Tak je tu další dílek, jak jsem slíbila, objeví se zde Cullenovi a mám takové obavy, že povídka vezme rychlejší spád, protože se pomalu ale jistě blížíme k závěru. Snad se vám dílek bude líbit. dablinka13
03.03.2011 (08:30) • dablinka13 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2272×
Navštívila jsem mnoho a mnoho zajímavých míst. Fotila jsem stále hodně, ale pořídila jsem si na to lepší stroj, fotky z něj vypadaly málem jako skutečnost. Bylo to dokonalé. Samozřejmě jsem se občas na chvíli někde upíchla a pracovala jsem, ale jinak jsem si užívala svobodného putování. Samozřejmě jsem na mamku, Phila, Ráchel a Cullenovi s telefonováním nezapomněla, pravidelně každý měsíc jsem zvedala telefon a telefonovala.
Ani jsem nevnímala, jak čas letí. Užívala jsem si života a toho, že můžu procestovat celý svět, což jsem taky udělala. Můj plán neměl nejmenší chybičku, všechno mi vycházelo do podrobností.
Právě uplynulo 50 let od té doby, co jsem utekla z domu a já mám procestovaný celý svět, jak jsem plánovala. Takže teď mi zbývá splnit slib, na který se těším a zároveň mě děsí. Musím za Cullenovýma, ale první budu muset zavolat Alici, kde bydlí a vymyslet si nějakou skoro 70-ti letou podobu, to je hrůza, že už jsem tak stará.
Máma s tátou a Philem už jsou dávno mrtví, bohužel jsem nebyla k dostižení a dozvěděla se to pozdě, takže jsem jim ani na pohřbu nebyla, což si neodpustím.
Nakonec jsem se odhodlala a vytočila číslo na Alici.
„Ahoj, Bello.“
„Ahoj, Alice. Už je to 50 let, jak jsem slíbila, tak se v blízké době chci u vás ukázat, kouknout se na fotky, a k tomu potřebuji vaši adresu.“
„Jasně, Bello, žádný problém.“
Nadiktovala mi adresu, prý jsou právě v Rusku, mají koupenou nějakou vilu u jezera Tajmyr.
Rozloučila jsem se s nimi a vydala se do nejbližšího knihkupectví, kde jsem si koupila autoatlas Ruska.
A v noci jsem se vydala nejkratší cestou přes Atlantik do Evropy a pak do Ruska. Je dobré, že je Rusko takové roztahané, co se týče obyvatelstva, takže jsem mohla letět i přes den, aniž bych se musela skrývat za mrakama.
Po několika dnech jsem dorazila k městu Norils´k. Přistála jsem tam a koupila si auto. Byla to docela hezká mašina a díky tomu, že jsem měla Rosaliinu podobu, jsem dostala i slevu. Jak já miluji svoje schopnosti.
Ještě jsem potkala McDonalds, a tak jsem si koupila jídlo a vydala se vstříc Cullenům.
Když jsem si byla jistá tím, že to nikdo neuvidí, tak jsem změnila vzhled. Nemám páru, jestli to je ono, ale bude to muset stačit.
To jezero bylo ještě docela dost daleko, ale nakonec jsem k němu dojela. Byla to nádhera.
Trvalo ještě hodinu, než jsem dojela k té jejich vile. Byla to impozantní stavba. Během chvíle jsem je všechny měla vyskládaný před domem. Už se bojím Emmettovy reakce na moje stáří.
Když jsem vystoupila z auta a pořádně se jim podívala do očí, uviděla jsem štěstí. Byla jsem potěšena tím, že jsou rádi, že jsem tady. Všichni tam stáli vyrovnaní vedle sebe a usmívali se na mě, jen Edward se tvářil tak nějak jinak, ale nedokázala jsem určit jak.
„Bello! Ahoj,“ vykřikla Alice a během vteřiny mě objímala.
„Ahoj, všichni.“
„Ahoj, stařenko, nějak jsi se nám seschla, jak švestka.“
„Ahoj, Emmette, tys mi tak strašně chyběl, ty tvoje hlášky.“
„Slyšíte to? Chyběl jsem jí a vy furt, že je jen ráda, že už si z ní nedělám srandu.“
„Všichni jste mi moc chyběli, díky vám jsem si splnila mnoho přání, která by bez vás byla neuskutečnitelná.“
„Alice, pujč nám ji taky.“
„A co když ne, Emmette?“
„Tak ti vytopím šatnu nebo ti všechno oblečení rozstříhám.“
„To bys neudělal!“
„Ale udělal.“
„Noták, neperte se o mě! A ty, Alice, mě pusť, začíná to bolet.“ Musela jsem si vymyslet něco, čím bych je usmířila, sice mi nebylo příjemné lhát, ale bylo to pro dobrou věc a normálního člověka by to bolelo a to že nejsem tak úplně normální člověk, vědět nemusí.
Jen Edward stál opodál a tvářil se sice šťastně, ale né kvůli tomu, že mě tu vidí, ale kvůli tomu, že jsem stará. On a to jeho omílání o tom ať šťastně zestárnu.
„Já se změnila hodně.“ Dobře, že nevědí jak moc. „Zato vy jste pořád stejní, na vás se kromě domu nezměnil ani chlup. Zvláště ty, Emmette, potřeboval bys změnu, nepřemýšlel jsi někdy, že by sis nechal obarvit vlasy? Taková zářivě růžová by ti určitě sekla.“ Přece mu to utahování si z mého stáří nedám zadarmo. Hodně jsme se nasmáli.
Když jsem se konečně se všema, kromě Edwarda, který mi podal jen ruku, objala na přivítanou. Zavedli mě k nim do domu do obýváku.
Bylo opravdu poznat, že ho zařizovala Esme, bylo to nádherné a samozřejmě jsem jí to hnedka pochválila.
Ještě jsem se ani pořádně nerozkoukala, když Emmett dotáhnul velikánskou krabici. Tušila jsem, co v ní bude. A taky že jsem se nemýlila. Byly tam fotky, úplně všechny, včetně těch v tý zalepený obálce, dodrželi to a nekoukli se na to. To mě potěšilo.
„Bello, doufám, že nám ukážeš všechny fotky a s výkladem, chceme vědět jakýkoliv příběh, co se ke kterékoliv fotce váže a moc doufám, že odhalíš tajemství té zalepené obálky.“
„Ale Emmette, Bella má za sebou určitě dlouhou a namáhavou cestu, nech ji chvíli vydechnout.“
„To je v pořádku, Esme, já to zvládnu, jsem zvyklá na námahu, únava se mě skoro bojí, zatím, kdo ví, jak dlouho to bude ještě trvat a navíc vám to dlužím.“
A tak jsem začala vyprávět hezky popořádku. Vynechala jsem jen jednu věc a to, že jsem byla tak nešťastná, že jsem vyhledala šamanku, díky níž jsem teď nesmrtelná a drak.
Autor: dablinka13 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Dračí láska - 33. díl:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!