvonilo a všichni tři jsme vyběhli z učebny na další hodinu - na angličtinu.

Každou přestávku si Tanya motala Edwarda kolem prstu. Vzpomínali na to, co jako malí dělali, jak každý večer společně usínali...

A blá, blá, blá.

Připadala jsem si jako vzduch. Takhle mě ještě nikdy Edward neignoroval. Říkala jsem si, že je to kvůli tomu, že se tak dlouho neviděli. A že se znají od narození, ale stejně mě to pořádně štvalo. Já jsem byla ta, která Edwarda znala deset let, ta, která věděla, co má rád a co naopak nesnáší. Jaký film se mu nejvíc líbí, jaký sport ho nejvíc baví. A takové ty věci, co ona určitě neví. Znala ho před deseti lety, od té doby se určitě změnil.

Rozhodla jsem se jít na záchod uklidnit. Potřebovala jsem se utišit, studená voda mi přišla ideální na mou rozpálenou náladu.

„Ahoj,“ ozval se mi přímo za uchem ten hlas, který znám teprve pár hodin, ale už jsem na něho alergická. Nadskočila jsem, jak jsem se lekla. Vůbec jsem neslyšela, že by se otevřely dveře.

„Ahoj...“ pokusila jsem se o úsměv, ale výsledkem bylo, že jsem vypadala, jako bych právě dostala elektrický šok.

„Promiň, že všechen čas se o Edwarda teď zabývám já, ale dlouho jsme se neviděli. A ty jsi ho měla pro sebe celých deset let,“ řekla.

„Jo, jo, v pohodě,“ vykoktala jsem ze sebe nějakou srozumitelnou větu.

„Víš, s Edwardem jsme si velmi dobře rozuměli a myslím, že si i teď pořád dobře rozumíme. Jedině my dva jsme drželi naše rodiny dohromady. Ale moje sestry byly na Carlislea naštvané, protože dřív proměnil Esmé než moji matku...“ usmála se a zakroutila hlavou.

„Aha,“ vydala jsem ze sebe velmi inteligentní větu

„Asi tě zajímá, proč jsme se vrátily, nemám pravdu?“ zeptala se mě a znuděně se opřela o umyvadlo.

Nečekala na odpověď.

„Minulý měsíc nás přišel navštívit jeden nomád Jack. Vyprávěl, co se kde děje a tak. Moc mě to nezajímalo, už jsem chtěla odejít, když řekl, že navštívil Cullenovy. Rychle jsem si sedla zpět a poslouchala. Říkal o tom, že je zajímavé vidět Cullenovy chovat se jako normální lidi. I když žije sám, jejich vztahy se mu velice zamlouvají. Líbí se mu, že má každý svoji polovičku. Tohle jsem poslouchala jen napůl ucha, ale když řekl, že dokonce i ten nejmladší Cullen má svoji polovičku, a dokonce že je to obyčejný člověk!“ vykřikla na mě poslední větu a v té samé sekundě mě tiskla na stěnu. Její ruka na mém krku mi nedovolila se pohnout.

Chvíli mi trvalo, než jsem pochopila, co se stalo. Stalo se to tak rychle, že se ke mně šok vůbec nedostal. Moje mysl se teď soustředila na obličej té, která mě chtěla - podle všeho - uškrtit.

Její oči byly černé jako noc a výrazy na jejím obličeji se měnily po sekundách. Nehorázně velký vztek, vystřídal výraz ponížení. A poté jen na chvilku se ukázal v jejích očích smutek, kdyby mě právě neškrtila, bylo by mi jí i líto.

„Jak to, že jsi jenom obyčejný člověk, ale přesto se do tebe Edward doopravdy zamiloval?! Myslela jsem, že to jenom hraje, ale on to myslí vážně!“ křičela na mě nenávistně

„Co se mu na tobě líbí?“ zeptala se sama sebe, ale dál se na mě koukala pohledem – zabiju tě.

Nebála jsem se jí, i když jsme věděla, že bych měla. Snažila jsem se na ni koukat pohledem, že jsem silná, ale přesto mě jedna neposedná slza zradila. Začala jsem rychle mrkat doufajíc, že ta slza zmizí a ona si toho nevšimne. Můj plán se podařil. Byla zaneprázdněna sama sebou. Pořád dokola se sama sebe ptala, co je na mně lepšího než na ní, a já jsem se v duchu začínala smát. Ale jenom v duchu, kdybych svůj smích ukázala před ní, asi by mě rovnou potrhala na kousky.

Její stisk na mém krku čím dál víc sílil a já pomalu měla problém dýchat. Už jsem myslela, že za chvíli bude po mně, když se rozrazily dveře. Tanya mě okamžitě pustila a já jsem dopadla na kolena.

Ten, kdo mě zachránil, byla Angela. Vystrašeně se koukala na mě a na Tanyu. Tanya na ni zavrčela a byla pryč. Než ale stihla zmizet, zahlédla jsem na jejím obličeji slzu o velikosti hrachu.

„Panebože, co to?“ ptala se mě, ale hned, jak si uvědomila, že sedím na kolenou a držím si krk, přiběhla ke mně. „Bello, jsi v pořádku?“

„Asi jo, jenom... Jo, jsem v pohodě,“ vykoktala jsem ze sebe odpověď a s její pomocí jsem vstala. Nemělo smysl jí říkat, že v pořádku určitě nejsem. Pomalu jsem si uvědomovala, že šok, který jsem před chvíli předběhla, mě dohonil.

„Co ti Tanya provedla?“ ptala se mě celá zmatená.

„Angelo, to neřeš,“ odpověděla jsem jí. Nic jiného jsem říct nemohla. Vypadala bych jako blázen, kdybych jí řekla: „No, Tanya je poloupírka, která mě chtěla zabít, protože chodím s Edwardem, který je mimochodem taky poloupír, se kterým si ona podle všeho plánovala růžovou budoucnost, protože před deseti lety spolu spali v postýlce.“ Asi by mě rovnou zavezla někam do blázince. Ne, díky.

Když jsme vyšly ze záchodu, uviděla jsem na druhém konci chodby Edwarda, jak běží směrem ke mně.

„Už jsem v pořádku, Angelo,“ řekla jsem jí. A tím jí dala najevo, ať si jde, kam chce.

Angela to hned pochopila a odešla do třídy.

„Bello, co se stalo?“ ptal se mě Edward a objal mě. „Právě jsem viděl Tanyu, jak vyběhla ze záchodů a brečela.“

Už jsme to nevydržela a rozbrečela jsem se taky.

„Nic,“ řekla jsem a koukala jsem se na podlahu.

„Bello, nelži mi, prosím,“ řekl Edward a zvednul mi prstem bradu, abych se mu koukala do očí.

Ale jeho oči se místo do mých koukaly na můj krk, kde se pořád rýsoval červený otisk ruky.

„Tanya,“ pípla jsem, věděla jsem, že teď se z toho už nevykroutím.

Edwardovy oči ztmavly stejně jako před chvíli Tanye a z jeho krku se vydalo hrozivé zavrčení.

Moc děkuji za komentáře a za to, že jste si na DSE vzpomněli. :)

Prosím o váš názor na tuhle kapitolu...

Autor: Nikii (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Dětství s Edwardem - 12. kapitola: