Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Dotkni se mě a já tě zabiju! - 7. kapitola

06.04.2010 (08:30) • EDdomcaBE • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 6189×

7. kapitola

Ruku v ruce jsme šli s Mikem do jídelny. Koupili jsme si jídlo a sedli si ke stolu, kde už seděla Jessica, Angella, Tayler a ještě jeden kluk, jehož jméno mi nějak vypadlo.

„Ahoj,“ usmála jsem se na ně a přisedla si. Všichni mi pozdrav oplatili a zvědavě si mě prohlíželi. Jessica vypadala trošku nakrknutě, když upírala své oči na propletené ruce mě a Mike.

„Jak to, že nesedíš s Cullenovýma?“ zeptala se ostře.

Aniž bych se podívala k jejich stolu, pokrčila jsem rameny. „Nevím. Jsou divní,“ mrkla jsem se na Jess a v hlavě se mi utvořil nápad. Usmála jsem se na ni. „Ale jestli chceš, tak si běž k nim sednout. Mají tam jednu volnou židli.“

Jessica se podívala k jejich stolu a zapřemýšlela. Potom si mě pochybovačně směřila. „A proč bych to měla dělat?“

Naklonila jsem k ní víc hlavu a zašeptala, i když jsem moc dobře věděla, že to dotyčný uslyší. „Edward mi říkal, že po tobě strašně jede. Ale je trošku stydlivý, takže musíš mít s ním trošku trpělivost. Ale když to budeš pořád zkoušet, tak uvidíš, že nakonec podlehne...“ usmála jsem se na ni. Jess nevěřícně zamrkala a od stolu s našimi upíry se ozvalo zavrčení a pobavený smích.

„Myslíš to vážně?“ zeptala se překvapeně.

„No jasně. Ale kdyby tě odmítl už po desátém pokusu, tak se na to vykašly...“ mávla jsem rukou.

Jessica se zamračila a nechápavě se zeptala: „A proč?“

Měla jsem co dělat, abych se nerozesmála. „Potom by bylo jasné, že je na kluky.“

Mike se vedle mě zahihňal. „Jo, to by bylo možné.“

„Hm,“ souhlasila jsem a vzala si kousek pizzy.

„Můžeme si promluvit?“ Ukázal se u našeho stolu nasraný Edward.

Jako kdyby se nic nedělo, dožvýkala jsem své sousto a zapila ho limonádou. Potom jsem se konečně na něj podívala. „Já vám rande domlouvat nebudu,“ zakroutila jsem nesmlouvavě hlavou.

Edward zužil oči a šlehl vražedným pohledem po Jess. Ta trošku sebou cukla, ale potom se na něj pousmála.

„Ani nemusíš,“ odsekl a svůdně se usmál na Jessicu. „Nezašla bys dnes večer někam?“ zeptal se jí a já pootevřela překvapením ústa.

„Ehm, r-ráda,“ dostala ze sebe a nervózně se na něj usmála.

„Dobře,“ usmál se a pootočil na mě hlavu, aby mě probodl vražedným pohledem.

Otočil se a odešel z jídelny. Já trošku vyvedená z míry jsem se koukla k jejich stolu, kde už ovšem on neseděl a všimla jsem si, jak se Emmett snaží nesvalit k zemi s návalem smíchu a tomu blonďákovi jak cukají koutky. Blondýna se tvářila neutrálně a Alice se mračila na jablko, které držela v ruce.

Odstrčila jsem zbytek pizzy mimo můj dosah, protože jsem kvůli tomu idiotovi přišla o chuť k jídlu. Nevšímala jsem si rozradostněné Jessici, jak s návalem vzrušení si povídá s Angellou.

No... stejně jim to rande moc dlouho nepotrvá, protože Jessica je typ, který umí přivodit upírovi migrénu. Vlastně Edwarda trošku lituju... Ale vážně jen trošku.

Hodinu biologie jsem s Mikem neměla, ale šla se mnou Angella. Nebyla tak upovídaná jako Jessica, takže jsme šly na hodinu mlčky. To zas bude hodina, když budu sedět vedle toho lamače srdcí.

Jen co jsem dosedla na tu prokletou židli, tak spustil: „Kam bych měl vzít Jessicu? Nic mě nenapadá a chci, aby to bylo perfektní.“

Našpulila jsem pusu a dělala, že přemýšlím. „Co třeba do krematoria,“ navrhla jsem. „Lehl by sis vedle ostatních mrtvol a Jess by hádala se šátkem kolem očí, který z těch mrtvých těl jsi ty. Aspoň by si na tebe lépe zvykla,“ pokrčila jsem rameny.

Přivřel oči do úzkých štěrbin. „Určitě by to byla lepší zábava, než sedět tady s tebou.“

„Tak to ti přeji pěkné odpoledne,“ uchychtla jsem se.

„Popřál bych ti to samé, ale nechce se mi.“

„Hmm. No já budu mít úžasný večer, protože se jdeme bavit s Mikem do klubu. Ale máš pravdu. Co je porovnání krematoria s tancem...“ Zatvářila jsem se vážně a všimla jsem si, že má Edward zaťaté dlaně v pěst.

Do konce hodiny jsme se úplně ignorovali. Snažila jsem se dávat pozor, jak učitel vysvětluje nějakou látku, ale ve skutečnosti jsem myslela, co strašného bych mohla udělat Edwardovi. Napadlo mě hodně nápadů, ale každý by zkončil tím, že mě Edward zabije. Ale co... Poškrábání jeho milovaného autíčka nebude tak hrozné, ne? Ne... raději příjdu na něco originálnějšího.

Jakmile zazvonilo, vyběhla jsem ze třídy a šla na tělák.

Když jsem byla převlečená a vešla do tělocvičny, podrážděně jsem si odfrkla. To snad už přesáhlo všechny hranice mé trpělivosti... Ne jenom, že Edward stál ve volných kalhotech a sportovním tričku pár metrů ode mě. Ale taky se objímal s Jessicou, která se něčemu hihňala a kousek od něj stál Emmett s Alicí. To nemůžu mít ani jednu hodinu bez nich?!

Jakmile mě malá upírka uviděla, tak s úsměvem ke mmě přihopsala a pozdravila mě. Emmett ji následoval, ale místo normálního ahoj, mě zdvihl ze země a sevřel mě ve svých pažích.

„No super,“ zamručela jsem, když mě pustil na zem. „Co tu děláte?“

„Jdeme CVIČIT!“ zařval na celou tělocvičnu Emmett a začal dělat stojky. Začala jsem se mu smát a když předstíral, že mu uklouzla ruka a spadl, můj smích se ještě více prohloubil.

„Ty jsi číslo,“ smála jsem se a pleskla jsem si s ním. I když je to upír, tak je fajn. Kdyby to nebyla bytost, kterou z celého srdce nesnáším, tak bych ho brala všemi deseti za přítele. Ale takhle je to jenom upír, který má dobrý smysl pro srandu.

„Dík,“ zakřenil se na mě.

„Nechcete si Edwarda přivázat na vodítko?“ zeptala jsem se Alice, když jsme měli běhat kolečka a já se nedobrovolně dívala na Edwarda, který Jessicu držel okolo pasu a přitom běžel. No ono to nejde si ho nevšímat, když běžel přede mnou. Kdyby jen kapánek zrychlil, tak vím jistě, že Jessica by své nohy za sebou vláčela. Už teď slyším její namáhavý dech.

Alice se zasmála. „Myslím, že Jessica si ho brzy pořídí, aby jí neutekl,“ řekla tiše a já se zasmála. Tak ta se mi taky líbí. Edward otočil na nás hlavu dozadu a výhružně zavrčel. Jessica klopýtla a nebýt toho, že ji držel, tak by spadla na tu její upovídanou pusu. Emmett se potichu celou tu dobu smál, ale teď spadl na zem v křečích smíchu. Všichni jsme se zastavili a pobaveně ho sledovali. Ale jen my čtyři jsme znali důvod jeho pobavení. Edward k němu přistoupil a za tričko ho vytáhl nahoru. Něco mu řekl, ale bylo to tak potichu, že jsem tomu ani já nerozuměla.

Emmettův smích přešel, ale stále se křenil.

Učitel nás rozdělil do družstev a měli jsme hrát volleyball. Byla jsem s Emmettem a Alicí a ještě s pár spolužákama. Našími protihráči byl samozřejmě Edward, Jessica a zase další, jejichž jméno neznám. Stačil mi jen jeden okamžik, když Emmett trošku blbě zamířil – nevím jestli to bylo schválně – a Jessica šla k zemi.

„Nic mi není,“ zvolala Jess a pokusila se vstát. Edward jí pomohl a zeptal se jí, jestli je vpořádku. No jasně, že je vpořádku, jen bude mít uprostřed čela velkou bouli.

„Tak zatím čau,“ rozloučili se se mnou Alice a Emmett, když jsme kráčeli každý ke svému autu.

Mávla jsem na ně rukou a nasedla do svého Audi. Mike mě měl přijet vyzvednout okolo devítí večer u mě doma. Ne, že by se mi tam s ním zrovna chtělo, ale aspoň se nějak odreaguju. A tanec je k tomu dobrý.

Dojela jsem domů a svalila se na pohovku. Vytáhla jsem z kapsy mobil a vytočila jediné číslo, na které volám.

„Ahoj Bello,“ ozvalo se nadšeně z druhého konce mobilu. Při zvuku jeho hlasu se mi roztáhly koutky do úsměvu.

„Ahoj Chrisi. Tak jak ses dneska měl?“

„Hmm. Kdybys tu byla, tak mnohem lépe.“ Uslyšela jsem jeho povzdech. Taky jsem si povzdechla. I když moc chci být s ním, tak ho nemůžu ohrozit.

„Ty víš, proč to nejde.“

„A to se jako pro moje dobro nikdy neuvidíme?“ zeptal se podrážděně. Zavřela jsem oči a chvíli mlčela. „Bello?“

„Nevím,“ pípla jsem a ukončila hovor. Z mých očí stékaly slzy. Nechci ho opustit, ale jestli to bude jediná možnost, jak ho uchránit před mými nepřáteli, tak to udělám... On je jediná má rodina. Nedovolím, aby se mu něco stalo.

Christián se mi snažil celé odpoledne dovolat, ale já jsem to ignorovala. Nevěděla jsem, co mu mám říct. Bála jsem se, mu ještě více ublížit.

Když byl nejvyšší čas se jít připravit do klubu, tak jsem si oblékla modré tričko s trošku větším výstřihem, než jsem zvyklá nosit a k tomu černou minisukni. Vlasy jsem si nechala rozpuštěné a trošku se namalovala. Jen bezbarvý lesk a řasenku. Jakmile se ozval zvonek, přehodila jsem přes sebe černé sáčko, obula si balerínky a otevřela dveře, kde už stál Mike.

Přelétl mě od shora dolů očima a přitom měl údivem otevřenou pusu.

„Ty-ty vypadáš,“ polkl. „Nádherně...“

Zakoulela jsem očima. „Dík.“ Raději jsem ho chytila za ruku a táhla k mému autu.

„Nepojedeme mým?“ zeptal se překvapeně. Podívala jsem se k jeho autu a nakonec přikývla. Sedla jsem si na místo řidiče a čekala, než vyjede.

Zanedlouho parkoval u klubu, odkud byla dobře slyšet hlasitá hudba.

Pomohl mi vystoupit z auta a za ruku mě táhl dovnitř. Když jsme sešli pár schodů do sklepa, musela jsem se usmát. Bylo to tu opravdu super. Sice tu bylo na můj vkus docela dost lidí, ale hudba byla bezva.

„Kam se posadíme?!“ zařval Mike, abych ho slyšela přes ten kravál. Kdyby jen věděl, že i kdyby šeptal, tak ho uslyším.

Ukázala jsem rukou k baru a tak jsme tam došli.

„Co si dáte?“ zeptal se nás barman a na mě doslova zíral.

„Já si dám pivo,“ ozval se Mike.

„A vám slečno?“ usmál se na mě barman. Ještě nikdy jsem se neopila, tak proč to nezkusit, že?

„Dám si jednoho panáka,“ usmála jsem se na něj.

Když už jsem měla v sobě tři a Mike půl piva, chytila jsem ho za ruku a táhla na parket.

Začali jsme se proti sobě kroutit. Bylo by to super, kdyby mě pořád neohmatával. Chvíli jsem jeho ruce odstrkávala, ale potom jsem to vzdala.

„Není to Bella s Mikem?“ zeptal se něčí hlas a já automaticky se podívala ke dveřím, odkud jsem ho slyšela.

Stáli tam Jessica s Edwardem a já v tu chvíli viděla rudě.

Bude nějaký komentík?

Autor: EDdomcaBE (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Dotkni se mě a já tě zabiju! - 7. kapitola: