Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Double trouble 10. kapitola

16.07.2011 (13:30) • Danca11 • FanFiction na pokračování • komentováno 7× • zobrazeno 2418×

Znovu jsem si ji důkladně prohlédla a otočila se na patě. Po chvíli uvažování jsem se začala vracet. Několikrát jsem sice špatně zabočila a musela se vracet kolem upírů, kterým jsem už nepřipadala tak zajímavá a moc si mě nevšímali. Byla jsem jim za to vděčná a pokaždé jsem kolem nich potichu prošla a dívala se do země.

Úspěšně jsem dorazila do svého pokoje. Posadila jsem se na pohovku a podívala se na hodiny na stěně. Ukazovaly, že je půl jedenácté. Moje procházka byla delší, než jsem chtěla.

Ozvalo se tiché zaklepání na dveře.

„Dále,“ broukla jsem a otočila hlavu ke dveřím. Do pokoje vešla Jane. Na sobě měla fialové tričko a bílé džíny.

„Ashley, nechtěla bys se mnou zajet do blízkého obchoďáku? Jestli nechceš, tak mi jenom napiš seznam toho, co potřebuješ,“ nabídla mi.

„Ne, pojedu s tebou,“ souhlasila jsem rychle.

„Dobře, tak pojď,“ pobídla mě. Vyskočila jsem na nohy a přesprintovala ke dveřím. Vydala jsem se za ní chodbami. Byla jsem šťastná, že se konečně dostanu ven. Na chvíli mě napadlo, jestli nemám šanci utéct, ale netušila jsem, co bych potom řekla. Dva týdny mě drželi ve zdejším hradu upíři? To by mě rovnou převezli do psychiatrické léčebny. Utíkat taky nemělo cenu. Navíc bez Zoey.

Jane mi podala nějaký složený papírek. Rozložila jsem ho a poznala sestřino písmo, spíše shluk neidentifikovatelných čar. Byl to nákupní seznam. Papírek jsem znovu složila a zastrčila si ho do kapsy.

Jane mě zavedla do podzemních garáží. Vedle sebe tam stála řada aut, především sporťáků, ale našla jsem i terénní džíp, minivan a dodávku. Byly to značky jako Volvo, Mercedes, Porsche a Ferrari. Vykulila jsem oči a zahlédla jsem, jak se Jane vedle mě ušklíbla. Došly jsme až k stříbrnému Mercedesu s tónovanými skly. O dveře řidiče se opíral Alec a pohrával si s klíčky.

„Ahoj sestřičko. Ashley,“ pozdravil nás s přátelským úsměvem. Omámeně jsem mrkla a lehce se usmála. Alec na sobě měl světle modré džíny a černou košili a vypadal úžasně. To se na nás budou v obchoďáku lepit všechny ženy od pěti do padesáti, pomyslela jsem si a ušklíbla se. Dvojčata se zdála v dobré náladě. Napadlo mě, jestli nejsou taky rádi, že z hradu můžou vypadnout. Jane se posadila na sedadlo spolujezdce. Alec mi otevřel zadní dveře a já rychle nasedla. Nehorázně jsem se těšila, až se konečně dostanu na vzduch.

Alec řídil jako sebevrah. Sotva jsme vyjeli z garáží, pořádně šlápl na plyn. Otevřela jsem okénko a spokojeně se nadechla čerstvého vzduchu. Sice bylo teplo, ale bylo zataženo, což mi vůbec nevadilo.

„Půjdeš s námi nebo se zahrabeš v knihkupectví?“ zeptala se Jane svého dvojčete.

„Hm. Těžká volba. Asi půjdu nakoupit pár knížek a potom se stavím za vámi,“ uvažoval Alec nahlas. Jane přikývla a zamyšleně se dívala na cestu před námi.

Před obchoďákem Alec zpomalil a zaparkoval. Z přihrádky vytáhl sluneční brýle a nasadil si je na nos. Všimla jsem si, že Jane použila k zamaskování barvy svých očí tmavě modré kontaktní čočky. Sice měla teď lehce fialové oči, ale pořád to je lepší než krvavě rudá.

Zatáhla jsem okénko a rychle vystoupila. Rozhlédla jsem se kolem. Parkoviště bylo přelidněné. Někteří lidé před sebou tlačili vozíky nacpané k prasknutí, jiní nesli v ruce jenom malý sáček.

Bylo neuvěřitelné být zase mezi lidmi. Uvažovala jsem, proč s námi Zoey nejela, jestli kvůli zranění nohy nebo chtěla být s Felixem. Nakonec jsem usoudila, že kvůli obojímu.

Spolu s Jane a Alecem jsme vešli do obchodního domu. Alec se na nás usmál a oddělil se. Jane se na mě otočila.

„Co chceš nakoupit nejdřív?“

„Asi půjdeme do drogerie, ať to mám rychle zasebou,“ rozhodla jsem se a vytáhla seznam od sestry. Jistě, šampon, kondicionér a spousta další kosmetiky.

Jane to tady znala, tak jsem nemusela nic dělat, jenom cupitat za ní a do nikoho nevrazit.

V drogerii jsme strávili asi půl hodiny. Jane si obstarávala svůj a já zase můj a sestřin nákup. Spousta věcí na jejím seznamu byla podle mě zbytečná. Chápu, že Zoey chce lak na nehty, ale proč pět barev?

Jiné věci byly užitečné, šampon, kondicionér, balzám na rty, a tak dále. Zastavila jsem se až u jedné položky, kterou mé dvojče dvakrát podtrhlo.

Tampony. Rychle jsem počítala a došla k závěru, že já je za pár dní taky budu potřebovat. Cítila jsem, jak jsem zrudla a rychle do vozíku přihodila i dvě malé krabičky.

Nevěděla jsem, jestli je bezpečné těch pár dní vystrkovat čumák z pokoje, nebo jestli si mám v kuchyni nakrást zásoby a zabednit se v pokoji. Nakonec jsem usoudila, že raději omezím toulky po hradě.

Po čtvrt hodině jsem konečně našla i sestřin parfém a hrnula se k pokladně. Jane vytáhla svoji zlatou kreditku a zaplatila to za mě. Samozřejmě jsem u sebe peníze neměla, což mi bylo dost trapné, tak jsem nežvanila a všechno nacpala do tašky.

Před drogerií na nás čekal Alec. Ihned vzal moji tašku, která vážila přibližně tolik, jako přecpaný slon, a ani nemrkl.

Napadlo mě, jak vypadáme. Jako dvě kamarádky, které vytáhly nebohého kluka jedné z nás na nákupy. Při té představě nešlo nesmát se.

„Kam chceš jít teď?“ zeptala se Jane.

„Možná koupit nějaké jídlo,“ napadlo mě. Hlavně čokoládové kuličky, dodala jsem v duchu.

„Ale já si chtěla zajít ještě koupit nějaké oblečení a zavírají už za půl hodiny,“ namítla Jane.

„Tak já s Ashley půjdu a ty jim jdi probrat obchod,“ navrhl Alec. Jane radostně přikývla a zmizela v davu.

Alec se vydal směrem k potravinám a já šla za ním. Trochu mi dělalo problém zorientovat se a držet se u Aleca, protože obchoďák začal být přeplněný.

Alec obstaral vozík a já vesele probírala regály. Koupila jsem si cereálie, ovoce, zeleninu, polévky v sáčku, těstoviny s omáčkou, sýr, šunku a nějaké pečivo. Poté jsem ještě nenápadně přihodila balíček gumových medvídků. Alec mlčel a občas něco z vozíku vytáhl a podezřívavě si to prohlédl.

U pokladen byla neskutečná fronta a Alec začal připoutávat pohledy všech žen, které stály v naší frontě. On si jich nevšímal a nepřítomně bubnoval prsty o vozík.

Zaujala mě igelitka z knihkupectví. Co může ze současných knih číst několik set let starý upír?

„Co vlastně čteš?“ zeptala jsem se ho. Podal mi tašku. Bylo v ní několik detektivek.

„Zklamaná?“ zeptal se s poťouchlým úsměvem, když jsem mu tašku vrátila.

„Trochu jo. Žádný Dracula nebo podobná klasika o upírech,“ odpověděla jsem. Jenom se potichu zasmál.

„Pár upírských knížek už mám, ale moc mě nezaujaly,“ vysvětlil mi.

„Zdají se ti nereálné?“ ušklíbla jsem se. Znovu se usmál a chvíli zvažoval odpověď.

„Podle mě nevystihují správnou podstatu upírství.“

„Tak to by jsi jim měl do nějakých novin napsat, že hrubě nesouhlasíš s tím, co se o upírech píše, a že prosíš o zjednání nápravy, aby lidé neměli zkreslený pohled na upíry a brali je jako úplně normální lidi, kteří je ovšem můžou vysát, ale to je nepodstatný detail,“ zabručela jsem.

„Zajímavý nápad,“ usmál se.

Konečně jsme přišli na řadu. Alec samozřejmě platil. Mírně jsem zrudla a raději rovnala nákup do tašky.

„Chceš ještě někam zajít?“ zeptal se mě. Pokrčila jsem rameny a rozhlédla se.

„Nevím, asi ne,“ odpověděla jsem.

„Tak tady na mě počkej, já to zanesu do auta,“ rozhodl se. Jenom jsem přikývla a sledovala jeho záda.

Nakonec jsem neodolala a nakoukla do výlohy obchodu, u kterého jsem čekala. Bylo to zlatnictví. Nudila jsem se, tak jsem si prohlížela náramky a řetízky. Zlaté špery s drahými kameny mě nějak nezaujaly. Více se mi líbily jednoduché stříbrné řetízky.

Prohlížela jsem si jeden po druhém a chystala se toho nechat, ale zaujaly mě řetízky se jmény. Byl to tenký stříbrný řetízek s krasopisnými písmenky. Hledala jsem Zoey nebo Ashley. Byla tam samá italská jména a Zoey úplně chyběla. Po chvíli jsem našla Ashley.

Uvažovala jsem, jestli si ho později nekoupím. Podívala jsem se na cenovku a usoudila, že asi ne.

Najednou mi někdo lehce poklepal na rameno.

Autor: Danca11 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Double trouble 10. kapitola: