Jamesův pohled. Co cítí k Alice, jejich první setkání. Byla nehoda Aliciných rodičů opravdu nehoda?
19.08.2011 (21:30) • WhiteTie • FanFiction na pokračování • komentováno 18× • zobrazeno 2178×
„Jamesi, i já tebe,“ odpověděla mu. Vášnivě ho políbila. Jejich polibky nabývaly na intenzitě. Už to nebyla jen jemná hra jazyků, ale oba dva cítili svůj neukojený chtíč. James ji začal hladit po celém tělem. Líbal ji na ústa, na nos, na uši, občas sjel na krk. Líbal její oční víčka. Ale chtěl víc. Nemohl se jí nabažit. Rukama jí přejel po zadečku. Slyšel, jak Alice vzrušeně vydechla. Osmělil se a rukama hladil její záda a pokračoval výš a výš. Odtáhl se od ní. Rukou přejel přes její prsa. Díval se na ni s touhou v očích.
„Alice, jsi nádherná,“ šeptal zastřeným hlasem. Alice mu pohlédla do očí. Zdálo se jí, že mají jinou, skoro až černou, barvu. Nechápala, jak je to možné.
James chtěl víc. Chtěla to i Alice. Ale dnes nebyl ten správný čas. Ne teď, ne tady, v jejím "vězení".
„Vím, co bys chtěl. Chci to i já, ale ne tady a ne teď. Ne tak rychle,“ odmítla ho. Viděla, že je zklamaný, ale v jeho očích viděla i pochopení.
„Jsem rád, že jsem tě mohl vidět. Uvidíme se zítra,“ řekl a naposled ji políbil. Poté odešel do tmy noci. Alice opět ulehla a unaveně usnula bezesným spánkem...
Pohled Jamese:
Jakmile jsem ji poprvé uviděl, zamiloval jsem se do ní. Už tehdy, když ji sem přivezli poprvé. Byla naprosto dokonalá. Malá, drobná, nádherné tělo. A tak nevinná. Její rodiče ji sem zavřeli. Neměli na to vůbec právo. Neviděli její talent, báli se jí. Báli se toho, že jim bude dělat jenom ostudu. Obávali se jejích vizí. Viděli v ní zrůdu. Alice totiž opravdu viděla budoucnost. Jak vyjímečný dar. Poznal jsem to ihned, jak jsem ji poprvé uviděl. Ona celá byla vyjímečná. A jak nádherně voněla. Voněla snad ještě líp, než vypadala. Takovou vůni, jakou měla ona, jsem nikdy nepocítil. Ihned mě omámila. Rozhodl jsem se, že o ní musím zjistit víc. Věděl jsem, že ona mě při příjmu sotva vnímá, ale jistě si její náklonost časem získám. Musím.
Dny plynuly a my jsme se stále více sbližovali. Viděl jsem ale, že pořád doufá, že si ji rodiče odvedou zpátky domů. Nebrala mě moc na vědomí, byl jsem pouze její vrba. Neviděla mě jako muže, viděla mě pouze jako kamaráda. Pořád přemýšlela nad tím, kdy si pro ni přijdou, kdy ji odsud vysvobodí. Doufala, že když přestane "zlobit", tak si ji vezmou zase domů. A to jsem já nechtěl. Rozhodl jsem se tedy jednat. Věděl jsem, že dokud bude mít pořád naději, že léčebnu někdy opustí, tak bude pořád doufat a nic se nezmění. Ani náš vztah. Chtěl jsem ji jen pro sebe. Celou.
...
Tehdy byla škaredá noc. Strašně pršelo. To mi ale jen hrálo do karet. Vydal jsem se k domu jejích rodičů. Viděl jsem, že se zrovna chystají na večeři. I mně vyhládlo. Její sestra zůstala doma. Přesně tak jsem to potřeboval. Z Alicina vyprávění jsem věděl, že se se sestrou nemají moc v lásce. Alice svou sestru milovala, ale ona se jí bála. A to bylo přesně to, co jsem potřeboval. Pomalu jsem osnoval svůj ďábelský plán na získání Alice. Bohové toho dne opravdu stáli při mně. Zatímco Alicini rodiče večeřeli, seděl jsem naproti v baru a pozoroval je. Promýšlel jsem následující kroky. Potom, co dovečeřeli, se zvedli a vydali se na cestu domů. Vydal jsem se za nimi. Nasedli do auta a vyjeli domů. Já jsem za nimi utíkal - na co se taky zdržovat řízením. Předběhl jsem je - věděl jsem, kudy pojedou a počkal jsem je na tom nejnebezpečnějším místě. Postavil jsem se doprostřed cesty. Všimli si mě na poslední chvíli. Slyšel jsem, jak Alicina matka vykřikla. Její otec rychle stočil volant. Řízení ale nezvládl, nestihl totiž rychle zareagovat a sjel autem ze srázu. Auto se v kotrmelcích dostalo až dolů. Byl to nepěkný pohled. Auto bylo v troskách. Já jsem se chtěl ale přesvědčit, že jsem svou práci vykonal stoprocentně. Upíří rychlostí jsem se přiblížil k autu. Poznal jsem, že žena je mrtvá, ale muž ještě žil. Povytáhl jsem jeho tělo z auta a přisál se mu na krční tepnu. Měl jsem hlad a takhle jsem zabil dvě mouchy jednou ranou. Cítil jsem, jak jeho tělo sebou z posledních sil škube. Pak najednou přestalo. Alicin otec byl též mrtev. Jeho tělo jsem zasunul zpět do auta, aby to vypadalo jako opravdová nehoda a vydal se zpět do města. Věděl jsem, že teď už půjde vše bez problémů. Věděl jsem, že teď už můžu osnovat plán, aby Alice byla jen má. Má malá sladká Alice...
Všem vám strašně moc děkuji za komentáře k předchozí kapitole. Neskutečně mě těší a nakopávají k dalšímu psaní.
Doufám, že se vám i tato kapitola bude líbit. Je to takový pohled do minulosti, ale doufám, že vám to něco napoví. James nebude takový svatoušek, jak se na první pohled zdál. : )
Autor: WhiteTie (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Dívka jménem Alice - 3. kapitola:
boží
Supr, louskám tuhle povídku od rána a nemůžu se odtrhnout. Moc se mi to líbí!!!
Deedee: Jsem moc ráda, že se ti povídka líbí. Moc ti děkuji za milý komentář!
AnnieJaneV: Díky.
Cummillecios: Děkuji, další bude snad brzo.
nikuska146: Děkuji!
clare: Díky za kopance, další bude snad dnes, možná zítra.
VeruLOSTdaae: Děkuji.
Sara: Díky, další bude snad brzo. : )
Olga: Díky za milá slova. další bude snad dnes, nejpozději zítra!
AliceCullenxD: Díky.
teresaterka: Děkuji.
Charlotte147: Mockrát děkuji. Uvidíme, co všechno se z Jamese ještě vyklube...
Jennush: James Alice možná asi teda miluje, ale svým zvláštním způsobem... Teď je to s přidáváním kapitol horší, jak je hezky, tak radši vysedávám s malým u vody. Dnes se ale pokusím něco víc sepsat a zas přidat během pár dní několik kapitolek. Děkuji za milá slova.
Bubulienka: Bubu, ty opravdu víš, jak mi zvednout náladu. Tvé komentáře jsou povzbuzující a moc se mi líbí, jak vždy každou kapitolku rozebereš a já tak díky tomu vidím i pohled čtenáře, ne jen autora. Jsem moc ráda, že se ti má povídka líbí a doufám, že se ti bude líbit i nadále.
Prosím přidej další díleček . Mám tuhle povídku moc ráda.
PLS PLS PLS rychle další kapitolku
Mám Jamese ráda, přestože vím, jaký je. Moc se těším na další kapitolu.
klidně tě budu kopat víc kop kop další kapitolu moc prosim
krasa
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!