Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Dětství s Edwardem - 16. kapitola

20.04.2013 (12:30) • Nikii • FanFiction na pokračování • komentováno 11× • zobrazeno 1970×

Když si Edward dal dvě a dvě dohromady, začal zuřivě vrčet. Ještěže přestávka byla v plném proudu a na chodbě byl hluk. Nevím, jak by Edward vysvětlil to, že vrčí jako nějaká divoká šelma.

„Edwarde,“ oslovila jsem ho potichu a setřela si z obličeje poslední slzy.

Edward zavrtěl zuřivě hlavou, jako by se snažil vyhodit nevhodné myšlenky. Smutně se na mě podíval a objal mě.

„Bello, je mi to tak líto,“ mluvil mi do ramene a hladil po zádech. „Měl jsem to tušit... Omlouvám se.“ A je to tu zase! Edward je ten nejlepší, nejhodnější, nejmilejší kluk, kterého znám, ale má jednu jedinou malinkatou chybičku, a to, že se řídí pravidlem ,Já, Edward Cullen, můžu za všechno, co se stane v životě Isabelly Swanové.‘

Odtáhla jsem se od Edwarda a naštvaně jsem se na něj podívala „Edwarde, ty za to nemůžeš! A už o tom, prosím, nemluv, nechci na to myslet. Chci na to zapomenout!“ vykřikla jsem a hned toho zalitovala. Edward se na mě ublíženě podíval a na obličeji se mu ukázal smutek, který jsem tam nikdy nechtěla vidět.

Přitiskla jsem se zpátky k němu a zašeptala: „Zavolej, prosím, někomu, ať pro nás přijede. Nechci už tady zůstat. Prosím.“

Edward se ode mě odtáhl a vylovil z kapsy telefon. Rychle naťukal číslo a čekal, až mu to někdo zvedne.

„Ahoj, Alice... Pozdě, už se stalo... Ano... Jo, zatím...“ domluvil Edward a schoval mobil zpátky do kapsy.

Koukla jsem se na něj s otázkou v očích. A Edward mi hned odpověděl.

„Máme si jít sbalit věci. Do pěti minut tu bude Alice.“

„Dobře, tak už pojď. Budíme tady čím dál větší pozornost,“ chytila jsem ho za ruku a táhla ho do třídy. Vážně se na nás každý koukal kromě spolužáků, kteří chodili se mnou a s Edwardem do třídy. Ti si už zvykli, že jsme divní.

Rychle jsem si sbalila věci a doufala, že nepotkám tu psychopatku a... Angelu. Vážně nemám odvahu se jí podívat do očí.

„Bello, ještě tu něco máš,“ řekl Edward a podával mi mikinu.

„Děkuji,“ pousmála jsem se na něho a vyběhla ze třídy, chtěla jsem z tohoto místa co nejdřív pryč. Edward mě brzo dohonil, chytil za ruku a společně jsme se vydali k sekretářce.

Byla jsem vděčná za to, že mí a Edwardovi rodiče se domluvili s ředitelkou školy, abych mohla být vyzvednuta ze školy nejen mými rodiči, ale i od Edwarda.

„Jaká bude výmluva, že jdeme domů?“ zeptala jsem se potichu Edwarda, když jsme se blížili k sekretářce.

„Už je u sekretářky Alice. Jdeme na povinné očkování,“ zašeptal mi Edward a odbočili jsme za roh, kde měla kancelář sekretářka a kde byl jeden ze tří východů ze školy.

„Máte velmi nádhernou tuniku, paní Copeová,“ chválila právě Alice. To by nebyl správný den Alice Cullenové, kdyby se nepochválilo oblečení.

„Óóó, děkuji, slečno Cullenová,“ začervenala se naše sekretářka, až byla stejně rudá jako její vlasy.

„Ahoj, Alice, dobrý den paní Copeová,“ pozdravili jsme s Edwardem společně.

„Á, tady jste. Pojďte, máme zpoždění,“ zavelela Alice, jako kdybychom doopravdy někam měli jít.

Rozloučili jsme se se sekretářkou a vydali se k východu. Když jsme seděli bezpečně v autě, kde nás nikdo nemohl slyšet, obrátila se na mě Alice a její veselý úsměv vystřídal smutný. „Bello, ani nevíš, jak je mi to líto! Měla jsem se víc soustředit na tvoji budoucnost. Promiň!“ To snad ne! Oni to mají v rodině.

„Alice, ty za to nemůžeš!“ vykřikla jsem na ni stejně jako před chvílí na Edwarda. Alice se na mě vyjeveně koukla a naprázdno polkla. Kruci, dneska je blbý den.

„Alice, promiň, nechtěla jsem na tebe křičet, ale dneska už toho bylo moc. A to, že si to budete dávat za vinu, mi moc nepomůže,“ omluvila jsem se Alice a přes sedačku ji objala.

„Bello, to nevadí, já tě zcela chápu...“ řekla Alice a znovu nahodila svůj veselý úsměv. „Kam to bude? K tobě domů, kde je prázdno, nebo k nám, kde je plno?“ zeptala se mě Alice a v očích se jí objevily jiskřičky.

Podívala jsem se na Edwarda, který se na mě povzbudivě usmál.

„K vám,“ odpověděla jsem a upřímně jsem se usmála.

„Super!“ vypískla nadšeně Alice a dupla na plyn. Nevěřícně jsem zakroutila hlavou a znovu se usmála. S Alice to bylo tak lehké se smát. Edward vyhledal moji ruku a já jsem mu položila hlavu na rameno a na chvíli zavřela oči.

„Bells, už jsme tady,“ zabroukal mi do ucha Edward a pohladil mě po vlasech.

„Co?“ zamrkala jsem a přemýšlela, o čem to Edward mluvil.

„Jsme u mě doma,“ vysvětlil pobaveně Edward.

„Aha,“ řekla jsem inteligentně a otevřela dveře.

O tom, že Cullenovi jezdí rychle, věděl každý občan Forks, ale pořád mě to dokázalo fascinovat. Zavřela jsem snad na minutu oči a už jsme u jejich dokonalé vily. A když píšu dokonalé vily, tak to myslím doopravdy. Vila byla hodně podobná vile na ostrově Esmé. Skoro celá prosklená, obrovská, světlá a moderní. Není se čemu divit, když ji navrhovala ta nejlepší architektka, kterou znám.

„Bello,“ zašeptal Edward a chytil mě za ruku. Podívala jsem se na něj s otázkou v očích a čekala na odpověď.

„No... Hodně štěstí,“ odpověděl mi a otevřel dveře do domu. Nechápavě jsem se na něho podívala a v tom momentě jsem byla v železném objetí od Esmé.

„Bello, drahoušku, jsi v pořádku? Já jsem se tak bála, když nám Alice řekla, co viděla ve své vizi.“

„Ano, Esmé, už jsem v pořádku, akorát opět nemohu dýchat,“ vyblekotala jsem ze sebe znovu lapající po vzduchu.

„Ach, promiň,“ vypískla Esmé a hned mě pustila.

Kolem mě byla celá Cullenovic familie a starostlivě si mě prohlíželi od hlavy až k patě. A pak znovu od hlavy, ale tentokrát jenom ke krku. Ne snad, že by studovali mou krční tepnu, ve které je lahodná a teplá krev, a přemýšleli, jak chutná. Ale pro upíří oči se tam pořád rýsoval stisk ruky, který mi zanechala s láskou Tanya. Aniž bych si to uvědomila, dala jsem si na krk ruku, abych zabránila dalším pohledům.

„Bello, můžu se podívat?“ přistoupil ke mně s milým úsměvem Carlisle.

Nechala jsem ruku sklouznout zpátky dolů k tělu. Carlisle naopak své ruce zvednul a ohmatal můj krk. Jeho prsty mě příjemně chladily.

„Pojď se mnou do mé pracovny, prosím,“ požádal mě Carlisle a vydal se ke schodišti. Já jsem vyšla hned za ním jako poslušný pejsek.

„Podívej se mi do očí. Bolí tě hlava?“ zeptal se mě o chvilku později Carlisle, když jsem seděla v jeho pracovně. Podívala jsem se mu do očí a přikývla.

„To je tím, že tvůj mozek byl delší dobu bez kyslíku. Naštěstí jsi neztratila vědomí, takže by mělo být všechno v pořádku. Dám ti nějaké léky proti bolesti, jo?“ vysvětlil mi Carlisle. Přikývla jsem a už jsem měla před očima sklenici vody a prášek proti bolesti hlavy. Vděčně jsem si od něho vzala tabletku a honem ji zapila vodou. Do té doby, než se mě nezeptal na bolest hlavy, jsem vůbec nevnímala, že mi hlava třeští, jako bych tam měla milion malých opiček.

„Co se dneska přesně stalo?“ zeptal se mě starostlivě můj druhý otec. Zamyslela jsem se, protože jsem nevěděla, odkud začít. Nakonec jsem začala úplně od začátku – když Tanya přišla do třídy.

Carlisle mě celou dobu vzorně, bez jediného vyrušení poslouchal a sem tam zakýval hlavou. Když jsem skončila, prohrábl si stejně jako Edward vlasy.

„Je to velice nepříjemné.... Tanya byla naštvaná a jako upír, i když jen poloviční, nemá pořádnou sebekontrolu. Podle všeho jí její sestry splní všechno, co jí vidí na očích. Pokud nedokáže své pocity udržet na uzdě, mohla by přivést na sebe, a teď už i na nás, pozornost Volturiových. Myslím si, že všechny tři sestry by potřebovaly matku.“

„Hmm...“ odpověděla jsem inteligentně. Nevěděla jsem, co na to říct. Carlisle si myslel, že je, když budu konkrétní, rozmazlená. Já jsem si však stála za názorem, že je psychicky narušená.

„Myslím, že už můžeme jít dolů,“ pousmál se Carlisle a vydal se ke dveřím.

Ahoj! :) Já vím, že tahle kapitola je celkem o ničem, ale potřebovala jsem najít nějakou cestu, abych mohla dál pokračovat. Mám v hlavě hodně plánů, jen se mi musí je podařit převést na papír. Mám předepsané už dvě kapitoly, ale ještě nejsou opravené, takže slibovat, že budou brzy, raději nebudu. Snad se někomu kapitola bude líbit a zanechá komentář... :)

N.

Autor: Nikii (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Dětství s Edwardem - 16. kapitola: