Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Dostala mě mafie 15

08.10.2012 (18:30) • Huny • FanFiction na pokračování • komentováno 17× • zobrazeno 3869×

Na místo jsme dorazili jen sami dva pozdě odpoledne. Když jsem tu nádheru viděla, okamžitě mi došla slova. Byli jsme, podle pilota, téměř devět set mil od Seattlu na úžasném ranči v té nejkrásnější přírodě, jakou jsem kdy viděla. A měli jsme ho jenom pro sebe. Všechno se zelenalo, a přesto byl v dálce na horských vrcholcích vidět sníh.

„Nádhera,“ vypadlo ze mě. Byla jsem omráčená tou krásou. „Je to dokonalý.“

„Snažil jsem se,“ pokrčil rameny a přitáhl si mě k sobě.

„Tohle se ti vážně povedlo,“ zašeptala jsem mu do rtů.

„Pořád jsem ti ale neodpustil toho debila,“ zamumlal v polibku.

„A já tu alkoholičku.“

„Tak jsme si kvit,“ usmál se a znovu zaútočil na moje rty.

Přestěhovali jsme se do domu. Protože jsme tu byli sami, Edward musel vynosit naše věci a já si šla dát sprchu. Už jsem se těšila, až si se skleničkou vína vlezu do křesla, zabalím se do huňaté deky a budu koukat do krbu.

Můj plán vyšel dokonale, až na malý detail. Místo v křesle jsem ležela na pohovce a byla jsem opřená o Edwarda. Mlčeli jsme, ale i přesto jsem byla nanejvíc spokojená. Jen kdyby v mé hlavě pořád nebyl Chris. Povzdechla jsem si a Edward se na mě zkoumavě podíval.

„To nic.“

„Ale ano. Pořád přemýšlíš nad ním. Kdy už tě to přejde?“ A slibně načatý večer byl pryč.

„Nevím,“ povzdechla jsem si znovu.

„Bello!“

„Nechci o tom mluvit. Nech mě být.“ Dopila jsem a v tichosti odešla do ložnice. Edward přišel chvíli po mně, ale o nic se nepokusil. Jen si mě přitáhnul blíž. Brzy jsem usnula.

„Snídaně do postele,“ budil mě Edward.

„Ještě chvilku.“

„Ale no tak. Mám pro tebe parádní překvapení, přeci ho nenecháš venku čekat.“

„Překvapení? Už zase?“

„Tohle tě dostane do kolen. Podívej, jak je venku hezky.“ Roztáhnul závěsy a do obličeje mi zasvítilo sluníčko.

„Bídáku,“ zamručela jsem a otočila se na druhou stranu.

„No tak, Bello!“ Rychle ze mě strhnul peřinu. Jako nějaký puberťák.

„Ty seš otrava,“ zamručela jsem. „Tak mi podej to jídlo, ať naberu sílu.“

Myslela jsem, že i radostně výskne, když jsem se posadila a začala jíst. Ještě mě popoháněl, až mi málem zaskočilo a skoro jsem se utopila v kafi.

„Dej mi posledních pět minut v koupelně, pak se ti budu věnovat klidně celej den.“

„To vydržím, ale dělej.“ Konečně mě nechal chvilku samotnou.

Aby mi nevtrhnul do koupelny, rychle jsem si vyčistila zuby a učesala vlasy. Oblečená jsem byla ještě rychleji a už jsem letěla dolů.

„Tak, kde to máš?“ vyhrkla jsem.

„Pojď.“ Nasměroval mě ven z domu. „Budeš koukat.“

„No, to jsem zvědavá,“ zamumlala jsem, ale hned, jak jsme vyšli před dům, mi došla slova. Dva osedlaní koně mě jich úplně zbavili.

„Páni,“ vydechla jsem omráčeně.

„Tak sedej,“ pobídl mě a sám se vyhoupl na jednoho hnědáka.

Neváhala jsem ani vteřinu a už jsem seděla na druhém koňském hřbetu. Zhluboka jsem se nadechla a užívala si ten úžasný pocit. Svítilo sluníčko a vzduch se začínal ohřívat.

„Wow!“ vykřikla jsem a pustila se cvalem po prašné cestě pryč od ranče.

„Počkej na mě,“ křičel za mnou Edward, ale za chvíli mě dohonil. Pobídla jsem koně k ještě větší rychlosti a cválala pryč od ranče.

Vítr mi čechral rozpuštěné vlasy a odplavoval mi z hlavy veškeré negativní myšlenky. Tohle přesně jsem na svoje pocuchané nervy potřebovala. Provětrat si hlavu, a to se mi na koňském hřbetu dařilo přímo dokonale.

„Bello, zpomal!“ křičel za mnou Edward. „Nebudu tě křísit, jestli spadneš.“

„Ale, prosím tě,“ protočila jsem oči nad jeho starostlivostí.

„Isabello!“ zavrčel mi už skoro za zády. „Už tě na toho koně nikdy nepustím.“

„Seš fakt…“

„Co?“ skočil mi do řeči.

„Radši nic,“ zamumlala jsem a zpomalila. Pro jistotu. S Edwardem si nebylo radno zahrávat.

Znovu jsem se začala rozhlížet kolem sebe a užívala jsem si přírody. Bylo to okouzlující. Nejradši bych seděla na koni celý den, ale můj žaludek měl jiné plány. Díky velké snídani jsem začala mít hlad až pozdě odpoledne, ale měla jsem ho.

Odvedli jsme koně zpátky do stájí a šli jsme konečně na jídlo. Měla jsem pořádný hlad a připravené steaky ve mně hned zmizely. Edward se mi smál, ale mě to vůbec nezajímalo. Hlavně, že jsem ukojila svoje primární potřeby. A už jsem se těšila do sprchy.

„Dáš si víno?“ nabídl mi.

„Jasně, jen mi dej minutku.“

„Klidně i dvě.“

„Fajn.“ Vydupala jsem schody do patra a zamkla se v koupelně.

Když jsem se vrátila dolů, na stole byly sklenice červeného, velká sýrová mísa a uprostřed hořely svíčky. Edward seděl na gauči s whisky v ruce a četl tlustou knihu.

„Co se děje?“ Nadzvedla jsem obočí zvědavě.

„Mělo by se něco dít?“

„Já nevím. Jsem z toho trochu v rozpacích.“

„Tak si sedni a nech si chutnat.“

„Jo…, dobře,“ dostala jsem ze sebe stále ještě trochu zaskočená. Zapadla jsem do křesla a Edward odložil knihu.

„Proč nejdeš ke mně?“ Poklepal na místo vedle sebe. „Bojíš se?“

„Ne,“ vyhrkla jsem. A aby víc nekomentoval, přesunula jsem se.

„Tak pojď blíž,“ poukázal pobaveně na téměř metrovou mezeru mezi námi.

„Pořád čekám na nějaký zádrhel,“ přiznala jsem a Edward se pobaveně zasmál.

„Pojď sem.“ Natáhl svoji dlouhou ruku a za ramena si mě k sobě přitáhnul. Opřela jsem se mu o bok a do ruky si nechala podat sklenici vína.

„Je tu tak krásně,“ povzdechla jsem si a pohledem hypnotizovala plameny v krbu.

„Můžeme tu zůstat navždycky.“

„Nemůžeme.“

„Proč ne?“

„Ty možná můžeš, ale já musím do práce a musím udělat a zařídit spoustu jiných věcí.“

„Přestaň,“ utnul mě dřív, než jsem stihla říct něco dalšího. „Uděláme dohodu, hm? Za tu dobu, co tu budeme, už ani jednou tvoji práci nebo jiné starosti nezmíníš.“

„Jasně, mami,“ zamumlala jsem s povzdechem. Edward se rozesmál a přitáhl si mě ještě blíž k sobě.

V tichosti jsem popíjela svoje víno a přemýšlela nad nesmrtelností chrousta. Edward mi čas od času dolil skleničku a mlčel taky. Nebylo to nepříjemné ticho, ale přeci jenom bych uvítala, kdyby prohodil pár slov. Místo toho si ale jeho rty našly jinou zábavu. A to rovnou na mém krku.

Rukou mi přehodil vlasy na jednu stranu a začal mě jemně líbat. Víno, které už mi pomalu začalo stoupat do hlavy, mě uvolnilo natolik, že jsem bez řečí hlavu víc natočila a nechala se laskat. Dokonce jsem se k němu přesunula na klín, abych mu byla blíž, když mi to nestačilo, sama jsem ho začala líbat.

„Počkej,“ vydechl a vzal mi z ruky plnou skleničku. Položil ji na stolek a znovu se mi věnoval.

Stáhnul si mě pod sebe a opatrně na mě nalehnul. Rukama mi zajel pod tričko a soukal ho nahoru. Hned za ním letěla moje podprsenka a Edwardovo tričko. Pořád jsem se nemohla nabažit jeho vypracovaných svalů jak na zádech, tak na břiše. A jeho vypracované hýždě? Pohádka. Jen tak mimo mě napadlo, kolik hodin asi musí strávit v posilovně? Ale tohle byla poslední racionální myšlenka. Pak už následoval jenom výbuch pocitů. Vzrušení ve mně rostlo, až překonalo tu pomyslnou hranici... a úplně jsem vypnula. 

Autor: Huny (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Dostala mě mafie 15: