Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Dětství s Edwardem - 5. kapitola

26.03.2012 (08:15) • Nikii • FanFiction na pokračování • komentováno 15× • zobrazeno 2136×

Vila byla nádherná. Přesný styl Cullenů. Nedokázala jsem to slovy popsat. Moje myšlenky byly zmatené... Velký obývák... Kuchyně se vším všudy, i když pro upíry na nic. No, a pokoje? Každý pár měl na dveřích svého pokoje jméno a v každém pokoji byla i koupelna... No, a můj pokoj... Na mých dveřích byla jmenovka - „Bella“.  Přemýšlela jsem, od kdy tam ta jmenovka je. V mém pokoji byl i balkón! Můj balkón! A ta postel - obrovská a hodně polštářů...

Byla jsem u vytržení, každý pokoj jsem chtěla vidět několikrát, a Edward za mnou jen chodil a nepřestával se smát...

„Bellinko,“ chodbou se ozval přeslazený hlas Emmetta, „papání, buď hodná holčička a pojďte s Edwardíčkem na večeřičku.“ Když dokončil svůj proslov, začal se hlasitě smát svému „báječnému vtipu“.

„Ach jo, to bude takový pořád?“ zeptala jsem se Edwarda.

„Asi jo. Pojď jíst.“ Mrknul na mě a vytáhl mě z obrovské šatny Alice. Na oblečení moc nejsem, ale ta šatna byla... Extravagantní, to je to správné slovo. Ta šatna byla extravagantní, byly tam dokonce uličky, chodby a tunely... Byl to dokonalý obchod s oblečením...

„No, dobře, ale veď mě,“ odpověděla jsem. „Nevím, kudy jsme se sem dostali,“ dodala jsem, když jsem viděla zmatený výraz Edwarda.

Edward se usmál a v tu chvíli se stalo několik věcí naráz. Edward stal tak metr ode mě, když najednou jsem byla na jeho zádech a mířili jsme chodbami dolů do jídelny. Edward nebyl stejně rychlý jako jeho rodina, ani silný, ale pro mě byl stejně nejrychlejší a nejsilnější. Musela jsem zavřít oči, jinak by mi bylo z té rychlosti špatně. Než jsem se nadála a pochopila, že jsem byla na jeho zádech, seděla jsem u velkého jídelního stolu a přede mnou ležel velký talíř se zapékanými bramborami.

Hledala jsem talíř pro Edwarda, ale ten se jen usmál, když si přečetl moji otázku z očí a odpověděl: „Dneska toho lidského jídla mám už po krk.“ Když jsem se nadechla, že budu odporovat, spěšně dodal: „A stejně zítra jdu na lov.“

Na to jsem neřekla nic a ochutnala tu dobrotu. Na to, že jsou upíři a ztratili chutě k lidskému jídlu, vaří dobře. Připadala jsem si divně, sama u velkého stolu. Všichni byli v obýváku a tiše si povídali.

„Edwarde? Budeš tu? Nechci tu být sama,“ zašeptala jsem, doufajíc, že mě uslyší.

„Už tu jsem,“ ozvalo se u mého ucha a já jsem leknutím pustila vidličku, vůbec jsem ho neslyšela přijít.

Edward hbitě natáhnul ruku a letící vidličku chytil.

Zbytek večera jsem si užila. Nejdřív jsem hrála s Edwardem šachy, byl to vyrovnaný souboj, když mi neviděl do hlavy. No, vyhrál on, ale bylo to jen o fous... Pak se mi Alice zase vrhla na vlasy a učesala mi drdol s mašlí. Připadala jsem si jako z období retra. Emmett mezitím komentoval zápas a Rosalie mu hověla v náručí...

„Bellinko, vypadáš nádherně,“ okomentoval mě Emmett, když zápas skončil a všiml si mého účesu.

„Děkuji,“ odpověděla jsem plaše a začala se červenat, když se na mě jako na povel koukli všichni ostatní.

„Nezapneme nějaký film?“ zeptala se Rosalie a už stála u dvd přehrávače.

„Pusť nějakou komedii, zlato,“ odpověděl Emmett.

Šla jsem si sednout vedle Alice a Edwarda. Edward vyhledal moji ruku a dlouho do noci jsme se koukali na film, který jsem viděla poprvé, a docela jsem se u něho nasmála, společně s Emmettem.

Když film skončil, postavila se Esmé. Mě a Edwarda probodla pohledem a mile řekla: „Děti, už je půl dvanácté. Měli byste si už jít lehnout, kdyby Renée viděla, že ještě nespíš, co by mi řekla?“ koukla se na mě a dál pokračovala, „tak rychle vyčistit zuby a do pyžama. Šup, šup,“ dokončila a my jsme se líně zvedli a šli ke schodišti.

Při prohlídce vily jsem si ani nevšimla, že Edward má pokoj hned vedle mě. Byla jsem ráda, že na naší chodbě měli pokoj jen Jasper s Alicí. Emmett a Rosalie s Esmé a Carlislem měli pokoj na vedlejší chodbě.

„Tak dobrou noc, Bells,“ řekl mi zvonivý hlásek Edwarda a políbil mě na čelo.

„Dobrou noc, Edwarde,“ odpověděla jsem s červenými tvářemi a vešla do pokoje.

Rychle jsem se převlékla do pyžama a vyčistila si zuby. Sedla jsem si na postel a přemýšlela. Ať jsem chtěla sebevíc, nemohla jsem z radosti usnout. Byla jsem šťastná. Edward je hned vedle v pokoji, jsem na exotickém ostrově a mám v nádherné vile vlastní pokoj. No, já vím, „vlastní pokoj“, to je silné slovo, ale když je někde na dveřích moje jméno, tak je to můj pokoj a tečka.

Po několika minutách převalování jsem se rozhodla, že se půjdu kouknout na balkón.

Měla jsem nádherný výhled. Z jedné strany šlo vidět moře, jak splývá s oblohou pokrytou miliony hvězd. Vlny se zvedaly a zase padaly v rytmickém šumění.

Pode mnou zas byla džungle. Palmy se houpaly ve slabém větříku. Sedla jsem si na zem a zavřela oči, nechala jsem se kolébat šuměním moře, čerstvým vzduchem a palmami... Byl to dokonalý balzám na duši.

„Ahoj,“ ozvalo se najednou blízko mě. Srdce mi párkrát vynechalo, a pak splašeně začalo bít.

„Ááááá.“ S křikem jsem se postavila a očima jsem vyhledala svého rušitele.

„Promiň, nechtěl jsem tě vylekat,“ řekl mi Edward se smutným výrazem.

„To nic... Nic...,“ uklidnila jsem ho. Když se mi srdce vrátilo do stejného tempa, zeptala jsem se ho na něco, co mi nesedělo: „Ale co tu děláš?“

„Je to i můj balkón, víš?“ A ukázal za sebe, kde byly otevřené dveře.

„Aha,“ usmála jsem se a zase si sedla na zem.

„Sedni si,“ řekla jsem po chvilce, když pořád stál.

„Je tu hezky, že?“ zeptal se a já jen přikývla.

„Hele, tam je velký vůz,“ ukázal mi prstem na noční oblohu, kde si blýskalo přes tisíce hvězd.

„Kde?“ Dychtivě jsem se zeptala a očima prohledávala noční oblohu.

„Vidíš támhlety hvězdy?“

„Jo, aha...“ Doopravdy tam byl vůz.

„Už jsem unavenááá.“ Poslední slovo se změnilo ve vytí, když jsem si zívla.

„Tak si pojď už lehnout,“ řekl Edward a společně se mnou se zvedl.

„Ale já chci být ještě s tebou a povídat si,“ nesouhlasila jsem s jeho nápadem, i když už byly asi tak tři hodiny ráno.

„No, tak já tě uložím, a pak si sednu k posteli a budu si s tebou povídat do té doby, než usneš, jo?“

„Dobře, to beru,“ usmála jsem se a vešla s Edwardem v patách do pokoje, kde jsem rovnou zalezla do postele. Edward protřepal peřinu, se kterou mě pak přikryl, když se ujistil, že jsem pořádně přikrytá, dal mi pusu na pusu. „Dobrou noc, Belli,“ řekl sladkým hlasem a sednul si na zem vedle postele.

Nechtěla jsem, aby seděl na zemi a byl tak daleko ode mě, chtěla jsem ho k sobě mít ještě blíž.

„Nechceš si sednout ke mně? Ta postel je dost veliká pro nás oba,“ zeptala jsem se Edwarda a ten souhlasil.

 Pak jsme si už jen povídali a povídali, ani nevím o čem, jen jsem chtěla slyšet jeho hlas.

 Vyhledala jsem si jeho ruku a ruku v ruce s Edwardem jsem usnula.

Tak co vy na to?

Konečně se mi podařilo udělat kapitolu přes tisíc slov, tak si toho važte! :)

Autor: Nikii (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Dětství s Edwardem - 5. kapitola: