Nelíbil se mi konec života Bree. Takže co kdyby se Jane jednou slitovala a dala druhou šanci? Dokáže žít Bree vegetariánský život? A najde lásku? Předem upozorňuji, že je to moje první povídka, takže na to prosím berte ohledy.
05.08.2010 (18:00) • Squirl45 • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 4019×
„Postarej se o to, Felixi,“ pravila lhostejně Jane a kývla směrem ke mně.
„Nedívej se,“ zašeptal čtenář myšlenek.
Zavřela jsem oči.
„Ne! “ vykřikl Carlisle. „Jane, to přece nemůžeš udělat! Moc dobře víš, že ona se ničím neprovinila.“ Pokoušel se o klidný tón v naději, že se mu podaří Janino rozhodnutí zvrátit, ale věděla jsem, že už nemám šanci.
„Jane, nedělej to. Převezmeme za ní plnou zodpovědnost,“ přidala se Esme. Opět mi přišlo zvláštní a dojemné, že pokoušejí zachránit jim úplně neznámou novorozenou, která přitom ještě před chvílí stála proti nim.
„Ale Esme, víš moc dobře, proč ji musím zničit. Tady nejde jen o jednu bezvýznamnou novorozenou,“ pravila a bez zájmu se na mě podívala.
„Jane, víš, že pokud jí dáš milost, nikdo se to nemusí dozvědět. My umíme držet tajemství,“ snažil se Carlisle, „a Aro to pochopí. Vyřiď mu, že to bude dar.“
„Hm, možná by se dala udělat vyjimka,“ zašvitořila Jane a ve mně svitla naděje. „Ale pokud s ní budou nějaké problémy, budeš za ni zodpovědný ty, a víš, co to znamená.“ Zachvěla jsem se a zároveň jsem si pomyslela, že to Carlisle nemůže nikdy přijmout.
„Děkuji, Jane. Já, a myslím, že i Bree, jsme ti zavázáni. Je mi samozřejmě jasné, že v případě nějakých problémů ponesu následky. Ale já i moje rodina,“ otočil se na upíry za sebou, „za ní přijmeme zodpovědnost.“ Můj strach přebila náhlá radost, ale na mysl se mi drala palčivá otázka - dokážu s těmi podivnými žlutookými žít?
Mé úvahy opět přerušila Jane: „Jsem ráda, že se ten malý problémek vyřešil a že při boji nebyly žádné ztráty na životech. Aro by byl velmi, velmi nešťastný, kdyby se dozvědel, že ty nebo někdo z tvé rodiny padl kvůli našemu pozdnímu příchodu.“ Viděla jsem na ní, jak moc by si přála vidět tady místo ohořelin mých bývalých spolubojovníků Cullenovi.
„Felixi, Demetri, myslím, že naše úloha tady skončila. Půjdeme,“ zavelela, otočila se na podpatku a zavířila pláštěm. Její doprovod ji obklopil v přísně vymezené formaci a za chvíli, i když se pohybovali lidskou rychlostí, mi zmizeli z očí.
„Edwarde, odveď Bellu pryč,“ zavelel Carlisle. „Vezmi ji do La Push.“
Čtenář myšlenek se otočil a s dívkou po boku odcházel. Než zmizeli, dívka na mě vrhla poslední zamyšlený pohled. Po chvíli čekání ke mně přišel Jasper a hrubě mě zvedl.
„Zavři oči,“ vyštěkl. „Uděláš jeden prudký pohyb a je po tobě.“
Samozřejmě, že to bylo nepříjemné a já se ho bála, ale zároveň jsem chápala jeho snahu ochránit rodinu. Šli jsme asi patnáct minut, když v tom někdo vydal mlčenlivý rozkaz, alespoň tak se to mým utlumeným smyslům zdálo. Když mi Jasper dovolil konečně oči otevřít, zjistila jsem, že před námi stojí dva jeepy. Nechápala jsem, proč se zdržují hrou na lidi, když v běhu by byli tisíckrát rychlejší. Nahlas jsem ale radši neřekla nic. Spolu s Jasperem a upírem, který se hromadou svalů podobal gorile, jsem nastoupila na zadní sedadlo elegantně vypadajícího černého jeepu. Carlisle se ujal řízení a během pár vteřin jsme se zařadili za první, bílé auto, ve kterém jela Esme, střapatá upíří elfka a blonďatá ledová královna, u které jsem zatím neviděla žádnou emoci. Jeli jsme zhruba hodinu, ale nějak jsem nedokázala vnímat čas. Jediné, co jsem poznala, bylo, že se blížíme k Forks. Bylo to malé městečko poblíž Seattlu, zapadlá vesnička, kde na lov moc příležitostí nebylo. Kolem nás se míhala studená zelená krajina pokrytá vlhkým lesem. Nevěděla jsem, jestli žijí stejným způsobem jako doteď já, to znamená na jednom místě, dokud ho nezničíte, ale vypadali daleko kultivovaněji než novorození, takže se nechám překvapit. Najednou Carlisle nečekaně zastavil, já se podívala ven a uviděla luxusní vilu. Napadlo mě, že možná přece jenom jdou po boji na lov. S naprosto stupidním uvažováním jsem se zeptala. Carlisle na mě chvilku jenom nevěřícně zíral, ale pak se vzpamatoval a začal opatrně vysvětlovat.
„Bree, to, co ti teď řeknu, pro tebe bude asi trochu šok. Náš způsob života je pro většinu upírů překvapivý a nepochopitelný. Existuje totiž i jiný způsob než žít z lidské krve. My jsme takzvaní vegetariáni, zapojujeme se do běžného života, myslím takového, jako vedou lidé. Proto žijeme z krve zvířat.“
„Z krve zvířat?!“ vyjekla jsem a pak se na mě vrhli Jasper s gorilou a zabránili mi v jakékoliv jiné činnosti.
Autor: Squirl45 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Druhý život Bree Tannerové - prolog:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!