Mladá těhotná žena vprostřed lesa volala svou sotva dvouroční dceru. Vedle ní stál mladý muž s policistou. Mladá žena se skácela k zemi. Aniž by tušili, někdo už jejich dceru našel a nyní si ji nesl pryč. Za rok zmíněná ztracená holčička zapomněla. Za ten samý rok se ztracené holčičce narodila sestřička známá jako Isabella Marie Swan. Najde si ztracená holčička cestu domů?
22.06.2013 (18:15) • GabrielaVespucci • FanFiction na pokračování • komentováno 7× • zobrazeno 3469×
Prolog:
Heidi Volturi:
Naháněla jsem jednoho pomateného upíra v Americe ve státě Washingtonu společně s Felixem a Aftonem, když jsem zaslechla dětský pláč, který volal o pomoc.
Řekla jsem Felixovi, ať jdou napřed, a já se vydala po sluchu. Vzhledem k tomu, že se už stmívalo bylo zajímavé to, aby tu plakalo malé dítě.
Skoro přesně uprotřed lesa stál vykotlaný dub a pod ním malá holčička, která usedavě plakala. Byla oblečena do světle modrých letních šatiček a vlasy měla v culíku. Chvilku jsem však nemohla pobrat, že necítím její pach.
„Nazdárek, maličká,“ usmála jsem se na ni.
Na chvíli přestala plakat a zamyšleně mě pozorovala.
Další zarážející věc byla, že její levé oko bylo více modřejší než pravé. Byla až moc zvláštní. Vzala jsem ji do náruče a chovala ji. Vůbec se mě nebála a dokonce ve mně vzbuzovala mateřský instinkt. Přesně takhle jsem si představovala svou dceru. Ta holčička neměla chybu. Očima jsem zbloudila na štítek zezadu jejích šatů.
„S. Ch. Swan“ přečetla jsem nahlas. Holčička ke mně překvapeně vzhlédla.
„Jak se jmenuješ?“ zeptala jsem se jí.
„Samanta,“ oznámila mi a já se rozhodla. Kolem proběhl Afton a hned si to ke mně mířil. Očima sledoval Samantu.
„Máš svačinku?“ utahoval si ze mě.
„Sáhni na ni a nedožiješ se rána,“ prskla jsem na něj. Trochu ztuhl ale stále se ke mně blížil. Sledovala jsem Sam. Ta se ale na něj vůbec nedívala. Dívala se mimo. Do křoví za něj. Pozorněji jsem se tam podívala a pochopila. Rychlostí blesku jsem Sam odložila na zem a skočila do křoví. A za uši vyvlekla… rozchechtaného Felixe.
Afton se začal taky smát a já vypěnila.
„Vy pitomci. Vy idioti. Vy bleší mozečky,“ nadávala jsem. Afton uznale protáhl obličej.
„Od tebe se ještě můžu učit.“ Následoval další záchvat smíchu. Protočila jsem panenky a zvedla Sam ze země.
„Co mě prozradilo?“ zeptal se stále vychechtaný Felix.
„To mrně,“ objasnil Afton, já se ušklíbla. Moje holčička má možná dar. A jakoby si jí teď Felix všimnul. Nechtěla jsem riskovat a raději se rozeběhla pryč. Do větru jsem zvolala, že jedu zpět do Volterry. Ať si toho cvoka nahánějí sami. Mohl by k nim přijít i sám. Vrána k vráně sedá, rovného si hledá.
1. kapitola
Heidi Volturi:
Běžela jsem svou upíří rychlostí přes les a mířila jsem do nejbližšího města, kde měli letiště. Po cestě nebo nedej bože dálnici jsem nechtěla jít, už kvůli Sam. Vždyť když se to vezme, tak jsem ji unesla. Hodiny v Chicagu na jedné z kostelních věží odbily jedenáct hodin večer. Zamračila jsem se. Šlo mi totiž o doklady. Já své mám, ale Samanta je nemá. Maličká spala u mé hrudě a já lítala po celém Chicagu jako splašený tučňák.
Zastavila jsem se u nějakého obchodního nonstop centra. V přízemí dokonce bylo metro. A tam hodně cestujících s doklady. I s malou jsem se vydala do metra. Sam jsem posadila na lavičku a šla hledat oběť. Ta přišla brzo. Taky mladá žena s malou, asi dvouroční holčičkou. Žena zrovna vytahovala doklady, když jsem popadla kytku z rohu a dělala, jako když ji mám roznést. Koutkem oka jsem zpozorovala, jak mě Sam pozoruje. Usmála jsem se na ni a „omylem“ drcla do té ženy, které, jak jsem si přála, vypadly doklady. Ten té holčičky dopadl přímo přede mne. Rychle jsem ho sebrala, pak sebrala kytku, vychrlila omluvu a už si to mířila na lavičku k Sam. Ta se smála na celé kolo a tleskala rukama. Odložila jsem kytku, sebrala Sam a upalovala pryč. Neohlížela jsem se, ale viděla jsem, jak ta žena panicky hledá doklady své dcery. Sice ona byla blonďatá, ale na omámení to šlo. Vběhla jsem do uličky, vyskočila na střechu a upíří rychlostí běžela směr letiště.
Kontrola mě ani nezastavila a až jsem si zapnula pás, oddychla jsem si. Sam jsem posadila k oknu a ta fascinovaně koukala ven. Dala jsem jí pusinku na čelíčko a pohladila po vlasech. Pak se spokojeně opřela do sedadla a vychutnávala si zbožné pohledy mužů a nenávistné pohledy žen.
__________________________________________________________________________________________________________
Tak doufám, že se první kapitola líbila. Prosím, zanechte komentíky. Postačí smajlík. :) Děkuji. S láskou GV
Autor: GabrielaVespucci (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Diskuse pro článek Domů prolog + 1. kapitola:
Moc hezký. Pokračuj.
Tak to byla vážne ÚŽASNÉ!!!
ať už je další nebo si mě nepřej!
krása mě se to moc líbylo tak pokračuj
Jůůů to vypadá super. Moc se těším na další kapitolu
Ahoj, aby ti byl článek vydán, musíš zaškrtnou možnost "Článek je hotov".
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!