Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Devil or angel - 3. kapitola

21.09.2009 (15:45) • Odehnalka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4407×

3. kapitola

New York, pohled Belly

Danův byt byl nádherný, prostorný. Zavedl mě do jednoho velkého pokoje, kde jedna stěna byla pokryta jen velkým francouzským oknem.

„To je tvůj pokoj,“ řekl a mě spadla brada úžasem.

„To nemyslíš vážně?“ otočila jsem se na něj, on však přikývl.

Znovu jsem se porozhlédla po pokoji. Velký francouzským oknem jsem viděla až k Central Parku. Byl to nádherný výhled. Pokoj byl moderní a moderně zařízený. Jedna celá strana byla pokryta skříní, která byla plná knih, DVD a CD.

Uprostřed skříně byla velká plochá televize. Naproti televizi se nacházela velká postel. Před ní se nacházel velký cestovní kufr na kolečkách.

„Pár kousků oblečení,“ vysvětlil a já kufr rychle otevřela. Byl plný oblečení a našla jsem v něm u pár párů bot.

„Převlékni se do něčeho pohodlnějšího a přijď za mnou do obýváku,“ ozvalo se za mnou. Jen jsem přikývla. Tušila jsem, že to Dan viděl. Opatrně jsem si sundala svoji uniformu a převlékla se do volných šedých tepláků a černého tílka.

Vyšla jsem ze svého pokoje a objevila se na obdélníkové chodbě.

„Tady jsem Bello,“ uslyšela jsem zleva a tak jsem zamířila k velkých bílým dveřím, které byly pootevřené. Pomalu jsem je ještě víc otevřela a já spatřila velkou místnost.

Byla laděna do žluté, oranžové a do mahagonu. Byl to obývací pokoj spojený s kuchyní ve tvaru U a jídelnou. Jedna stěna byla zase celá prosklená a tak, jak v mém pokoji, tu byl skvělý výhled na město.

Dan seděl na velké oranžové moderní sedačce, která byla proti prosklené zdi. Zároveň byla jakoby naproti televizi. Ta byla bílá a plochá. Dan už byl převlečený do tepláků a trika. Sedla jsem si vedle něj.

„Tady máš plánek, kde se v jakém městě nachází vchod do pekelného města,“ podal mi dva papíry sepnuté sešívačkou. „Radím ti, aby si je nosila stála u sebe… Vždy se ti to bude hodit… Tady máš kreditní kartu,“ pokračoval a podal mi malou kartu.

„Vždy na začátku měsíce ti na ni přijde jistá částka, která ti musí vydržet na celý měsíc. Malá není, to ti povím, ale znám lidi, kteří nejsou schopni s ní vydržet. Ty, protože jsi nová, máš trochu částku vyšší, aby sis mohla pořídit pár věcí, které budeš potřebovat,“ vysvětlil a já přikývla.

Dále mi dal nové doklady a já s radostí zjistila, že stále zůstávám Bellou Swanovou. Jen mi pozměnili datum a místo narození.

Nemohla jsem však uvěřit té fotce, která byla na dokladech. Dívala se totiž na mě mladá krásná a okouzlující dívka, která měla na tváři mírný úsměv a hnědé vlasy měly lehký červený nádech.

Hodně jsem se tedy změnila, ale asi to bylo nutné.

Pak mi Dan popsal, jak naše práce bude přibližně vypadat, co je to Soud dvou soudců, jak to v jeho životě chodí…

„Občas se musíš najíst, tak aspoň jednou za dva dny… Hlad mít nebudeš, ale tělo to potřebuje. Spát taky často nemusíš, protože často pracujeme přes noc, ale spát někdy musíš. To je asi tak všechno,“ ukončil svoje vypravování Dan a já přikývla.

„Nedáš si pizzu?“ zeptal se.

„Proč ne,“ pokrčila jsem rameny a on se usmál.

„No vidíš! Úplně jsem na to zapomněl! Tohle je tvoje SIM karta,“ vzpomněl si a podal mi malou kartičku. „Na to číslo se ti dovolá každý z pekla,“ dodal a já přikývla.

Dan vstal a na baru sebral mobil.

Vytočil číslo a pak už objednával dvakrát extra velkou pizzu a extra velké pití. Usmála jsem se.

...

„Co by jsi řekla tomu, že bychom si hráli na sourozence?“ zeptal se, když spolkl další sousto.

„A co kdybych si na ně jen nehráli, ale stali se jimi?“ odpověděla jsem otázkou. „Třeba, že jsme nevlastní sourozenci,“ dodala jsem a zakousla se do dalšího dílu pizzy.

„Ok, ségra,“ přikývl s úsměvem a já jsem mu úsměv oplatila. Tak přeci to nebude zas tak špatné…

Po naší večeři jsem se šla osprchovat. Koupelna byla velká. Nacházela se tu velká rohová vana, velký sprchový kout a umyvadlo pro dva. Koupelna byla laděna do modré a bílé barvy.

Stoupla jsem si k umyvadlu a koukla se na svůj odraz do zrcadla. Nemohla jsem tomu uvěřit.

Vypadala jsem stejně, jako na dokladech. Koukla jsem do svých očí, které se vůbec nezměnily. A až teď jsem si vzpomněla na mámu, po které jsem měla oči.

Co asi teď dělá?

Už se dozvěděla, že jsem mrtvá?

A co Charlie a Jacob?

Jak to nesou ti dva?

Neuvědomovala jsem si to, ale než jsem se nadála, tekly mi slzy. Musí se teď všichni cítit hrozně. Jacob si to bude s Charliem vyčítat. Jacob si bude vyčítat to, že mě nezachránil a Charlie to, že mi nebyl dobrým otcem. On však byl. Byl a je dobrým otcem.

Rychle jsem se osprchovala, oblékla a vypadla z koupelny.

„Dane?“ zeptala jsem se, když jsem šla do svého pokoje. Jeho pokoj byl vedle mého. Nakoukla jsem do něj.

„Ano Bello?“ Ležel na posteli a četl si knihu.

„Mohla bych se někdy kouknout do Forks? Třeba o víkendu?“ zeptala jsem se. Chvíli se na mě díval, pak zavřel knihu a posadil se.

„Tvůj pohřeb bude v pondělí v deset hodin… Jestli chceš, můžeme se na něj jít podívat,“ oznámil mi a já přikývla.

„Děkuji,“ šeptla jsem.

„Není za co. Chceš tam letět nebo radši se přemístit?“ zeptal se a pousmál se.

„Asi přemístit… Na ten den to nemá cenu,“ odpověděla jsem.

„Dobře. Řeknu Michaelovi, ať nám na pondělí nedává žádnou práci,“ přikývl a já se usmála.

„Ještě jednou díky,“ poděkovala jsem a šla do svého pokoje.

Michael byl ďábel, který byl nade mnou. Dával ďáblům z Pekelného údolí práci. To jsem věděla od Dana.

Zachumlala jsem se do postele a pustila si televizi. Zrovna dávala jakési drama. Nevadilo mi to. Lepší než sladká romantická komedie. Z té by mi bylo na zvracení.

Na lásku jsem přestala věřit v tu chvíli, kdy mě nechal samotnou v lese. Ale nemohla jsem mu to mít za zlé. Nechtěl mě, nic ke mně necítil.

Za city se nemůžeme na ty druhé zlobit. Ale on mi nemusel lhát. Neustále mi říkal, jak moc mě miluje, že mě nikdy neopustí.

Bello, jsi teď můj život.

Jak moc se přemáhal, když mi tohle říkal? Když film končil, málem jsem spala.

Vypnula jsem televizi a zachumlala se do postele. Než jsem se nadála, tak jsem spala.

...

Druhý den jsem se vydala nakupovat. Koupila jsem si pár kousků oblečení, pár párů bot, převážně botasky, mobil, MP4, pak foťák a pár osobních věcí. Nákupy mi zabraly celý den.

Dan šel do školy a pak se zastavil v Pekelném údolí, aby mi zařídil, abych neměla do pondělí žádnou práci. Byla jsem mu za to vděčná. Moc jsem se necítila na to, abych někomu zařizovala smrt.

Nákupy mi zabraly celý den, měla jsem toho hodně. Domů jsem se přemístila, nechtělo se mi tak daleko chodit. To byla výhoda.

„Ahoj Dane,“ pozdravila jsem, když jsem odemkla a vešla do bytu. Učila jsem se lusknutím udělat vše, co jsem chtěla a docela mi to šlo.

„Ciao [čao] Isabella!“ pozdravil mě vesele a italsky. Usmála jsem se.

„Nemluv na mě italsky,“ požádala jsem ho a zamířila do svého pokoje.

„Proč ne?“

„Protože italsky neumím.“ Prostá a jednoduchá odpověď.

„Však se naučíš… Máme celou věčnost,“ upozornil mě a já se zasmála. Dan odešel do svého pokoje.

A já se zamyslela nad jeho slovy.

Celou věčnost.

Tu jsem chtěla. Tak moc jsem ji chtěla, abych mohla být s Edwardem. C

htěla jsem být navždy s ním… A teď jsem navždy sama…

No sama. Mám Dana, ale to je kamarád.

Edward je moje láska a navždy bude.

...

Než jsem se nadála, bylo pondělí.

Vstala jsem brzy, abych se mohla připravit.

I když jsem se trochu změnila – nabrala jsem trochu barvy, moje vlasy se změnily – stále jsem to vypadala jako já a tak jsem si koupila černou paruku.

Třeba se mi bude ještě hodit, co já vím.

Na sebe jsem si vzala černé rifle, černý rolák a na to černou vestu.

„Jsi jak v té pohádce… Šíleně smutná princezna,“ podotkl Dan, když jsem vyšla z koupelny.

„Díky,“ pousmála jsem se.

„Nemyslel jsem to…,“ začal, ale já jsem ho se smíchem přerušila.

„To bude tvůj problém… Nemáš čím, viď?“

„Ha ha,“ utrousil.

„V pohodě. Vím, jak jsi to myslel,“ utěšila jsem ho.

Usmál se a objal mě.

„Můžeme?“ zeptal se a já přikývla.

Oba jsme naráz luskli a půda nám zmizela pod nohama…

Tak co, líbila se kapitola?

Děkuji za komentáře!

Autor: Odehnalka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Devil or angel - 3. kapitola: