Tak a je tu další kapitola... Omlouvám se, že tak pozdě, ale mám teď málo času...
19.03.2012 (20:30) • Nikii • FanFiction na pokračování • komentováno 16× • zobrazeno 2127×
Let uplynul rychle, ani jsem se nenadála a už jsem stála opět na pevné zemi. Přistáli jsme v Riu.
V nádherném městě, které jsem si přála vždy navštívit. Nejvíc mě zaujala socha Krista, kterou jsem dodneška viděla jen na obrazcích, byla fakt obrovská.
Celé město bylo obrovské, ale nezdálo se mi, že by někde bylo vhodné místo pro chatu...
„Tak a teď jedeme kam?“ zeptala jsem se Edwarda.
„K pobřeží, Bells. Máme tam loď.“
„Loď... Že já se ještě pořád divím...“ řekla jsem si sama pro sebe.
„Taky se divím, Méďo.“ A je to tady... Emmett mi dal novou přezdívku... Jako kdybych to neříkala... Ale tahle je celkem dobrá, myslela jsem, že to bude horší...
Udělala jsem na Emmetta obličej ve stylu „haha to je sranda“ a znovu se věnovala lodi...
„Takže mi pojedeme někam... Eem... na ostrov?“ zeptala jsem se všech a čekala na odpověď.
Odpověď se mi dostala od Esmé: „Ano, drahoušku. Jedeme na můj ostrov. Dostala jsem ho od Carislea, víš? No a tam je nádherná chata...“ Takže, jestli do dobře chápu, Esmé má vlastní ostrov. Snažila jsem si ty nové informace složit dohromady... Vlastní ostrov... No teda...
xxx
V přístavu bylo několik lodí, ale okamžitě jsem uhodla, že loď Cullenových je ta s nápisem Esmé.
A měla jsem pravdu. Byla to krásná loďka. Na lodi bylo několik míst k sezení a v podpalubí nádherný pokoj, který si určitě zařizovala sama Esmé.
Upoutal mě malý gauč s béžovým potahem, na kterém byly karamelové polštáře. Na každém boku gauče byl malý, světle hnědý stolek, na kterém se tyčila nádherná červená lampa. Před gaučem byl stejně světlý stůl zdobený červeným ubrusem a bílou svíčkou na talířku. Pod stolem byl černý chlupatý koberec... Celý pokoj byl obložený dřevem a vyzařoval pravým kouzlem domova. Takový obývaček bych chtěla též...
„Ten pokoj dole si zařizovala Esmé, že?“ zeptala jsem se Alice, které se povedlo mě přesvědčit, aby mě mohla česat.
„Ano, je vážně skvělá...“ Nedořekla větu, cítila jsem, že ztuhla... Asi má vizi...
„Alice, dobrý?“ zeptala jsem se po chvilce, když jsem cítila opět jemné česaní vlasů...
„Jo, jo... Jen nechoď sama do lesa, jo?“ řekla klidným hlasem, jako kdyby se nic nestalo...
„Dobře, neboj se,“ odpověděla jsem a přemýšlela, co asi viděla... Že by mě a medvěda? To by bylo něco pro Emmetta...
Rychle jsem všechny myšlenky zahnala pryč a pozorovala jsem Edwarda, který stejně jako Alice ztuhl, když měla vizi - viděl to, co ona... A podle všeho jsem v tom figurovala já...
Edward právě hrál s Carlislem šachy a vyhrával... (se nedivím, když Carlisleovi viděl do hlavy..)
xxx
Už se stmívalo když mě oslovil Edward. „Bello, podívej se." Ukázal přímo před sebe.
Nejdřív jsem viděla jenom temnotu a bílou měsíční stezku, zrcadlící se na vodě. Očima jsem prohledávala místo, kam ukazoval, dokud jsem ve vlnách nenašla beztvarý obrys ozářený měsíčními paprsky. Mžourala jsem do tmy a silueta dostávala více detailů.
Mé oči zaostřily, já si poskládala všechny dílky skládačky dohromady a najednou dávaly smysl: před námi vystupoval z vody malý ostrov s palmovými listy mávajícími nám na přivítanou a písečnou pláží.
Loďka zpomalila a zastavila o dřevěné molo. Cullenovi ladně seskočili z loďky a Edward mi, jako pravý gentleman, podal ruku a pomohl z lodi. Chvíli jsem šli po cestičce obkladné kameny, byla pouze černočerná tma a všude se tyčila džungle, a následně jsem před sebou spatřila jasné světlo. Vycházelo z místa, kde, jak jsem si po chvíli uvědomila, stál dům - dvě zářivá, široká, čtvercová okna vedle hlavního vchodu mi vyhnala úsměv na tváři. Otočila jsem se na Edwarda s pobaveným výrazem:
„Tohle má být chata?“ A ukázala jsem prstem na ten nádherný, obrovský dům.
Edwardovi se asi ulevilo, když viděl můj pobavený výraz, dal mi ruku kolem pasu a zašeptal mi do vlasů, svoji vlastní otázku: „Takže se ti tu líbí?“
Koukla jsem se mu do očí a řekla: „Ano!“ Ani ne o vteřinu později jsem se začala smát mé fantazii...
„Čemu se směješ?“ zeptal se mě Edward s výrazem, který vypadal, že přemýšlí. jestli jsem duševně pořádku.
„Já jenom,“ snažila jsem zformulovat odpověď, „no, jsem si něco představila... Víš, jsem to ano řekla takovým způsobem...“ Edward vypadal čím dál víc zmateně. „No, prostě jsem si představila... Svatbu... Naši svatbu?“ Poslední větu jsem předvedla do otázky, připadala jsem si hloupě...
Jo, s Edwardem jsem byla „zasnoubená“ už od školky... Ale co jsem začali chodit do školy, na toto téma jsme už dávno zapomněli... Ale teď jsem si to dokázala představit líp, než kdy jindy... Uprostřed ostrova mezi palmami... Jak stojí u oltáře a já k němu přicházím...
„Bells...“ zvedl mi prstem bradu tak, abych se mu musela kouknout do očí.
Přiblížil se ke mně ještě blíž a už jsem cítila jeho rty na mých. Něžně se otíraly o moje a já jsem mu instinktivně polibek začala vracet.
Tenhle den si musím zarýt do paměti, pomyslela jsem si... Můj první polibek se Edwardem...
Když mi srdce začalo být jako o závod, odtáhl se ode mě: „Nechceš se kouknout dovnitř?“ zeptal se mě s úsměvem od ucha k uchu. A já souhlasila.
Tak co? Napište komentář, nevadí mi ani kritika...
No a na další kapitolku si budete muset chvíli počkat, protože ta (kráva) múza se na mě vykašlala... :D
« Předchozí díl Následující díl »
Autor: Nikii (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Diskuse pro článek Dětství s Edwardem - 4. kapitola:
ti dva jsou tak roztomilí
moc se těším na další díl!
krása! těším se na noc , jsou sice ještě celkem malí.... ale stejně. myslím že se Edward vkrade k Belle do postele
, i kdyby si měli celou noc jen povídat
taky to první políbení bylo hezké, ale další jsou vždycky odvážnější, ještě když k sobě mají dva tak blízko jako oni
Už jsem sice četla povídku s podobnou tématikou, ale tahle je úžasná.
Prvni pusa a ja se culim jak idiot
...
naaaaaaaaaaadhernaaa kapitola
rychle dalsi
Konečně další kapitola!!!!! Suprová !!!!
Posílám múzu na dálku
Jééj... prvý bozk... milé. Teším sa na ďalšiu kapitolu
no ale toto deti...
naozaj skvelá kapitolka...
už sa strašne teším na pokračovanie...
to je kraasnyyy....doufam ze dalsi kapitolka pribude co nejdriveee
a rekla bych ze ta -krava muza =P je stale pri tobe
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!