Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Dětství s Edwardem - 3. kapitola

13.03.2012 (21:30) • Nikii • FanFiction na pokračování • komentováno 13× • zobrazeno 1946×

„Nechte ji ještě spát,“ slyšela jsem v dálce něčí hlas, že by Esméin?

„Za deset vteřin se vzbudí.“ Alice? Jo, to by sedělo.

„Bells, vzbuď se.“ Na tváři jsem cítila lehce studené ruce.

„Ede, mám se jí dotknout já? Hned se vzbudí,“ zeptal se Emmett, a i když jsem ho neviděla, cítila jsem, že se směje. Na jednou jsem na tváři cítila studený dotyk. Bylo to nepříjemné, všude na těle jsem cítilo teplo, jen na obličeji mráz. Zatřepala jsem hlavou a až příliš rychle jsem si sedla a otevřela oči. Rychle jsem je zase zavřela a snažila silou vůle zastavit motání hlavy.

Když jsem oči znovu otevřela, viděla jsem před sebou tři usmívající tváře Alice, Esmé a Emmetta, kteří stáli venku a dívali se na mě. Za sebou jsem cítila ještě něčí tělo. Edwarda.

Chvíli mi trvalo, než jsem pochopila, kde to jsme. Všude byla velká letadla a hrozný hluk, divila jsem se, že mě ten kravál nevzbudil.

„Ahoj, Emmette. Dobrý den, Esmé,“ pozdravila jsem, když jsem si uvědomila, že je vidím dneska poprvé.

„Šípková Růženka se nám konečně probudila,“ řekl Emmet místo pozdravu. Cítila jsem, že červenám.

„Ahoj holčičko, určitě už máš hlad, že? Alice půjde s tebou a s Edwardem do nějaké restaurace na oběd, ano?“ řekla Esmé se svým milým úsměvem.

„Ehm... Jo,“ odpověděla jsem a v tu chvíli mi zakručelo v břiše.

xxx

Oběd byl vynikající. Našli jsme takovou malou restauraci, která vypadala dost moderně, ale i útulně. Jídelní menu bylo velkolepé - různé druhy masa připravené na několik způsobů, všelijaké omáčky, brambory - pečené, vařené, dušené... A těch dezertů - horké maliny se zmrzlinou, jablečný štrůdl, palačinky... Bylo těžké si něco vybrat. Přemýšlela jsem mezi anglickými bramborami nebo smaženým sýrem. Ale na konec jsem si vybrala lasagne a multivitaminový džus. Edward si objednal steak a servírku požádal, aby kuchařovi vyřídila, že chce ten steak víc krvavý. Musela jsem se držet, abych nevyprskla v hlasitý smích, když jsem viděla překvapenou tvář servírky. Překvapená servírka se ještě zeptala Alice, co by si přála, a ta ji mile odmítla.

Oběd jsem snědla s velkou chutí, za to Edward stále brblal, že by to mohlo být víc krvavé.

Když jsme dojedli, vydali jsme hledat… nebo spíš jsme rovnou šli ke zbytku rodiny. Alice přesně věděla, kde jsou. Všech pět sedělo v kavárně a povídali si. Pozdravila jsem Rosalii a Carlislea dřív, než se nás Esmé začala jako správná matka vyptávat:

„Umyli jste si ruce, než jste začali jíst?“ Ouha, tak tuhle odpověď nechám na Edwardovi, lhát neumím.

„Ano,“ řekl Edward přesvědčivě a Alice, která vždy drží za našo ligu, přikývla, že je to pravda.

„Najedli jste se pořádně?“

„Ano.“ Na tuhle otázku jsem dokázala odpovědět, aniž bych se začala červenat.

„Moc ne,“ řekl Edward.

„Neboj, bráško, u chaty si najdeš medvěda,“ vmísil se do rozhovoru Emmett se svým humorem. Řekl to potichu, že by to normální člověk neslyšel. Ale já jsem to slyšela, za těch deset let, co Cullenovy znám, jsem si skoro zvykla i na jejich tiché mluvení.

„Měli bychom už vyrazit k nástupišti,“ řekla Rosalie svým pyšným hláskem a zvedla se od stolu.

Všichni se jako na povel zvedli a já jediná se svými pomalými reflexy jsem zůstala sedět. Edward mi podal ruku a postavil mě na nohy.

Když jsme přicházeli k nástupišti, musel na nás být fakt božský pohled. První šel Carlisle s Esmé, blízko vedle sebe, za nimi byla Rosalie, která se tiskla k Emmetovi, pak Jasper, který držel Alice kolem pasu, a pak já s Edwardem držící se za ruku. Prostě osm zamilovaných lidí, ze kterých sedm bylo božsky krásných, a já, osmá, jsem byla v té skupince jako pěst na oko.

„Tam jsou medvědi?“ zeptala jsem se potichu Edwarda, doufajíc že mě nikdo neuslyší - Emmett však nezklamal, jeho slabý smích se mi nesl v hlavě ozvěnou, začala jsem přemýšlet, kdy na mě vybalí něco s medvědy. Možná když půjdu spát, tak mi popřeje něco ve stylu: „Dobrou noc, Bello, ať tě medvěd kouše celou noc.“ Nebo když budu obědvat, tak mi řekne: „Ať ti medvěd chutná.“ Nebo když...

„Medvědi ani ne.“ Z přemyšlení mě vytrhl Edward. „Spíš pumy,“ odpověděl jakoby nic. Rychle jsem zahnala představu Edwarda, jak loví pumu. Pumu, která je skoro stejně velká jako Edward. Brr...

xxx

„Cože? My jedeme první třídou?“ vyhrkla jsem na Cullenovy.

„No jo. To jsem ti neřekl?“ odpověděl Edward s údivem.

„Myslím, že tenhle detail jsi mi neřekl,“ řekla jsem skoro naštvaně. Ne že bych nechtěla jet první třídou, ale je to hrozně drahé a není správné, že to všechno zaplatí Cullenovi

„Bells, neřeš to. Užívej si prázdniny se vším všudy,“ řekl mi Jasper, který musel cítit, že je mi to trapné nechat je všechno zaplatit.

Přemýšlela jsem, jak by asi vyváděla mamka, kdyby zjistila, že jedeme letadlem a mimo jiné první třídou. A co Charlie? No ten by spíš nadával, že je to daleko, a mumlal by něco o tom, že je policajt, a kdyby se mi něco stalo, tak najde Cullenovy a vlastnoručně je zavře do vězení. No ale zavřít upíra... Je to vůbec možné? Představila jsem si Emmetta za mřížemi, ten by tam asi dlouho nebyl. Stačilo by, aby bouchl do zdi, a pak rychlosti blesku vyrazil pryč. Musela jsem se při tom pomyšlení na Emmetta za mřížemi uchechtnout.

„Co je tu k smíchu?“ ptal se mě zvonivý hlas Edwarda.

„Ale nic. Jen jsem nad něčím přemýšlela,“ poškádlila jsem ho. Edward dokázal všem číst myšlenky a jedině mně ne. Někdy jsem ho tím škádlila, ale skoro vždycky jsem mu řekla, nad čím přemýšlím.

Děkuji za komentáře, udělaly mi velkou radost :) Pro upřesnění Belle i Edwardovy je 12. (Ed je poloupír, ale roste jako normální člověk)

Autor: Nikii (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Dětství s Edwardem - 3. kapitola: