Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Dny věčnosti - 19. díl

16.04.2010 (17:45) • Mica • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1333×

Přestože mě to stálo moc sil, snažila jsem se dnes držet od Edwarda dál. To bude jeho trest za dnešní den. Uložila jsem Nessie a šla si sednout na chvíli k Jacobovi a snažila se obnovit konverzaci jako za starých časů.

Když za námi přišel Edward, tak jsem chtěla vstát, ale chytil mne za ruku. Jeho dlaň byla příjemná jako vždy a naše prsty propletené jakoby tvořily jeden celek.

Pak mě ale hlavou proběhla myšlenka… držel touhle rukou taky Tanyu? Ta myšlenka mě naplnila vztekem, ale snažila jsem, aby to na mne nebylo znát. V tu chvíli se k naší trojici přidala Rose s Emmetem. To mi umožnilo se pro dnešní večer držet od Edwarda dál. Nebo alespoň nebýt s ním o samotě. Dnes bych svůj vztek nezvládla a po pravdě, ani jsem nechtěla slyšet jeho výmluvy. Nikdy nedávalo smysl aby mě Edward miloval. Ale teď jsem byla stejná jako ona, krásná, takže se hranice mezi nesmyslnou láskou a možnou se ztenčila, dalo by se říci, že vymizela úplně. A taky mi říkal, že Tanya o něj dříve, ve staré minulosti projevila zájem. On ten zájem neopětoval. Tak mi to říkal a já cítila, že mi říká pravdu, i když jsem jí nevěřila. A co když to byla jen odpověď, kterou jsem chtěla slyšet. Říkal, že za celých sto let nepoznal ten hluboký cit, který nás pojí. Ale bylo tomu opravdu tak? Edward je sice z minulého století, z doby kdy láska byla posvátná a muži, tedy chlapci se dívkám dvořili před jejich rodiči… ale zažil tolik změn… takže je na místě otázka zda někdy, jednou, možná, třeba, snad jeho srdce přede mnou už nějaká… Ne, nemělo smysl žárlit. Kdyby totiž tou vyvolenou byla upírka, nebyla bych dnes s Edwardem. A jestliže byla smrtelnice, pak pochybuji, že ještě žije. Edward by z ní upírku nikdy neudělal. Raději by jí sledoval rok za rokem, jak stárne. Přece nebudu žárlit na někoho, koho možná měl rád nebo miloval ještě před tím, než jsem se narodila, a možná i před tím než se narodili moji rodiče. Upřela jsem pohled na trs trávy a snažila spočítat, kolik je tam jednotlivých stébélek.

Naštěstí jsme měli spoustu témat na probírání, vyměnit si všechny ty vzpomínky, které nás za tu dobu potkaly. Všichni chtěli vědět vše o Renesmé. Takže jsem neměla a ani nemohla opustit tuhle společnost, která doslova visela na našem každém slově. Edward mě sem a tam pozoroval zvláštním výrazem.

…

Sláva, úspěšně se mi podařilo nezůstat s Edwardem o samotě celou noc. Byl to nadlidský výkon. Docela slušné na upírku jen rok starou, ne? Celý den sem se snažila věnovat Renesmé. Byla jsem doslova jejím stínem. Stále dokola jsem však po očku pokukovala po Edwardovi, i Tanye, samozřejmě. Nic zvláštního jsem však nezaznamenala, a tak moje prudká reakce ze včerejšího dne začala pohasínat…

Před soumrakem sem však zpozorovala změnu. Přišlo mi, že teď všichni vědí něco, co já ne. Stáhla jsem rty do úzké linky, když jsem si všimla, jak se Edward v poklidu baví s Jacobem, a ten… Ten se jen uculuje.

Pak za mnou zašla Esmé…

„Copak je Bello, holčičko?“ zeptala se mě s tím laskavým výrazem na tváři. Chtěla jsem říct, že nic, ale nějak jsem to slovo nemohla vypustit z úst.

„Esmé, ty… já… já chtěla bych se na něco zeptat,“ prohodila jsem. „Jenom mě napadlo…“

„Co, Bello? Zeptej se na cokoli, vidím, že se ti něco honí hlavou.“

„No, víš… “ zápolila jsem s tím, vypravit svou otázku.

„Ty jsi byla s Edwardem vždy, je to tak?“

„Ano, proč?“

„Vyprávěj mi o něm, vím, že už vím toho moc, ale přijde mi, že jsou i věci, které mi Edward nechce říct. Ty jsi pro něj jako matka… Vlastně jsi jí i pro mě,“ nasála jsem do plic vzduch, i když jsem ho nepotřebovala. Ta chvilinka odmlky mi pomohla vybrat vhodná slova jak pokračovat. „No, ráda bych se zeptala na Edwarda, na jeho dětství… nemyslím tím, na jeho dětství. Vím, že tehdy si ho neznala. I když… bych ráda slyšela kolikrát spadl ze stromu než se mu na něj podařilo vylézt, kdy udělal první kroky, a tak… Vyprávěj mi o Edwardovi, jaký byl celé ty roky…“

Esmé se usmála.

„Mám pocit, že bys ráda věděla něco konkrétního. A myslím, že vím, co to je. Nemáme dost času na to, abych ti povyprávěla všechny ty roky, které Edward prožil než tě poznal, na to budeme mít dost času jindy. Ale abych uspokojila tvou zvědavost… Edwardův život před tebou bych přirovnala jako k jeho dětství. Až s tebou dospěl v muže, jestli víš, jak to myslím. V tom ohledu byl vždy zdrženlivý. Možná protože vyrůstal v době, kdy svět lpěl na jiných hodnotách. Byl vychován v době, kterou si ty nemůžeš, přes všechny poznatky z historie, představit. Jemu tato výchova vydržela po celá léta, kdy se doba okolo něj měnila. Vždy čekal na  lásku, na pravou lásku. Nedoufal, že ji potká. A vidíš? Potkal. Stojí tu přede mnou. Z toho co mi Edward o tobě vyprávěl a z toho co jsem mohla poznat sama, ty jsi uznávala a uznáváš stejné hodnoty jako on. Jak jistě víš, jeho city nejsou přelétavé. A pokud se zamiluje, bude to navždy. A přesně si pamatuju ten den, kdy se mu na tváři objevil ten úsměv zamilovaného muže. Tolikrát jsem ho pozorovala a byla za něj šťastná. A každý ten úsměv nepřišel na jeho tvář dříve než Tě poznal.“

„Jenže…“ chtěla jsem namítnout, že to přece není možné.

„Ne, ne. Svěřím ti tajemství, Carlisle o tom neví. Byla doba, kdy mě sžírali stejné pochybnosti jako tebe. Ta upírka  byla překrásná, víc než já.“

„Ale ty jsi krásná a moc.“

„Děkuju, ty taky. Říkala jsem, že já nemůžu být jediná. Tehdy jsem podobně jako ty dnes mě, zpovídala Edwarda. Mohla bych ti slovo od slova zopakovat náš tehdejší rozhovor. Stejně jako tobě já nyní řeknu… ty to neuvidíš, nebo možná tomu nebudeš chtít uvěřit… ale kdybys postavila před sebe všechny slepce, Edward by mezi nimi zářil jako jednooký. Až časem pochopíš, co tím myslím.“

„Děkuju.“

Jedna část mě Esmé věřila, tolik se to shodovalo s tím, co jsem cítila za dobu, co jsme s Edwardem spolu. Ano, každou naši chvíli o samotě jsem si byla víc a víc jistá, že my patříme k sobě. Ovšem taky se ve mně ukrývala žárlivá holka, která i když nemusela, žárlila na ty, co byly před ní. Teď už nejsou. A co když někdy budou? Jsou upíři taky tak přelétaví ve svých citech jako lidé? Ale na tuhle otázku jsem už odpověď znala. Měla jsem před sebou tři dvojice, kterou jsou spolu už tak dlouho a stále se milují.

Ta poslední myšlenka mi zvedla náladu a já se s Esmé vydala na menší lov, abychom uhasily naši žízeň.

Když jsme se vrátily, tak tam na mě čekal Edward, kterého se za ruku držela Renesmé. Po Jacobovi nebylo ani stopy. Obvykle se od Renesmé nehne ani na krok.

Lehce jsem objala Edward na přivítanou. Jakmile se naše těla dotkly, projel mnou opět ten elektrizující pocit.

Jak jsem si přála, abychom byli v tu chvíli o samotě. Už dva dny jsme naše noci neplnili obvyklým způsobem a mě moje extáze začínala chybět. Ponořila jsem se tedy do těch nádherných myšlenek, ale ve vzduchu jsem cítila překrásnou vůni. Vůni mé dcery, a tahle vůně mě vrátila do přítomnosti.

Zbytek dne jsme strávili všichni pohromadě. Věnovala jsem Renesmé každou chviličku. Stavěli jsme spolu v lese domečky pro lesní skřítky. Ani mi nedalo moc práce přesvědčit ji, že mohou existovat. Vždyť i my jsme obvykle jen fantazií. Přestože jí je už deset let, věk, kdy by asi obyčejnou holčičku už nebavilo plácat se s větvičkami a stavět domeček s borovicových šišek, sem a tam trefit Emmeta. No, tak možná dvakrát, a to bylo jen štěstí.  Tak i přes to, jí, vlastně nás všechny úplně ponořilo do děje stavění.

Emmet s Rose stavěli luxusní dům, který se podobal rozsáhlému sídlu hollywoodských hvězd v Beverly Hills. Prostě jejich styl.

Carlisle místo obytného domu stavěl nemocnici. Přece i skřítci mohou být nemocní.

Dům Esmé byl překrásný, zračil se v něm její talent a záliba.

Já s Edwardem jsme stavěli… vlastně ani nevím jaký dům. Nikdy jsem ho neviděla, většinu práce odvedl Edward, který byl hlavním stavbyvedoucím.

Carmen a Eleazar měli svůj jednoduchý plážový dům postavený ve chvilce.

Renesmé stavěla naši chaloupku. Opravdu se jí povedla.

U této činnosti jsme se vyřádili jako malé děti. Musela být zajímavá podívaná na skupinu upírů a jednoho vlkodlaka, kteří sbírají šišky, klacíky a mech, aby vylepšili své lesní příbytky.

Autor: Mica (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Dny věčnosti - 19. díl: