Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Dokud dýchám, doufám 6

22.11.2009 (07:30) • Martina15 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1973×

6. kapitola

Jessicin polibek

Isabella

Probudila jsem se na měkké posteli a moje oči ozářilo světlo, které do pokoje pronikalo otevřeným oknem. Rozespale jsem se rozhlížela kolem sebe a vůbec si nemohla vzpomenout, co se včera stalo. Jessica mě uhodila a já se na ni chtěla vrhnout, ale co následovalo dál, si nepamatuji.

Podívala jsem se na hodinky a zděsila se. Bylo půl jedné a já touhle dobou, měla už procházet památky spolu se spolužáky.

,,Doktor říkal, že máš zůstat v posteli. Ostatní šli projít město. ´´ Ani jsem se nemusela dívat na původce toho hlasu a bylo mi jasné, že  je se mnou v pokoji i Edward. Proč je zase tady? To se mu můj pokoj tolik líbí?

,,Co se stalo včera? ´´ Vrhla jsem na něj zaujatý pohled, on se nadechl a sklopil oči k podlaze.

,,Jessica tě uhodila a ty jsi omdlela. ´´ Pohledem se začala vpíjet ještě více do dvoubarevných parket. Jako by to snad ještě více šlo.

,,Jen tak jsem omdlela? ´´ Nešlo mi na rozum, že bych omdlela jen po té facce, co mi Jess vrazila.

,,Asi se ti po té ráně zamotala hlava. ´´ Nezamotala se mi hlava. On přece zavrčel. Ano, to mě dostalo. To mi opět vrazilo nůž do srdce, které při té vzpomínce začalo krvácet. Byla to jeho vina.

,,Ty jsi na mě zavrčel. ´´ Vykulil oči a obezřetně si mě prohlížel. Zajímalo by mě, co se mu právě teď honí hlavou.

,,Nevrčel jsem na tebe. ´´

,,A na koho teda? ´´

,,Na Jessicu. Naštvalo mě, že tě uhodila kvůli mně. Ty jsi za nic nemohla. ´´ Jak šlechetné vážně. Tohle sis, ale měl uvědomit o něco dříve.

,,To je mi úplně fuk. Ty jsi neměl vůbec vrčet. ´´ Střílel po mě jedním zmateným pohledem za druhým. Nevěděl chudáček co se děje.

,,Myslím, že už jsme si dostatečně popovídali. ´´ Nechápavě se na mě díval a hledal skrytý význam slov.

,,Tím myslím abys vypadnul. ´´ Neměl se k odchodu, kdyby se mi nemotala tak příšerně hlava, sama bych ho vykopala ze dveří.

,,Co na slově VY-PAD-NI nechápeš? ´´ To už jsem křičela, ale můj hlas podivně přeskakoval. Stále seděl na protější posteli jako nehybná vytesaná socha a své zlaté oči upíral na mě.

,,Pochop, že já nesnesu tvoji přítomnost. Nedokážu s tebou být ani minutu v jedné místnosti. ´´ Smutně se na mě podíval a začal se zvedat. Už konečně pochopil moje slova, a že mu to trvalo. Myslela jsem si, že je chápavější.

Ve dveřích se na mě ještě otočil a nenávistně si mě měřil.

,,Děkuju, by tě nezabilo. ´´

,,Díky moc, že jsem kvůli tobě omdlela, příšero. ´´ Ano vážně jsem ho právě v tuhle chvíli nazvala mou přezdívkou. Přece ho nebudu oslovovat jménem, které je tak nádherné a vznešené. Jméno Edward se k němu ani trochu nehodí.

,,Toho budeš ještě litovat. ´´ S těmi slovy vyběhl rychlostí blesku z pokoje.

Byla jsem vážně ještě velmi ospalá a tento rozhovor mě vysílil. Zabořila jsem hlavu do polštáře a usnula.

Probudila jsem se v pět odpoledne a uvědomila si, že jsem za dnešní den vůbec nic nejedla. Rychle jsem na sebe hodila přiléhavou sukni a tričko a vyběhla po schodech do jídelny, kde jsem si vzala dvě housky se sýrem, které jsem snědla při pomalém návratu do pokoje. Tam mě totiž čekala vytoužená sprcha a balení, protože zítra jedeme z tohohle blázince už konečně domů.

Při nepozornosti jsem zahnula o chodbičku dříve a ocitla se tak u pokojů s poněkud nízkými čísly. Za rohem jsem zaslechla rozhovor dvou lidí.

,,To si opravdu neměla dělat. Neměla jsi na to žádné právo. ´´ Křičel Edwardův hlas, který mě opravdu vystrašil.

,,Já nechtěla, ale já se v tu chvíli neovládla. Tys tam neměl co dělat. ´´ Bránila se vehementně Jessica pisklavým  hláskem.

,,Ty mi nebudeš říkat co mám dělat. ´´ Křičel ještě víc a já měla nutkání si zakrýt uši jako malé dítě.

Chtěla jsem kolem nich jen tak projít, ale Edward mě spatřil hned, jak jsem se objevila. Přitiskl Jessicu ke zdi a začal ji vášnivě drtit polibky. Ta ho pevně objala kolem pasu a tiskla se k němu ještě více. Edward se rukou opíral o zeď těsně u její hlavy a druhou rukou jí pevně svíral bok.

Při tom pohledu se mi zastavilo srdce a v ústech mi podivně vyschlo. Nevím, čím to bylo způsobeno, ale jedno jsem věděla jistě, tohle Jessice nepřeju.

Přešla jsem za roh a opřela se o stěnu, konečně jsem si nahodila netlukoucí srdce a mohla se volně nadýchnout.

,,Dobrý no. Teď vypadni. ´´ Zašeptal Edward a zhnuseně si odfrkl.

,,Ale Ede. ´´

,,Neříkej mi laskavě Ede a táhni. Tohle nic neznamenalo. ´´

,,Vždyť si mě políbil. ´´Jessica se zdála být mírně vyvedená z míry.

,,Věř, že to bylo to poslední, co jsem chtěl udělat. ´´

,,Co si to dov-. ´´ Nestihla nic říct, protože jsem se na ni zpoza rohu vrhla a srazila ji na zem.

,,Máme spolu nevyřízené účty Jess. ´´S tím jsem jí vrazila facku a ještě více přimáčkla na zem. Chudák. Během posledních pěti minut prožívá tolik vzrušení.

Chytila mě za vlasy a stáhla pod sebe. Zaryla mi nehty do paže a jednou rukou mi začala rvát vlasy.

Edward stál nad námi a nevěřícně nás pozoroval. Bylo zvláštní, že Jessice ještě nepomohl.

Byla jsem opravdu naštvaná a rozhodně nechtěla přijít o všechny vlasy. To byl asi ten důvod, že jsem v jedné vteřině udeřila Jess pěstí do tváře. Nepříjemně to křuplo, až mě zamrazilo.

Tohle jsem asi vážně neměla dělat. Jessica se mi zakousla do ruky, popadla mě za krk a začala mi mlátit hlavou o zem. Bolelo to a já čekala přinejmenším menší otřes mozku.

Ale Edward ode mě rozzuřenou Jessicu odtrhl. Ta na nic nečekala a rozeběhla se pryč. Tipovala bych, že se šla shlédnout v zrcadle a vyčíslit tak škody.

Já jsem se cítila celkem v pořádku, až na pocuchané nervy. Dvakrát jsem se zhluboka nadechla a s Edwardovou pomocnou rukou jsem se zvedla ze země.

,,Ten polibek. Ten mě měl naštvat? Chci tě upozornit, že se ti to ani trochu nepovedlo. Ty jeden povrchní, arogantní, sobeckej, namachrovanej idi- ´´

,,Tak proč na mě křičíš? ´´ Zašeptal mi něžně do ucha. Pohladil mi levý bok a za zátylek si mě k sobě přitáhl. Přitiskl své rty na mé a začal na ně vytvářet větší a větší tlak. Nedokázala jsem se bránit, a proto jsem  pootevřela ústa. Jemně mi jazykem objel konturu rtů a pak mi jakoby pohladil zuby. Ani jsem si to neuvědomila a polibky mu sama vřele oplácela. Zapletla jsem mu ruku do vlasů a přitáhla si ho ještě blíže.

Dotlačil mě až ke zdi, aniž by polibek přerušil a za stehno si zvedl mou nohu a omotal si ji kolem pasu. Něžně mi začal hladit lýtko a já se k němu přitiskla pánví, aby mezi námi nebyl ani milimetrový volný prostor.

Všude, kde se mě dotýkal, mi naskakovala husí kůže a každý jeho dotek mě na pokožce štípnul.

A pak jsem se konečně vzpamatovala. Probrala jsem se z omámení a uvědomila si, s kým se tu líbám. S osobou, která svojí existencí zničila můj šťastný život. I když zrovna on za to asi nemohl. Najednou mi začaly být jeho doteky odporné. Nechtěla jsem cítit jeho omamnou vůni a podivné vosí štípaní.

Odtrhla jsem se od něj a začala lapat po dechu. I on přerývavě dýchal. Upíral na mě něžný pohled, který se mi teď  tak nechutil.

,,Tohle jsi opravdu přehnal. ´´ Sežehla jsem ho nenávistným pohledem a on se zmateně zamračil.

,,Jak sis to mohl vůbec dovolit? ´´ Křičela jsem jak smyslu zbavená. Jediným štěstím mi bylo, že jsou všichni v jídelně, jinak bych tady svým výstupem vyvolala jisté pozdvižení.

Mířila jsem do svého pokoje, když na mě ještě hlasitě zakřičel.

,,Ty jsi mě taky líbala. ´´

Kdybych věděla, že si neublížím, zabila bych ho hned teď. Ale na to jsem byla až příliš slabá.

Nenávidím Edwarda Cullena.

Autor: Martina15 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Dokud dýchám, doufám 6: