Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Edward + Bella = Velmi dobrá kombinace 13

16.07.2010 (11:30) • EvaBella • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1669×

13. kapitola

Pohled Jaspera:

„Edwarde mus-“ zastavil jsem se uprostřed věty. Zíral jsem, jak Edward kolem pasu drží Karinu, která se na něj lísá jako na… lízátko. V upířím případě – jako na krk srnky. Edward vypadal spokojeně. Usmíval se a jeho pocity byly pouze odevzdané. Necítil jsem tam lásku, ale spíše z Karininy strany nějakou silnou vlnu donucení. Nebylo mi jasné, co to je. I když jsem cítil tyto pocity, pořád jsem na ty dva koukal jako na další div světa. 

„Jaspere, no ne! Co ty tu?“ zeptal se mě s klidem v hlase Edward. Já se vzpamatoval s prvotního šoku a začal se vytáčet k nepříčetnosti. 

„Co to má znamenat?“ procedil jsem skrz zuby mezi tím, co jsem vrčel. 

„Klid,“ řekla Karina a opovržlivě si odfrkla. Tím mě však vytočila ještě víc. Chystal jsem se ke skoku, ale na rameni mi najednou přistála něčí ruka. Otočil jsem se tím směrem a spatřil Alicin výraz. Tvářila se ustaraně a její pocity byly smíšené. Bála se, byla naštvaná, ale také ji něco mrzelo. Nemohl jsem nic udělat. Napadlo mě jediné.

Utekl jsem. Ne daleko, ale někam dál do lesa. Hluboko, tak aby mě neslyšeli. Nemohl jsem se dál dívat na spokojeného Edwarda a Karinu, která nahradila moji sestru. Jak obyčejné slovo - nahradila -, ale význam toho slova. Pořád jsem nemohl uvěřit tomu, co jsem viděl. Tomu, co jsem viděl před pár chvílemi. Jak byli oba spokojení. Začal jsem naplno přemýšlet o všem, co se stalo. O minulosti i současnosti. O vzpomínkách, jak hezkých, tak zlých. Ani jsem si to neuvědomoval, ale začal jsem vše kolem sebe rozbíjet. Shazovat stromy, trhat větve, tříštit kameny a řvát.

Pohled Edwarda:

Už jsou to zhruba dvě hodiny od toho, co Jasper utekl někam do lesa. Přečetl jsem mu v myšlenkách, že nemá v plánu zase zmizet, a tak jsem to Alici hned řekl. Chápal jsem Jaspera, ale jen z části. Určitě mu vadilo, že jsem s Karinou a jeho sestra je kvůli mně pryč. Ale nechápal jsem, proč tak vyjel. Proč udělal takovou zbytečnou scénku. 

„Edwarde, skočím si koupit nějaké oblečení… počkej na mě,“ mrkla na mě Karina a poté se usmála. Ihned, co opustila dům, jsem se jakoby uvolnil. Nechápal jsem sám sebe. Proč s ní vlastně jsem? Vždyť ji nemiluji. Ani ji nemám moc rád. Ale když je tady, nemůžu se od ní odpoutat. Ten pocit, co k ní cítím, je tak zvláštní. Její myšlenky jsou tak zamilované. Vůbec to nechápu.

„Edwarde!!!“ vytrhl mě ze zamyšlení vřeštící hlas Alice, která mi vtrhla do pokoje. Jen jsem se na ni podíval stylem – co zase chceš. 
„Ty… ty… ty… idiote, magore, vole, debile…!“ Asi měla v plánu použít všechny nadávky, které znala. 

„Alice!“ okřikl jsem ji a ona přestala nadávat. 

„Co si o sobě sakra myslíš? Jasper se konečně vrátí a ty si sem napochoduješ s tou krávou blbou! A jak sis asi všiml… no, v tvém případě nevšimnul, Jaspera dost mrzí, že Bells odjela. Celou rodinu to mrzí, ale ty jediný to přehlížíš! My ji měli rádi! A tys to všechno takhle pokazil! Sakra, vzpamatuj se už konečně! Pokud si neuvědomuješ, co jsi udělal, tak to vážně promiň, ale zajdi za Carlislem, ať ti dá nějaké prášky, a nebo zajdi za někým, ať ti laskavě sdělí, co jsi udělal! Například Emmetta to taky mrzí, pokud sis nevšimnul. Docela dost to postihlo celou rodinu. Samozřejmě nemyslím tebe. Ale uvědom si, že tys ji podvedl. To tys tohle všechno způsobil. Tys jí to udělal a to tě přitom ona milovala,“ poslední tři věty už téměř šeptala a potom utekla. Šla k Jasperovi.

Podle její vize přesně věděla, kde bude. Jen jsem zíral na dveře, za kterými zmizela. To všechno, co mi teď řekla, byla pravda. Nenáviděl jsem se za to. A nemohl jsem přijít na důvod, proč jsem to vlastně udělal. Já moc dobře vím, že jsem ji miloval, ale ten den, co odjela. Ten den jsem ji milovat tak nějak přestal. Když jsem byl poblíž Kariny, tak jsem cítil divný cit. Nebyla to láska, ale zároveň jsem, když byla poblíž, chtěl být pořád s ní. A když se Karina vzdálila, věděl jsem celým svým tělem, mozkem, myslí… Prostě věděl jsem, že ona není ta pravá, že já ji nemiluji. Nechápal jsem mé počínání. Ale nemohl jsem si pomoct. Ty pocity, co jsem cítil ke Karině, se tolik lišily od těch, co jsem kdy cítil k Belle. Začal jsem přemýšlet nad tou dobou, kdy jsme byli spolu. Naše společné lovy, naše milování, naše polibky, čas strávený s ní. 
Nevím, jak dlouho jsem takto uvažoval, ale do pokoje najednou přišla Karina. Všechny ty pocity ze mě opadly a já se Kariny nemohl vynadívat. 

„Jsi nádherná,“ řekl jsem s úsměvem. 

„Děkuju,“ řekla na oplátku ona a políbila mě. Polibek jsem jí s radostí opětoval. „Miluji tě,“ řekla, když jsme se od sebe odtrhli. Ještě nikdy jsme si tyhle slova neřekli. Já nevěděl, co říct. Vždyť ji nemiluji! Proběhla mi hlavou myšlenka. Karina se na mě dívala s pohledem plným lásky, ale já se takto dívat na Karinu nemohl. Prostě to nešlo. Nemohl jsem jí říct, že jsem do ní úplný blázen, a že ji miluji nade vše. Pořád se na mě dívala a její pohled se stával nedočkavým. 

„Díky,“ řekl jsem. Nechápu, jak jsem to mohl říct, ale prostě jsem to řekl. 

„Cože?“ vyjekla. Já jen pokrčil rameny. „Díky? Děláš si srandu?“ rozčilovala se. Já na ni jen hleděl jako na nějaký přízrak. Jak se dokáže v jedné vteřině změnit z hodné holky na rozzuřenou saň. 

„Tak to…“ odmlčela se a podívala se na stěnu. Potom řekla "panebože" a práskla sebou na postel. Až tady nahoře jsem slyšel, jak se Emmovi vrátil humor. I Esme se pochechtávala. 

„Díky… Brácha, to bych neřekl ani já! Ty seš ale kopyto!“ pomyslel si Emm. 

„Chudáček… Díky. Jak ho to jen napadlo? Lituji ho. Nechtěla bych zažít pohled na rozzuřenou Karinu, ala já ji nemám ráda ani tak, takže to je vlastně jedno. Kdyby tak vypadla z tohohle domu. Vůbec by mi nevadilo, kdyby Edward podvedl ji s Bellou, to by bylo milionkrát lepší než tohle, ale nejsem vůbec nadšená s toho, co udělal Belle, přitom takový nikdy nebyl… Ach jo,“ pomyslela si Esme a já se nestačil divit.
„To je vážně pitomec první třídy,“ pomyslela si Rose a na to si opovržlivě odfrkla.

Koukal jsem se na rozzuřenou Karinu, poslouchal myšlenky rodiny a nestačil se divit. Od Rose a Emma mě myšlenky ani nepřekvapily, ale myšlenky Esme mě vykolejily. Ona ji neměla ráda. Esme, ta věčně milující osoba, která si zamilovala ihned každého. Tedy to jsem si aspoň myslel. Ona Karinu neměla ráda. Ona ji tady nechtěla. Esme chtěla, ať jde pryč. Radši by brala, abych byl nejdříve s Karinou a ji podvedl s Bells. Co jsem to jen provedl. Já… ona… oni ji nenávidí! Bellu milovali a milují a na Karinu se nemůžou ani podívat. Jsou dvě možnosti.

První… Zůstaneme tady a já budu mou rodinu přehlížet. 
Druhá… Odstěhuje se…

Asi vás to nepotěší, ale teď tady nějakou dobu žádná kapitola nepřibude. Počítač jde do opravky a já jedu pryč. Doufám, že se vám tato kapitolka líbila a prosím o komentáře!

Autor: EvaBella (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Edward + Bella = Velmi dobrá kombinace 13 :