Tato kapitolka bude mít menší zvrat. To uvidíte ale sami. Doufám, že se vám tato kapitolka bude aspoň trochu líbit a zanecháte mi ten nějaký komentík, který vždy potěší. Kladný nebo záporný, to je mi jedno. Jinak vám přeji příjemné počteníčko, vaše bella130.
13.09.2010 (08:15) • Bella130 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1295×
5. kapitola
(Pohled Eleny)
Nastoupily jsme do Damonova auta a jeli domů. Celou cestu s námi neprohodil ani slovíčko, což mi u něho nesedlo. Bylo to, až podezřelé ticho.
„Tak, dámy, prosím, můžete jít,“ otevřel nám dveře od auta a lhostejně řekl.
„Díky, Damone.“ Zářivě jsem se na něho usmála a my vystoupily. Ten se na nás jenom zamračil. Proč se takhle chová?
„Eleno, Bello, je na čase vám objasnit pravidla a promluvit si. Nebaví mě už se před vámi přetvařovat a hrát si na hodného chlapečka, kterým už dávno nejsem,“ řekl tak ostře, že jsme s Bellou zůstaly jako přikované na místě.
„O čem to tu, k sakru, mluvíš, Damone? Jak to myslíš, změnil? A jaká pravidla? A proč se k nám tak hnusně chováš?“ Nechápavě jsem se na něho podívala. Bella se na něho naposledy se slzou v oku koukla, rozrazila dveře a utekla dovnitř do baráku. Chtěla jsem ji zastavit, ale bylo pozdě. Asi nesnesla Damonův zvýšený hlas. Ani se jí upřímně nedivím.
„No, nevadí Bellinka nám utekla. Vysvětlíš jí to, když tak potom ty, Eleno. Teď zpátky k tématu. Nejsem ten Damon, kterého si znala předtím. A ano, tehdy jste měly pravdu. Změnil jsem se a to hodně. Nemíním to tu rozvádět. Prostě se budu chovat tak, jak já budu chtít, takže se to budete muset naučit respektovat, ať se vám to bude líbit nebo ne. To je vše. Můžeš jít.“ Odříkal s nuceností, zamračil se na mě a pokynul mi, ať jdu do baráku. Damon mě začal vcelku děsit. Mluvil ke mně tak chladně, jako bych byla nějaká nesnesitelná havěť. Jeho chování jsem si opravdu nedokázala vysvětlit. A nevím, proč bych tohle jeho odměřené chování měla respektovat. Jestli tohle je jeho obvyklé chování, které na začátku před námi schovával a přetvařoval se, tak se máme opravdu na, co těšit.
(Pohled Damona)
Konečně jsem si v tom udělal pořádek. Musel jsem jim to říct jasně a stručně. Upřímně, je mi vcelku jedno, jak to přijmou. Při lovu a celou cestu ke škole autem jsem nad tím přemýšlel. A udělal jsem dobře. Budou mít aspoň přede mnou respekt.
(Pohled Edwarda)
Svůj plán sledovat toho neznámého upíra jsem si promyslel do nejmenších detailů. Stefanovi zatím o svém mistrovském plánu nebudu nic říkat. První část pánu byla, že jsem se vymluvil na lov, což mi lehce uvěřil. Rozeběhl jsem se do lesa a šel začít plnit druhý bod.
Barák těch dvou dívek jsem našel snadno. Sám jsem nevěděl jak. Schoval jsem se za nejbližší křoví, protože jsem si všiml, že ten neznámý upír a ty dvě nová děvčata jsou venku před domem. O něčem důležitém zřejmě hovořili. Zaměřil jsem svoji mysl na myšlenky toho neznámého upíra. To, co jsem se tam dočetl mě naprosto, vyvedlo z míry. Všiml jsem si, jak se Elenina sestra podívala na Damona zděšeně, rozrazila dveře a utekla dovnitř do domu. Chudák Elena a Elenina sestra. Ten Damon se choval k nim fakt hnusně. Nejraději bych mu dal co proto jenom, aby věděl, jak jim ublížil. Vypadá to tak, že ty dvě nové dívky budeme muset chránit, protože od toho Damona jim může hrozit i nebezpečí. Kéž bych mu mohl urazit palici za ty jeho hnusné a dotěrné myšlenky. Dál, už jsem neměl náladu poslouchat. Dozvěděl jsem se toho opravdu dost. Zítra přejdeme k bodu tři, na který se těším ze všeho nejvíce. Toto totiž není ještě konec, právě, že naopak to je teprve začátek.
Naposled jsem ohlédl a všiml si, jak sklesle Elena vchází do domu, a jak k ní Damon chladně mluví. Jak je možné, abych nenáviděl upíra a měl nutkání zabít, když ho sotva znám? A to díky jeho nesnesitelným myšlenkám. Ale zase aspoň vím, co se dá od tohoto upíra čekat. Moje mysl pracovala na plné obrátky. Zpátky domů jsem běžel stejnou cesto jako jsem přišel.
(Pohled Belly)
Sedím tu jen tak zbaběle na posteli s opřenou hlavou o kolena. Damon mě totálně vyvedl z míry. Choval se totálně nesnesitelně. Ale otázkou mi bylo proč? Co ho k tomu přimělo? Nesnesla jsem ten nátlak, a proto jsem raději utekla. Jsem bohužel slabší povahy. Všimla jsem si, že mě chtěla Elena včas zachytit, ale já byla rychlejší. Brzy se ale stejně odpovědi dozvím od Eleny. Věděla jsem ale předem, že to nebude nic příjemného, tím jsem si byla víc než jistá. Po chvilce jsem zaslechla klepání na dveře. Moc dobře jsem věděla, kdo to je a taky to, co si budu muset vyslechnout. A toho jsem se právě bála.
Tak co, stála tato kapitolka vůbec za něco? Má smysl pokračovat?
Autor: Bella130 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Dva klany odlišných upírů - 5. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!