Dívka jela oranžovým náklaďáčkem. Nebyla tak smutná jako při cestě do Seattlu. Usmívala se. Věděla totiž, že to špatné období se blíži ke konci. Věděla totiž, že v jejím těle roste jeho dítě. Dítě člověka, který jí slíbil, že vše bude, jako kdyby neexistoval...
01.08.2010 (15:30) • MissTwiilight • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 1765×
Pomalu jsem zajela na příjezdovou cestu našeho domu. Vylezla jsem z náklaďáčku a odemkla si dveře. Kabát jsem pověsila na háček v chodbě a došla do kuchyně. Brzy přijede Charlie. Musím mu uvařit večeři.
„Jsem doma!" ozvalo se od dveří. Také se ozýval rachot - věšení Charlieho služební zbraně na háček, věšení bundy. Když vešel do kuchyně, zářivě jsem se na něj usmála. Jeho výraz mě rozesmál. Ovšem, nedivím se mu. Čtyři měsíce jsem byla stále jen smutná a bez úsměvu a teď, najednou se na něj culím.
„Dneska máme jen boloňské špagety," oznámila jsem mu opět s úsměvem a položila před něj talíř s jídlem. Sama jsem si naložila plný talíř a usadila se vedle otce. Chvíli jsme beze slov jedli.
„Jak ses dnes měl, tati?" optala jsem se ho. Nějak konverzaci začít musím.
„Nic zajímavého. Jen krádež kola. Nechápu, proč lidi kradou. Proč si sakra nekoupí své věci!" zahřměl, ale hned se vrátil k jídlu.
„Je to velice dobré, Bells," pochválil mě a já se rozhodla nezdržovat.
„Tati," na půl minuty jsem se odmlčela, „jsem těhotná." Po dopovězeni věty jsem zrudla a otec se zakuckal.
„Co? Jak? S kým?!" začal koktat.
„Těhotná. Ty víš jak. S Edwardem," odpověděla jsem mu na otázky a zrudla ještě víc.
„Jak dlouho? A od kdy to víš? Proto tě opustil?!" zeptal se znovu.
Kvůli poslední otázce jsem zrudla znovu. Tentokrát vztekem.
„Dítě čekám čtyři měsíce a dozvěděla jsem se to dnes. Mimochodem, Edward takový není! Kdyby to věděl, neopustil by mě! To by neudělal!" vykřikla jsem na něj a vyběhla se slzami v očích do svého pokoje. Dveřmi jsem bouchla tak silně, že se úplně zatřásly. Skočila jsem do postele a začala k sobě mačkat polštářek a utírat si do něj slzy. Za dveřmi začal postávat Charlie a nesměle zaklepal na dveře.
„Jdi prosím pryč," zaprskala jsem ke dveřím a zavřela oči. Po pár chvílích jsem usnula.
O 3 měsíce později
Zaplatila jsem za těhotenské šaty a stiskla Joshovu ruku. Chodím s ním dva měsíce. Dnes mi k našemu výročí koupil šaty. Je sladký. A ani mu nevadí, že jsem těhotná s někým naprosto jiným. Společně jsme došli k autu a nasedli.
„Miluji tě," řekla jsem a políbila ho. Dychtivě si mě k sobě přitáhl a jemně mě začal líbat.
„Já tebe taky," odpověděl a nastartoval auto.
Dojeli jsme domů. Máme ho celý pro sebe, protože se před měsícem Charlie odstěhoval do La Push k Sue. Jak jí pořád pomáhal, přeskočila mezi nimi jiskra. Alespoň už není sám.
Po jeho odchodu jsme celý dům s Joshem zrekonstruovali. Vše z mých peněz. Vydupala jsem si to. Chci tak předejít konfliktu o majetek. Nikdy nemůžeme vědět, jestli se náhodou nerozejdeme. Nechci se s nikým přetahovat o majetek. A tak jsem si to jednoduše celé zaplatila sama.
V mém bývalém pokoji je teď pokoj pro dítě. Je růžovo bílý, jelikož podle vyšetření to má být holčička. Z Charlieho ložnice je ložnice má a Joshova. Je bílo - černo - zlatá. Zlatá je má nejoblíbenější barva. Připomíná mi mé šťastné chvíle. Obývák je sladěn do zelena. Vypadá to naprosto úžasně. Kuchyň s jídelnou je žlutá.
„Půjdu si lehnout," zafuněla jsem před schodištěm. Vyšla do ložnice. Ulehla jsem do postele a brzy usnula.
Najednou jsem ucítila nějaký tlak na břicho. Au! Malá zase kope! Z boku jsem se překulila na záda, chytila se za břicho a unaveně otevřela oči.
„Vzbudil jsem tě?"
„Ne, Joshi, to jen Renesmé kope," odpověděla jsem s bolestí.
„Renesmé? Ty už jsi ji pojmenovala? A proč zrovna Renesmé?" vykulil oči.
„No... Renesmé proto, že moje matka se jmenuje René. Esmé je zase matka otce mé dcery. Proto Renesmé."
„Aha," broukl jako odpověď. Své rty přitiskl na mé čelo a pohladil mé břicho. „Renesmé. Je to fajn jméno," usmál se a já pocítila hřejivý tlak u srdce. Je to hezké jméno...
Autor: MissTwiilight (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Důkaz jeho existence - 1. kapitola:
No Josh mi tam moc nesedí Jacob by mi tam asi seděl líp, no nic méně se těším na pokračování!
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!