Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Dotkni se mě a já tě zabiju! - 26. kapitola

06.07.2010 (10:00) • EDdomcaBE • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4971×

26. kapitola

„Ty mě ale nedáš, že ne?“ Přitulila jsem se k němu víc a udělala na něj psí oči. Usmál se a políbil mě na špičku nosu.

„Nedám,“ vzdychl.

Uchichtla jsem se. „Tak to máš štěstí, jinak bych tě vyměnila.“

Zavrčel a víc si mě k sobě přitáhl. Musela jsem obrátit oči v sloup nad jeho chováním. Musí přece moc dobře vědět, že bych ho nikdy za nikoho nevyměnila. Blázínek...

Edward mi gentlemansky otevřel dveře od domu, abych mohla projít. Usmála jsem se na něj a ihned když jsem dveřmi prošla, se jeho paže zase omotaly okolo mého pasu. Když jsme stáli v té místnosti, ve které jsem se probudila, cítila jsem se mnohem líp než ráno. Teď tady se mnou byl Edward. Všichni Cullenovi a aji Denalští stáli na druhé straně místnosti u oken a upřeně mě sledovali. Trošku jsem zkoprněla z jejich výrazů a vzpomněla si, v jakém stavu mě viděli naposledy. Ach jo... Přelétla jsem všechny očima a nakonec jsem zůstala zírat na Tanyu. Teď už v úplném pořádku. Hm... ale bez té hlavy vypadala líp. Kruci...

Pozorovala mě nenávistně a vypadala, že každou chvíli po mně skočí. Ehm, mám se jí omluvit? Rozhodně ne! Vždyť mě unesla! Ale já ji málem zabila... zaslouží si mou omluvu... Ne!

„Omlouvám se,“ řekla jsem tiše a zadívala jsem se jí do tmavých očí.

„Strč si svou omluvu někam,“ zavrčela na mě.

Pokrčila jsem rameny a koukla se jinam. Snaha byla.

„Už je ti líp?“ zeptal se mě Carlisle, ale nepřiblížil se ke mně. Oni mají ze mě strach? To jsem byla až tak děsivá? Nemají to náhodou natočené? Že bych se koukla... Vtip.

Přikývla jsem a trošku se začervenala. „Omlouvám se i vám. Prostě jsem se neovládla...“

„Nemusíš se omlouvat,“ skočil mi do řeči Edward. Nesouhlasně jsem se na něj zamračila a on rezignovaně vzdychl.

„Ale musím. Tanya mou omluvu sice nepřijala, ale omlouvám se vám, že jsem vám nahnala strach,“ pousmála jsem se.

Emmett se zařehtal. „Jo no... byla na tebe děsivá podívaná. Málem jsem se zahrabal pod zem, když jsem tě viděl,“ řekl se smíchem. Jasper vyprskl smíchy a musel se opřít o stěnu, aby neskončil na zemi. Ha ha... moc vtipný. Všem cukaly koutky a já věděla, že tohle máme za sebou. Alespoň něco. Ale jeden upír tady chyběl... Christian.

***

Už týden jsme byli zpátky ve Forks, ale Christian se stále neobjevil. Asi jsem mu hodně ublížila. Denalští, včetně naštvané Tanyi, odjeli zpátky na Aljašku. Svůj štít jsem už uměla docela dobře ovládat, takže tu už by prý byli zbytečně. Za osm dní má Alice s Jasperem být v Itálii, což jim nedovolím. A taky se to nestane. Musím se ale soustředit na svůj štít, ale copak to jde, když nevím, co je s mým nejlepším přítelem. Hmf... Přítelem, který mě unesl. Ach jo... ale já ho i tak mám ráda.

Před Edwardem o tom nemluvím, protože vždy když zmíním Chrisovo jméno, se v jeho očích objeví zloba. Když jsem se ho jednou zeptala, jestli ví, kam šel, tak odpověděl: „Doufám, že někam hodně daleko.“ No, tak to já zase doufala, že ne. Teď už jenom chodím nenápadně za Alicí a ptám se jí, jestli ho viděla.

Řekla mi, že ho viděla někde v jižní Americe. Ale že se nerozhodl vrátit se zpět. Když se každé ráno probudím u Edwarda v náruči, je mi skvěle. Ale když sejdu po schodech dolů do haly, mé oči automaticky přeletí celý pokoj a hledají jeho. Je to divné, když miluju Edwarda, ale nemohu si pomoct. Bojím se o něj.

Když se zadívám na Alici, nepatrně vždy zavrtí hlavou. Moc dobře vím, co to znamená. Znamená to, že se nevrací.

Ale co jsem čekala?! To jako tady měl se mnou být a koukat se, jak se s Edwardem milujem? To asi těžko! Takový pohled bych ani já nevydržela. Ale měl mi alespoň dávat vědět, že mu nic není. No... Alice mě sice ujišťuje, že je v pořádku, ale já to chci slyšet od něj!

***

„Na co myslíš?“ zeptal se mě Edward. Leželi jsme na posteli v jeho pokoji a jenom odpočívali. Celé odpoledne jsem trénovala a byla jsem z toho trošku unavená. Měla jsem položenou hlavu na jeho hrudi a jeho paže byla omotaná okolo mého pasu. Trošku jsem se při té otázce zavrtěla. Vzdychl, protože to uhodnul. „Bello, on se nevrátí. Alespoň ne určitě teď. On se s tím chce vyrovnat a to sám.“

Nadzdvihla jsem hlavu a smutně se mu podívala do očí. „Já vím, ale měl dát alespoň vědět,“ řekla jsem plačtivě a sklopila oči.

Dal mi prsty pod bradu a donutil mě setkat se s jeho zlatýma očima. „Víš, že tě miluju.“

„Vím,“ přikývla jsem a natáhla se pro polibek.

„Mám ti pomoct, abys přišla na jiné myšlenky?“ zeptal se něžně a jeho oči o trošku ztmavly.

Zacukal mi jeden koutek úst, protože jsem věděla, na co myslí. „Emmett je doma,“ šeptla jsem mu do ucha a on rezignovaně vzdychl a něco nesrozumitelného zamručel. „Ale můžeme se jít projít,“ navrhla jsem.

Nadzdvihl obočí a překrásně se usmál. „Jak je libo, slečno.“

Zakoulela jsem očima a vyskočila z postele. Edward se uchichtl a už stál u mě.

Když jsme procházeli okolo ostatních k hlavním dveřím, všimla jsem si Emmova rozpustilého úsměvu. Edward mi pomohl oblíct teplou bundu, protože už třetí den neustále sněží. Brr... Obula jsem si boty a zaslechla Emmetta. Ten aby něco neřekl...

„Chovejte se slušně a před večerkou doma.“ Zavrtěla jsem hlavou a když jsme s Edwardem vyšli ven, slyšela jsem jenom jeho smích.

„My máme večerku?“ zeptala jsem se Edwarda, když jsme se brodili sněhem. Podíval se na mě s nadzdvihnutým obočím a usmál se.

„Já alespoň o tom nevím. Takže ne.“

„Fajn, takže se můžeme vrátit až ráno?“

„Ty máš něco takového v plánu?“ Usmíval se na mě.

Pokrčila jsem rameny a zakřenila se na něj. V tuhle chvíli vážně nevím, co se bude dít.

***

Nevím, v kolik přesně jsme se vrátili, protože jsem usnula na naší loučce a Edward mě asi odnesl zpátky domů. Zasněžená loučka vypadala opravdu kouzelně. Připadala jsem si, jako kdybych byla v jiném světě. Edward seděl na zemi a já byla stulená na jeho klíně. On onemocnět nemohl, ale já po jisté zkušenosti mohla. Škoda.

Povídali jsme si, smáli se a navzájem si užívali přítomnost toho druhého. Tohle všechno mě nějak unavilo a já tam usnula.

Probudila jsem se v teplé posteli, ale něco se zdálo jiné. Okamžitě jsem si uvědomila, co se změnilo. Edwardovy paže mě neobjímaly. Zdvihla jsem se do sedu a zmateně se porozhlédla po místnosti. Edwardův pokoj to byl, ale on tady nějak chyběl. Doufám, že má nějaké patřičné vysvětlení. Ach jo... jsem nějaká majetnická.

Zalezla jsem do koupelny a rychle se umyla a oblékla do přichystaného oblečení, které mi přichystala Alice. Kdo jiný. Bylo to tričko bez ramínek v bledě modré barvě a bílé dlouhé kalhoty. Asi je padlá na hlavu, protože to tričko bych si vzala tak maximálně v létě. No co... hádat se s ní dnes nebudu. V rychlosti jsem se oblékla a už utíkala ven z pokoje a dolů do přízemí.

Zarazila jsem se. Vždy když jsem sešla dolů, tak tu někdo byl. Ale teď tu nebyl nikdo. Naklonila jsem hlavu na stranu a zaposlouchala jsem se. Nic kromě mého bijícího srdce nebylo slyšet. Trošku jsem se vyděsila, protože to bylo neobvyklé.

„Ale třeba šli jenom na lov,“ zašeptala jsem sama k sobě pro uklidnění, i když to nepomohlo.

Vzdychla jsem a šla se podívat do kuchyně na něco k snědku. Nepřítomně jsem si vzala z ledničky jogurt, otevřela ho a začala si nabírat lžičky do úst. Koukala jsem na stěnu a přemýšlela, kam šli a proč mi nic neřekli. Když jsem dojedla, vyběhla jsem schody do pokoje a vzala si svůj mobil, který ležel na nočním stolku. Vytočila jsem Edwardovo číslo. Ani mě nepřekvapilo, když jsem zjistila, že má vyplý mobil. Nechala jsem mu zprávu, ať mi zavolá. Dvě minuty jsem zase koukala před sebe a nakonec s povzdechem jsem zkusila ještě vytočit číslo od Alice. Když začal zvonit, úlevou jsem vydechla a čekala, až ho vezme.

„Bello, děje se něco?“ zeptala se mě Alice, když mi to zvedla. Zamračila jsem se. To jsem se měla zeptat já, ne?

„Jo děje. Všichni jste pryč a nikdo mi nic neřekl. Bála jsem se o vás,“ přiznala jsem a byla na ně naštvaná. Vzkaz mi nechat mohli.

Alice se zasmála. „Buď v klidu. Nic se nestalo, jenom jsme si zajeli na větší lov.“

„Hm,“ zamručela jsem do telefonu. „A to jste mě nemohli vzbudit? Jela bych s vámi. A proč má Edward vyplý mobil?“

„Ehm,“ odmlčela se. „Už musím končit. Tak čau,“ rozloučila se a než jsem stačila něco říct, tipla mi to.

„Fakt super,“ zabručela jsem a hodila mobil na postel. Oni si klidně jedou na medvědy a mě tady nechají. To jsem až tak pomalá, že mě nechtěli vzít sebou?

Potřebovala jsem se uvolnit a tak jsem zalezla do koupelny a napustila si vanu horké vody. Nalila jsem do ní pěnu do koupele a vlezla do ní. Když říkala Alice na větší lov, tak to bude na celý dne. Takže co budu celý den dělat? Mohla bych si zajít taky na lov... Aspoň na zajíce. A potom když tak si zajít do města. Jo... přece tady nebudu trčet sama.

Zůstala jsem ve vaně déle než bylo nutné, ale nijak mi to nevadilo. Z horké lázně se stala vlažná chladicí voda. Prostě fajn. Osušila jsem se a oblékla si to samé oblečení.

Když jsem otevřela dveře do pokoje, překvapením jsem ztuhla. V pokoji bylo pootevřené okno, z kterého proudil chladný zimní vzduch. Na stolku u zdi stála černá váza s rudými růžemi. Pár rudých květů leželo na posteli, před kterou stál usmívající se Edward. Ruce měl za zády a okouzleně mě sledoval. „Nechala jsi mě dlouho čekat,“ poznamenal. „Ještě chvíli a přišel bych si pro tebe.“

Těkala jsem očima mezi ním a postelí zasypanou rudými květy a nevěděla, co říct.

„Ehm, myslela jsem si, že jsi na lovu.“

Smutně se usmál. „Ne nebyl. Potřeboval jsem si ještě něco zařídit.“ V jeho očích to zajiskřilo a já měla nutkání ho políbit. Ale nechápala jsem, co to vše má znamenat. Přešlápla jsem z nohy na nohu a zase se nervózně koukla na postel.

Najednou byl přede mnou a jeho dlaň mi zdvihla hlavu, abych se mu mohla podívat do očí. Byly o trošku tmavší než včera, ale stále jsem v nich viděla lásku. Omotala jsem mu ruce okolo krku a natáhla se pro polibek. Když se naše rty dotkly, ucítila jsem, jak se usmívá. Netrvalo to dlouho a polibek mi začal oplácet. Po chvilce jsme se od sebe odtrhli a dotýkali jsme se o sebe čely. Oba jsme zhluboka dýchali.

„Bello, já...“

Co myslíte, že jí Edward chce? Další dílek bude co nejdřív.

Autor: EDdomcaBE (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Dotkni se mě a já tě zabiju! - 26. kapitola: