Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Dny věčnosti - 16. díl

Vypadá úplně jako...

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Dny věčnosti - 16. dílO trošku dříve než jsem myslela, ale za to kratší a méně zajímavé... Dnes se tedy Cullenovi loučí se slunnou Amerikou, aby se vydali dále na sever, do míst, kde slunce tak často nesvítí. Přeji příjemné čtení a všem, kteří zanechali komentáře minule i dříve děkuju, moc to pro mě znamená. :-)

05.03.2010 (17:15) • Mica • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1194×

Jak Edward předpokládal, ještě jsme byli tak kilometr od našeho tábořiště, když se proti nám vyhnal velký hnědý vlk, na jehož zádech trůnila naše malá princezna.

„Mami, tati!“ volala. Tento hlas jsem slyšela nejdřív. Ještě dřív než jsem ucítila její překrásnou vůni a Jacův… pach, a také předtím než se proti nám oba vyřítili.

„Brzděte, vy dva!“ křikl pronesl Edward. O chvilku později a už by to Jacob asi neubrzdil a srazili by se s námi. Patrně tedy asi ne, díky naší včasné reakci.

Jake jako na povel přestal běžet a tlapkami se snažil zbrzdit svoji rychlost, ale stále proti nám klouzali. Zastavili se přesně na krok od nás.

Raději jsme však s Edwardem ještě o krok, kdyby Jake neudržel rovnováhu, ale dost blízko na to, abych případně mohli zachytit naši dceru, aby si neublížila. Neublížila? Stále se o ni strachujeme. Ale spíš by si ublížila ta zem než naše holčička.

Jacob si odfrkl. Možná to byla výhoda jeho zvířecí podoby, protože nemohl pronést nějakou ze svých posměšných poznámek, ale já si je dokázala představit. Hodila jsem okem po Edwardovi. Jeho postoj se trošičku napjal. Takže přeci jen…

„Jaku!“ křikla jsem a lehce ho šťouchla do kožichu. Podle Edwardova postoje jsem poznala, že moje výtka pomohla. Trošku zakňučel, asi omluva.

„V pořádku.“

Na zdůraznění mých slov Edward kývnul hlavou. I on omluvu přijal.

„Stýskalo se mi. Kde jste byli?“ Tyto slova nevyšla z jejích úst, ale dvěma lehkými dotyky. Jednou dlaní držela ve tváři mne a druhou svého otce. Oběma nám sdělovala, že se jí moc nelíbilo, že když se ráno vzbudila, my byli pryč. Zvykla si, že jsme každý den u ní. Že jí budím já, tedy když ona nepředběhne a nevzbudí nás.

„Jen se projít,“ odvětil Edward a pohladil jí po vláscích.

„Já jsem chtěla jít s Vámi,“ zas mlčky prohodila.

 

Blížilo se k polednímu… Čas, na který jsme měli naplánován odjezd.  Srdečně jsme se všichni rozloučili. Zafrina vykouzlila pro Renesmé poslední překrásný obrázek.

Cesta zpět k místu, kde jsme schovali naše auto mi přišla kratší než když jsem ji šly opačně. Těch několik kilometrů mi nepřišlo dost dlouhých na to, abych si myšlenky urovnala v hlavě.

Přestože část mě se dokázala soustředit na Renesméino vyprávění o tom, co všechno musí říct tetě Alice, stále zbývalo dost místa pro ty vtíravé myšlenky. Zrovna ty, díky kterým jsem si připadala nesoustředěná.  Téměř automaticky jsem přikyvovala Renesmé a sem a tam držela Edwardovu ruku, kterou měl položenou na řadící páce. Z mého světa mě vytáhl až Jacob, který do mě šťouchl.

„Země volá Bellu, země volá Bellu.“

„Hm?“ I když jsem Jacobovu ruku, která se k mému ramenu blížila, viděla v odlesku předního skla, moje tělo nezareagovalo tak rychle, jak by na upíra mělo. Koutkem oka jsem také zahlédla Edwardův ustaraný výraz. Musím něco vymyslet. Nebo zas nebudu mít pokoj.

„No, tak mě napadlo… no, přemýšlela jsem, že bychom mohli… třeba…“, prakticky jsem to ze sebe koktala, nebo tak mi alespoň připadlo, přestože můj hlas zněl stejně dokonale jako vždy. „No prostě jsem si vzpomněla na ostrov Esmé… Edwarde, kdy na něj opět pojedeme?“

Esmé. Ostrov Esmé. Místo našich líbánek, začátek našeho společného života jako ženy a muže… Tolik krásných vzpomínek se váže k tomu místu. Už je opravena ta postel v modrém pokoji? Stihl to Edward tak, aby Esmé nic netušila. Bylo mi trapně při pomyšlení jak by si Esmé dozajista domyslela, jak přišel nábytek k úhoně. Sice se takový náš... ehm, vztah dal předpokládat, ale stále jsem se styděla o tomhle mluvit. Teda s někým jiným kromě Edwarda. I před Alice, která mi byla blízká jako nejbližší sestra, prakticky mé druhé já, jsem se nezbavila všech rozpaků. Počkat!!! Alice vidí budoucnost… Vidí všechny, teda kromě Renesmé a vlků… Takže… Pane Bože!!! Viděla Alice něco z toho, co…

Tohle byl první moment, kdy mi přišlo na mysl, že jestli Alice viděla, že čekám dítě, musela i vidět jeho početí… Už dřív mě napadlo, když jsem si prohlížela svoji výbavu na svatební cestu, že něco tuší. A jestli ano, tak o tom taktně mlčela. Moje upovídaná Alice.  Alice. Alice. Alice. Už se těším až budeme zpátky. Ani nevím proč, ale dokonce mám chuť s Alice vyrazit na nákupy.

Moc si přeji ukázat Nessie ten malý koutek ráje, kterým pro mne ostrov Esmé je. Jasně, teď už tam nebudeme moci s Edwardem demolovat každý kus domu.  Nebudeme moci proležet celý, celičký den v posteli. Ale je to překrásné místo. A delfíni. Ano, musím jí ukázat ty delfíny, které…

„Jistě. Až budeš chtít, tak vyrazíme zahrát si na Robinsony,“ řekl Edward a daroval mi jeden ze svých nádherných úsměvů. Ten muž je můj. Jen můj. Celý. Jsem tolik pyšná, hrdá, šťastná a… a nevím, co ještě.

„Ano. Ano. Ano. Pojedeme tam, a Jacob taky. Chci mu ukázat ostrov Esmé. Chci ho vidět, moc prosím. Kdy tam pojedeme?“ ptala se Renesmé nedočkavě.

„Nevím, ale bude to brzy slibuji,“ a koukla jsem na Edwarda.

„Ano, zlatíčko, jakmile to bude jen trochu možné,“ dodal.

Zbytek cesty jsem se už plně soustředila na dění uvnitř automobilu. Ness nám dávala hádanky. Líbilo se mi jak Edward předstíral, že nevím správnou odpověď, když jí už určitě viděl v Nessieně hlavičce.

Teď nás čekala dlouhá cesta… Opět z jednoho konce světa na druhý.

Autor: Mica (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Dny věčnosti - 16. díl:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře