Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Dotkni se mě a já tě zabiju! - 23. kapitola

10.06.2010 (18:30) • EDdomcaBE • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 6306×

Rychle jsem se ještě osprchovala a vzala si na sebe volné tepláky s tričkem, které mám na spaní. Zalezla jsem do postele a zavřela oči. Možná bych aji ihned usla, ale to by nesměl nikdo zaklepat. Kruci... sbohem spánku!

23. kapitola

„Dále,“ vyzvala jsem klepajícího. Ale ať si dá bacha!

Dveře se pomalu otevřely a v nich stála... A do prdele! Tanya!

„Můžu dál?“ zeptala se mě nesměla a tvářila se smutně. Ne nemůžeš! Vypadni! Přikývla jsem hlavou a podezíravě jsem ji měřila. Váhavě vešla a zavřela za sebou dveře. Založila jsem si paže na prsou a vyčkávavě čekala, co z ní vyleze. Zabít mě určitě nepřišla, to by Edward zjistil z jejich myšlenek.

Tanya se porozhlédla po pokoji a její oči zůstaly zírat na křeslo vedle mé postele. Během vteřiny v něm seděla a upřeně mě pozorovala.

„Tak co chceš?“ zeptala jsem se jí podrážděně, protože jsem už opravdu chtěla jít spát.

Pousmála se, ale její oči byly chladné. „Omluvit se?“ zeptala se mě se zdviženým obočím. To se mě jako ptá, jestli se mi smí omluvit? A je zdravá?

„No tak se omluv,“ pobídla jsem ji.

Tichým, hrozivým smíchem se zasmála. „Vždyť jsem se ti omluvila.“

„Ne. Ty ses mě ptala, jestli se mi smíš omluvit. Alespoň to tak vyznělo.“

Falešně se na mě usmála. „Ó... Když si to myslíš.“

Ušklíbla jsem se, jako bych právě pozřela citrón. Dle mého názoru, má velmi malé IQ.

Když se stále neměla k omluvě, už jsem to nevydržela. „Mohla bys prosím odejít? Už bych šla ráda spát.“

Zamračila se, ale hned na to se usmála. „Copak nechceš vědět, za co se ti omlouvám?“

Nechápavě jsem se zamračila. „Za to jak ses chovala, ne?“

Tiše se uchichtla. „Ne. Za to bych se ti neomluvila.“

„Tak za co?“

„Hmm... Za Edwarda? Ano, za to, že bude můj a ty na něj nebudeš mít sebemenší nárok.“

Její slova ve mně nahromadila vztek, ale zanechala jsem si klidnou masku. „Ještě něco?“

Nevěřícně zamrkala a zamračila se na mě. „Nebudeš se kolem něho motat, rozumělas mi?!“ nařídila mi a já odpočítávala vteřiny, než bych po ní skočila. Ona se mi snad jenom zdá. Žádný upír mi nebude nic nakazovat!

„Promiň, ale nemám u sebe tužku a papír, tak se nezlob, kdybych na to zapomněla,“ usmála jsem se na ni sladce.

Tanye zčernaly oči zlostí a já věděla, že je zle. V tu chvíli, kdy se zdvihla z křesla, já vystřelila z postele a přikrčila se do bojovné pozice.

Tanya zavrčela a skočila po mně. Vykopla jsem nohu do vzduchu a tím ji kopla do břicha. To ji o kousek odrazilo a ona dopadla na zem. Kdyby byla Tanya člověk, tak by byla rudá zlostí. Cha... v tomhle domě se můžu červenat jenom já!

Ve vteřině jsem byla přimáčknutá na zdi a Tanya mě držela pod krkem pár centimetrů nad zemí.

„Tanyo, pusť ji!“ vykřikla Kate.

Tanya zesílila stisk a já začala kopat kolem sebe nohama, protože mi docházel vzduch.

„Dávej si pozor!“ pohrozila mi a pustila mě. Zalapala jsem po dechu a v tu chvíli byla u mě Kate a Tynya zmizela.

„Jsi v pořádku?“ zeptala se mě s obavou v hlase a pomohla mi na nohy. „Má sestra to tak určitě nemys...“

„Tynya moc dobře věděla, co dělá,“ přerušila jsem ji a sedla si na postel. „A věř mi, Kate, že to tak nenechám!“

Skousla si ret, ale nic na to neřekla, jenom smutně přikývla.

„A kde jsou vůbec ostatní?“ zeptala jsem se jí, protože jsem se divila, že ten hluk nikdo neslyšel.

„Šli jsme všichni na lov a já si po chvilce všimla, že Tanya zmizela. A tak jsem ji šla hledat, protože znám její povahu...“ povzdechla si.

„Hm. Kate, můžu tě o něco požádat?“ Dychtivě přikývla. „Prosím tě, abys o tom, co se tady stalo, nic neřekla a ani na to nemyslela. To si musím vyřešit sama, ano?“

Kate se nesouhlasně zamračila, ale nakonec přikývla.

***

Na mou tvář dopadaly sluneční paprsky a já si líně uvědomila, že je ráno. Nechtělo se mi ještě otevřít oči, ale usnout jsem už nedokázala. Musím vstávat, přemlouvala jsem se. Mám práci, musím cvičit svůj štít s Kate...

„Kruci,“ zaklela jsem potichu a otevřela oči.

„Dobré ráno,“ pozdravil mě opatrně melodický hlas Edwarda. Nevěřícně jsem zamrkala, jestli náhodou stále nespím. Stál u okna a jak na jeho mramorovou kůži dopadaly paprsky, třpytil se jako diamant. Na tváři mu hrál krásný úsměv a v jeho zlatých očích byly jiskřičky.

„Co tu děláš?“ zeptala jsem se ho a zdvihla se do sedu. Nemohla jsem od něj odtrhnout své oči.

Jeho tvář se trošku napjala, ale po chvíli se znovu usmál. „Přišel jsem tě vzbudit.“

„Aha. A kde je Chris?“

Jeho úsměv zmizel a zamračil se. „Byla bys radši, kdyby tady byl on místo mě?“

Ušklíbla jsem se. „Já se jenom zajímala, kde je.“

„Neodpovíš mi na otázku?“ Nadzdvihl obočí.

„Ne, protože jsi mi neodpověděl na tu mou.“

„Je venku, užívá si slunce,“ zašklebil se. „Takže jak zní tvá odpověď?“

„Má odpověď?“ zamračila jsem se. „Vždyť jsem neřekla, že když mi odpovíš, tak já taky,“ usmála jsem se na něj a on si povzdychl.

Potom přešel těch pár kroků ke mně a přiklekl si k posteli. Co to dělá? Byla jsem najednou velmi nervózní, protože jsem nevěděla, co má v plánu. Vzal mou ruku do svých a začal si hrát s mými prsty. Neucukla jsem. Popravdě se mi to velmi líbilo. Díval se na naše dlaně a jeho husté, dlouhé řasy vrhaly temné stíny na jeho líce.

„Bello?“

„Ano?“ pípla jsem a napjatě ho pozorovala.

Koukl se mi do očí a vypadal, že váhá. Svůj pohled jsem mu opětovala a povzbudivě jsem se na něj usmála. Rozčarovaně vzdychl a jeho pohled znovu spočinul na našich propletených dlaní. A kruci, on je nervózní!

„Edwarde, vymáčkni se. Nerada nevím, co se děje.“

„Dobře,“ vydechl. „Možná se mi vysměješ a nebo mě rovnou zabiješ, ale už tu pravdu nemohu v sobě dusit...“

„Jakou pravdu?“ zeptala jsem se ho.

Něžně se na mě podíval a předvedl jeho krásný pokřivený úsměv, který tak miluju. „Že tě miluju.“

Vykulila jsem na něj oči a zalapala po dechu. Co to říkal? On mě miluje? Napjatě mě pozoroval a čekal, co na to řeknu.

„No... to mění situaci,“ zamumlala jsem a skousla si ret. Nevěděla jsem, co mu na to říct.

Pousmál se, ale oči měl napjaté.

Co teď? No je jasné... víc jak jasné, že mi není lhostejný. Ne... já ho zřejmě miluju, ale přece si nemyslí, že mu tak snadno vpadnu do náruče, že ne? No... možná jo. Ale co Chris? No, ale když si vzpomenu na polibek od Edwarda a od Chrise... Edwardův byl mnohem krásnější a ihned jsem při něm roztála. Ale u Chrise jsem zůstala chladná.

Edward pootevřel ústa, že něco řekne, ale já ho zastavila tím, že jsem mu přes ústa dala volnou dlaň.

„Počkej chvilku. Nech mě, prosím, přemýšlet.“

A o čem chceš přemýšlet, Bello? Vždyť máš jasno, ne? Edwarda miluješ a Chrise máš ráda. Je to tvůj nejlepší kamarád a je ti bratrem, kterého jsi nikdy neměla. No, ale co když tím Chrise zraním a ztratím?

„Edwarde, mohl bys mi dát chvíli čas?“ optala jsem se ho opatrně.

Zavřel oči a úlevně vzdychl. „Budeš mít tolik času, kolik jen budeš chtít. Bello, miluji tě víc než svůj život a budu na tebe čekat,“ řekl jemně a odešel z místnosti.

***

Už oblečená a přichystaná k výcviku jsem sešla schody do haly. Na pohovce seděla Alice, Rose s Kate a Irinou. Velmi živě diskutovaly o módě. Hm.. takže nic pro mě.

„Esme ti udělala snídani,“ informovala mě Alice a usmála se na mě. Je možné, že ví něco, co já ne? Alespoň to tak vypovězoval její pohled. Kývla jsem hlavou na souhlas a zamyšleně jsem se vydala do kuchyně, kde zrovinka Esme mi dávala na stůl lívance.

„Páni... To jsi nemusela, Esme,“ vydechla jsem úžasle a sbíhaly se mi sliny při vůni této dobroty.

Esme se zasmála. „Náhodou mě vaření baví, ale když to nechceš, můžu ti udělat něco jiného,“ nabídla se.

„Ne,“ řekla jsem rychle, sedla jsem si a přisunula jsem si k sobě talíř. Než jsem se pustila do jídla, všimla jsem si od Esme spokojeného úsměvu a potom vycouvala z místnosti.

Když jsem dojedla a uklidila po sobě, vrátila jsem se zpátky do obýváku.

„Tak jsem připravená na první výcvik,“ zasalutovala jsem a všichni se mi zasmály. Zakoulela jsem očima. „A kde jsou vůbec ostatní? Počkat, budu hádat... Na lovu.“

„Ne, jsou venku a zkouší, kdo z nich má větší sílu a je lepší bojovník,“ usmála se na mě Kate a obrátila oči v sloup.

Uchichtla jsem se a spolu s holkama jsem šla před dům, kde se Emmett pral s Chrisem.

„Takhle to vypadá, když si upíři hrajou,“ konstatovala jsem pobaveně a holky se zahihňaly. Koukala jsem na ty dva. No... vypadá to, že Chris vyhrává. No aby ne, když je novorozený. Smůla Emmette.

„Natři mu to!“ zakřičela jsem. Neuběhla ani sekunda a Emmett letěl deset metrů od místa, kde do něj Chris narazil. Vítězně se usmál a Emm s klením vstal a naštvaně si oprašoval kalhoty, které měl od hlíny.

Když si mě Christian všiml, přiběhl ke mně a s vzrušením v hlase řekl: „Dobrý co? Páni... já přepral Emmetta.“

„Jo no,“ poplácala jsem ho po rameni. „Ať nepraskneš samou chválou,“ rýpla jsem si do něj.

Zakřenil se a já s úsměvem jsem se podívala za něj a uviděla Edwarda, který se zuřivě díval na Christiana. Když vycítil můj pohled a zdvihl ke mně oči, napjatě se usmál. Vzdychla jsem, tak to bude opravdu těžké. Myslím ty dva spřátelit.

Koukla jsem se po všech a zjistila jsem, že tu není Tanya. Zeptala bych se, kde je, ale vůbec mě to nezajímá. Sbohem, doufám, že se už nevrátíš a budeš žít s nějakým orangutanem v pralese daleko od nás.

„Můžeme?“ zeptala se mě Kate a já přikývla. Sice nechápu, proč zrovna Kate měla se mnou trénovat, ale nechala jsem to být. Je to fajná upírka. Tak mě napadlo... Mohl by se Chris do ní zabouchnout a ona do něj. Myslím, že by mi to nevadilo. Kate je super a podle mě se k sobě docela hodí, ne? Je pravda, že při tom pomyšlení, mi to tak volný není, ale když mi Edward vyznal lásku a já vím, že ho taky miluju... Přece je nemůžu dál takhle trápit tím, že budu mezi něma váhat. Ale já přece neváhám. Mám jasno, že budu s Edwardem... Teda myslím... doufám... No a s Chrisem by to taky nebylo špatné... co to zase kecám!

Postavila jsem se naproti Kate a čekala, co se bude dít dál. Kate se usmála a kývla na Edwarda, který byl okamžitě u ní. A to má být jako co?