Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Devil or angel - 11. kapitola

17.10.2009 (15:15) • Odehnalka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4515×

11. kapitola

Aljaška, pohled Alice

Nikdy z naší rodiny nemohl uvěřit tomu, že Bella je mrtvá, že už tu nikdy nebude. Všechny to moc bolelo, nejvíce Edwarda, který se sice vrátil s námi, ale bylo to stejné, jako by tu nebyl.

Zalezl do svého pokoje, kde si sedl do rohu a vylezl jen, když potřeboval nutně na lov. Jasper to nesl podobně, protože on tu bolest cítil. Často jsme jeli mimo Aljašku, aby byl dál od té bolesti, aby cítil jen tu moji.

Esme by proplakala celé oceány, kdyby mohla… Ale ona nemohla a to ji možná trápilo ještě víc. Naše rodina se ještě víc zničila.

Emmett se už ani nesnažil předstírat úsměv. I když byl neskutečně silný, nejsilnější z rodiny, úsměv ho stál hodně úsilí a sil a tak se už ani neusmíval.

Bylo neskutečné si s Edwardem promluvit. Dveře zamkl a na lov chodil oknem. Podle oken jsem zjistila, že jsou zatažené a tak je ve tmě či v šeru.

Náš upírský sluch slyšel často, jak v pokoji vzlyká, ale on nám nedovolil, abychom mu s tou bolestí pomohli. Uzavřel se ještě víc do sebe, než v září, kdy ji opustil. Často jsme slyšeli i trhavé a ostatní ničivé zvuky. Musel ničit vše, co mu pod ruce přišlo, ale já ho chápu.

I přes slib, který mu Bella dala, skočila. Ztratil veškeré šance, že by se k ní někdy mohl vrátit. Párkrát měl v úmyslu jet do Itálie, ale vždy jsem to viděla včas.

„Edwarde! Nedělej to! Slyšíš?! Tohle by Bella nechtěla!“ křičela jsem na něj přes dveře, když jsem tuto vizi měla poprvé.

Nikdy mi neodpověděl…

Odpovědí mi byl jen další trhavý zvuk. Věděla jsem, že ty dveře můžu bez menšího problému a namáhání vyrazit, ale věděla jsem, že dostane rozum.

Vždy, když uslyšel „Bella“ se trochu zklidnil a opět se stáhnul do sebe. Byl to jako elektrický šok, který jsme mu dali do těla…

A podle Jaspera se bolest ještě zvětšila…

...

Navždy si budu pamatovat na ten den, kdy jsme se rozhodli s Jasperem zase na pár dní odjet. Rozhodli jsem se trochu procestovat Kanadu a zaměřili jsem se na východní stranu, tedy na druhé straně Severní Ameriky.

Nikdy jsme neplánovali, na jak dlouho, ale nikdy jsem nečekala, že tento náš výlet bude tak krátký a proč tomu tak bude…

New York, pohled Belly

Škola skončila a já úspěšně dodělala střední školu. Na prázdniny jsme si zařídili týdenní volno a letěli jsme na Havaj. Odpočinková dovolená splnila svůj účel. Po dlouhé době jsem byla zase dennodenně na sluníčku. Ne že by v New Yorku nesvítilo, to ne, ale moře, vedro a sluníčko je něco úplně jiné než hnusné dusno.

Oba jsme se na Havaji vyblbli dost. Společně s Danem jsem se naučila surfovat. Vzpomněla jsem si na ten den, kdy jsem s partou byla v La Push, protože kluci s Jessicou si chtěli sjet pár vln a já se tenkrát dozvěděla pravdu o Edwardovi.

Díky Jacobovi. Musela jsem se pousmát, s jakou radostí a ironií mi tu legendu vyprávěl. A pak se sám stal vlkodlakem, ale pozor, není měsíční dítě!

Vzpomněla jsem si i na tu zimu a na to morko, ve kterém se rozhodli surfovat. Nešlo jim o počasí, ale hlavně o ty vlny. Mě tedy šlo o oboje.

...

Zachraňování upírů nám docela šlo. Pekelník i Edgar měli pravdu, když tvrdili, že na přípravu není moc času. Měli jsme zachraňovat tak, aby se nedozvěděli, že jsou vlastně zachráněni a kdyby na tohle přišli tak to udělat tak, aby nepřišli kdo je zachránil.

Na naše první akce nám dali parťáky, abychom se mohli zaučit. Mary a Peter byli manželé a hodně si rozuměli. Skamarádili jsme se, byli velmi milý a hodní.

„Myslela jsem si, že povýší Davida… Ten poslední dobou odváděl docela dobrou práci,“ zamyslela se Mary, když jsme seděli v letadle a letěli na sever na Aljašku.

„Ale mluvil jsem s Edgarem… Edgar říkal, že peklo a hlavně Pekelník je s jejich práci spokojen… Není divu, že je povýšili…,“ namítl Peter.

„Máš pravdu… A vy jste lepší než David,“ usmála se a propletla si s Peterem prsty.

„Jaký je David? Něco málo jsem o něm slyšel,“ zeptal se Dan.

„Je trochu… zlý… Myslí jen na sebe a na povýšení, které se mu zatím nedostalo… Vždy díky nějakému menšímu problému… Dejte si na něj pozor, je schopný všeho,“ odpověděl Peter.

„Jo, slyšela jsem, že teď je naštvaný na vás dva, protože jste mu sebrali povýšení,“ dodala Mary.

„Máme se čeho bát?“ zeptala jsem se.

„To zřejmě ne… Ale dejte pozor na sebe a na ty, které máte rádi,“ upozornila nás Mary a my přikývli. Nedivila bych se, kdyby věděla o Edwardovi.

A co chtěla říct tím, abychom dali pozor na ty, které máme rádi? Přeci nemohu dnem i nocí hlídat Charlieho, Jacoba a mámu. A pochybuji, že o to můžu požádat peklo.

Na ty, které máte rádi…

Sama jsem nevěděla, jestli mezi ně patří i Cullenovi. Ale já je mám ráda, ale oni mě ne. Takže i jim by mohl nějak ublížit?

Ty mám stejně pod dohledem, takže budu vědět, jestli se něco stane…

...

S tím jsem měla pravdu… Netušila jsem však, jak moc blízko jsem byla pravdě. A že se dostaneme do problému… Že bude moc záviset na čase… A hlavně… Že za to všechno bude moct David a tak trochu já…

...

Mary s Peterem bydleli taky v New Yorku a tak jsme se někdy sešli a šli třeba na pivo, nebo závodit za město. Nebo jsme je pozvali k nám na oběd, nebo na opak.

Prostě se z nás stali přátelé. Moji první ďábelští přátelé.

Domluvila jsem se s ďábli ve Forks a na Floridě, aby mi hlídali rodiče a mé kamarády. Byla jsem jakoby nad nimi a tak jim to nemohlo dělat žádné problémy.

Proto jsem věděla, že se mají v pořádku a já byla ráda, že Davida ještě nic nenapadlo. Ještě před tím jsem však požádala Pekelníka, jestli mi pár ďáblů nemůže dát pozor na rodinu a přátelé.

Když se ptal proč, odpověděla jsem popravdě.

„Jistě chápu vás… Beru vaše varování a trochu si Davida ohlídáme… Jinak napište dopis do příslušných poboček a oni vám vyhoví… Dan vám poradí co a jak… nebo Mary s Peterem,“ přikývl Pekelník.

„Jak víte, že jsme se spřátelili?“

„Peklo ví všechno, má drahá,“ usmál se Pekelník. Jo, to jsem tušila.

Chvílemi jsem měla nutkání poprosit i o to, aby někdo dal pozor na Cullenovi, ale nakonec jsem nad tím mávla rukou…

Což byla chyba…