Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Dny věčnosti - 18. díl

2.Marjorie - Trails

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Dny věčnosti - 18. dílPrávě začíná pobyt Belly a ostatních v chladných místech Aljašky. Přináším kratičký kousíček, takový předkrm, pro všechny, kteří jsou mými věrnými čtenáři... Bella a Edward - to jsou naši Romeo a Julie, ovšem se šťastným koncem... ale je tomu opravdu tak... když už tu není Jacob, nenajde se někdo jiný, kdo může být Parisem v jejich životě-neživotě? Nebo je to jen špatně nastavené zrcadlo?

25.03.2010 (13:15) • Mica • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1196×

„Ale no tak, nebuď tak nedočkavá,“ pohladila jsem Renesmé a snažila se trochu ji usměrnit. Teď právě se ke slovu hlásila její dětská dušička, která je stejně netrpělivá jako kdyby se nemohla dočkat rána, kdy zkontroluje svoji punčochu, zda v ní náhodnou nezanechal Santa Claus nějaký dárek a nepodívá se očkem na stůl u krbu, zda Santovi chutnalo mléko a cukroví, které pro něj večer než šlo spát připravilo.

„No jestli si pamatuješ, tak mi bydlíme daleko, querida. A abychom se tam dostali, tak se trošku proletíme. Kousek odsud je letiště, a tady Eleazar je skvělý pilot.“

„No mám pár staletí praxe...“

Po tomto sdělení se Renesmé nemohla dočkat až budeme opět v letadle.

Pro zachování bezpečnosti, nebo lépe řečeno naší identity jsme se pokusili co nejvíce splynout s davem. Letiště, ze kterého mělo naše malé letadélko vzlétnout, bylo přes víc než půlku města. Do jednoho auta bychom se nenaskládali, stejně jako si nemůžeme dovolit jít pěšky, někdo by si mohl všimnout. Takže jsme se rozhodli vyzkoušet starou dobrou městskou dopravu. Trmácet se v přeplněném autobuse, to nebyla ta nejlepší představa.

A slova mi brzy dala za pravdu. Mě cesta připomněla Phoenix, který je protkán sítí linek autobusů a metra. Na tvářích některých členů naší skupinky byla poznat ta nevraživost vůči prostředkům hromadné dopravy. Jako nejpádnější důvod byla přítomnost tolika tlukoucích srdcí, které se nebezpečně blízko nás ozývali v pravidelném rytmickém tempu. Buch. Buch.

Autobus nás odvezl na naše stanoviště. Vystoupili jsme z již téměř prázdného autobusu. Naše zastávka byla jednou z posledních. S námi vystoupila jen starší paní, které se jako klíště, za ruku držel malý, asi pětiletý chlapec, nejspíš její vnuk.

Když kolem nás procházeli směrem k parku, který se rozprostíral na druhé straně ulice, tak se ten malý klučina otočil a vesele zamával na Renesmé.

Nessie mu projev dětského přátelství oplatila.

A tehdy jsem si uvědomila, co jediného mojí holčice v životě chybí. Děti. Děti jejího věku. Nechci, aby přišla ani o jediný kousíček, jaký dětství přináší.

O pět ulic a jednu větší křižovatku dál, na konci ulice stála budova. Budova, která na první pohled nepřipomínala letiště. Asi dvoupatrový domek nebyl ani nápadný, ale ani trochu do okolní scenérie nezapadal. Byl daleko starší než domy v okolí. Působil trošku omšele, vidno, že mu nějaká ta oprava chyběla.

Z domu vyšel muž,mohlo mu být tak kolem šedesáti… připomínal mi dědečka, mámina otce.

„Vítej Eleazare… už jsem na Vás čekal…“

Eleazar nám jej představil… dalo by se říct, že to byl rodinný přítel. Možná tušil, co jsou Denaliovi zač, ale nijak ho to neznepokojovalo. Pan Gardner znal Eleazara už dlouho. Vlastně ani neví od kdy… A za celou dobu se nezměnil… Ani on, ani nikdo z jeho rodiny. Iana Gardnera znal Eleazar od narození. Znal ho jako znal jeho otce, Iana staršího, a taky Ianova dědečka, otce Iana, pana Josepha Gardnera, a jeho otce a otce jeho otce. Tito už však nejsou mezi námi. Jako jeho otec a dědové, byl i Ian důvěryhodná osoba. Všímal si svých věcí… S Eleazarem vždy vycházel, a ať už to byl kdokoli, byl mu za hodně vděčný… To on celé ty roky pomáhal jemu a celé jeho rodině. Díky Eleazrovi se stále drželo rodinné letiště, jež se drželo v rodině už po šestou generaci. Eleazar mu pomohl, když zemřela jeho drahá Ruth.

Když jsme prošli domem, tak přímo za ním se nám vyskytl výhled na otevřenou pláň. Napravo stála stodola, která skrývala za otevřenými dveřmi menší letadlo. Při bližším pohledu bylo poznat, že to vlastně kdysi bývala možná obyčejná stodola, ale dnes byla domovem tohohle malého letadla.

„Škoda, že musíte brzy vzlétnout, aby Vás nezaskočila mlha… Ruthie se těšila, že Vás uvidí.“

Edward mi zašeptal, že Ruthie je Ianova dcera.

Naskládali jsme zavazadla do nákladního prostoru a nasedli, a vzlétli.

Dům našich přátel přesně zapadal do zdejší krajiny. Nic moderního, ale přesto nadčasové. Byl stranou vesnice, stejně jako náš dům ve Forks. Rychle jsem se tu cítila jako doma.

Po příjezdu Edward někam na chvilku zmizel. Snažila jsem zjistit kam, ale nikdo mi to nechtěl říct a ani můj dokonalý čich nezaznamenal cestu, kterou se vydal. Pak jsem si všimla, že zmizela i Tanya. To se mi vůbec nelíbilo. Kde sakra můžou být. Nebo spíše nejsou někde spolu? Začal ve mně narůstat vztek, žárlivost. Držela jsem v ruce baseballový míček, protože jsme si čas trávili trénováním nadhozů. Na sporty jsem nebývala šikovná, ale moje přeměna způsobila, že naučit se jich teď bylo mnohem snaží… také moje trefy už nemířili tam, kam neměli. Jak jsem tak v ruce držela ten kožený míček, tak jsem ho rozdrtila. Uvědomila jsem si to a snažila svůj neklid zamaskovat.

Přesně za 2 hodiny 29 minut a 31 vteřin se z lesa vynořil Edward. Upravený jako vždy a se stejně nenuceným úsměvem jakoby tu byl celou dobu. Na klidu mi nepřidalo, že 13 minut a 47 vteřin po Edwardovi se z druhého konce světa vynořila Tanya.

Autor: Mica (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Dny věčnosti - 18. díl:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře