Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Domů 12. kapitola

29.08.2013 (19:45) • GabrielaVespucci • FanFiction na pokračování • komentováno 8× • zobrazeno 1716×

Samanta:

„Pojedu,“ řekla jsem rozhodně a se zatajeným dechem čekala, co bude dál.

Esmé se usmívala a Bella nevěřícně valila oči. Brzy se však vzpamatovala a s výskáním mě objala.

Plaše jsem se usmála a všechny tři odešly. Zůstala jsem sedět na pohovce a přemýšlet o nesmrtelnosti brouka. Budu se muset dát na zvířata. Protočila jsem panenky. Jednou jsem to zkusila. Blé! Taková břečka.

Lehla jsem si, ale má pohovka je malá, tak mi komicky šly nohy ven. Takhle jsem strávila asi dvacet až třicet minut, než do mého pokoje vlítla máma… ehm… Heidi.

„Co mi k tomu řekneš?“ vyletěla.

Překvapeně jsem mžourala „Kdo? Co já?“

„Nedělej blbou, Samanto! Proč jsi odešla tak brzy? Aro je pěkně navztekaný.“

„Tak Aro je mi tak nějak ty víš kde,“ zamumlala jsem téměř neslyšně. Ale Heidi to slyšela.

„Cože? Víš jak by řádil, kdyby tě slyšel?“

Plesk!

Právě odletěla první pojistka mých nervů a pomalu začaly praskat i ty další.

„Jsem tvá matka, Sam, a některé věci mi neuniknou!“

Prásk!

Tak tohle byla poslední. To už jsem vylítla.

„Ty nejsi má matka! Jen proto, že jsi mě našla a vydávaš mě za svou dceru si myslíš, že mě znáš?“ Zaječela jsem a chvatně opustila pokoj. A samozřejmě, že se slzami v očích. Lidskou chůzí jsem šla kam mě nohy vedly. Neměla jsem sílu běžet či dávat pozor kam jdu.

Až…

„Krucinál, Bello… jé, teda promiň, Sam…“ koktal Felix, do kterého jsem vrazila.

Neodpověděla jsem a on mě chytil za paži.

„Pohádala jsi se s mámou?“ zeptal se. Tak. A. Dost. Tohle mi stačilo.

„Ona není moje matka!“ zařvala jsem z plných plic a strhla jeho ruku z mé.

Kdo by můj řev neslyšel, tak musí být jedině mrtvej! Já bych vrátila sluch i hluchým.

Bez zaklepání a bez vyzvání jsem rozrazila dveře od Janeinýho pokoje. Nebyla tam. Fajn! Náladu na ní beztak nemám. Všechno mi lezlo na nervy, a tak jsem rychlostí blesku doběhla do garáží, “vypujčila“ si auto a jela se projet. Vyfoukat tu “matinku“ z hlavy.

Někde jinde je moje opravdová máma a taky táta. A já odsud vypadnu i kdyby jen pokouskách.

                                                               *****

Bella:

Nessie poskakovala po celou dobu, než jsme se v tom labyrintu dostali do našeho pokoje. Nad námi v dalším patře se rozhostil něčí řev, co silně připomínal ten Samiin.

Byla jsem nadšená, že s námi pojede. Charlie bude mít děsnou radost, dlouho se užíral tím, že se Sam ztratila kvůli němu a máma bude skákat radostí až do stropu.

Padla jsem na postel a začala si vytvářet iluze, jak setkání proběhne, když se rozrazily dveře a dovntř vpadla Sam. Stačila jsem jen uhnout z postele, do které okamžitě zapadla, a pak se kouknout na hodinky. Hodina od našeho dámského dýchánku s Esme a Nessie.

„Všechno je v háji!“ zvolala Sam.

„Jak to myslíš?“ zeptala jsem se s mírně pokrčeným čelem.

„Už to všichni ví, že já vím, že ty víš, že jsem tvoje sestra.“ Odtušila suše.

Do dveří strčila hlavu Alice.

„Sam, jsi to ty?“

„Ne, velikonoční králík,“ odseklo něco v peřinách mé postele.

Alice se zatvářila, že by chtěla vraždit.

„Paličatá jako ty, Bello.“ Konstatovala a dveře zpátky zaklapla. S povzdechem a vypětí všech sil, co jsem se v uplynulýh 24 hodin naběhala, shodila Sam z postele.

„Padej si zabalit, odjíždíme ještě dnes.“

„Já jsem starší!“ vykřikla pobouřeně.

„A to chceš počkat, dokud nás někdo nezapálí?“ houkla jsem na ní. S brbláním se odebrala do svého pokoje.

Na skládání těch hadrů už nebyl čas. V rychlosti jsem je sobě, Ness a Edwardovi naházela do kufrů, zatáhla zip a hotovo. Byl ještě čas. Bylo deset po jedenácté a my vyjížděli ve dvě. Co asi ten čas dělat?

Rozhodla jsem se pro průzkum.

S potutelným úsměv jsem se vydala chodbami spletitého hradu mého někdejšího nepřítele.

Autor: GabrielaVespucci (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Domů 12. kapitola: