Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Early dawn - Prolog + 1. kapitola

19.03.2010 (13:00) • AliceCullen19 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 748×

Early dawn - Prolog + 1. kapitola

Nový začátek,nová rodina

,,Jmenuji se Marry Alice Brandon Cullen Halle (většina z vás mě zná jako Alici Cullenovou)a budu vám vyprávět svůj příběh."

,,Na můj lidský život si nevzpomínám, nevím ani to, kdo mě vlastně přeměnil, a proto jsem se rozhodla vám vyprávět o mém upířím životě. Životě, který je pro mnoho z vás  život - neživot.“

Když jsem po třech dnech bolestivé přeměny poprvé otevřela oči, dívala jsem se do temné prázdné místnosti. Po chvíli jsem zjistila, že jsem neuvěřitelně silná a rychlá. Byla noc, já jsem stála na opuštěné ulici a hrdlo mi hořelo. Najednou jsem ustrnula. Přímo proti mně šel muž a bylo na něm poznat, že má něco upito. Kymácel se z jedné strany ulice na druhou a nepřítomně se usmíval jako blázen. Pohlédla jsem na něj a s úlekem jsem zjistila, že jediné co mě zajímá je jeho krční tepna ve které pulsuje horká, sladká tekutina. Jeho krev mě k sobě vábila, lákala mě, ať jdu blíž a já jsem to volání uposlechla. Vydala jsem se k muži a bylo překvapivě lehké přemoci ho a zakousnout se mu do krku, sát jeho krev. To, co jsem udělala mi došlo až ve chvíli, kdy mi muž visel bezvládně v náručí.

,,Panebože! Já jsem ho zabila,“ zašeptala jsem do nočního ticha a najednou mi to došlo. Vždycky jsem si říkala, že něco jako upíři přece neexistuje a nyní jsem jedním z nich. Nenáviděla jsem se za to, co jsem provedla, teď už s tím bohužel nic nenadělám. Šla jsem nočním městem a hledala místo, kde bych nemohla nikomu nijak ublížit.

Dostala jsem se do sklepa jednoho starého, opuštěnéhop domu, stočila se tu na chladné zemi do klubíčka a doufala jsem, že to je zlý sen, ze kterého se zanedlouho probudím. Modlila jsem se za to, aby to byl sen. Něco, co pomine, sotva se sluneční paprsky dotknou tváře spícího a zase přiková ke kruté realitě.

Sledovala jsem celou místnost. Ačkoliv byla tma, dokázala jsem jasně rozeznat detaily každičkého předmětu v téhle místnosti. Velké regály, které díky zubu času začaly chátrat. Zdobilo je množství pavučin a prach se tu kupil jako sníh v zimě.

Najednou se mi, během rentgenování místnosti, začal zamlžovat zrak. Vyděsila jsem se. Nevěděla jsem, co se děje. Mlha. Celé to tu bylo zamlžené. Viděla jsem rozmazaně, jako kdyby mi někdo foukl na ledové sklo a jeho dech tam zanechal stopy. Obraz se pomalu začal vyhasňovat.

Ještě víc jsem se soustředila na to vyjasňovánÍ, dokud jsem neuviděla sebe samu, v hostinci, po boku neznámého upíra. Byl tak krásný. Medově blonďaté vlasy působily až divoce. I pod kabátem jsem si všimla, jak mužné má tělo. Na pažích se mu rýsovaly svaly, stejně jako na hrudi. Byl bledý, jeho rysy ostře řezané a... oči... krvavé. Karmínové. Sytě rudé, tak děsivé, že mi to nahánělo hrůzu, ale něco mi říkalo, že pod tou děsivou slupkou je něco křehkého a zranitelného.

Něco mě tehdy popohnalo, abych ho šla hledat. I v tom malé, stísněném sklepě jsem při vzpomínce na něj dostala jakousi 'naději'. Věděla jsem přibližně, kde ho najdu. Jako kdyby si ty obrázky samy určovaly, kdy se ukážou. Byly pro mě něco jako mapa.

Vydala jsem se do toho prapodivného hostince. Chtěla jsem se přesvědčit, jestli mi ty obrázky v hlavě nelhaly. Jestly opravdu něco znamenaly... snad vize? Pohled do budoucnosti? Ne, trošku mi to zní nesmyslně. Ale upíři mi přec taky zněli divně... Proč je jen ten svět tak složitý?

Sedla jsem si dál od lidí a nedočkavě provrtávala dveře.

Zvoneček nad nimi po chvíli zacinkal a já se pousmála. Musí to být on. Určitě. Byl stejný. Stejně vysoký, stejně krásný, stejně hrůzu - nahánějící. Opatrně se rozhlížel kolem. Jako kdyby zkoumal potenciální nebezpečí. Pomalu jsem se zvedla a ladně k němu šla. Nikdo nám nevěnoval pozornost. Nevšimli si našich očí. Jen tu krásu viděli.

Nespěchala jsem. Každý můj krok byl snad až přehnaně pomalý. Přejel mě pohledem od hlavy k patě a nejistě se pousmál. Kousek od něj jsem se zastavila a rty roztáhla do lehkého úsměvu. Ve stejném okamžiku se jen na setinku vteřiny se obraz v mé hlavě přetvořil. Stáli jsme. Přesně jako teď. On nejistě, já uvolněně. ,Jaspere...' vydechla jsem v tom obraze a hned jsem znala svůj osud. Byl jím on.

,,Ahoj Jaspere, já jsem Alice. Nechal jsi mě dlouho čekat.''

Chvíli na mě nevěřícně koukal. Skoro to působilo až vyděšeně.

,,Odkud mě znáš, Alice?''

Zamračila jsem se. Tohle nebylo něco, co by se mělo říkat na veřejnosti. ,,No, víš... o tomhle bychom si měli promluvit někde v soukromí,'' odpověděla jsem mu.

Přikývl a bok po boku jsme vyšli z hostince. Řekla jsem mu všechno. O tom, jak jsem ztratila paměť, o zvláštních vizích, které mě k němupřivedly...

Pečlivě poslouchal a já jsem měla pocit, že mi důvěřuje. Věřil mi. Během té kratičké chvilky se mi hlavou jako hurikán přehnaly další obrázky, ukazujíc mi cestu. Byl tam celý klan upírů. Nemohla jsem uvěřit, kolik jich tam je. Všichni tak nadlidsky krásní, chladní, ale přesto milující. Obzvlášť ta žena s tmavšími, karamelovými vlasy. Působila až mateřsky. Tihle... upíři měli ale oproti nám jiné oči. Tak zvláštně nazlátlé. Nádherné. Jako kdyby to bylo tekuté zlato.

Po tomhle jsme se je společně s Jasperem vydali hledat. Koupili jsme si auto. Černý mercedes. Byl vcelku vkusný na tuto dobu. Navigovala jsem svého společníka a on jen nad mou 'schopností' - jak to nazýval - kroutil hlavou. Hledali jsme je tři dny. Tři dlouhé dny jsme jeli přes celé státy na Aljašku.

Všichni stáli před domem. Nechápala jsem, jak věděli, že přijíždíme, ale tím jsem se přestala zaobírat, když jsem si všimla, jak na nás koukají. Neznají nás. Ne tak moc, jako já je. Vyskočila jsem z auta a přitančila k nim. S úsměvem na rtech jsem je objala a pozdravila jménem. Byli překvapení, zaražení a nejistí. Až na muže s bronzovými vlasy. Pro klid na jejich duši jsem nás představila.

,,Jmenuji se Alice Cullenová a tohle je Jasper Whitlock,'' začala jsem ze sebe chrlit. Ukázala jsem na Jaspera a pak přistoupila k ostatním. ,,Jaspere, tohle jsou: Kate, Irina, Tanya, Carmen a Eleazer Denaliovi. Jsou tu dvě rodiny, abych byla přesnější. Jsou tu ještě Cullenovi. Carlisle, Esme, Rose s Emmettem a Edward.''

Všichni na mě udiveně koukali s otevřenou pusou. Sotva se ale všichni vzpamatovali, obsypali nás jako včely med. Esmé okamžitě propadla své mateřskosti, která z ní sálala. Ptala se nás, jak jsme je našli a jaká byla naše minulost. Jasper překvapeně poslouchal svůj vlastní příběh, který mi neřekl. Znala jsem ho však dokonale. Ty války, které vedl. Tu bolest, kterou pociťoval. O Marii a jejích přítelkyních, které se pro vládu nad upíry v Americe skoro pozabíjely. On pak dodal i svůj dar. Dar emocí. Uměl je vycítit i si s nimi zahrát.

Nakonec jsem dopověděla i svůj kratičký. Pokusila jsem se jim obrazně vysvětlit nějak svou schopnost, ale jediný, kdo to dokázal zcela popsat byl Edward.

Každý z Cullenů nám pak vyjasnil své nadání. Jedno měli ale společné. Pijí jen zvířecí krev, která jim zajišťuje ty oči. Pokud bychom chtěli, mohli bychom se k nim přidat, ale měli jen jednu 'podmínku'. Nebudeme zabíjet lidi. S Jasperem jsme okamžitě přikývli, že bychom to zkusili a pili bychom jen zvířecí krev.

Najednou jsem měla vizi, že se mě ten s bronzovými vlasy - Edward - ptá, jak jsem to myslela. Jasně jsem se při příjezdu představila jako Cullenová a on jediný to postřehl s takovou intenzitou. Všimla jsem si, jak při těch obrázcích budoucnosti s sebou Edward trhl a podíval se po mě.

,,Takety umíš číst myšlenky,'' zkonstatovala jsem. Bylajsem si jistá jeho kladnou odpovědí. Nečekala jsem na jeho přikývnutí, které mělo následovat. ,,Odpovědí na tvou otázku je, že v jedné z těch vizí - jaké jsi měl možnost vidět - jsme jedna rodina. Že jste nás k sobě přijali...''

Koukali na mě jako na blázna. Ne, já jsem v tu chvíli byla blázen. ,Aha, on se mě na to vlastně ani nezeptal. Nebo alespoň ne nahlas.' Edward se pousmál a tentokrát už nahlas začal svým melodickým hlasem. ,,Ano, máš pravdu. Ostatní nevědí, o čem se tu my dva bavíme.''

Už jsem chápala frázi: být rudý až za ušima.

Pokusila jsem se nějak objasnit naši myšlenkovou výměnu. ,,Edwarda zajímalo, proč jsem se představila na začátku jako Cullenová, i když jsem s vámi nezila, ani momentálně nežiji. Nějak ve zkratce... ty 'ukázky' z budoucnosti, ty vize, mi ukázaly, že budeme jedna rodina. Že nás s Jasperem mezi sebe přijmete.'' Poslední slova jsem jen kuňkla. Taky by se mohli vyděsit a vyhnat nás.

Tohle ale nepřišlo.

Všichni se jako mávnutím kouzelného proutku uvolnili a hlavy jejich rodiny se pousmály. Esme s Carlislem se na sebe podívali a přikývli. ,,Vítejte mezi námi. Doufáme, že vám nebude vadit, že budete na veřejnosti muset vystupovat jako naše adoptivní děti.''

Okamžitě jsem vypískla radostí a skočila jim kolem krku. Všichni byli nadšení. I dokone ta krásná bohyně, Rosalie, která se hlavně radovala, že našla kamarádku a společníka, s kým bude chodit nakupovat.

,To ještě netušíš, jak moc si toho se mnou užiješ,' pomyslela jsem si k Rose a Edward se začal smát. Zatímco Rose se zabývala nákupy a Esme s Carlislem rodinou, Rosaliina polovička plínovala něco jiného. Emmett si už rýsoval budoucnost, která byla plná zápasů s Jasperem. Emmetta ještě nikdo nepřemohl. Byl holt nejsilnější v rodině. Jeho bratru Edwardovi to ale bylo tak nějak jedno

Další den jsme z Aljašky odjížděli do malého, deštivého městečka Forks, kde jsme s Esme včera večer koupily nádherný dům. Carlisle si po telefonu domluvil práci v tamní nemocnici a nás přihlásil do školy jako správné studenty. S Jasperem jsme ale byli stále nejistí... Obzvlášť on s tím bude mít problém...

Do Forks jsme dorazili za několik hodin a hned jak jsme dojeli k domu, tak jsme začaly s Rose a Esme plánovat, jak ho předěláme a vybavíme. Shodly jsme se na tom, že si pokoj každý zařídí podle svého vkusu. Rose s Emmett měli pokoj velmi hezky zařízený. Edward, který je hudebně nadaný, si pokoj také zařídil vkusně a my s Jasperem jsme se také snažili. Obzvlášť jsme tu potřebovali něco, co by nás oba uklidňovalo.

Potom jsem se společně s Esme a Rose daly do zařizování kuchyně a jídelny, která bude sloužit k rodinným poradám a nakonec jsme se pustily do zařizování obývacího pokoje. To nám zabralo celý zbytek dne i celou noc dokud nepřišlo ráno a my jsme se nemuseli připravovat do školy. Samozřejmě jsem všechno oblečení vybírala já i když Emmett a Edward prohlašovali, že nejsou moje panenky Barbie. Stejně si na sebe to oblečení vzali díky mé neústupnosti a mohli jsme jet do školy. Když jsme ke škole dojeli a vystoupili z auta, tak všichni studenti na parkovišti ztichli. Jako kdyby někdo ztlumil celý svět. Obezřetně a nevěřícně nás pozorovali  Vydali jsme se do kanceláře, pro učebnice a rozvrhy. Bylo mi v tu chvíli strašně líto Edwarda, protože jako jediný z nás byl volný a nebyl zadaný. Všechny dívky se ho snažily uhnat. Stůj co stůj chtěli mít toho boha. Toho nepřístupného Edwarda Cullena.

Přetrpěli jsme si svých dnešních šest hodin a sešli jsme se v jídelně. Žaludek se mi zvedal, jen jsem na to lidské jídlo pomyslela a ostatní na tom nebyli o nic lépe. V jídelně jsme si každý koupili něco k jídlu a pití, sedli jsme si k prázdnému stolu v rohu jídelně. Pro lidské ucho neslyšitelně, jsme si začali povídat zážitky z dnešního vyučování. Při našem rozhovoru jsem Edwarda litovala snad ještě víc, když jsem slyšela jak ho celý den zvaly nějaká děvčata na rande.

,,Ještě, že už je pro dnešek konec,“ řekli Emmett s Edwardem a všichni jsme se začali zvedat od stolu. Odnesli jsme netknuté jídlo do odpadkového koše a vydali jsme se k autu. Po cestě domů jsme se domluvili, že hned jak dorazíme, půjdeme všichni na lov. Nutně jsme ho potřebovali.

Když jsem ochutnala krev velkého losího samce, kterého jsem ulovila, zdála se mi divná, jako kdyby v ní něco chybělo. Zeptala jsem se na to Emmetta, který byl poblíž a on mi řekl, že je to proto, že je to býložravec a že si mám jít chytit třeba pumu a určitě poznám rozdíl. A tak jsem se zhluboka nadechla a hledala jsem ve vzduchu pach šelmy. Po několika vteřinách jsem ji skutečně ucítila a vydala jsem se směrem odkud jsem pumu cítila. Ležela v chládku a odpočívala, když mě ucítila, bylo pro ni už pozdě na to, aby mi utekla, a tak se rozhodla zaútočit. Chvíli jsem se bavila tím, že jsem jí provokovala, ale nakonec mě přemohla žízeň a já jsem jí své ostré zuby zaryla do hrdla. Když jsem pumu zbavila krve, tak jsem jí zahrabala pod strom v jehož stínu předtím odpočívala a uvědomila jsem si, že měl Emmett pravdu s tím rozdílem chuti a já už takhle chci žít pořád. Už nebudu zabíjet nevinné lidi.

Asi po třech hodinách jsme se sešli u aut, která jsme zaparkovali na kraji lesa. Carlisleho zajímalo, jak jsme s Jasperem spokojení s ,vegetariánskou' stravou, jak označovali zvířecí krev. Hodně ho zajímalo, jak jsme si na lovu vedli. Řekla jsem mu, že já už nechci žít jinak. Jasper si chvíli stěžoval na nezvyklou chuť, ale když viděl, že mě se tenhle život líbí, souhlasil, že se naučí ovládat a po chvíli už mu lidská krev určitě nebude připadat přitažlivá Nechtěl, aby lidé v jeho blízkosti byli v ohrožení.

Po tomhle rozhovoru jsme jeli do našeho nového domu a každý jsme si našli něco, čím se zabavíme až do dalšího rána, kdy nás zase čeká škola a spousta otravných spolužáků.

Autor: AliceCullen19, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Early dawn - Prolog + 1. kapitola: