Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Edward + Bella = Velmi dobrá kombinace 12

03.07.2010 (17:00) • EvaBella • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1350×

12. kapitola

Pohled Jaspera...


Konečně zavolala!!! Tetelil jsem se v duchu blahem. I když jsme mluvili o takové nepříjemné věci. Opustil jsem Alici a ona mi to vyčítala.  

„Jen mi slib, že to uděláš. Jen tohle chci.“
„Slibuji Bello, ale…“
„Žádné řeči už nechci slyšet. Udělej to, co ti říká srdce. Má sourozenecká láska k tobě se nikdy nezmění, pořád tě budu milovat a budeš ten nejlepší bráška na světě. Běž za ní. Možná ještě zavolám. Sbohem,“ tahle věta byla poslední. Zaklapla telefon a bylo slyšet už jen ticho. 
„Taky tě miluju, sestřičko,“ zašeptal jsem a dál se díval na můj mobil, který jsem třímal v ruce. 

Byl jsem rád, že zavolala, ale zklamán, že to byl rozhovor, který byl značně nepříjemný. Chtěl jsem, abych ji mohl slyšet ještě chvíli, ale mé modlitby nebyly vyslyšeny. Chvíli jsem i váhal, zda se mi to jen nezdálo. Ale to, že jako poslední hovor v mobilu byl od Bells jsem věděl, že to byla pravda. Zašel jsem si na lov a neustále přemýšlel o tom, co mi řekla.  

„Jen mi slib, že to uděláš. Jen tohle chci,“ zarýval se mi její hlas v srdci. Bylo to její přání, a tak jsem ho dodržel. Opět jsem vzal pouze peníze a důležité spisy a vydal se na cestu zpět do Forks.


Přiletěl jsem na letiště v Port Angeles a zavolal si taxi. Nechal jsem se odvézt na mou starou adresu, ale když taxík před domem zastavil, vzpomněl jsem si, že jsem dům prodal, když jsem odjížděl. Řekl jsem tedy taxikáři, že chci zavést jinam. Navigoval jsem ho.


„Tady mi zastavte,“ řekl jsem, když jsme zastavili u posledního domu ve Forks, který byl nejblíže mému cíli. 
„Bude to 20 dolarů,“ řekl mi taxikář a já zaplatil. Nedivil jsem se té ceně, protože tady ve Forks byly taxíky strašně drahé. Poté jsem se vydal k domu Cullenů. Chtěl jsem Alici překvapit, bylo mi však jasné, že mě určitě už viděla. I když jsem byl na jejího bratra neuvěřitelně naštvaný, na Alici jsem se těšil. Nemohl jsem se dočkat okamžiku, kdy ji budu opět svírat v mé náruči. 
Byl jsem už téměř u domu a pohledem hledal Alici. Zarazilo mě, že mě nečeká někde venku. Slyšel jsem však její vzlyky. Podíval jsem se směrem, kterým měla okno od pokoje. Bylo otevřené. Ozval se další vzlyk a mně to trhalo srdce. Jen slyšet její trápení mě ubíjelo, ale cítit její pocity bylo milionkrát horší. Litoval jsem svého rozhodnutí. Litoval jsem svého odjezdu. Litoval jsem toho, že jsem jí nic neřekl, nerozloučil se, anebo ji nevzal sebou. Vyskočil jsem tedy do jejího okna a uviděl, jak leží na posteli stočená v klubíčku a vzlyká. 
„Alice,“ zašeptal jsem skoro neslyšitelně, ale její upíří sluch to slyšel. Otočila ke mně hlavu a nevěřícně na mě hleděla.
„Jaspere,“ řekla stejně potichu. Poté se její emoce změnily a najednou vyskočila z postele a už mě objímala.
„Jaspere! Japere! Jaspere!“ říkala pořád dokola a já se s ní zatočil. Byl to tak nádherný pocit, zase ji cítit tak blízko sebe. 

„Jsi to opravdu ty?“ ptala se trošku vykuleně.

„Ano, jsem a nikdy už nikam nepůjdu,“ zašeptal jsem a ona ke mně vzhlédla.

Začal jsem se přibližovat k jejímu obličeji a poté jsme se políbili. Líbali jsme se dlouho. Tento okamžik nemohl nikdo přerušit, tedy aspoň jsem si to myslel. Do pokoje najednou vlítl Emmett. 

„Alice co se t...“ zastavil se uprostřed věty a udiveně na mě zíral. 
„Ty vole!“ vykřikl najednou. Společně a Alicí jsme se zasmáli. 
„Nepleť si mě s volem, nejsem pro tebe nic k jídlu,“ zažertoval jsem. On se však ke mně přiřítil a objal mě. Udiveně jsem na něj zíral. Když si mého pohledu všiml, zastavil se.
„Ups…“ řekl jen a položil mě na zem. Pořád jsem na něj hleděl jak na svatýho. On jen pokrčil rameny.
„No co, ani ses nerozloučil a všem jsi chyběl, neměl jsem s kým hrát videohry,“ řekl omluvně. Já se usmál a bouchl ho do ramene. 
„Nic se nestalo,“ řekl jsem a zasmál se. On se uvolnil. Opět jsem z něj cítil tu radost a štěstí. Po chvíli se v pokoji objevil i zbytek rodiny. 
„Jaspere!“ řekla Esme a už mě drtila v náruči. Já jí objetí oplácel. Byla jako má máma, kterou už strašně dlouho postrádám. 
„Jsem tak ráda, že jsi tady! Ani nevíš, jak moc se nám stýskalo,“ řekla a znovu mě objala. 

Poté jsem se vystřídal snad ve všech náručích, ale všiml jsem si, že tady Edward chyběl. Podíval jsem se na Alici. V pokoji jsme byli už jen my dva. 

„Kde je Edward?“ zeptal jsem se, i když mi to bylo jedno. Alice znervózněla. Cítil jsem to až moc jasně. Podívala se na mě s pohledem roztomilého dítěte, které nic neřekne a pokrčila rameny. 
„Alice, ty to víš! Cítím to,“ řekl jsem s naštvaným podtónem v hlase. 
„Já ti to neřeknu, sám to zjistíš,“ řekla a došla ke mně.
„Tohle téma vynecháme a budeme se zabývat tím, že jsi tu,“ řekla a objala mě. Já ji políbil. 
„Miluji tě,“ řekl jsem, když náš polibek skončil. 
„Já tebe víc,“ řekla a usmála se.
„To bych se hádal,“ řekl jsem a zašklebil se.
„Tak se hádat nebudeme a vezmeš za pravdu tou mou verzí,“ řekla jakoby nic.
„Tak to teda ne,“ řekl jsem a hodil ji na postel. Chvíli se kolem sebe překvapeně dívala, ale pak se zaměřila pohledem na mě a opět se usmála. 
„Tolik jsi mi chyběla,“ řekl jsem a začal ji vášnivě líbat.
„Ty mně taky,“ řekla mezi polibky a poté se do polibku úplně vložila. 


Pohled Esme…


Byla jsem tak šťastná, že se Jasper vrátil. Vrátila se totiž část mé rodiny. Alice už nebyla nešťastná, ale naopak byla radostí bez sebe. Bylo vidět, jak je ráda, že je Jasper zpět. Bylo to takové rozveselení po tom všem, co se odehrálo.
Chyběla tady ale ještě další část mé rodiny a to Bella. Brala jsem ty dva, jako další mé děti. 

Zamilovala jsem si je a Bells tady nebyla. Byla to strašná ztráta a poté, co nám Jasper řekl, kde je, přestala jsem věřit v jakoukoliv naději, najít ji.


Když jsme se s Jasperem přivítali, odešli jsme. Šla jsem dělat další návrhy na nějaký nově postavený dům, ale vyrušilo mě Alicino a Jasperovo důvěrné přivítání. Při těchto zvucích jsem se nemohla soustředit na práci, a tak jsem radši šla uklízet. Sice nebylo uklízet co, ale aspoň jsem znovu umyla okna a podlahu. Jenže, když jsem vše uklidila, pořád se z Alicina pokoje ozývaly ony zvuky. Vydala jsem se tedy na lov. 

Ulovila jsem si pár srn, a poté se šla dívat na moře. Měla jsem svůj oblíbený útes. Když byl Carlisle v práci a já neměla co dělat, chodívala jsem sem. Byl tu nádherný výhled jak na rozbouřené moře, tak i na vše okolo. Lesy, domy a spousta dalších věcí. Šlo odtud vidět dokonce i na kousek La Push. Možná se divíte, ale opravdu to tak bylo. Viděla jsem sice jen malý kousek, ale i tak, aspoň kousek. Koukala jsem se na tu nádheru před sebou a dostala náhlou chuť skočit. Nevím ani proč, ale prostě jsem chtěla. Postavila jsem se tedy na nohy a popošla až ke kraji útesu. Útes byl strašně velký. Byl vysoký více jak 400 metrů. Takovýchto míst se zde našlo jen málo. Popravdě řečeno, já měla už prolezlý každý kout Forks. 
Když byly děti ve škole a Carlisle v práci, prostě jsem se někam vydala. Jednou jsem takto našla i tento útes. Jen čirou náhodou, ale ihned jsem si ho zamilovala. 
Naklonila jsem se a koukla dolů. Byla to opravdu výška, ale pro upíra jako nic. Dodala jsem si odvahy a udělala další krok kupředu. Pořád jsem měla otevřené oči. I když jsem začala padat dolů. Pořád jsem se koukala před sebe a cítila se tak volně. Jako bych létala. Ta volnost okolo mě byla tak neuvěřitelná. Ihned jsem věděla, že tohle budu dělat častěji. S úsměvem na tváři jsem se ještě nadechla a poté prorazila hladinu vody. Úspěšně jsem se vyhýbala všem kamenům či skalkám, co byly skryty pod vodou. Když jsem se konečně zastavila, vyplavala jsem nad hladinu. Zhluboka jsem se nadechla čerstvého vzduchu a rozhlédla se okolo. Byla to ohromná změna. Vidět vše z výšky, nebo ze zdola.


Vylezla jsem z vody a rozběhla se domů. Po cestě jsem skoro uschla, ale pořád jsem měla vlhké vlasy a oblečení se na mě lepilo.


Když jsem doběhla, v obýváku už téměř všichni seděli. Až na Edwarda. Ten byl zas někde pryč. 

„Mami co se stalo?“ ptala se vylekaně Alice. Jen jsem se usmála.
„Ale nic Alice. Jen jsem něco zkusila,“ usmála jsem se znovu. Ona se na mě nechápavě podívala, po jejím příkladu i všichni ostatní. 
„Jdu se převléct, hned jsem zpět,“ oznámila jsem jim a vběhla do mého a Carlisleova pokoje. Převlékla jsem se do suchého oblečení a vlasy si pročísla hřebenem. Poté jsem se opět vydala k rodině. 
„Kde jsi byla?“ zajímal se Carlisle. Objala jsem jej a usmála se.
„Na mém tajném místečku,“ pošeptala jsem jen pro jeho uši.
„Klidně to může být i tvé místo,“ pošeptala jsem ještě. On jen přikývl.

Došli jsme společně k rodině a já se posadila Carlisleovi na klín. 

Poté jsme si začali vyprávět. 

Zhruba po hodině našeho povídání do domu vešel Edward.

Jasper se na něj podíval tak zvláštním pohledem. 

„Edwarde mus…“ zastavil se uprostřed věty, když uviděl to, na co jsme si už zvykli.

Tahle kapitolka mi příjde taková... zvláštní. Takže se nezlobte. A prosím o komentáře!

Autor: EvaBella (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Edward + Bella = Velmi dobrá kombinace 12 :