Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Dvě podoby lásky - 4. kapitola

06.02.2012 (19:15) • zuzka88 • FanFiction na pokračování • komentováno 38× • zobrazeno 6094×

4. kapitola

„Ahoj, tati,“ řekla jsem do mobilu a na ukazovák si namotávala pramen vlasů. Nebylo mi vůbec příjemné mu volat a znovu se omlouvat, že nepřijedu. Co jsem si pamatovala, od doby, co jsem nastoupila na univerzitu, jsem domů jezdila každý víkend. Bylo jen pár výjimek, kdy mě Debbie násilím někam vytáhla. 
„Bello.“
„Tati, jen volám, abych ti řekla, že nepřijedu. Mám… mám hodně práce do školy a nějak teď nestíhám.“ Nerada jsem mu lhala, ale nechtělo se mi tátovi říkat, že jdu na rande s jedním ze svých šéfů. Nikdy jsme se o klucích nebavili a já s tím nehodlám začínat. 
„Fajn.“
„Pokud něco potřebuješ, můžu zajet v neděli. Příští víkend se určitě uvidíme,“ slibovala jsem.
„Dobře. Já jsem v pohodě. Zvládám to,“ připomněl mi a v jeho hlase zazněla stopa podráždění. Neměl rád, kdy jsem se o něj příliš starala. 
„Tak jo, uvidíme se za týden. Ahoj.“ Nemělo cenu hovor příliš prodlužovat, podstatné už bylo řečeno a na nějaké tlachání ani jednoho z nás neužilo.

Na rande jsem se těšila. Jak by taky ne, jít s tak krásným a ještě milým klukem. Co jsem zatím stihla zjistit, neměl jedinou špatnou vlastnost. Zdálo se to skoro nemožné. Ale zase… jeho bratr jich měl spoustu, tak se to vykompenzovalo.

Když jsem za Debbii přišla, jestli mi půjčí černé legíny a top, co ještě neměla na sobě, zatvářila se poněkud odmítavě. Když jsem pak dodala, k čemu to potřebuju, měla jsem oblečení slíbené, ale výměnou za to chtěla znát každý, byť i nepodstatný detail. Nebudu lhát, že mi to nedělalo dobře. Její zájem, chlubení se. Pokaždé to byla ona, kdo se večer někam chystal a ráno se probouzel v posteli s klukem, tentokrát to jsem já. Ne teda, že bych chtěla s Felipem skončit hned v posteli. Kdo ví, jestli se k ní vůbec někdy dostaneme, každopádně tohle by mohl být dobrý začátek.

„Měla by sis vyčesat vlasy,“ radila mi Debbie a zkusmo mi kadeře zvedla.
„Myslíš?“
„Jo, k tomu topu to bude perfektní. Vynikne tak krk a je to sexy,“ zakřenila se.
„Dobrá, ale když to bude blbý, tak je to na tebe.“
„Nebude to blbý a ještě mi poděkuješ,“ prorokovala. „Jsem zvědavá, jak vypadá. Ještěže máme před vchodem lampu.“
„Žádný okukování.“ Varovně jsem zvedla ukazovák.
„Ale Bello, musím ho zhodnotit. Nemůžu dovolit, aby ses tahala s bůhvíkým.“
„S nikým se netahám. Jdeme jen na večeři. Nic to neznamená.“ Můj hlas zněl ledabyle, ale uvnitř mě to pěkně vřelo. Radost, očekávání, trocha nervozity. „A teď mě nech, musím ze sebe udělat člověka.“

Povzdychla si.

„Ukaž, nalíčím tě. Ať to stojí za to.“

Felipe byl přesný jako švýcarské hodinky. Přivítal mě letmým polibkem na tvář, ze kterého se mi rozbušilo srdce. A když mi podal slunečnici, byla jsem zralá na omdlení.

Při nastupování do auta jsem neodolala a podívala se do našich oken. Debbiina hlava vyčnívala hodně ven, až jsem se bála, aby náhodou nevypadla. Felipe následoval můj pohled a zasmál se.

„Kdo je to?“
„Spolubydlící.“

Víc to nekomentoval a vyjeli jsme.

„Dneska ti to moc sluší,“ vysekl mi poklonu.
„Díky. Tobě taky.“ Džíny a černá košile působily jednoduše, ale přitom sexy. „Kam to bude?“
„Zamluvil jsem jednu moc příjemnou restauraci.“
„To bude fajn.“

Restaurace, kterou vybral, mě překvapila. Tak nějak jsem čekala nóbl podnik s miniporcemi a hodně vysokým cenovým stropem. Místo, kam jsme přišli, nemělo ani jedno z toho. Byla to restaurace plná života, hlasů a hudby z jukeboxu. Po krajích místnosti byly stoly schované v boxech, sezení bylo potaženo červenou kůží.

„Líbí?“ zajímal se, když nás hosteska vedla na místo.
„Je to skvělý.“ Moc se mi to tam líbilo. Když jsem o tom tak uvažovala, přesně tohle se k němu hodilo. Pohoda, klídek. Takový byl on.

Objednali jsme si sodovku a pak si prohlíželi jídelní lístky. Všechno vypadalo úžasně. Popravdě bych si dala všechno.

„Co si dáš?“ zeptala jsem se Felipeho a doufala, že mi jeho výběr napoví.
„No… asi hovězí burger,“ zabodl prst do papíru, „prý tu mají nejlepší.“
„Nikdy jsi tu nebyl?“
„Byl, ale ještě jsem ho neměl,“ odpověděl pohotově.

Číšnice nám přinesla nápoje. Vzala si naše objednávky na jídlo a s kradmým pokukováním po mém společníkovi zase odešla.

„Líbíš se jí,“ podotkla jsem.
„Jo, to je dost možný.“ Obočí mi vyletělo vzhůru. Ten kluk nízkým sebevědomým rozhodně netrpí. „Já za to nemůžu.“ Pokrčil rameny. 
„Jasně, jasně, to říkaj všichni.“
„Já jsem vážně úplně nevinej.“ 
„Tak to jsem ráda, proto s vinným bych nikam nešla.“

Jídlo, které nám přinesli, bylo vynikající. Cpala jsem se jako prorvaná a mlaskala si nad tou dobrotou. Felipe byl poněkud zdrženlivější. Párkrát do tý mňamky dloubnul a tím to haslo. Prý je ještě nacpaný od oběda. Pokrčila jsem rameny, jeho problém, když si tohle nechá ujít.

Kýchla jsem. Tak tak jsem si stihla dát ruku před pusu. Felipe mi podal bílý pečlivě složený kapesník. Tázavě jsem se na něj podívala.

„To Cyrus.“
„Cyrus?“ 
„Náš… majordomus. Podle něj by měl mít u sebe gentleman vždycky čistý kapesník, pro všechny případy,“ vysvětlil.
„Vy máte majordoma?“
„Není to úplně majordom. Cyrus se o nás všechny tak nějak stará. O rodiče a mě s bráchou. Je to takový náš… ochránce,“ zakřenil se, když našel to správné slovo. Vau, takže majordom. Kde asi museli bydlet.
„A co vaši? Musí na vás dva být pyšní za to, co jste vybudovali.“ Pocítila jsem bodnutí závisti.
„Vlastně to vybudovali oni. S Cullen Promotion začal náš otec. Podniku se dařilo a daří, ale chtěl si trochu užít s mámou, takže přenechal vedení nám dvěma. Teď hodně cestují po světě, navštěvují sourozence a tak,“ vyprávěl. 
„Máš další sourozence?“ podivila jsem se.
„Další čtyři, ale bydlí v zahraničí.“
„Páni, to u vás muselo být veselo, když jste byli malí.“ Jako jedináček jsem si to nedovedla představit. Nikdy jsem po sourozenci jinak zvlášť netoužila. Vystačila jsem si s rodiči sama, i když je pravda, že teď by se nějaký hodil. Aspoň bych nebyla na tátu sama.
„Nemáš ani ponětí, ale dost o mně,“ zarazil mě, když jsem otevírala pusu k další otázce. „Teď jsi na řadě ty.“
„Na mně není nic zajímavýho.“
„To se pleteš, tak povídej,“ vyzval mě.
„Vážně je to nuda,“ varovala jsem ho ještě jednou, ale když zavrtěl hlavou, pokračovala jsem. „S našima jsem žila ve Forks, takové mini městečko, nikde nic, ale mám to tam ráda. No a po střední jsem šla na místní univerzitu. Toť vše.“
„Co dělají vaši?“ zajímal se.
„Táta je polda a máma,“ zarazila jsem se a polkla, „máma umřela.“
„To je…“
„Neříkej to,“ skočila jsem mu do řeči. „Říkali to všichni, pořád dokola. Už je to pár let.“

Nastalo ticho. Poprvé jsem v jeho společnosti zažila úplné, trochu nejisté ticho.

„Co takhle dezert?“ zeptal se a s úsměvem mi podával jídelní lístek.
„Už jsem si říkala, že půjdu domů hladová.“ Zakroutil hlavou nad mým bezedným žaludkem a pak mi objednal čokoládový dort s dvojitou porcí pařížské šlehačky.

Z restaurace jsme odcházeli po jedenácté. Seděli jsme, povídali jsme si a bylo nám fajn. Dovezl mě zpět ke kolejím. Zhasnul světla a vypnul motor. Zůstali jsme v naprostém tichu. Vnitřní prostor auta mírně osvětlovala lampa z ulice. Felipe se ke mně otočil.

„Bavil jsem se,“ řekl.
„I já.“
„Myslíš, že natolik, abys se mnou zase někam šla?“ Jeho oči zářily jako dvě hvězdy. V přítmí auta se jeho pokožka zdála ještě bledší než ve skutečnosti. Rty měl povytažené v mírném úsměvu.
„Myslím, že jo.“ Přikývla jsem a v očekávání zadržovala dech. Podle všeho by teď měla přijít pusa, ne? Při pomyšlení, že by mě měl Felipe Cullen políbit, se mi rozbušilo srdce.

Usmál se o trošku víc, jako by snad věděl, co se mnou dělá a nepatrně se ke mně nahnul. Chce mi snad přivodit infarkt? Ať už to udělá! Další kousek a další.

Jeho rty byly jako samet. Hladily ty mé. Něžně a jemně jako bych se snad mohla rozbít, políbil nejdřív horní a pak dolní ret. Pak se odtáhl a spořádaně si sedl na své místo.

„Tohle rozhodně nebylo naposledy.“ Hodil po mně rošťáckým pohledem a já se rozesmála. Pak už zbývalo říct jen ahoj a jako ve snách jsem šla do domu.

ȵȵȵȵȵ

Seděla jsem na přednášce slečny Mardensonové. Dámy v upnutých šatech ke krku, které končily v půli lýtek. Vždycky nosila černé uzavřené boty, šedé vlasy v drdolu a na špičce nosu brýle. Byl to přesně ten typ ženy, které se objevovaly ve filmech jako učitelky v dívčích školách. Už z toho důvodu jsme jí říkali matinka. Nešlo to jinak.

Její přednášky o historii marketingu byly zajímavé. Měla jsem je ráda, ale… Tentokrát jsem se prostě nemohla soustředit. Vzpomínala jsem na večeři s Felipem a dumala nad tím, jaké to asi bude, až se střetneme v práci. Já vím, byl to strašný problém, ale já si nemohla pomoct.

„Slečno, budete tu sedět až do další přednášky?“ vytrhl mě ze zadumání ostrý hlas. Rozhlédla jsem se. Posluchárna byla prázdná. Tedy až na mou maličkost a matinku. Kousla jsem se do rtu. To jsem trošičku nezvládla.

Popadla jsem věci a s tichou omluvou a rozloučením jsem vyplula na chodbu. Prodírala jsem se davem studentů ven.

„Bello.“ Debbie mě čapla za loket a zařadila se vedle mě. „Doufám, že jsi našla vzkaz.“ 
„Myslíš to jdu pryč?“
„Přesně to.“
„Příště zkus připsat i to, že se vrátíš až za dva dny,“ radila jsem jí.
„Promiň, ale bylo to naprosto nečekané. Byla jsem s jedním klukem…“
„S jedním?“ vykulila jsem oči. „S jedním klukem dva dny?“
„Ale no tak, přeci nejsem tak hrozná.“
„No…“
„Bello, když on je tak… no to bys musela vidět. Je to kus chlapa, v obleku, obleky jsou děsně sexy,“ dodala. „Potkala jsem ho v baru. No a pak jsme byli u něj…“ Poslouchala jsem ji tak na půl ucha a přitom přemýšlela, co to může být za člověka, že Debbie tak dostal. Ona, která kluka vyhodila po jedné noci, která se odmítala vázat. Toho bych chtěla poznat.
„Takže žádný Adam?“
„Ani zdaleka, tohle je dokonalý muž.“
„Nejsi ty zamilovaná?“ hádala jsem.
„To zase ne.“ Nakrčila nos. „Ale myslím, že tohohle si nechám dýl. A co tvoje rande? Taky vášnivý víkend?“
„Já na to jdu pěkně pomalu. Byli jsme na skvělý večeři. Dobře jsem se bavila.“ Pokrčila jsem rameny a u stánku s kávou si poručila velké latté. 
„To je paráda. Třeba bychom mohli jít na dvojité rande. A dal ti aspoň pusu?“ vyptávala se dál. Připadala jsem si jako u výslechu. Zaplatila jsem a převzala si kelímek. „No tak, Bello, musím to z tebe tahat,“ dožadovala se odpovědi a tahala mě za ruku.
„Dal.“
„A? Doufám, že aspoň pořádnýho francouzáka.“
„Ne. Felipe je gentleman, nemá zapotřebí cpát mi jazyk do pusy hned při prvním rande. Byla to taková malá pusa, ale moc milá,“ zhodnotila jsem včerejší polibek.
„Milá?“ zeptala se, jako bych právě řekla, že má Felipe lepru. „Tak to teda musel být zážitek,“ řekla kysele. Nekomentovala jsem to. Mně se to líbilo a to je to jediný, na čem záleží.

Napila jsem se kávy a narovnala si popruh tašky tlačící mě do ramene.

„Jestli máš chvíli, chtěla bych ti někoho představit.“
„Mně?“ Debbie mi většinou lidi nepředstavovala. „Toho kluka?“ došlo mi.
„Jo, má tu na mě čekat, a pokud vím, už taky končíš. Chci, abys ho viděla.“ Chtěla, abych jí záviděla, to bylo jasné. Ale proč jí neudělat tu radost. A tak jsem Debbii následovala na parkoviště.

Mířila k černému autu. Na první pohled dost drahému a poměrně novému. Začínala jsem chápat, co jí na tom klukovi tak imponuje. Tím rozhodně nechci naznačit, že by byla Debbie nějaká zlatokopka.

A pak ten její objev vystoupil. Zastavila jsem se uprostřed kroku. No to snad ne.

Debbie k dotyčnému přispěchala a vášnivě se s ním políbila na přivítanou. Teprve pak se otočila na mě.

„Bello,“ kluk po mě loupnul pohledem a v očích se mu objevilo poznání, „tohle je Edward. Edwarde, Bella.“ No to snad ne! zaúpěla jsem  v duchu. Seattle je plný chlapů a ona musí narazit zrovna na něj. Mám já to ale smůlu.
„Swanová,“ ozval se Cullen. „Poslední dobou na sebe máme štěstí,“ zašklebil se, ale nic veselého v tom nebylo. Povzdychla jsem si, tohle nemá cenu.
„Vy se znáte?“ divila se kamarádka.
„Pracuju pro něj… a pro jeho bratra,“ dodala jsem, aby bylo jasno.
„Jeho brácha je Felipe, se kterým jsi byla na rande?“ vyjekla a rozesmála se. Cullen po mě šlehl nečitelným pohledem.

Ups. Hádám, že to asi nevěděl.

Jak se to říká, svět je malý a o náhody tu není nouze.:-)

Moc děkuju za komentáře.

3. kapitola ᴥ SHNRUTÍ ᴥ 5. kapitola

Autor: zuzka88 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Dvě podoby lásky - 4. kapitola: