Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Early Dawn 3. kapitola Návštěva

19.05.2010 (14:00) • AliceCullen19 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1155×

Návštěva

Dnes je jeden z mála slunečných dnů, a tak nepůjdeme do školy a využijeme toho volna k lovu zvěře ve zdejších rozlehlých lesích.

Oblékli jsme se a vyrazili jsme do lesa poblíž útesů. Tenhle les se mi líbí, má takové tajemné kouzlo. Ale poslední dobou je tu cítit divný pach, který se nikomu z nás nezdá ani z daleka povědomý… Je to celé nějaké divné.

Dorazili jsme na místo a vyrazili jsme na lov. Byli jsme zrovna nedaleko od sebe, když jsem slyšela, jak nás Carlisle volá. Rozeběhla jsem se spolu s ostatními k místu, kde stál s Esme a s nějakými lidmi, kteří měli na hlavách masky ve tvaru vlčího obličeje a tvářili se, jako by nás měli v dalším okamžiku roztrhat na kusy.

Carlisle nám řekl, že jsou to vlkodlaci, ochránci kmene Quileutů a chrání svůj kmen před upíry.

Jejich vůdce, Ephraim Black, řekl, že když jim slíbíme, že nebudeme lovit na jejich území a nikdy neulovíme člověka, tak nás po podepsání smlouvy nechají odejít a nikdy neřeknou ,,bledým tvářím“ co jsme zač. A tak jsme na dohodu přistoupili, a když ji Carlisle podepsal odjeli jsme domů.

Po návratu jsme s Rose chtěly vytřídit z našich šatníků věci, které už se nám nelíbily a chtěly jsme si zajet koupit nové.

Zrovna jsem pomáhala Rosalii přebrat šaty, když se mi pohled rozostřil a já jsem úplně ztuhla. Už to tady je zase, pomyslela jsem si. Vize. To, co jsem viděla, se mi vůbec nelíbilo a dost mě to vyděsilo.

„Carlisle!“ zavolala jsem a on se okamžitě objevil spolu s dalšími členy naší rodiny.

„Co se děje? Jsi úplně vyděšená,“ řekla Esme.

„Volturiovi," vyrazila jsem ze sebe. „Přijdou se na nás podívat, zkontrolovat nás.“

„Jak? Kdy? Proč?“ zeptala se zmateně Rose a Carlisle jí odpověděl.

„Klid, Rosalie, určitě jde jen o to, že chtějí zjistit, proč se k nám přidali Alice s Jasperem a chtějí jim nabídnout členství v gardě.“

„Kdy přijdou?“ Tahle odpověď zajímala pro změnu Edwarda. Zadívala jsem se na něj očima stále ještě plnýma strachu a řekla.

„Zítra, až bude zapadat slunce.“

Tahle odpověď způsobila, že všichni na chvíli ztuhli. Jako první se vzpamatoval Emmett a začal nás organizovat. „Dobře,“ začal, „měli bychom se na jejich příchod připravit, jak nejlépe to půjde. Alice, sleduj prosím každé jejich rozhodnutí. Zítra všichni půjdeme normálně do školy, ale Carlisle si vezme volno, kdyby přišli dřív, nechci, aby tu s nimi musela být Esme sama.“ Všichni jsme s ním souhlasili a mě napadlo, že by nebylo na škodu jít ještě jednou na lov, protože díky vlkodlakům se někteří z nás nenajedli. Tentokrát jsme lovili v lese okolo domu a vrátili jsme se až k ránu, příjemně sytí a veselí.

Škola utekla rychle, asi i proto, že jsme se v myšlenkách nezabývali tím, jak na nás pořád někdo něco vymýšlí, ale mysleli jsme na setkání s italskými upíry.

Stáli jsme na parkovišti vedle našich aut a povídali jsme si o nadcházející návštěvě.

„Myslím,“ řekl Edward, „ že to bude vážně jen přátelská návštěva, už se za námi takhle přijeli podívat několikrát.“

„Asi máš pravdu,“ odpověděla jsem. „Není proč se bát.“ Ještě chvíli jsme takhle diskutovali a potom jsme nasedli do aut a odjeli domů.

Byli jsme doma asi tři hodiny, když jsem na příjezdové cestě zaslechla auto.

„ Jsou tady,“ řekla jsem. „Volturiovi už dorazili.“

„Jdu otevřít a vy se chovejte, jakoby se nic nedělo, ano?“

„Jasně tati," zasalutoval mu Emmett.

„Emme, teď není čas na vtípky, je to vážné!“ křikla na něj Rosalie.

Emmett se zatvářil ublíženě a s kajícným výrazem ve tváři se omluvil. Potom jsme se všichni usadili na pohovku a Carlisle otevřel dveře, za kterými stáli Aro, Felix s Demetrim - jeho ochránci, Jane - malá upírka s velmi nepříjemným darem a její bratr  Alec, jehož dar se vyrovnal tomu Janinu, ale v podstatě byl jejím pravým opakem.

„ Příteli,“ řekl Aro. „Jsem rád, že znovu vidím tebe a tvou rozrůstající se rodinu.“

„Také tě rád vidím, Aro. Dovol mi, abych ti představil nové členy mé rodiny,“ řekl Carlisle. Aro a všichni ostatní vstoupili do domu a sedli si na volná místa v našem obýváku. Já a Jasper jsme se postavili vedle Carlislea a on nás začal představovat.

„Tohle,“ řekl a ukázal na mě, „je Alice. Její minulost neznám, protože si jí nepamatuje ani ona sama. Přišla k nám před pár lety společně s Jasperem a poprosila nás, jestli by s námi nemohli zůstat a stát se součástí naší rodiny.“ Aro se na mě zadumaně podíval.

„Pojď ke mně, neboj se, neublížím ti, jsi velmi nadaná pokud se nemilým.“ Když to dořekl, pomalu jsem k němu přistoupila.

„Podej mi ruku, Alice,“ vyzval mě.

Podala jsem mu ruku, on jí stiskl a soustředěně se nad ní jakoby sklonil a přivřel oči. Sledoval všechny mé vzpomínky, celý můj upírský život mi znovu běžel před očima. Moje první oběť, moje rozhodnutí živit se jen zvířecí krví, moje hledání a první setkání s Jasperem, radost ze setkání s Carlislem a krásný pocit když nám dovolili s nimi zůstat, těch několik uplynulých let s Esme a s ostatními členy rodiny…

Po chvíli, která mi připadala nekonečná, se narovnal a mou ruku pustil.

„Jsi nejen velmi talentovaná, ale také velmi zajímavá dívka, Alice a já bych ti rád nabídl členství v naší gardě. Rozhodnutí je samozřejmě na tobě.“

„Děkuji, Aro, ale já zůstanu se svým přítelem, s Carlislem a jeho rodinou.“

„Dobrá tedy, zvolila sis a já jen doufám, že ti tady bude dobře. Nepřijel jsem sem proto, abych si někoho násilím odvlekl do Volterry, ale proto, abych se seznámil s novými přáteli. Nyní prosím tebe, hochu, aby ses mi představil.“

„Jmenuji se Jasper Whithlock a byl jsem voják konfederace. Přeměněn jsem byl přibližně před sto lety upírkou Marií. Té jsem potom pomáhal s výcvikem novorozených upírů a bojoval jsem společně s nimi v bitvách, na které si jistě pamatuješ. Po čase se mi ale začalo chování těch upírů a pití lidské krve protivit a tak jsem uprchl a začal jsem se živit krví zvířat. Nebylo to lehké, ale zvládl jsem to. Jednoho dne jsem potkal Alici a od té doby jsme spolu.

„Velmi zajímavý a poutavý příběh, Jaspere. Buď tak laskav a podej mi ruku.“ Jasper mu ruku podal a Aro se nahrbil, stejně jako předtím když se do hlavy díval mě. Asi po minutě se narovnal a zadíval se na Jaspera.

„Máš velmi zajímavou minulost a velké zkušenosti. Položím ti tedy stejnou otázku jako tvé družce. Chceš vstoupit do naší gardy?“

„Děkuji za nabídku, Aro, ale jistě pochopíš, že bojů jsem se již užil dost a chci být se svou družkou a Carlisleho rodinou. Mé odmítnutí neber jako urážku, ale je to prostě tak, že Alici neopustím.“

„Vidím, že ani jeden ze členů této rodiny nechce rozšířit řady mých vojáků. Je na čase odejít domů. Děkuji Carlisle, že jsi mě a mé věrné přijal a doufám, že se na nás přijedete někdy podívat.“

Arovi ochránci, kteří tu po celou dobu jen tiše seděli, se zvedli a vyšli spolu s Arem ze dveří. Sotva sjelo auto ze štěrkové cesty na asfaltku, všichni si oddechli. Konečně je to za námi.

Autor: AliceCullen19, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Early Dawn 3. kapitola Návštěva: