Omlouvám se, ale k pokračování jsem se dostala až teď, Lucinka začíná chodit a ještě škola. Každopádně v téhle kapitole se dozvíte, co se stalo mezi Bellou a Edwardem a jaké to bude mít následky... Příjemné čtení!
07.05.2013 (21:45) • DejnaDee • FanFiction na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 1375×
Čím blíž jsme hotelu byli, tím víc stoupala moje nervozita. Udělala jsem správně, že jsem nastoupila? Ale kdybych nenastoupila… Nevyčítala bych si to?
Taxík zastavil a já měla na malou chvíli pocit, že se mi snad zastaví srdce.
„Jsi v pořádku?“ zeptal se Edward a chytil mě za ruku. S tím dotykem se mi vrátil dech a dokázala jsem se na něho podívat. Usmíval se a vypadal tak sexy! Dokázala jsem se jenom usmát a beze slova vystoupit dveřmi, které mi otevřel řidič.
Edward zašel pro klíče a šli jsme k výtahu. Před ním jsem opět zaváhala. Co když právě dělám něco, čeho budu litovat a co si nikdy neodpustím? Znám ho jenom z filmů!
Všiml si, že váhám a nechal dveře výtahu zavřít. Přistoupil ke mně a já si už poněkolikáté uvědomila nádhernou vůni jeho kolínské. Měla jsem neuvěřitelnou chuť padnout mu do náruče a nechat ho se sebou dělat, co ho jenom napadne.
Přistoupil až úplně přede mě a zvedl mi palcem bradu. Podíval se mi do očí. „Nedělej nic, co nechceš.“
Místo odpovědi jsem mu ovinula ruce kolem krku a letmo políbila na rty. Nejdřív se tvářil překvapeně, ale pak mě k sobě prudce přivinul a políbil mě tak, až se mi podlomily nohy. Využil toho a odnesl do výtahu.
Během jízdy mi stihl rozepnout podprsenku pod halenkou a rozcuchat vlasy. Vyběhli jsme z výtahu celý rozesmátí a hlavně rozpálení.
Sotva za námi zaklapli dveře jeho apartmánu, znovu jsme se na sebe vrhli. Vzal mě do náruče a odnesl na postel. Pomalu mi svlékal halenku a přitom mě nezapomínal líbat. Jak se jeho prsty dostali na má prsa, celá jsem se napnula, jak celým mým tělem projela rozkoš. Chtěla jsem ho jako nikdy nikoho.
„Edwarde, netrap mě, prosím,“ zašeptala jsem mu do ucha. Usmál se, ale moje přání brzy vyplnil…
Probudila jsem se neuvěřitelně šťastná. Ještě chvíli jsem nechala zavřené oči a s úsměvem vzpomínala na tu neuvěřitelnou noc plnou vášně. Stihli jsme se pomilovat ještě čtyřikrát, než jsme celý umilovaní padli na postel.
„Jsi neuvěřitelně krásná, Bello,“ zašeptal mi do ucha a přitom jeho ruka zabloudila pod přikrývku. Vzrušením jsem se zachvěla a znovu se nechala Edwardem nádherně pomilovat.
Vzbudilo mě sluníčko. Zamžourala jsem po pokoji, vedle mě ležel lístek.
„Má nejdražší Bello, nechtěl jsem Tě budit, byla jsi tak rozkošná! Nemohl jsem se přimět tě takhle bez rozloučení opustit, ale vážně jsem musel, jinak bych nestihl letadlo do Mexika. Bello, v žádném případě nechci, aby sis myslela, že to pro mě byl nějaký zapomenutelný úlet! Ani náhodou to nebyl úlet a už vůbec ne nic zapomenutelného! V Mexiku budeme natáčet půl roku, vrátím se 17. května, musíme se hned ten den sejít. O půl šesté v Central Parku u fontány, ano? Už teď se mi po tobě příšerně stýská, a to na tebe koukám, jak si spokojeně spíš. Musím jít, teď nebo už nikdy. Líbám tě. E.“
Až po dočtení dopisu mi došlo, že se mi po celou dobu po tvářích kutálí slzy jako hrachy. Teď, nebo nikdy… Kéž by zvolil to nikdy!
Uvědomila jsem si, jak jsem sobecká. Přece bych po něm ani nemohla chtít po jedné neuvěřitelně krásné společné noci, aby se vykašlal na svou celoživotní vášeň a hlavně povolání.
Ustrojila jsem se a vydala se z hotelu pryč. Lístek jsem zastrčila do peněženky a datum 17. května zaryla hluboko do paměti.
„Bello, je ti něco?“ zeptala se Emma při obědě. „Vždyť tohle jídlo do sebe vždycky hodíš a teď se v tom jenom pohrabuješ vidličkou. Už pár dní tě pozoruju, tak se mi nesnaž lhát, že je všechno v pohodě.“
Zakroutila jsem hlavou. Na to někomu lhát už bych stejně neměla dost sil.
„Jen je mi už pěkných pár dní pěkně blbě. Asi mám nějakou virózu.“
Emma si mě změřila pohledem všech doktorů světa. „To těžko. Odpoledne tě odvezu k doktorovi.“
„To není třeba, není to nic v…“
„Přestaň mi odmlouvat a běž se na sebe podívat do zrcadla. Jestli podle tebe vypadáš normálně a nebo jenom na nějakou virózu, tak místo k doktorovi pojedeme k psychiatrovi.“
Přes všechnu nevoli jsem se musela smát.
„Dobře, zavolám doktoru Shiermannovi, aby se mnou počítal.“
„Shiermann?“ zarazila se Emma. „Ale to je gynekolog!“
„Já vím, pořád mě pobolívá břicho a taky jsem to už tři týdny nedostala.“
„Ty, Bello… Nechceš mi něco říct? Ty někoho máš?“
„N-ne, nemám,“ řekla jsem přesvědčivě a myslela při tom na krásnou noc s Edwardem. Vtom mi to došlo.
PROBOHA!!!
Doktor Shiermann si mě objednal hned po polední pauze.
„Á, dobrý den, Bello. Tak copak vás trápí?“
„Dobrý den. Pane doktore, já… já jsem asi těhotná.“
Doktor si mě prohlédl a usmál se. „Vypadáš vyděšeně. No, tak se na to podíváme! Vlez si do kabinky a odlož si.“
Po prohlídce jsem se oblékla a plná očekávání se chtěla usadit proti doktorovi.
„Kdepak, ještě si nesedej, lehni si tady na lůžko a vytáhni triko, uděláme ještě ultrazvuk.“
Udělala jsem, co mi řekl, a celá napjatá čekala, co uslyším. Doktor zapnul zvuk. Slyšela jsem bušení srdce, ale bylo to moc rychlé, na chvilku jsem myslela, že je to tím, jak jsem nervózní…
„Bello, tohle co slyšíte, je zvuk srdíčka vašeho miminka. Jste v šestém týdnu těhotenství, gratuluji.“
Přísahám, že kdybych v tu chvíli neležela, seklo by to se mnou. Místo toho jsem se zmohla na pouhé COŽE?
„Ale no tak, snad víte, jak to chodí. Když muž a žena spolu…“
„To samozřejmě vím,“ posadila jsem se. „Ale stejně tomu nedokážu porozumět. Myslela jsem, že použil ochranu. I když jsem si toho vlastně nevšimla, nebo spíš tomu nevěnovala pozornost.“
Chápavě se na mě usmál a podával mi malou fotečku. Když jsem se na ní podívala, moje srdce se zastavilo. Ten jeden jediný pohled všechno rozhodl. Jak jsem tomu nechtěla uvěřit, teď jsem tomu věřila a co víc, to mrně uvnitř mě jsem začala bezmezně milovat.
„Každopádně, jestli se chcete rozhodnout pro interrupci, musíte ihned.“
Rozhodně jsem zavrtěla hlavou. „Kdepak. V žádném případě.“
„Dobře. Běžte za sestrou, napíšete kartu a já se na vás budu těšit za tři týdny.“
„Ano, děkuju, pane doktore.“
Odcházela jsem z ordinace a usmívala se.
« Předchozí díl
Autor: DejnaDee, v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Dítě touhy - 2. kapitola:
Jůůů ...
Tak to je......dost dobry... jen tak dal :-D
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!