Další kapitolka. Děkuji vám: Jana, Anna, Mea, Pinka25, Viky123. :) Jane a Sam si vyjdou na 'Plenění kont těch tří hlav', ale nějak vypustí, že je Sam novorozená. Nikomu se však nic nestane a obě spokojeně dojdou do hradu. Následuje hádka mezi Sam a Heidi. Usmíří se? Kvůli čemu se pohádaly? Vaše GV :-)
28.06.2013 (11:15) • GabrielaVespucci • FanFiction na pokračování • komentováno 6× • zobrazeno 1585×
O den později jsme se kradly ven, když jsem někoho za sebou ucítila. Dvě osoby. A hádejte dvakrát. A klidně do třetice. Alec a Felix. A moc potichu zrovna nešli.
„Jak když jde slon z hospody.“ Utrousila jsem tak, aby mě slyšeli. Jane se neslyšně zasmála a já pak jejich stopu ztratila.
Jako první vedla Jane. Kousek od hradu byl obchod na večerní róby. Uznale jsem hvízdla.
„Tak pojď,“ zavolala na mě vesele Jane a chytila mě za ruku.
„Jane, já zapomněla, jsem novorozená,“ špitla jsem.
„Ale máš dobrý sebeovládání. Kam se na tebe hrabe Carlisle.“
„Kdo?“
„Carlisle Cullen. Přijede taky na oslavu. Je doktor a zároveň upír, chvilku tady bydlel.“
Nechala jsem se vtáhnout Jane do obchodu. Musela jsem vypadat divně. Sotva patnáctiletá holka táhne mě, dvacetiletou, do obchodu stylem zvaným: nemáš šanci.
Asi za deset minut jsme vycházely se spokojenými obličeji. Jane našla pěkné tmavě zelené šaty a já tmavě modré se stříbrným živůtkem. Obě spokojeny jsme si to mašírovaly do vedlejšího obchodu s botami. Obě jsme si koupily stejné černé s flitrami. Spokojeně jsme se došouraly do antikvariátu a neustále jsme žvanily. Divila jsem se, že nás od toho mluvení aspoň trošičku nebolela pusa. Jo, vím, u upírů je to nemožné. Těžce jsem oddychovala, a tak většinou mluvila Jane. Ty pachy ostatních. To tlučení srdcí mi dělalo z hlavy rockovou skupinu. V hlavě mi zněl jen jeden signál: zabít!
Když jsme se už konečně vyhrabaly, bylo celkem pozdě na to, že jsme odešly dopoledne. Cestou převážně mluvila Jane. Já zarytě mlčela a neustále si držela krk, teď už ledovou rukou, který jsem měla v plamenech. A dost to pálilo. Au!
Dotáhla jsem své saky paky do svého pokoje. Hodila tašky na postel a natáhla se po notebooku, který jsem dostala, když mi bylo patnáct, od mámy. Tupě jsem najela na e-mail. A odepsala na všechny přáníčka k narozeninám. Pak jukla na Skype. A heleme se, Jane je aktivní. To bylo celkem dlouho, než jsem jí naučila na notebook, který dostala od Aleca a mě. Složili jsme se na něj a pomalu Jane všechno učili. Teď by mohl kdokoliv závidět její schopnosti. Navíc psala neuvěřitelně rychle. Dost často jsem se divila, že její rychlostí ještě nevypadlo žádné písmenko z klávesnice. Psaly jsme si o kravinách, pitvořily se o tom večírku a vytvářely kompletní scénář, jak to bude probíhat.
Zaklapla jsem noťas ve tři ráno. Spát jsem nemohla, a tak jsem se pustila do vybalování těch krámů a úklidu pokoje. Podivila jsem se. Uklízím jen tehdy, když mi to nakáže máma. Šaty jsem dala do skříně a boty postavila ke dveřím. Posbírala jsem ostatní hadry a nacpala je do koše na špinavé prádlo. Uklidila jsem si stůl a vysypala obsah svého batohu.
„No tady to zas vypadá.“ Mamka vběhla do pokoje a už obracela oči v sloup.
„Bych chtěla vidět tvůj pokoj, když jsi byla teenager.“ Zamumlala jsem.
Mamka se zasmála a suše poznamenala.
„V mém pokoji bys v té době, co říkáš, mohla jíst ze země.“
„No jo. To z tebe rodiče museli mít radost.“
„No to měli. To se neboj. Kde jsi vlastně byla celé odpoledne?“
„S Jane venku ve měs…“
„To si děláš legraci. Jsi novorozená, Samanto,“ zaječela na mě.
Povzdychla jsem si.
„Já to asi nevím.“
„Nebuď drzá!“
„Nikomu se nic nestalo.“
„Ale mohlo!“
„Děsně zajímavé!“
„Ty se mě budeš příště dovolovat!“
„Jsem dospěla a jsem jen tak pro tvou informaci upír!“
„To ale neznamená, že si budeš dělat co chceš!“
„Ale ano.“
„Ne. Máš zaracha!“
„No, to se nemůžu dočkat. Opakuju ti, že jsem upír a že jsem dospělá!“
„Už dost!“
„Já ještě neskončila!“
„Já ano.“
„Smůla!“
„Naposledy ti říkám, že jsi novorozená, mohlo se něco někomu stát. Víš jak by Aro řval?!“
„Takže ti nezáleží na vlastní dceři, ale jen na detailu zvaném: co tomu řeknou lidi?“
„Ty jsi ale drzá. Ona ti snad ne jedna přiletí!“
„Jen do toho. Uhoď mě! Uhoď svou dceru!“ Zařvala jsem. V tu chvíli se zklidnila. A pak vycouvala bez jediného slova z pokoje.
V kapse mi zavibroval mobil. SMSka.
Co tam řvete? Slyším vás až do druhého patra! Nojo. Jane. Odepsala jsem.
Tyjátr už skončil, jen jsme se chytily kvůli tomu bordelu.
Máš si uklízet.
Asi tě zabiju!
:D
Víc ani ťuk. Lehla jsem si na postel a začala si číst.
Tak nějak jsem se zasnila. Až…
Autor: GabrielaVespucci (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Domů 5. kapitola:
Krásný, nejlepší , suprovy , rychle pokračuj
No jo, no jo, hezky klíďo píďo kapitolka (a samozřejmě suprová!)
Krása, jako vždy.
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!