Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Divoká láska - 4. kapitola

21.05.2010 (16:15) • AliceJazz • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 5432×

Divoká láska

4. kapitola

Když jsme se vynořily na hladinu, všimla jsem si, že už je večer. V puse jsem měla pachuť šupin a tak jsme se s Vicky vydaly na lov. Ona si ze mě celou dobu dělala legraci a já uvažovala, že bych ji otrávila oběť kyanidem. V Londýně, v jedné temné uličce jsem si vybrala jeden mladý páreček . Chlapce jsem uhodila do hlavy a dívku rovnou vysála. Když jsem odhazovala její mrtvé tělo, tak se ten chlapec zrovna probouzel.

„Ahojky,“ pozdravila jsem ho.

„A-ahoj,“ pozdravil mě trochu zdráhavě. Byl chudák vyděšený.

„C-co se tady děje? Co chceš?“ vyjekl, když spatřil tělo své přítelkyně ležící opodál. Nenamáhala jsem se to uklidit hned. Proč dělat stejnou práci nadvakrát, že?

„No, no, no, no, no, no. Nějak moc otázek najednou, ne? Ani jsi mi neřekl, jak se jmenuješ?“ svůdným krokem jsem šla k němu.

„Stephan,“ zamumlal potichu.

„Já jsem Isis,“ odpověděla jsem slušně. Ten nikomu už nic stejně nepoví. Ve vzduchu jsem zavětřila Viktoriin pach. Otočila jsem se na ni a mrkla na znamení. Vicky se kočičí chůzí vydala k nám. Stephan z ní nemohl spustit oči.

„Neboj, nebude to bolet.“  Poslední metr, který nás  od něj dělil, jsme překonaly přirozenou rychlostí a s chutí se zakously do jeho zápěstí. Každopádně by byl rozhodně špatný nápad, otrávil tak lahodnou krev kyanidem, problesko mi hlavou. Jeho krev byla sladká a lahodná, ale než jsem se nadála, bylo po labužnictví. Jejich těla jsme hodily do kontejneru a rozhodly jsme se jít domů.

U domu jsem se zastavila a koukala na tu nádheru. Pomalu vycházelo slunce. V tenhle okamžik mi na mysl vytanula jedna jediná vzpomínka.

Vystupovala jsem z mého náklaďáčku. Edward mi gentlemansky držel dveře, abych mohla vystoupit. Neustále jsem byla očima přišpendlená na tu nádheru. Jejich dům, to snad ani nebyl dům, ale vila, byl překrásný. Celá přední strana byla prosklená. U dveří byla malá veranda a na ní byl malý stolek a dvě židličky. Edward mě objal kolem pasu a my se vydali vstříc té nádheře…

Vicky otevřela dveře a já uviděla tu krásu uvnitř. Esme se nikdy nezapře.

 Vstupní hala s obývákem je opravdu nádherná. Všimla jsem si Esme postávající v rohu. Když se střetla s mým pohledem, pokynula mi, abych šla dál. Vešla jsem do kuchyně v prvním patře.

Další dveře vedly ke schodišti. Vešla jsem nahoru do obýváku. Šla jsem dál. Byla to krása a já se nemohla dočkat dalšího. Prošla jsem prvními dveřmi a uviděla nádhernou ložnici. Tak tahle je moje. Ta černá a červená jako by Esme věděla moje nejoblíbenější barvy. Z pokoje vedly troje dveře. Jedny, kterými jsem přišla, druhé vedly do koupelny a třetí do šatny se zrcadlovými dveřmi.

Vyšla jsem zpět do obýváku a namířila si to do druhého pokoje, koupelny a šatny. Třetí dveře vedly do “dámského salonku“ a odtud byly i schodu do třetího patra. Zde byly taky troje dveře. Jedny do knihovny, druhé do ložnice a třetí do pracovny. Uprostřed byl menší obláček. Jak to sem všechno dostala? Je pravda, že tenhle barák je dost velký, ale tohle se sem nemůže vejít. Všimla jsem si teprve až teď že Vicky se mnou není. Sešla jsem schody zpět dolů, kde stála Vicky a povídala si s Esme. Pomalu jsem přišla k nim a pak se na Esme usmála mých chladným, bezemočním úsměvem, který obvykle naháněl hrůzu.

„Moc děkuji, Esme, je to opravdu hezké,“ prohlásila jsem lhostejně a usmála jsem se na Vicky, vypadala, že si s Esme rozumí.

„Není za co, Isis“ oponovala mi.

„Jmenuji se B-“ v půli věty jsem se zasekla a se mnou i mé tělo. Nemůžu jí říct, že jsem Bella. Už ne. Teď jsem Isis. Byla jsem tu sice s nimi, ale stále to byli oni, kdo mě zradil. Nemůžu jim jen tak snadno odpustit, že mi zničili život a v podstatě mě uvrhli do tohohle nesmrtelného kolotoče.

„Chtěla jsem říct, že je to bezva,“ zeširoka jsem se usmála, ale bylo vidět, že mi to nesežrala. Esme měla oči plné smutku. Nevěděla jsem nad čím a to mě deprimovalo. Dívala se na mě tak… mateřsky? Co ji to zase popadlo? Nechápala jsem to. Vždyť má svoje dcery a mě se zbavili jako ubohé, lidské hračky. Byla jsem pro ně moc obyčejná, proto mě opustili. No, když, psychický i fyzický štít, o kterém tedy nevěděli, se rozhodně neshoduje s představou “normálního člověka“.

Napadl mě bezvadný plán. Vidím na Esme, že by chtěla další dceru. Možná jim dokonce chybím… Ne to je hloupost, ale nevěřím, že pro Alice, Esme, Emmetta nebo jiné členy rodiny jsem nic neznamenala. Na Esme bylo jasně vidět, že ji něco těžce poznamenalo. Možná moje ztráta… Ne! Nemůžu si dovolit takhle uvažovat. Nesmím si dovolit pocítit naději.

Zákeřně jsem se usmála a začala hrát svoji hru. „Nebydleli jste náhodou nedávno v takovém malinkém městečku ve státe Washington?“ zeptala jsem se naoko lhostejně. Esme přeběhl po tváři stín bolesti.

„Ano,“ zlomeně zašeptala. „Kdysi jsme tam žili, proč se ptáš, Isis?“ zeptala se opatrně.

„Ale, jenom jsme tam s Vicky jednou procházely a narazily v lese na dívku,“ řekla jsem a prohlížela si nehty. „Seděla na takové moc hezké loučce, a když nás spatřila, usmála se a zašeptala: „Smrt přichází…“ a potom spokojeně zavřela oči. Byly jsme z ní vykolejené. Victoria si najednou vzpomněla, že ji zná a řekla mi to. Znova se na nás to děvče usmálo a zopakovalo to. Bylo nám ji moc líto, tak jsme ji z toho trápení vysvobodily. Měla tak sladkou krev…,“ nechala jsem větu vyznít do ztracena, mlsně jsem se olízla a naznačila šťastný úsměv.

Esme vypadal, že bude první upír, který dostane infarkt. Podívala se na nás, jako na svého osobního kata. Nedokázala jsem ten pohled snést.  Rychle jsem se opravila: „Říkala, že se jmenuje Jessica a že ji opustil její přítel. Že bez něj nechce žít a my stejně byly zrovna na lovu. Ale pořád mě zaráží, jakože v nás viděla smrt…? Možná to bude naším stylem chůze a oblečením potřísněným krví,“ zvonivě jsem se zasmála a moje kaštanové vlasy se mi rozprostřely kolem hlavy. Victoria udělala nevědomky stejný pohyb. Byly jsme naprosto stejně zkoordinované.

Esme se rozesmála a mně se moc ulevilo. Každopádně tohle je jenom můj milosrdný tah. Jen se těšte, Cullenovi. Sestry Victoria a Isis Brownovy právě nastupují na školu!

Předchozí kapitola - Shrnutí Alicejazz - Shrnutí Twilightlady - Následující kapitola

Autor: AliceJazz (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Divoká láska - 4. kapitola: