Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Edward Anthony Masen Prokletí či Osud? 12.Kapitola

22.10.2009 (14:00) • Reni21 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1753×

Pomalu jsem se přesouval na oběd. Moje nohy šly samy, moje mysl byla zaměstnaná Ginou, nedokázal jsem se ubránit jejím nevinným, ale přesto účinným útokům na mě. Jasně jsem slyšel její myšlenky, věděl jsem co má v plánu, ale nebyl jsem schopný jakékoliv reakce, natož odporu. Přitahovala mně tak neskutečnou silou až jsem se toho bál. Bál jsem se jejího kouzla, její moci mně ovládnout. Tohle se mi ještě nikdy nestalo. Zastavil jsem se před jídelnou, zhluboka jsem se nadechl a pomalu vešel.

„To je on, jede po něm Gina,“ slyšel jsem hnědovlásku šeptat sousedce, ta se otočila. Byla jako každá jiná.
„Se nedivím ta dostala každého koho jsi zamanula.“ Odpověděla.
„Tak nevím zda mám žárlit na tu poběhlici nebo ho litovat,“ pomyslela si když jsem procházel okolo ní, podíval jsem se na ní, její rty se zvlnili do úsměvu. 

Vzal jsem si jídlo a sedl jsi ke stolu, byl až úplně vzadu a to mi vyhovovalo. Jedl jsem jejich břečku a díval se po studentech, občas ke mně přišla nějaká studentka, aby mě pozdravila. Nijak jsem nereagoval, nechtěl jsem s nikým mluvit. Pořád jsem se vracel k poslední hodině. Teď by se mi hodilo, aby se mi zjevila Alice, nevěděl jsem komu jinému se svěřit.

Ke stolu přišla Gina, dívala se mi do očí, na rtech měla úsměv
„Už se těším na večer,“ prohodila a jemně pohladila mně po ruce.
„Já taky,“ odpověděl jsem jí potichu, nebyl jsem schopný ani jedné smysluplné myšlenky. Takovou na mně měla moc. Po obědě jsem šel na hodinu, doufal jsem, že i tuto hodinu budu mít společnou s Ginou. Vešel jsem do třídy a byl jsem zklamaný, nebyla tu. Do zvonění zbývalo ještě pět minut, sedl jsem si do prázdné lavice. Připravil jsem si věci na Španělštinu a čekal. Zazvonilo, ale Gina nedorazila. Pročesával jsem myšlenky ostatních abych jí našel. Byla na tělocviku, díval jsem se na ní skrz myšlenky nějakého kluka. Byl na ní krásný pohled, hrály volejbal. Z jejích ladných pohybů bylo jasné, že tento sport ovládá. Každý její krok byl jistý, každá přihrávka přesně mířená. Byla skvělá, víc než to byla dokonalá.

„Pane Masene, zopakujte mi poslední větu,“ vyrušil mě učitel, podíval jsem se na něj.
„Mel lamo Edward Masen aňos diecisiete tienes yo soy de Chicago.“ Odpověděl jsem mu na myšlenku. Ještě si mně změřil pohledem a dál se věnoval hodině, pro jistotu jsem dával pozor. 

Zazvonilo na přestávku a já vyletěl ze třídy jako neřízená střela. Chtěl jsem ji co nejdříve vidět, byla pro mě jako droga, i když ne ta opravdová, ale část jí ano. Šel jsem rychleji než bych měl, ponořen do svých vlastních myšlenek, že jsem si nevšímal těch ostatních. Najednou do mě něco, nebo spíš někdo vrazil. Se mnou to ani nehnulo, ale on udělal krok dozadu, zapotácel se a spadl na zadek. Doufám, že si ho pořádně narazil, že si nebude moct ani sednout. Byl to ten tmavý kluk z rána. Ten, který do mě předtím vrazil. Doufám, že bude mít přinejmenším modřiny.
"A pak kdo je tady slaboch co?" Zlomyslně jsem se na něj usmál a obešel ho. Věděl jsem, že to v něm vře vzteky a slyšel jeho myšlenky jak spřádá plány na pomstu. Jak já někdy miluji ten dar číst myšlenky. Hlavně v takovýchto situacích.

Došel jsem k tělocvičně, ta zela prázdnotou, povzdechl jsem si a šel domů. Byl jsem zklamaný, že jsem jí nestihl, ale zase za pár hodin se uvidíme. Nepospíchal jsem, nechtěl jsem se s nikým bavit, potřeboval jsem být sám, procházel jsem se lesem. Ani nevím jak dlouho jsem šel, ale najednou se přede mnou otevřel les a já se ocitl na mýtině. Došel jsem do jejího středu a kochal se tou nádherou. Vše kolem mě mělo tolik nejrůznějších barev. Byly tu snad všechny barvy, na které jsem si mohl právě vzpomenout. Byla to neskonalá podívaná. Nikdy bych nečekal, že zrovna tady najdu tak kouzelné místo. Svou krásou by se mohla rovnat Gině, ale ne Belle. Obě byly stejné, ale přesto jiné. Nemohl jsem najít ten rozdíl mezi nimi, tu podstatnou maličkost, která mi unikala. Přemýšlel jsem nad tou maličkostí, nemohl jsem jí najít, srovnával jsem je a najednou mi to došlo Bella bude mít velké čokoládové oči a Gina má ocelově šedivé. Tahle ta malá odchylka mezi nimi je rozdělovala jako propast. Gina prostě není Bella, ale přesto jsou si tak podobné. Která z nich je ta na kterou čekám

<< SHRNUTÍ (Reni21) SHRNUTÍ (Ejdriana)  >>

Autor: Reni21 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Edward Anthony Masen Prokletí či Osud? 12.Kapitola: