Opět Jasperův pohled. Setká se s Alice?
11.09.2011 (15:45) • WhiteTie • FanFiction na pokračování • komentováno 12× • zobrazeno 1875×
A tak jsem se dostal tam, kde právě jsem. Stopoval jsem Jamese dnem i nocí a nakonec jsem ho našel. Můj prvnotní plán - zničit ho, ihned, jakmile ho spatřím - jsem zavrhl. Potřeboval jsem zjistit, co udělal s mým synem. S mým maličkým Sebastianem.
Viděl jsem, jak obluzuje tu mladou a nevinnou dívku. Věděl jsem, že ji musím zachránit. Byla nádherná. Vypadala jako Maria. Tak strašně jí byla podobná. Ale přesto jiná. Lásku jsem nepocítil od té doby, co umřela moje milovaná žena...
Pohled Jaspera:
Musím jednat, okamžitě jednat. Sledoval jsem ho, stejně jako každý den. Opět šel do léčebny. Po nějaké době z ní vyšel a počínal si zmateně. Šel se nakrmit - na první pohled to tak alespoň vypadalo. Hnusilo se mi, že jsem musel přihlížet tomu, jak ukájí své choutky na nevinných lidech, ale nemohl jsem zasáhnout, protože bych se tím prozradil. Dnes se ale choval úplně jinak, než kdy jindy. Vždy si před jídlem se svou obětí pohrál, ale dnes tomu bylo jinak. Pouze ukojil svůj hlad, zbavil se těla a vydal se zpět do léčebny. Vypadal nervózně. Přemýšlel jsem, co tak může chystat. Věděl jsem, že v léčebně pracuje, ale nechápal jsem, proč tam chodí i po své pracovní době, téměř každý den. Jako by tam někoho navštěvoval. Dnes se mi ale zdál opravdu roztržitý. Uspěchaný, jako by se nemohl dočkat. Ale čeho? Pořád jsem přemítal nad tím, co James chystal. Byl jsem z toho celý zmatený. Nedávalo mi to smysl. Byl večer. Co v té léčebně tak mohl chtít?
Čekal jsem, vyčkával. Měl jsem dlouhou chvíli. Přemýšlel jsem, že bych si na chvíli odskočil, když vtom jsem Jamese uviděl. Vyšel z budovy a vydal se směrem do zahrady. Cítil jsem jeho pocity. Byl šťastný. Na jednu stranu jsem z něj cítil uspokojení, ale cítil jsem i neukojený chtíč. Byl jsem z toho zmatený. Nevěděl jsem, co přesně to znamená. Pozoroval jsem ho, jak tak sedí v zahradě a nad něčím přemýšlel. Viděl jsem jeho zamyšlený, zachmuřený výraz a vyčkával jsem. Čekal jsem, jaký bude jeho další krok. Velice mě překvapilo, když se zvedl a vydal se zpět do léčebny. Z jeho pocitů jsem rozpoznal, že uspokojení se rozplynulo. Zůstal pouze chtíč. Pořád mi to nedávalo smysl. Stále jsem čekal. Jak jsem později zjistil, byla to chyba. Měl jsem jednat...
O Tři dny později...
Celé tři dny jsem seděl před léčebnou. Bylo to šílené. Já jsem začínal být šílený. Šílený žízní. Bál jsem se ale odejít, bál jsem se, že by toho James využil a unikl by. Vůbec mi v tu chvíli nedocházelo, že se tam muselo dít něco víc, něco závažného, když tam setrvával již třetí den. Vše mi došlo v tu chvíli, kdy jsem ucítil pach dalšího upíra. Novorozeného. V tu chvíli jsem si dal souvislosti dohromady. Dřív mi to nedošlo. Přičítal jsem to své žízni. Otupila mé smysly. Všiml jsem si toho až na poslední chvíli. Upokojil jsem se a souvislosti do sebe začaly zapadat. Tři dny. James. Zmatený, šílený. Nový pach. Upír. Novorozený. James někoho přeměnil. V tu chvíli jsem ho viděl vycházet. Spěchal. Došlo mi, že jde pro potravu pro novorozeného. Jeho emoce byly... Zvláštní. Mísil se v nich strach, radost, bolest, láska, štěstí. Těšil se. Věděl jsem, že budu muset jednat. Budu muset zjistit, kdo je ten novorozený upír. A zabít ho. Nebo zachránit? Věděl jsem, že tohle není nejvhodnější chvíle, proto jsem se rozhodl ještě vyčkat. Věděl jsem, že novorozený bude jistě šílený žízní, a že James se vydal pro potravu, proto jsem se rozhodl, že počkám do chvíle, kdy ho znovu opustí. Nemusel jsem čekat dlouho. James se vmžiku vrátil ke své oběti, setrval u ní ještě nějakých pár chvil a poté opustil léčebnu. Věděl jsem, že se jistě brzy vrátí, takže nemám moc času. Podíval jsem se na oblohu a viděl jsem, že se začíná stmívat. Ideální čas. Rozhodl jsem se.
Vydal jsem se k léčebně. Opatrně, potichu, tak, abych se neprozradil. Šel jsem za pachem. Nedalo mi to moc práce. Objevil jsem se v sektoru, kde byl pach nejsilnější. Pomalu jsem se blížil ke dveřím. Štěstí, že jsem v kanceláři sebral svazek klíčů, věděl jsem, že by se mi mohly hodit. Potichu jsem odemknul. Otevřel jsem dveře, a to, co jsem uviděl, mi vyrazilo dech...
Strašně moc se omlouvám za dlouho prodlevu. Odešla nám kolegyně v práci, takže mám hromadu směn navíc, do toho byl ještě malej nemocnej, takže jsem na psaní neměla vůbec čas a sílu už tím tuplem ne. Doufám, že se tu ještě nějací čtenáři najdou, a že jste na mě a na mé psaní nezanevřeli. Užijte si tuto kapitolku z pohledu Jamese, je taková kratší, v příští vám to vynahradím, slibuju!
Autor: WhiteTie (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Dívka jménem Alice - 8. kapitola:
Miluju tuhle povídku, honem rychle další díl!!
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!