Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Edward Anthony Masen Prokletí či Osud? 2.Kapitola

Renesmee Callune

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Edward Anthony Masen Prokletí či Osud? 2.KapitolaDruhá kapitola co se Edward o sobě dozví? A jak bude reagovat? A kdo je ta tajemná žena čekající na Edwarda? To se dozvíte v této kapitole

16.09.2009 (17:00) • Reni21 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1433×

Carlisle mně odvedl do své ordinace, vzal jsi na sebe svůj plášť posadil se na židli.

„Dobře tak mi řekněte co jsi pamatujete jako poslední?“ ptal se profesionálně.

„Poslední jsi pamatuji večeří s rodinou Black, a poté jak jsem jsi šel lehnout.“ Řekl jsem

„Dobře a jaký to byl rok?“ ptal se

„Rok 1918, přesně srpen.“ Odpověděl jsem mu. Pokýval hlavu vstal a přecházel po místnosti,

„Takže, sice nevím co se ti mohlo stát, že jsi nepamatuješ dva roky ale neřekl jsem ti úplnou pravdu. Na tu španělskou chřipku jsi měl zemřít, tvoje srdce nebylo dostatečně silné. Já jsem ti pomohl. Nejsem obyčejný člověk. Jsem upír“ řekl klidně a čekal jak zareaguji. Chvíli jsem seděl jako socho a pak jsem se začal smát. Byl ho hysterický smích.

„Jistě“ odpověděl jsem sarkasticky.. Jen se smutně usmál a než jsem stačil sebou pohnout, či se jen nadechnou držel mě pod krkem nad zemí. Přešel mě smích, jeho ledové prsty mi svíraly hrdlo a já jsem mu uvěřil. Byl rychlí, silný a studený. Pustil mě na zem

„Omlouvám se ale musel jsem ti to nějak dokázat“ řekl s omluvným úsměvem. V hlavě jsem měl zmatek, věřil jsem mu, nebylo pochyb o tom co mi předvedl. Sedl jsem si zpět na židli ze které mě před chvíli zvedl.

„Dobře pokračuj prosím“ požádal jsem ho

„Dobře, roku 1918 přesněji v září jste byli přivezeni do nemocnice ve které se právě nacházíme. Tvůj otec zemřel jako první, tvá matka o tebe pečovala. Měl jsem noční, šel jsem se na vás podívat, Elizabeth se probrala k vědomí, chytla mně za ruku a prosila mě abych udělal vše abych tě zachránil. Asi tušila, že toho mohu udělat mnohem víc něž obyčejný lékař. Slíbil jsem jí, že tě zachráním. Hned na to zemřela. Odvezl jsem vás do márnice a tebe odnesl k sobě domů. Tam jsem tě kousl, aby ses přeměnil na upíra.“ Vyprávěl, celou dobu jsem mlčel a poslouchal, ne tohle jsi vůbec nepamatuji

„Takže já jsem upír?“ ptal jsem se

„Ne nejsi, nevím kde jsem udělal chybu ale nejsi úplný upír. Srdce ti bije rychleji, tvoje smyslu jsou zbystřeny, potřebuješ spát, jíst lidské jídlo ale i krev. Jsi upír jen z části, zatím jsme nepřišli z jaké. Nechaly jsme tě uzdravit a vrátil jsi se domů. Dnes jsme byli domluveni, že se semnou odstěhuješ,“ řekl mi a nechal prostor abych se mohl vzpamatovat. Seděl jsem a snažil si dát dohromady co mi řekl, nemohl jsem tomu uvěřit, sáhl jsem jsi na srdce a počítal, měl pravdu moje srdce opravdu bilo rychleji. Zaposlouchal jsem se a slyšel jsem jak na chodbě jdou něčí kroky, pozorněji jsem poslouchal.

„Doufám, že je to už naposledy, nejsem ničí otrok. Ještě jednou mě zavolá a já přísahám, že mu ty složky omlátím o hlavu“ překvapeně jsem zamrkal

„Carlisle slyšel jsi to?“ ptal jsem se zmateně.

„Slyšel jsem jen kroky“ odpověděl mi

„To je tvůj dar, dokážeš slyšet myšlenky ostatních, ale jen když se opravdu soustředíš“ řekl mi zkusil jsem se soustředit na Carlisle

„Správně, myslím, že jsi na správný cestě. Záleží jen na tobě zda půjdeš semnou“ myslel jsi

„Carlisle řekni mi na co jsi právě myslel?“ požádal jsem ho

„Správně, myslím, že jsi na správný cestě. Záleží jen na tobě zda půjdeš semnou“ odpověděl mi nahlas. Přitom se usmíval.

„Ano, věřím ti“ zašeptala jsem mu.

„Tak teď jen zjistit, proč jsi to nepamatuješ“ pravil a na jeho tváři se objevil zadumaný výraz. Pokrčil jsem rameny. Neměl jsem na to odpověď. Byl jsem zmaten a potřeboval jsem čas se vzpamatovat, vstřebat to.

„Půjdu domů, potřebuji si to urovnat v hlavě“ řekl jsem a vstal jsem.

„Jistě, zítra tě navštívím?“ ptal se a já souhlasil. Můj svět se obrátil vzhůru nohama. Vyšel jsem z jeho ordinace, chvíli jsem se jen tak rozhlížel a nakonec šel domů. Až později jsem jsi uvědomil, že mi tyká a já jemu taky. Přišlo mi to absolutně normální ač slušné vychování si žádalo vykání. Zakroutil jsem hlavou a nechal to plavat, teď mě trápily jiné otázky na které jsem neměl zatím odpovědi.

„Dobrý den, Pane“ otevřel mi majordomus, vzal mi kabát

„V salonku na Vás čeká madam.“ řekl mi, to jsem nepochopil. Pokýval jsem hlavou a šel jsem se podívat kdo to je.

V salonku seděla mladá žena, hnědé vlasy stočené do drdolu, na sobě měla šaty světle modré barvy. Odkašlal jsem si a t ím jsem upoutal její pozornost.

„Edwarde“ pozdravila mne hleděl jsem do jí do hnědých očí a přemýšlel. Její tvář mi nic neříkala, soustředil jsem se a snažil se poslechnout její myšlenky.

„Proč na mě kouká jako kdyby mě viděl prvně? Vždyť máme před svatbou“ pomyslela jsi. Tak tohle jsem nečekal. Překvapeně jsem zamrkal a dál hleděl na tu dívku, neschopen pohybu.

„Edwarde, co je to s tebou?“ ptala se mně

„Promiňte ale netuším kdo jste“ odpověděl jsem po pravdě

„Edwarde, tohle není vtipný“ rozčilovala se

„Není to vtip, bohužel jsi nevzpomínám co se stalo poslední dva roky. Jestli mně omluvíte, rád bych byl sám“ řekl jsem odměřeně.

„Jak chceš“ zasyčela a chvatně odešla. Sluha přinesl dvě kávy, když jsi všiml, že jsem tu sám nijak to nekomentoval, jednu položil na stůl a druhou odnesl.

<< SHRNUTÍ >>

 

Autor: Reni21 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Edward Anthony Masen Prokletí či Osud? 2.Kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře