Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Dotkni se mě a já tě zabiju! - 28. kapitola

23.07.2010 (18:30) • EDdomcaBE • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 5316×

28. kapitola

Blížil se večer a já si moc přála, aby ten čas tak moc rychle neubíhal. Zítra se totiž vdávám... Nechtěla jsem si to sama sobě přiznat, ale byla jsem nervózní. A to dost, kruci! Co když řekne ne! Áááá... Já se z toho zblázním. Nebo co když zakopnu a spadnu – na to, že jsem poloupírka, jsem docela nemehlo. Sice ne tak velké, jako když jsem byla člověk, ale stejně... Hmf! Že jsem se na to nevykašlala!!!

Stála jsem u okna a vzhlížela k tmavě modré obloze, která se měnila do šedo-černé. Konec dne, kterého se obávají upíři v knížkách. Musela jsem se nad tím uchychtnout. My se žádného slunce bát nemusíme. Naštěstí...

Dvěma prsty jsem se dotkla závěsu a o kousek ho ještě více oddělala, abych měla lepší výhled. Všichni chlapi si jeli za zábavou... Hmf, prý rozlučka se svobodou. Jasně! Jestli Edward přijede načuchlý od nějaké ženy, tak mu tu svatbu omlátím o hlavu! Zaťala jsem ruce v pěst nad představou – Edwarda v náruči jiné.

Kruci, jedu za ním! Otočila jsem se na podpatku a hnala si to ke dveřím, které se vzápětí otevřely a ve kterých stála Alice. Měla složené ruce na prsou a podupávala nožkou. Když jsem opomenula její nahněvaný výraz, všimla jsem si, že má na sobě tmavě fialové miny šaty a boty s vysokými podpatky. V ruce držela malou fialovou kabelku. Proč je oblečená, jakoby šla ven?

„Kam si myslíš, že jdeš?“ zeptala se mě ostře.

Našpulila jsem rty. „A kam jdeš ty?“ zeptala jsem se stejným tónem.

Její obočí vystřelilo nahoru a ona se pousmála. „No přece na tvou rozlučku. Což mě přivádí k tomu,“ prohlídla si mě od hlavy až k patě, „že nejsi správně oblečená.“

Rychle mě vzala za ruku, aniž bych stačila protestovat, a táhla mě do velké šatny, kde začala něco hledat.

„Alice, jakou zase rozlučku? Pokud vím, tak kluci šli na rozlučku. To jako půjdeme za nima?“ zeptala jsem se nadšeně. Už jsem se viděla, jak se k němu zase tisknu.

„Obleč si toto a pak ti řeknu, kam se jde.“ Podala mi taky nějaké mini šaty, akorát v modré barvě. Když jsem se tak na ně koukala, měly nějaký divný střih. Pokrčila jsem rameny a oblékla si je.

„To myslíš vážně, Alice?“ zeptala jsem se jí při pohledu do zrcadla. Vzadu měly obrovský výstřih, takže jsem měla úplně holá záda a vepředu toho šlo taky dost vidět. Si dělá prdel, ne? V tomhle bych nešla ani na chodbu.

„Však ti to sluší,“ uzemnila mě a posadila na židli. Měla jsem otevřenou pusu a hleděla na ni jako na blázna. Vůbec si mě nevšímala a začala mi něco dělat s obličejem a vlasy. „Hotovo,“ vypískla asi po půl hodině. Vzdychla jsem a zdvihla oči k velkému zrcadlu se zlatým rámem. Zamrkala jsem. Copak to jsem vážně já? Zdvihla jsem ruku a zamávala. Ta dívka v zrcadle udělala totéž. Fajn, takže zřejmě to jsem já.

„Takže kam se jde?“ Otočila jsem se na ni a nadzdvihla obočí.

„Pojď,“ chytila mě za ruku, „a uvidíš.“ Poslušně jsem šla za ní, ale ona se ve dveřích zarazila. „Počkej!“ Otočila se a z nějaké skříňky vyndala černé boty na podpatku. „Tohle si obuj. Rose s Esme na nás čekají dole.“

Zasténala jsem, ale i přes různé nadávky, které se mi ronily v hlavě, jsem si je dala na své nohy. Tohle je dílo ďábla. A Alice je ďáblovo dítko. Jinak to ani není možné.

Sešly jsme dolů do přízemí, kde na nás čekala Rose – v podobných šatech, jako má Alice, akorát v rudé barvě a Esme měla na sobě černé šaty o trošku delší, než jsme měly my. Měla je asi tak po kolena. Ale všechny vypadaly úžasně.

Vyměnily jsme si úsměv a vyšly do garáže. „Vezmeme od Carlisle auto,“ řekla Esme a sedla si na místo řidiče. Já si sedla s Alicí dozadu a Rose si sedla na místo řidiče. Kluci prý jeli Volvem. Hm... ale kam, to fakt nevím.

„Alice?“

„Neboj, hlídám je,“ zaťukala si prstem na spánek a usmála se na mě. No dobrý... tak to je, myslím, v pořádku. Kdyby si užívali s nějakými holkami, Alice by v klidu jen tak nebyla a ihned jak by to viděla ve svých vizích, by mi to řekla a začala by jančit. Fajn... to mě uklidnilo.

Esme zastavila před nějakým clubem a já překvapením nadzdvihla obočí, ale hned se na to usmála. Dobrá no... tak dneska se pobavit můžu. Vystoupily jsme z auta a s úsměvem jsme si to kráčely – jako bohyně – přímo k vyhazovači.

„Promiňte, dámy, ale bez lístku vás nemůžu už pustit a už máme plno,“ nahlas polkl, když mu Rose přejela prstem po hrudi. Zamrkala na něj.

„My bychom se tam vešly, nebo snad ne?“ řekla smutným hláskem a hypnotizovala ho zlatýma očima. Pořád mu přejížděla po knoflících jeho černé košile a Alice se najednou začala usmívat.

„Ehm... ano, mohli bychom dnes udělat výjimku,“ usmál se na ni.

„Moc děkujem,“ úsměv mu oplatila a lehce ho políbila na tvář. Ten nám omámeně uhnul z cesty a my jsme mohly projít.

„No teda, Rose,“ zasmála jsem se. „Kdyby tě tak viděl Emmett.“

Pokrčila rameny a usmála se na mě. „Copak ho tu někde vidíš?“

Zakroutila jsem nevěřícně hlavou a stále se usmívala. Ona se mi snad zdá. Club byl úplně plný a hrála nahlas super hudba. Jedna polovina lidí se po sobě plazila na parketě a ta druhá chlastala u baru či v boxech u stolů.

„Kde si sedneme?“ zeptala jsem se jich. Nemusela jsem ani křičet přes ten hluk, protože oni mě i přesto dobře slyšely. I kdybych šeptala a byla na opačné straně místnosti.

Alice, která byla asi půl metru před námi, se k nám otočila čelem s úsměvem na tváři. „Teď jsem na řadě já.“

Nechápala jsem, co to řekla, dokaď se neotočila a nemířila si to k jednomu z boxů, kde seděli podnapilí muži. Chvíli jsem se dívala, jak s nimi koketovala a zřejmě se snažila je přesvědčit, aby nám uvolnili stůl. „Půjdu si pro něco k pití,“ oznámila jsem Rose a Esme, které přikývly. „Vy asi nic nechcete, že?“ zeptala jsem se jich se smíchem, ale aniž bych čekala na odpověď, šla jsem přímo k baru. Objednala jsem si skleničku červeného vína a snažila se ignorovat chlapa, který seděl na barové židličce a svlékal mě očima.

„Pěkná,“ zamumlal si sám pro sebe.

„Díky,“ řekla jsem, když jsem si brala skleničku vína a šla si sednout k holkám, které už nějakým kouzelným způsobem měly celý box pro sebe.

„Víno?“ Nakrčila nos Rosalie a znechuceně mlaskla.

„Jo. Promiň, ale zvířecí krev tady nevedou,“ zasmála jsem se.

Chvíli jsme jenom tak seděly a povídaly jsme si, dokaď pro nás nepřišla partička kluků a nevyzvala nás na ploužák. Já trošku ostýchavě souhlasila a holky se ke mně přidaly. Muž – tak okolo pětadvaceti – si mě při tanci k sobě přitiskl, že mezi námi nebylo žádné místo. Trošku mi to vadilo, ale je to přeci jen tanec, ne?

„Jak se jmenuješ?“ zeptal se mě s úsměvem.

„Nějak,“ odbyla jsem ho a koukla se po holkách. Taky moc nevypadaly, že by se jim to líbilo s nimi tančit. Koukla jsem se zpátky na mého tanečníka a musela zdvihnout oči v sloup, když jsem si všimla, kam jeho oči směrovaly. Přímo do mého výstřihu. „Ať ti tam ty oči nevypadnou!“ řekla jsem mrazivě a o trošku se od něj odtáhla. Omluvně se mi koukl do očí.

„Kruci,“ uslyšela jsem potichu zaklít Alici a já se hned na ni koukla. Už netančila, ale jenom koukala ke vchodovým dveřím.

„Děje se něco, Alice?“ špitla jsem směrem k ní tak, aby mě ostatní lidské obecenstvo neslyšelo.

„Kluci se sem přišli pobavit,“ řekla stejně tiše a znovu se roztančila. Nechápavě jsem se koukla ke dveřím, ve kterých stáli naši muži. Usmála jsem se a chtěla se Edwardovi vrhnout okolo krku. „Ať tě to ani nenapadne!“ křikla na mě tiše Alice. „Budeme dělat, že se neznáme. Měly jsme mít svůj vlastní večer.“

Protočila jsem oči a koukla se zpátky na ně. Zírali na nás, jakoby nás viděli poprvé v životě. Dokonce měli pootevřené ústa. To by chtělo fotku. Edward si mě konečně přestal prohlížet a podíval se mi do očí. Pousmála jsem se a nechala se zatočit od mého společníka. Po otočce jsem byla zase přitisknutá na jeho hrudi. Znovu mé oči vyhledaly Edwarda. Jeho výraz se změnil na nenávistný. Ba přímo rozzuřený. Koukal totiž na muže, se kterým jsem tančila. Jenže pak jsem se rozzlobila já, protože se na něj začala tisknout jedna blondýna. Tak tohle je fakt vrchol.

„Dík za tanec,“ poděkovala jsem, když píseň skončila a já si šla sednout na své místo, bez jediného pohledu směrovaného mému snoubenci. Akorát jsem si všimla, že Jasper si přivlastnil zpátky Alici a začali spolu tančit. Oba zářili. A Rose s Emmettem se někde vypařili. Jasně, prý budeme dělat, že se neznáme. To to trvalo asi tak minutu, ne?

Dovolila jsem si ještě jeden pohled směrem k Edwardovi a hned toho zalitovala. Edward té blondýně držel ruce ve svých a něco k ní mluvil. Neobtěžovala jsem se mu rozumět. Fajn, jak chce chlapeček.

„Ahoj,“ chytila jsem za ruku jednoho pěknýho týpka a stáhla ho vedle sebe na lavičku.

„Ahoj,“ usmál se, trošku vyvedený z míry. Koukala jsem se mu přímo do očí a usmívala se.

„Jakpak se jmenuješ?“ Zamrkala jsem na něj.

„Josh,“ vydechl a pohladil mě s úsměvem po koleni. Můj úsměv na chvilku zmrzl, ale hned na to jsem se uvolnila. Přemístila jsem se tak, abych mu seděla na klíně, a své paže jsem měla obtočené okolo jeho krku.

„Pěkné jméno,“ zašeptala jsem mu do ucha a všimla si, jak se zachvěl. Jednu ruku měl na mých holých zádech a tu druhou na mém stehnu. Ne, že by mi to bylo příjemné, ale ať se Edward tím obrázkem pokochá. On se může lísat k nějaké blonďaté huse a já ne?! Tak to je na omylu.

„Dej ruce z mé ženy!“ řekl výhružně ten známý hlas a já k němu otočila hlavu. Edward stál přímo před námi, ruce zaťaté v pěst a oči černé zlobou. Trošku jsem z něj měla strach. No co... ale on si začal!

„Ještě nejsem tvoje žena,“ řekla jsem naštvaně.

Edward ztuhl a přidušeně – mrazivě – řekl: „Co, že jsi to řekla?“

Vstala jsem na nohy a podívala jsem se mu z přímá do očí. „Slyšel jsi dobře! Ty se můžeš jen tak plazit po nějaké ženské a já ne?!“

Otočila jsem se na podpatku a chtěla odejít, ale chytil mě za paži a stáhl k sobě. Přivinul si mě do své náruče, po které jsem celý den toužila. Ale i tak jsem na něj naštvaná!!!

„Lásko, já se po ní neplazil, to ona se plazila po mně. A navíc, jsem jí sdělil, že mé tělo a srdce patří jen jedné ženě,“ usmál se na mě tím svým krásným úsměvem.

„Hm,“ zabručela jsem, ale v nitru jásala. „Stejně ti nevěřím... mám totiž oči,“ upozornila jsem ho. „Viděla jsem tě, jak ji držíš za ruce.“

Pousmál se. „Nějak jsem ji od sebe musel držet dál. A ublížit jsem jí nechtěl.“

„Jak myslíš,“ řekla jsem kysele.

„Zlobíš se na mě?“ Upíral na mě své tmavší oči a pár krát zamrkal.

„Jo.“

Naklonil hlavu na stranu a rty se dotkl mého ušního lalůčku. „Aji když ti řeknu, jak ti to dnes nehorázně sluší, že mám co dělat, abych se udržel?“

Snažila jsem se zamaskovat úsměv. „Jo.“

Vzdychl mi do ouška a sjel svými rty k mé dolní čelisti. „A i když ti řeknu, že jsem se tě nemohl celý den dočkat? Ten den byl strašný. Chtěl jsem tě mít u sebe.“

„Jo.“ Stále jsem se snažila odolávat, ale jeho rty mi to moc neusnadňovaly.

„A když ti povím, že tě miluju víc, než kohokoliv na celém světě a že nikdy nepřestanu?“

„Jen když mi slíbíš, že mi před oltářem neutečeš,“ usmála jsem se na něj, protože mě úplně zlomil. Zasmál se.

„To je to nejmenší, co bych pro tebe udělal,“ řekl něžně a spojil naše rty.

Líbilo se aspoň trošku? Jinak už píšu další kapitolu, takže vám ji dnes nebo zítra přidám... Pokud bude dost komentů :-P

Autor: EDdomcaBE (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Dotkni se mě a já tě zabiju! - 28. kapitola: