Názorná ukázka toho, že na nejlepší přátele se nešahá. Obzvláště, když ta nejlepší kamarádka je Jane.
23.05.2010 (20:45) • Texie • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 6506×
32. kapitola
Jane:
Věděla jsem proč Aro pro Davida poslal a nelíbilo se mi to. Znala jsem Bellu až moc dobře na to, abych věděla že to nevyjde. Přesto když jsem zaslechla její vyděšený řev... Cítila jsem strach. Po dlouhé době jsem zase cítila v puse tu odpornou pachuť.
Felix se ke mně a Alecovi přidal cestou. Bez jediného zaváhání vyrazil dveře a mě se tak odkryl pohled na Bellu, kterou vztekle drtil těma svýma pazourama. V první moment jsem se pouze dokázala zalykat zuřivostí, která mě doslova přikovala na místě. Než jsem se dokázala odlepit z místa, tak už mu Felix drtil krk a David byl hlavou a zády zabořeny několik palců ve zdi.
Bella se schoulila u zdi kousek ode mě a pomalu svezla dolů. Já se k ní ale nedonutila jít. Toužila jsem ho nechat trpět. Slyšet jak bez ustání řve a vidět jeho tělo v křečích za to, že jí ublížil.
Jeho křik naplnil celou místnost. Přemýšlela jsem, jak dlouho by asi řval, než by přišel o hlas. Toužila jsem to zjistit.
V zorném poli se mi objevil někdo další. Aro, aniž by od toho šmejda odtrhl pohled, mi naznačil rukou, abych přestala. Okamžitě jsem přestala. Nebyl to pro mě problém. Věděla jsem, že dříve nebo až za pár minut, ten bezpáteřní ubožák připadne nám.
Obrátila jsem se tedy k Belle. Byl na ni příšerný pohled. Stulená seděla na zemi v rozervaných šatech. Nehorší však na ní nebyly otisky po jeho ranách, nebo zmučený výraz. Nová vlna strachu mě polila, když jsem se jí podívala do očí. Měla krásné oči. Takové bezelstné, nevinné a jako by se jí v nich přelévalo zlato v jemných paprscích od zorniček k okrajům. Ráda jsem se do nich dívala. Nyní je ale měla zamžené. Jako by zamrzly a její pohled se stále vzdaloval.
Měla jsem skoro chuť natáhnout k ní ruku, abych ji zadržela, tady, kde správně měla být. Okolo mě prošel Felix táhnoucí sebou zmítajícího se Davida. Zatěkala jsem pohledem mezi tím podvraťákem a Bellou.
Věděla jsem, že ona potřebuje něco, co já jí prostě dát neumím, na rozdíl od Davida, kterému jsem dokázala dát přesně to, co si zasloužil. Rozběhla jsem se tedy za Felixem a Bellu nechala v pokoji s Arem.
„Jane, mohla bys s tím na chvíli přestat?” zavrčel na mě Felix, když se mu v křečích zmítající David málem vysmekl. Z mýho pohledu by to zas taková škoda nebyla. Stejně by sebou dokázal akorát tak nanejvýš praštit o zem a svíjet se bolestí pro změnu tam.
Ale poslechla jsem. Času na něj jsme měli kolik budeme chtít. Chodbou k nám se ozvaly chvatné kroky. Nemusela jsem se ani obracet, abych Aleca poznala.
„Kde jsi byl tak dlouho, myslela jsem, že jsi šel jen pro Ara,” vypálila jsem na něj podrážděně.
Nad mým podrážděným hlasem nehnul ani brvou, za poslední měsíce si na to už asi zvykl.
„Narazil jsem na Caiuse,” odpověděl, ale dál už se tím nezabíral ani on a ani já. Procházeli jsme už totiž sklepeními a Felix zatočil do jedné z cel. David jako by náhle ožil a začal sebou vyděšeně mrskat ve snaze dostat se z ocelového sevření Felixových paží. Měl to však marné. Začal tedy kňučet jako pes.
Tohle jsem nesnášela. Upřela jsem na něj svůj pohled a celu naplnil jeho řev. Tohle bylo mnohem lepší.
Felix jen zaskřípěl zuby, ale už to raději nekomentoval a snažil se okolo jeho zmítajících se končetin zaklapnout mohutná pouta. Pak se postavil a společně s Alecem přihlíželi, jak se svíjí na špinavé podlaze. Čekali dokud mě to nepřestane bavit, což chvilku trvalo, protože před očima jsem stále měla pohled na zuboženou Bellu.
„Co s ním uděláme,” promluvil do nastalého ticha Felix. Hromada svalů a žádná fantazie.
„Co takhle ho rozsápat na malinký kousíčky a každý rok znova a znova?” navrhla jsem.
„To je moc na dlouho,” zavrtěl hlavou Alec.
„Co máš snad v plánu někam v příštích letech cestovat?” odsekla jsem.
„To sice ne,” upřel na mě pohled než ho zase sklopil k tomu, co nám skučelo u nohou, „ale Bella by ho asi nechtěla mít moc blízko sebe.”
Zamračila jsme se. Na tom něco asi bude.
„Jak dlouho tu byl? Tři měsíce?” dostala jsem najednou naprosto úžasnej nápad.
„Ehmmm,” přikývl mi Felix zvědavě.
„Takže asi devadesát dní,” pousmála jsem se. „Co myslíte, dokázali bychom ho roztrhat na devadesát stejně velkých kousků? Každý den z něj odtrhnout jeden kousek a spálit jej?”
Podívala jsem se na svého brášku, kterému se přes rty rozlil přesně tentýž úsměv, jaký jsem měla na tváři já. Otočili jsme se tedy ještě na Felixe, který neměl prostě šanci odolat našim spokojeným sadistickým úsměvům.
„OK, no a myslím, že první bys jako tu čest měla mít ty Jane,” zabručel Felix.
„To si piš,” zavrněla jsem. Bella byla moje nejlepší kamarádka a to už tady docela něco znamenalo. „A už přesně vím, který kousek to bude,” zamumlala při vzpomínce jak ji chtěl znásilnit.
Tentokrát jsem nemusela hnout ani brvou a celou se rozlehl jeho příšerný řev. Snažil se odplazit, ale pouta ho držela na místě. Pomalinku jsme se k němu přibližovala a sledovala hrůzu v jeho tváři, až jsem k němu byla jen na dosah ruky.
„Fůj! já na to nešáhnu!” Nemohla jsem si pomoct, ale i přes tu nenávist co jsem k němu cítila... Ne!
„Alecu,” zakňučela jsem.
Felix si založil ruce a dělal, že tu moji scénu raději nevidí ani neslyší.
„Tak mu prostě urvi něco jinýho,” protočil Alec panenky.
Jo to by šlo. Jako první na prach z něj skončil kousek ruky, kterou praštil naši Bellu.
Autor: Texie (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Dohoda 32. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!