Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Dny věčnosti - 17. díl

Sraz Ostrava!!! 16

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Dny věčnosti - 17. dílRychlý krokem jsme se přesunuli z jihu na sever... Jaké bude uvítání našich cestovatelů... Chladné jako tamější počasí? Jaké? Jaké? Jaké? Taková maličkatá kapitolka... Asi budu muset začít pořádně přemýšlet, co všechno se ještě uděje. Pokusím se vymyslet něco, co Vás snad konečně donutí zanechat nějaký ten komentík, i kdyby to byl jen smaijlík. Vy ostatní spisovatelé víte, jaké je důležité slyšet kladné, ale i kritické odkazy. Máte pak pocit, že to opravdu někoho zajímá. Kdo zaručí, že to zobrazení znamenalo i přečtení? Já se snažím sem a tam taky zanechat pro Vás nějaký komentík u Vašich dílek, když mám čas a dostanu se ke čtení :-) Ne vždy, ale někdy přece :-)))

17.03.2010 (15:45) • Mica • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1069×

Náš let s několika přestupy do Denali proběhl skoro stejně jako cesta do srdce amazonského pralesa. Z výhledu na nebesa byla Renesmé stále učarovaná. Prohlásila, že až bude velká, tak bude taky létat. Někdy byla moje holčička tak dospělá, chápala, chovala se jako dospělý člověk, ale někdy, teda spíš často nad ní převážila její dětská část. A tu jsem měla moc ráda. Každou chviličku jejího dětského nahlížení na věci a radostného dětského dovádění jsem si užívala plnými doušky. Na její dětství jsem měla polovicu času než jaký bych si přála a jaký bych za normálních okolností měla. Ale když žijete ve světě, ve kterém existují upíři a vlkodlaci, tak čemu se divit. Hlavně před rokem nikdo z nás netušil, že vůbec může existovat. A je tady. Tak hezká. Tak silná. Tak chytrá. A moje. Moje a Edwarda.

Když jsem prošli letištní kontrolou na letišti v Anchorage a vyšli z prostoru pro právě přicestované, zahlédli jsem velikou ceduli s nápisem Cullenovi. Všichni tam na nás čekali, přesně jak bylo dohodnuto. Vypadali jako obyčejná rodina, která čeká na své příbuzné. Trochu mi to připomnělo cestování za tátou, kdy mě mamka ve Phoenixu předala letušce, která měla na starosti přepravu dětí, které sami cestují, a ta mne pak usadila na mé místo v letadle, aby mě další letuška pověřená stejným úkolem vyzvedla z místa a pomohla mi projít kontrolou do letištní haly, kde se mnou čekala do chvíle než jsme mezi ostatními lidmi v hale našli Charlieho, který tam téměř vždy stál ve své policejní uniformě a v jedné ruce držel ceduli s nápisem Bella Swan a druhou mi mával na pozdrav.

Všichni se k nám chovali velmi mile. Měla jsem trošku obavy z Tanyi. Nezapomněla jsem, že mi Edward jednou říkal, že o něj měla jistý… ehm… zájem. Jsem žárlivá. Přiznávám. Teď jsem krásná upírka, sice ne tolik jako Rosalie, ale krásná jsem. S Tanyou a její rodinou jsem měla možnost strávit nějaký čas, ale tehdy to bylo za okolností, kdy jsem měla hlavu plnou toho, jak ochránit moji malou holčičku. Nikdy jsem nepochopila jak se do mě mohl Edward zamilovat. To, že jsem zamilovala já do něj, to bylo naprosto samozřejmé. Ale čím jsem ho zaujala já? Byla jsem obyčejná, nemotorná… já nevím, co všechno. Ale Edward mi stále opakoval a opakuje, že právě do této mé podstaty se zamiloval. Do mé duše... do duše, kterou mi nechtěl sebrat… do duše, kterou říkal, že ztratil… do duše, kterou jak později přiznal jsem v něm opět probudila. Nikdy mi nezavdal příčinu k žárlivosti. A já? Utíkala jsem za Jacobem. Svou nerozhodností jsem ho málem ztratila. Ale vždy jsem si dokonale uvědomovala, že Edward je ten, bez koho nemůžu existovat. Charlie mou lásku k němu označil za posedlost. Ano byla jsem, a stále jsem posedlá Edwardem. Moje nemoc nese jméno Edward Cullen a já vím, že se z téhle nemoci nikdy nevyléčím. A ani nechci.

Ovšem nejistota mě přešla, když mi Edward zašeptal do ucha, jak moc mě miluje a jak po mě… V tom však svá slova utnul. Ani mě neušlo, že se všichni po nás podívali. Zatracený dokonalý upíří sluch.

Emmet se usmál svým lišáckým pohledem. „Žádný soukromí, co?“

A pak jsme se všichni začali smát. Byla to pravda. Ale v Cullenovic rodině jsme právě my dva s Edwardem měli nejvíce soukromí. Edward byl však ke všem ohleduplný, snažil se co nejméně svůj vnitřní sluch ladit na frekvenci myšlenek členů naší rodiny. Snažil se všem dopřát co nejvíc soukromí, jaké mohl. A pokud něco věděl, jako že toho určitě věděl hodně, nikdy mi nic neprozradil. Byl jako kněz, kterému se všichni zpovídají.

Čekalo nás stejně srdečné přivítání jako u amazonského klanu. Náš společný boj za dobrou věc nás sblížil. Pro ostatní Cullenovi byli Denalijští rodina, jejich příbuzní. A nejen proto, že jsou stejného druhu, ale hlavně proto, že i oni vyznávají vegetariánský způsob života. Takže i já jsem je začínala považovat za svoji rodinu. Najednou jsem měla velikou rodinu. Jako malou mě trochu děsilo setkání všech příbuzných jako tomu bývalo u mých kamarádek, kdy se na něčí narozeniny sjela celá horda příbuzných, aby se mezi sebou pozdravili, ale hlavně, aby si sdělili ty nejnovější zprávičky typu bulvárního typu. Ne, to jsem nemusela.

Jake se musel na letišti nejdříve zastavit v restauraci na nějaký „kus žvance,“ jak to nazval. Takže se naše početná skupina usadila v tom nejzapadlejším koutu restaurace abychom nevzbudili velikou pozornost. Jake se rozhodl, že má velký hlad, takže to nám celkem vyhovovalo. Alespoň se na nás číšník nedíval tak divně, že si objednáváme jen jedno jídlo. Takhle jsme obědvali místní specialitu, kterou servírovali pro více lidí, takže Jake se mohl pořádně nadlábnout a my ostatní jsme mohli předstírat svoji účast na tom, že ta pochoutka ubývá. Bylo to maso. Bylo to jehněčí, ale pro nás až moc upravené. Především postrádalo veškerou krev.

Renesmé nadšeně všem převyprávěla, co všechno zažila od chvíle, co jsme nastoupili v Seattlu do letadla a vystoupili zde. Carmen s Elezearem, a vlastně všichni naši hostitelé se usmívali, když Renesmé asi po desáté líčila jak krásný výhled je z letadla.

„Tak tobě se líbí létání?“

„Ano. Moc. Moc. Moc. Až budu větší, tak chci taky umět lítat.“

„Tak to pro tebe máme jedno velké překvapení.“

„Jaké? Jaké? Jaké?“ opakovala nedočkavě Renesmé.

 

Autor: Mica (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Dny věčnosti - 17. díl:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře