Alice byla mladá dívka se smutným osudem. Mívala předtuchy, ale nikdo jí nevěřil. Tak se stalo, že skončila v blázinci. Tam potkala Jamese. Jaký bude její další osud? Stráví zbytek života v léčebně? Jak se k ní bude chovat James? Odhalí jeho tajemství?
16.08.2011 (16:00) • WhiteTie • FanFiction na pokračování • komentováno 20× • zobrazeno 3235×
Malá, bledá dívka s tmavými vlasy seděla ve svém pokoji. Myslím, že slovo “pokoj“ nebylo to správné slovo. Hodilo by se spíše vězení. Nevěděla, co je za den, co je za měsíc. Čas plynul a ona nevěděla, jak. Dny jí splývaly. Byla tu už tak dlouho, že se to ani spočítat nedalo.
…
Jmenovala se Alice. V léčebně pro duševně nemocné byla již dva roky. Donedávna měla pořád nějakou naději. Utěšovala se tím, že jednoho dne si pro ni rodiče přijdou a vysvobodí ji odsud. Naději ale ztratila. Její rodiče před měsícem zemřeli. Při autonehodě. Ani na pohřeb jim jít nemohla. Věděla, že v léčebně stráví už zbytek svého života. Krom rodičů měla totiž už jen sestru. Ta ji nenáviděla. Myslela si, že Alice je pomatená a bála se jí. Byla ráda, že je zavřená, a že má od ní klid. Chtěla to tak nechat i nadále. Alice se začala smiřovat s vidinou své budoucnosti v léčebně...
Vzpomínala na ten den, jako by to bylo včera. Spala ve svém pokoji a zdál se jí sen. Zdálo se jí o jejich služebné. Zdálo se jí, že Marta – tak se služebná jmenovala – si vyšla se svými kamarádkami za zábavou. Kolem půlnoci se Marta vracela zpět a potkala podnapilého Alicina otce. To se pro ni mělo stát osudným. Alicin otec, Robert, se na ni vrhnul a pokoušel se ji políbit. Začal z ní strhávat šaty a chtěl si s ní užít. Marta začala křičet. Robert jí zacpal ústa. Pokoušel se ji utišit. Chytl ji pod krkem, aby přestala křičet. Alice viděla, jak Martě dochází dech. Přestala se bránit. Otec Martu udusil.
Vtom se Alice probudila. Věděla, že musí jednat. Utíkala do ložnice rodičů. Matka spala, ale otec tam nebyl. To ji jen utvrdilo v tom, že to, co se jí zdálo, je pravda. Nebyl to první takový sen, co se jí zdál. Vzbudila matku.
„Mami, honem, rychle. Musíme najít otce. Zdálo se mi, že ublíží Martě. Rychle, vstávej, pojďme ho najít,“ chrlila šeptem.
Obě dvě seběhly dolů do přízemí. Alice slyšela, jak se otvírají dveře. Marta se vracela od kamarádky. Rychle se rozhlédla po přízemí a viděla, že otec vychází z kuchyně. Začala křičet, ať nechá Martu být. Otec se na ni jen nechápavě podíval.
„Děje se něco, Alice?“ zeptal se.
…
Rozhlédla se po pokoji, ve kterém se právě nacházela. Její pokoj byl velice malý, byla v něm pouze jedna postel, skříň a záchod. Na oknech byly mříže. Aby neutekla. Ona byla ale v takovém stavu otupělosti, že i kdyby ji někdo postavil na volné prostranství, tak by tam zůstala. Neměla proč utíkat. Po tak dlouhém čase, stráveném v léčebně, byla apatická. Nezajímalo ji už nic. A ani ona nikoho nezajímala. Její rodiče si mysleli, že je blázen. Mysleli si, že je nemocná, a proto ji zavřeli sem. Jen ona věděla, že to, co říká, je pravda. Věděla, že se odsud už nedostane. Ale už jí to nevadilo. Smířila se svým osudem.
Přemýšlela nad tím, jak se sem vlastně vůbec dostala. Začalo to zlými sny. Pak předtuchami. Věděla, že vše, co se jí zdá, se vyplní. Přemýšlela, proč její rodiče nezajímalo nic z toho, co jim vyprávěla. Nevymýšlela si, ale oni jí nevěřili. Mysleli si, že je blázen. Její sestra si myslela, že je čarodějnice. Naháněla jim strach. Proto ji zavřeli sem. Do léčebny. Tady ji cpali léky, tvrdili jí, že si vše vymýšlí a dělali z ní blázna. Nikoho nezajímalo, co doopravdy cítí. Nezajímalo je ani to, co by jim chtěla říct. Nezajímalo to nikoho. Nikoho kromě Jamese – zřízence, který v léčebně pracoval…
Prologem jsem vás chtěla uvést do děje. Abyste věděli, proč se Alice dostala do léčebny a hlavně - kvůli čemu. Další kapitola už bude blíže o Jamesovi a o Alice. Brzy se objeví i Cullenovi. Doufám, že se vám moje nová povídka líbí a bude mít nějaké čtenáře. Za komentáře děkuji.
Autor: WhiteTie (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Dívka jménem Alice - prolog:
Moc hezké, líbilo se mi to. určitě pokračuj.
matony: Moc děkuji za milý komentář. Další kapitolka je už napsaná, vydám snad zítra.
Jennush: Moc děkuji za pochvalu.
čiči: Děkuji moc za komentík.
Bubulienka: Mockrát ti děkuju. Tvůj komentář mě opravdu moc potěšil. Jsem ráda, že se ti prolog líbil. Můžu ti říct, že tvůj komentář mě opravdu nakopnul a první kapitolu jsem dopsala snad během půl hodiny. Ještě jednou díky.
CharlotteAlannaWild: I tobě moc a moc děkuji a vážím si tvého komentáře. Doufám, že se ti další kapitoly budou líbit stejně, jako prolog.
Elisn: Děkuji za komentík.
AliceCullenxD: Moc díky za komentář. Doufám, že se ti povídka bude i nadále líbit.
mona: Děkuji!
teresaterka: Díky. : )
Jééé!
Som rada, že niekto píše príbeh o mojej najobľúbenejšej postave z celej TS.
Som vééľmi zvedavá na to, čo sa bude diať ďalej.
Mám ráda Alice, takže se těšim jak to sní a Jamesem bude příště pokračovat.
Súhlasiť s Bubulienkou je to najlepšie, čo môžem urobiť, pretože to úplne vystihla Alice mám najradšej, takže je samozrejmé, že budem čítať aj ďalej, takže prosím rýchlo ďalšiu kapitolku Moc krásne aj smutné, vydarilo sa ti to. Navyše sa teším, ako spozná Cullenovcov a hlavne dúfam, že stretne aj Jaspera
Tak toto je proste perfektné. Alice je moja obľúbená postava. Nielen výzorom, ale aj povahou. Tento prológ bol tak úžasne napísaný, že sa z toho ešte stále spamätávam. Keď som si prezrela perex, tak som si pomyslela, že to môže byť zaujímavé. Pustila som sa do úvodných slov, ktoré ma úplne dostali. Prvý odstavec bol tak perfektný, že ma to posunulo ďalej, a ďalej.
Je to nesmierne zaujímavé. Alice mi bolo veľmi ľúto, pretože očakávala, že si po ňu rodičia prídu. To s jej otcom ma dostalo. Takže chcel znásilniť Martu, hej? Napäto som čakala, čo sa z tohto vyvinie. Moja ľútosť k Alice pokračovala pri časti, keď si opisovala liečebňu. Je to celé tak smutné, tak zaujímavé, tak napínavé, a tak tajomné, že mám chuť čítať ďalej a ďalej.
Tento prológ ma perfektne naštartoval. A vieš, že na čo myslím? Úprimne, dúfam, že do poviedky napíšeš aj to, prečo Alice nevidí vlkolakov. Bolo by fajn, dozvedieť sa o teórii z tvojho pohľadu. Takisto som zvedavá, ako to bude pokračovať s Jamesom.
Nemám čo dodať. Iba že prológ ma úplne vtiahol do deja, krásne je to opísané, perfektne to do seba zapadá a je to krásny začiatok. Prosím, ďalšiu kapitolu. Nemôžem sa dočkať pokračovania. Píšeš úžasne.
zajímavé,pokračuj prosím
Jsem zvědavá, jak se to bude dál vyvíjet. Píšeš pěkně, jen tak dál.
určitě pokračuj.. děj se určitě ještě rozvine a mě by zajímalo jak...
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!