Sebastian. Kdo je onen mladík? A co společného má s Jamesem?
21.09.2011 (20:45) • WhiteTie • FanFiction na pokračování • komentováno 10× • zobrazeno 1562×
Mladý muž seděl na pláži. Byl překrásný. Okouzlující mladík. Měl blonďaté vlasy a jeho oči byly modré. Ne úplně, měly purpurový nádech. Vždy, když se napil krve, převládla purpurová. Byl velice šarmantní, dívky po něm šílely. Nemohly mu odolat. Každá se do něj ihned zamilovala. Měl prostě své kouzlo...
Byl večer a všude kolem něj bylo ticho. Díval se na rozbouřené moře a přemýšlel. Přemýšlel, proč je tak jiný. Divný. Proč není jako jeho matka. Věděl, že ho jeho matka miluje nejvíc na světě, ale pořád mu něco scházelo. Něco chybělo. Jakoby chyběl kus jeho samotného. Z přemýšlení ho vytrhl hlas jeho matky.
„Sebastiane, pojď už domů, večeře je hotová!“
Sebastian se zvedl a otráveně se vlekl do domu. Jeho matka ho měla až příliš ráda. Pořád ho hlídala, neměl ani trochu volnosti a jednala s ním jak s malým dítětem. Vypadal sice jako dospělý muž, tak okolo dvaceti let, ale ve skutečnosti mu bylo pouhých čtrnáct. Rostl totiž jinak, než jeho vrstevníci. Matka mu to kdysi vysvětlovala, byl napůl upír a napůl člověk. Nechápal sice, jak se to mohlo stát, když jeho matka byla upír, a upíři mít děti nemůžou, přece, ale nevyptával se jí. Ne, že by to nezkoušel, ale matka o tom odmítala mluvit. Nevěděl nic o svém dětství, nepamatoval si na to a matka mu samozřejmě nic neřekla. I když se ptal, tak nemluvila. Nikdy nemluvila o minulosti. A nemluvila ani o jeho otci. Neměl, krom matky, nikoho. Vlastně někoho ano. Strýčka Jamese. Jednou za čas se tu ukázal a na chvíli se zdržel. Jinak je nikdo jiný nenavštěvoval.
Sebastian přestal vzpomínat a sedl si ke stolu. Před ním ležel talíř s krvavým steakem, přesně tak, jak to měl rád. Matka ho znala dokonale.
„Jaký byl tvůj den, zlato?“ zeptala se ho.
„Stejný, jako vždycky,“ odpověděl jí Sebastian. Už ho unavoval ten stereotyp. Každý den probíhal naprosto stejně. Ráno vstal, oblékl se, šel do školy. Ze školy domů, chvíli se učil, a pak, až do večera, sedával u moře. V podvečer ho matka vždy zavolala na večeři, odbyli si nucenou konverzaci a Sebastian se vydal do svého pokoje. Osprchoval se a s knížkou zalehl do postele. Stereotyp. Stejné úkony, den, co den. Dříve to nebývalo takové. Jeho život byl více zábavný. Ale od té doby, co se přistěhovali sem... Nikdy nezapadl. Pro všechny byl ten pan dokonalý, všichni k němu vzhlíželi, a to on nechtěl. Nelíbilo se mu to. Tam, kde bydleli dřív, tam ho brali jako sobě rovného. Ne jako někoho, kdo je něco víc. Jak rád by se vrátil. Ale bylo to nemožné. Matka říkala, že se musí přestěhovat, že už jsou dlouho na jednom místě a lidé si začínají všímat, že se nemění. Že nestárnou.
Sebastian byl tak zabraný do přemýšlení, že si ani nevšimnul, že talíř, na kterém byla před chvílí jeho večeře, je prázdný. Zvedl se tedy, popřál matce dobrou noc a šel vykonat svou každovečerní rutinu. Dnes měl nějaký divný den. Pořád vzpomínal. Vyšel po schodech do svého pokoje, z postele zvedl pyžamo a vydal se do koupelny. Vlezl do sprchy, pustil vodu a nechal kapky dopadat na své nahé tělo.
Na čtení dnes neměl náladu. Zalezl si do postele a během chvíle usnul. Sny, které se mu zdály, byly ale zmatené. Viděl nějakého muže a nějakou ženu. Vypadali šťastně. Culili se na dítě, které drželi v náručí a šeptali mu sladká slůvka. Viděl, že se culili na něj. Další záblesk. Viděl muže, který se skláněl nad ženou, která ho předtím chovala. Slyšel její křik. Slyšel její tlukoucí srdce. Za chvíli už neslyšel nic. Viděl, jak se nad ním sklání onen muž a bere ho do své náruče. Poznal v něm strýčka Jamese.
Vtom se probudil. Viděl, že je ještě hluboká noc. Snažil se znovu usnout, ale nešlo mu to. Musel přemýšlet nad tím, co právě viděl. Viděl, jak jeho strýc zabil jeho pravou matku. Ale co se stalo s jeho otcem? Proč ho nezachránil? Proč si pro něj nepřišel? Zabil ho taky James? To, co se mu dnešní noci zdálo, v něm vyvolalo spoustu otázek. A rozhodl se, že na všechny chce znát odpověď!
...
Rozednělo se. Alice a Jasper věděli, že je nejvyšší čas se opět vydat na cestu. Nesmí se příliš dlouho zdržovat, protože náskok, který teď před Jamesem mají, se jistě brzo smaže. Zahladili zasebou stopy a vyrazili.
Pohled Jamese:
Rozhodl jsem se trochu pozměnit své plány. Nebudu za nimi utíkat. Nebudu je sledovat. Ne, teď. Vím, kterým směrem běželi a myslím, že znám i cíl jejich cesty. Teď mám ale v plánu něco jiného. Je načase, abych se vydal za Victorií. Určitě mě ráda uvidí...
Velice moc děkuji všem komentujícím, vaše komentáře mi dodávají energii.
Malá otázka k přemýšlení - kdo je Victoria?
Autor: WhiteTie (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Dívka jménem Alice - 12. kapitola:
kachnullka: Díky moc za smajlíky. : )
kollart: Děkuji.
mona: Díky mockrát.
nikuska146: Děkuju.
čiči: Děkuji za milá slova, potěšila moc.
Sara: Děkuji za pochvalu, na další se už pracuje!
Kejkej: Děkuji ti za milý komentář. Trefila si to naprosto přesně! Neboj, taky Jamese nemám ráda, ale musím říct, že v povídce svou úlohu mít ještě bude.
Bubulienka: Bubu, to vůbec nevadí, ale neutekla ti úplně. Chápu, že teď není tolik času, když začala ta škola... Jsem ráda, že se ti kapitolka líbila, a doufám, že si i příště najdeš chvilku času a přečteš si i další. Neboj se, James své slovo opravdu dodrží a pro tuhle chvíli je nechá na pokoji - má totiž jiný plán.
Deedee: Mockrát děkuji za komentík! Zvědavostí neumřeš, všechno se dozvíš hned v následující kapitolce. Jsem ráda, že sis našla chvilku a vložila komentář!
Skvělá kapitola. To z Victorií my úplně vymazalo všechny slova, co jsem ti chtěla napsat. Jako kde se tam vzala??? Teď umřu zvědavostí. Výborné
Páni! Ja som tak naštvaná, že mi táto kapitola unikla. Ale keďže nestíham a ani tu nie som, tak mi to, prosím, odpusť... Nestíham to sledovať...
Kapitola bola úplne bombastická!!!! Perfektná, krásna, nápaditá a bolo to niečo nové. Ten Sebastian sa mi páči čím ďalej, tým viac. James ma dosť prekvapil, ale tak som zvedavá, či slovo dodrží. Znova netuším, ako to bude ďalej a nesmierne sa teším na ďalšiu kapitolu.
Bolo t priam božské!! Táto poviedka je úplne super.
Tak to bylo fantastické. Že by Victoria vychovávala Sebastiana? No, v každém případě doufám, že Jazz svého synáčka najde a budou spolu jedna velká šťastná rodinka a taky zničí strýčka Jamese (já ho prostě nemám ráda).
kráááááása jako vždy rychle další rychle další rychle další PLS PLS PLS
tak to je teda příběh prár excelánc , prostě krása
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!