Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Dotkni se mě a já tě zabiju! - 15. kapitola

10.05.2010 (10:00) • EDdomcaBE • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 6201×

15. kapitola

Ke mně domů jsme jeli Edwardovým volvem. Chvíli vypadal, že by Chrise nejraději nechal za tím autem běžet, ale nakonec se s tím, že pojede v jeho autě, vypořádal. Celou cestu mi bylo nepříjemně, protože ta tichá atmosféra byla nesnesitelná. Ale co jsem mohla čekat, že?

Ale doma to vyřeším následovně: Zavřu se v pokoji a s knížkou v ruce přečkám noc. Oni ať si klidně hrají pexeso nebo člověče nezlob se. I když bych v této chvíli tu hru přejmenovala na – upíre nezlob se.

Ve chvíli, kdy auto zastavilo před mým domem, vystoupila jsem a vběhla do domu. Sice jsem měla v úmyslu, zamknout se v pokoji, ale kručení v žaludku můj plán předčilo. Vytáhla jsem si z ledničky mlíko a ze skříňky si vzala cereálie, které jsem nasypala do přichystané misky. Zalila jsem to mlíkem a usedla ke stolu, kde jsem se na to s chutí vrhla. Sice jsem slyšela ty dva za mnou, ale bylo mi to jedno.

I když... Poočku jsem se na ně koukla a když jsem spatřila, jak jsou od sebe každý tři metry daleko – aby náhodou od sebe nedostali vzteklinu – a jejich tváře zkřivené šklebem, musela jsem se uchichtnout.

„Smím znát ten vtip?“ zeptal se mě Chris.

Pokrčila jsem rameny a znovu se věnovala svému jídlu. Jeho tichý povzdech nešel přeslechnout, ale já nad tím jenom pobaveně zavrtěla hlavou.

Když jsem chtěla vstát, abych po sobě tu misku umyla, vzal mi ji Edward z ruky a ihned ji začal oplachovat ve dřezu. S pokrčením ramen jsem se odebrala ke schodům. Když ho baví uklízení, tak mi klidně může uklidit celý dům. Mně je to jedno.

„Bello?“ ozval se za mnou Cristian.

Otočila jsem se a upírala oči na ty dva. Nadzdvihla jsem obočí a čekala, co z něj vyleze.

„Ehm... Kam jdeš a co mám dělat já?“

„Řekni mu, ať si třeba pustí plyn, že mi je to jedno,“ požádala jsem Edwarda, protože jsem přece řekla, že s Chrisem nepromluvím.

Christian se zamračil a Edward zužil oči. „Prostředníka vám dělat nebudu,“ řekl Edward rozhodně.

Znovu jsem se s pokrčením ramen otočila a vydala se do pokoje.

„Bello!“ zaúpěl a já se jenom spokojeně usmála a zalezla do svého pokoje, kde jsem si z poličky vybrala knihu Romeo a Julie a hupsla do postele.

„Žádné rvačky, ani hlasité zvuky, chci si v klidu číst,“ upozornila jsem je normálním hlasem, než jsem se ponořila do příběhu.

Ta tichá pohodička trvala asi deset sekund, než mi jeden z těch blbů nezaklepal na dveře.

„Můžu dovnitř?“ zeptal se tiše Edward a já musela párkrát nevěřícně zamrkat. To si ze mě dělá srandu? Neřekla jsem před chvilkou, že chci klid? „Jen bych si chtěl půjčit jednu z tvých knih, jestli mi to dovolíš,“ dodal.

Šlehala jsem pohledy mezi mou skromnou knihovničkou a zavřenými dveřmi. Co když mi něco s tou knihou provede? Ne, to by neudělal. Všimla jsem si v jeho pokoji tu velkou sbírku knih, takže podle toho soudím, že k nim má úctu. Ale neměl mě sakra rušit!

Vyskočila jsem z postele a když jsem došla ke dveřím, řekla jsem: „Mám podmínku.“

Za dveřmi byl zřetelně slyšet jeho tichý smích. „A jakou?“

„Budu si moct půjčit jakoukoliv tvou knihu.“

„Hmmm... Nezbývá mi nic jiného, než tvou podmínku přijmout.“

„Ujednáno,“ řekla jsem a otevřela dveře. S úsměvem jimi prošel a došel ke knihám, kde si začal číst jejich názvy.

„Nemám jich mnoho, ale tyhle jsou mé nejoblíbenější.“

„Všechny znám a jsou opravdu skvělé,“ usmál se na mě.

„Ehm, ehm...“ upozornil na sebe Christian, opírající se o futra dveří. „Neruším?“ zeptal se ledovým hlasem a jeho tvář byla bez špetky emocí.

„Vlastně rušíte oba,“ řekla jsem stejně ledovým hlasem. „Edward si jenom vybírá knihu a ty si můžeš půjčit taky, jestli chceš.“

Na chvíli vypadal zamyšleně a potom se jeho oči obrátily na knihu, ležící na mé posteli.

„Romeo a Julie,“ pronesl překvapeně.

„Jo,“ potvrdila jsem.

„Myslel jsem, že jsi ji vyhodila.“

„Vyhodila,“ přikývla jsem a neušel mi Edwardův nechápavý výraz. „Ale nakonec jsem si ji znovu koupila,“ dodala jsem, vzala ji do rukou a přitiskla jsem si ji k hrudi, jako nejvzácnější poklad.

„Proč jsi ji vyhodila?“ zeptal se mě Edward zaujatě.

Zamračila jsem se. „Protože. A teď vypadněte, chci si jít už číst.“

„Smím si číst s tebou?“ zeptal se mě Chris nadějně.

„Ty nečteš,“ připomněla jsem mu.

„Kde jsi takovou blbost slyšela? Já přece miluju čtení,“ zakroutil hlavou a já na něj čuměla, jako kdyby se zbláznil. Christian Tanner a čte? Dobrý vtip.

„Asi nechce, abys tady s ní zůstal, takže bys měl odejít,“ podotkl Edward mdlým hlasem.

„Ptal se tě někdo na něco?!“ zavrčel na něj zpětně Chris a já ho musela okřiknout, protože jsem nechtěla, aby se tady uskutečnila další jejich roztržka.

„Jdu se osprchovat a jestli vás tady najdu, jak se vrátím, tak...“ nedořekla jsem to a s varovným pohledem jsem se odporoučela do koupelny, kde jsem raději za sebou zamkla, aby se náhodou nechtěli vtěrknout aji tady.

Sprcha byla uklidňující a já střídala horkou a studenou vodu. Když jsem vylezla ze sprchového koutu, uvědomila jsem si, že tady nic nemám na převlečení. S povzdechem jsem si omotala okolo sebe osušku a vydala se do svého pokoje. Naštěstí už tam nebyli, takže jsem si mohla v klidu obléct tričko na spaní. Nezajímalo mě, co budou celou noc dělat. Skočila jsem do postele, smutně jsem se koukla na odloženou knihu a s povzdechem jsem zavřela oči, abych měla tu noc co nejrychleji za sebou.

***

Měla jsem strašně divný pocit a to ne jenom kvůli tomu, že se mi zdál hrozný sen... Bála jsem se otevřít oči a vylézt z postele. Nevím, proč jsem se takhle cítila... Ale dnešní ráno zrovna nepatřílo k nejlepším a ani k těm dobrým, kdy alespoň se raduju z nového světlého dne, plného různých příjemných vůní.

Se zavřenýma očima jsem se nadechla nosem, ve snaze ucítit Edwardovu nebo Chrisovu vůni, která by měla v mém pokoji stále být. Jen co jsem tak učinila, rozbušilo se mi ještě více srdce a já vystrašeně otevřela oči dokořán, protože v mém pokoji byl cítit i jiný pach, než který bych v této místnoti – domě – očekávala. Byly to sladké vůně. Vůně levandule, orchideje a dalších lákavých směsí, které bych v jiných případech uvítala. Ale tento druh pachu mohl být přirovnán jen k jednomu druhu. K upírovi! A to ne jenom k jednomu!

S vyjeknutím jsem vystřelila z postele a vystrašeně se přimáčkla co nejblíž ke stěně. Ve dveřích stáli tři upíři a dva z nich drželi Edwarda a Chrise pod krkem. Ten třetí upír, byla malá blonďatá dívka, která se hrozivě usmívala.

„Konečně ses nám probudila,“ zabroukala líbezným – ale přesto hrozivým – hlasem a já nasucho polkla a vyděšeně se podívala na Edwarda a Chrise, jenž se taky tvářili stejně vyděšeně jako já.

Po třech hodinách spánku, to myslím nebylo zas tak hrozné, ne?

Jinak se vážně omlouvám, že to bylo kratší, než obvykle, ale chtěla jsem vám tu kapitolu dát co nejdřív... Příště bude delší:)

Autor: EDdomcaBE (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Dotkni se mě a já tě zabiju! - 15. kapitola: