Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Dotkni se mě a já tě zabiju! - 13. kapitola

03.05.2010 (07:00) • EDdomcaBE • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 6393×

13. kapitola

„Ty se uklidni!“ Ukázala jsem prstem na Edwarda. „A ty mě pusť!“

Christian se na mě podíval, ale vztek v jeho očích stále zůstával. Nevím, co viděl v těch mých, ale váhavě mou ruku pustil.

Vysvětlila jsem jim, odkud se s Chrisem známe. Zprvu se tvářili nevěřícně, ale potom to vzali docela v klidu. Jejich neutrální masky mi ale docela vadily. Chtěla jsem znát jejich skutečné pocity. Jediný kdo se tvářil normálně byl Edward. I když normálně... Spíš skoro zuřivě upíral své oči na mého – teď už upírského – kamaráda. Nechápu, co mu zase přelétlo přes nos. Christián nemluvil, jenom je ostražitě sledoval a když tak jenom přikývl, aby potvrdil má slova.

Carlisle mi slíbil, že mi pomůže Chrise odnaučit pít lidskou krev. Akorát ostatním se to moc nezamlouvalo, dle jejich výrazů.

„Umím se ovládat! Nemusí na mě dohlížet jiný upír!“ křikl Chris naštvaně, když jsme se domlouvali na společném lovu. Chtěla jsem, aby byli všichni někde poblíž, kdyby se Chris neovládl a nevyrazil třeba do města. Sama bych ho zřejmě nezadržela.

„To vidím, jak se umíš ovládat!“ Zužil na něj Edward oči a z jeho hrudi se ozývalo tiché vrčení.

„Ptal se tě někdo na něco!“ zavrčel na něj zpátky Chris a víc se k němu přiblížil.

Edward k němu udělal taky jeden krok, ale Carlisle ho chytil za rameno. Emm s Jasperem se postavili na Edwardovu stranu a výhružně Chrise pozorovali.

„Čtyři proti jednomu...“ Ušklíbl se, vrátil se ke mně a objal mě okolo pasu. Jindy mi to nevadilo, ale teď jsem si nebyla jistá ničím.

„Jdu si pro vodu.“ Odstoupila jsem od Chrise a on mě nechtě pustil. „Jestli mi tady něco rozbijete, tak vás roztrhám.“ Podívala jsem se varovně na Edwarda a Chrise. Potom jsem odběhla do kuchyně, vytáhla si skleničku a napustila jsem si do ní vodu z kohoutku. Sedla jsem si ke stolu, protože se mi tam ještě vracet nechtělo. Poznala jsem, kdy do místnosti věšla, aniž bych zdvihla hlavu a podívala se na ni. Její vůně se rozprostřela přes celou místnost a až když se posadila naproti mně, jsem zdvihla hlavu.

Alice se mračila a zadumaně mě sledovala.

„Co?“

Pokrčila rameny. „Nic. Jen bys měla už jít vedle, protože za chvíli po sobě skočí.“

Zdvihla jsem obočí a chtěla se začít smát, protože to byl dobrý vtip. Ale potom jsem si vzpomněla, co říkal Edward... Alice vidí do budoucnosti...

Tak rychle, že to i mě překvapilo, jsem vystřelila ze židle a vběhla do obýváku. Všechny páry očí se na mě podívaly a já si oddechla. Ještě jednou mě Alice takhle vystraší, tak roztrhám všechno její oblečení na malé kousky!

Když okolo mě procházela, zarazila se a potom se na mě naštvaně podívala. „To bys neudělala,“ řekla, ale moc přesvědčeně to neznělo.

„Co by neudělala?“ chtěl vědět Emmett a jeho koutky úst byly zdvižené do pobaveného úsměvu. Chris se tvářil zmateně a Edwardovy cukaly koutky.

„Když mě nebudeš strašit, Alice, tak to neudělám,“ přísahala jsem s úsměvem.

Zakoulela očima. „Já tě nestrašila. Jenom jsem ti sdělila, co jsem viděla.“ S porkčením ramen a s mírným úsměvem odešla za Jasperem, který stále obezřetně pozoroval Christiána.

Zamračila jsem se a všechny vykopla z domu se slovy, že se jde na lov. Demolovat dům mi nikdo nebude! Já s Chrisem jsme vyšli z domu poslední.

„Zvládli bychom to sami,“ zamručel tiše a zamračeně se díval na rodinku upírů, čekající na nás.

„Chceš se stát vegetariánem a nikdy už neublížit lidem?“ zeptala jsem se ho.

„Chci být s tebou,“ přitakal a pohladil mě po tváři.

Zavřela jsem oči a vzdychla. „Jestli chceš být se mnou, tak se budeš muset naučit ovládat. A ONI nám v tom pomůžou.“ Podívala jsem se do jeho rudých očí a čekala na jeho odpověď. Koukl se k lesu, kde na nás čekali a neušel mi vražedný pohled, který věnoval Edwardovi.

„Fajn,“ vzdychl.

Smutně jsem se na něj usmála a vydali jsme se za nimi. Znovu mě překvapilo, když se jeho paže omotala okolo mého pasu. S nadzdvihnutým obočím jsem se mu podívala do tváře a on se jenom zakřenil.

Když jsme k nim došli, Carlisle všem nařídil, abychom se drželi u něj blízko, ale ne zas tak moc, aby po nás nevyjel. Při těch slovech se Chris změnil a v jeho očích se objevily plamínky, když se koukl na Edwarda.

Alice sykla a rozzlobeně se podívala na Chrise. Edward se na něj taky díval a jeho oči byly zužené do úzkých štěrbin.

„Ehm, tak můžeme?“ zeptala jsem se jich. Přikývli a čekali na nějakou odezvu od Chrise.

„Můžeme.“ Přikývl.

„Nic na tom není,“ přistoupil k němu Carlisle. „Prostě jenom nasaješ vzduch a necháš se ovládat svými instinkty.“

„Vážně?“ ušklíbl se.

„Chrisi!“ sykla jsem a šťouchla ho loktem do žeber.

Usmál se na mě. „Promiň.“

Rozběhli jsme se do všech stran, ale Chrise jsme jedním okem pořád hlídali. Jelikož jsem byla pomalejší, tak jsem byla hodně pozadu. Nikde jsem Chrise už neviděla a ani neslyšela. Ale věděla jsem, že ostatní ho hlídají, tak jsem nevyšilovala. Ale mohli taky běžet pomaleji! Lovit jsem v plánu neměla a tak jsem o trošku zpomalila.

„Už nemůžeš?“ ozvalo se za mnou a já potichu zaúpěla.

„Můžu,“ řekla jsem ledově a otočila se k Edwardovi. Na tváři mu hrál mírný úsměv, ale oči mu nesvítily. Nechápu, proč mi to bylo líto. Líto, že mu nesvítí oči štěstím...

Došel až ke mně a zdvihl ruku. Věděla jsem, co chce udělat, ale já z nepochopitelného důvodu mu neuhla. Jemně mě pohladil od spánku až po bradu a já přivřela oči. Ne zlobou – jako většinou – ale proto, že se mi to líbilo.

„Bello...“ vzdychl a naklonil ke mně hlavu. Vpíjel se do mých očí a já si vzpomněla na náš rozhovor a na to, na co jsem se ho chtěla zeptat.

„Můžeš mi číst myšlenky?“ zeptala jsem se ho narovinu.

Na chvíli se zarazil a o trošku se odtáhl. Ale vážně jen o trošku. „Pravdu?“ zeptal se mě s tragédií ve tváři. Ou...

„Já chci znát vždy jenom pravdu.“

„Hmm... Nevím proč, ale tobě číst myšlenky nemůžu,“ povzdechl si smutně. Nechápu, proč je smutný... Vždyť je to super zpráva.

Zakřenila jsem se. „Vadí ti to?“

Podíval se na mé rty a zpátky do očí. Vypadal, že přemýšlí nad svou odpovědí. „V jistých chvílích.... ano,“ přiznal.

„Hm. Tak to máš smůlu.“ A já mám štěstí! Ha ha... Aspoň v něčem...

„Bello?“

„Co?“

Najednou se mračil, což jsem nechápala. Ty jeho změny nálad mě ničí.

„Smím se tě na něco zeptat?“

„Smíš, ale neslibuju, že ti na to odpovím.“

Chytil mou dlaň do svých a zamyšleně si hrál s mými prsty. Proč neuhnu? Proč prostě se mu nevykroutím a nepoodejdu kousek od něj dál? Co to se mnou dělá?

„Miluješ ho?“ zeptal se a mně tím vyrazil dech.

„Na to ti odpovídat nebudu...“ řekla jsem trošku odrovnaně. Cože?! Proč mu neřeknu pravdu? Vždyť nemiluju nikoho! A co je mu vlastně po tom?! „A stejně ti do toho nic není!“ upozornila jsem ho a nakonec jsem od něj o metr ustoupila.

Zamračil se. „Že mi nic do toho není?“ zeptal se potichu nevěřícně.

„Ne není!“ štěkla jsem. Proč to musel zase zkazit? Myslela jsem si, že bychom mohli spolu dobře vycházet...

Chvíli se mračil, ale potom se uvolnil a dokonce se pousmál. „Jasně, promiň. Nic mi do toho není.“ S povzdechem znovu vzal mé dlaně a koukl se na mě skrz svých dlouhých řas. Zamrkal a já jsem byla jim úplně okouzlena.

Potom ztuhl a já už jenom slyšela vrčení, když se někdo na Edwarda vrhl a strhl ho na zem. Ten někdo byl Christian!

„Dost!“ zakřičela jsem, ale marně. Pohybovali se tak rychle, že jsem je skoro ani neviděla. Nic kromě jejich vrčení nebylo slyšet a já dostala strašný strach. Ale otázkou bylo o koho víc.

Dostala jsem šanci, když Chris s Edwardem švihl o strom pár metrů od něj. Au... Co nejrychleji jsem skočila po Chrisovi ze zadu, abych ho zastavila dřív, než někomu ublíží. Ať už sobě a nebo Edwardovi.

Chris se nekontroloval. Byl zaslepen nenávistí. Když je uviděl tak blízko sebe, bylo pozdě. Pozdě na to, aby se ovládl. Určil si, kdo bude teď jeho oběď a nebylo cesty zpět. On však nečekal, že po něm ze zadu někdo skočí. Upíral své zlověstné oči pouze na svůj terč. Na Edwarda. Nechtěl Belle ublížit... Nikomu nechtěl ublížit, kromě něho...

Instinktivně se začal bránit a aniž by se zaobíral důsledky, odhodil Bellu na zem pět metrů od něj... Když si uvědomil, co se stalo a co provedl, bylo pozdě...

Bellino bezvládné tělo leželo těsně u velkého kamene a všichni upíři nasáli vůni krve, která se vznášela ve vzduchu. Nikdo se ani nepohnul. Jediný Carlisle, který s ostatními dorazil na místo, se k ní rozběhl.

Autor: EDdomcaBE (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Dotkni se mě a já tě zabiju! - 13. kapitola: