Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Edward + Bella = Velmi dobrá kombinace 14

27.08.2010 (20:45) • EvaBella • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 2095×

14. Kapitola

Pohled Edwarda…

První… Zůstaneme tady a já budu mou rodinu přehlížet. 

Druhá… Odstěhuje se.

„Musíš se odstěhovat,“ řekl jsem.

„Co?“ řekla ještě rozzuřeněji než kdy jindy. Ani když jsem jí řekl – zhruba před pěti minutami - díky, když mi vyznávala lásku. 
„Bohužel… Jinak to nejde. Má rodina a všichni. Prostě musíš jít pryč,“ řekl jsem sklesle. Najednou jsem uslyšel tlumené: 
„Juhů!“ v podání Emma. Jak šťastně zněl. Jejich myšlenky se zaměřili na jedno: Konečně vypadne… 
Takovou radost jsem jim neudělal už dlouho. 

„Jak to myslíš, jako? Odstěhovat?“ jančila.



Pohled Kariny…

On řekl, že se mám odstěhovat? Co to k sakru! Co můj dar? Nikdo o něm neví, ale zatím jsem ho ovládala skvěle! A on... Co se to k sakru děje? Můj dar… ovládat mysl. Bohužel jedna chyba. Dokážu ovládat pouze jednoho. A teď se to takhle pokazí? On… ovládá svou mysl sám! Ať se snažím jak chci. Nemůžu ho ovládat. Ovládám ho už jen poslední částí a to je ta, že si myslí, jak moc mě zbožňuje, ale už jen napůl. Celé se to pokazilo tím, když mi odpověděl díky na to, že ho miluji. Naštěstí je tady ještě jedna věc. Moje myšlenky jsou chráněny, tedy z části. Když je pod mou mocí, slyší je, ale jakmile jsem pryč a on není mou mocí nijak ovlivňován, všechny mé myšlenky zapomene. Neboli spíše řečeno si myslí, že mé myšlenky byly mířeny pouze a pouze na jeho osobu. Tohle se ještě nestalo! Aby někdo přelstil můj dar. Znám jen jedinou možnost, jak se dá můj dar – tak zvaně – přelstít. Pevně se rozhodnul. On něco strašně chce. 

Jsem v koncích…



Pohled Edwarda…

„Ano odstěhovat,“ řekl jsem a byl jsem si čím dál jistější. Ona se nasupeně zvedla a šla k šatně. Zalezla tam a po dvou minutách vylezla se dvěma kufry. 
„Jak myslíš,“ řekla klidnějším tónem. Najednou do pokoje vtrhla Rose. 
„Dveře jsou zde,“ řekla a ukázala na dveře, které vedly do mého pokoje.
„Doprovodím tě,“ dodala ještě. Karina nasupeně otevřela dveře a vypochodovala z – teď už – mého pokoje. Při tom dupala jako stádo koní. 

„Klidně se můžeš stavit…,“ řekla najednou Rose a mě vyskočilo obočí tak vysoko, že jsem se bál, aby nebylo na stropě, „…až bude konec světa,“ dodala a mé obočí se vrátilo tam, kam patří. Slyšel jsem třísknutí dveří a já se opět uvolil. Ale zaslechl jsem Karininy myšlenky.

Sakra! První bytost, která zvládla můj dar ovlivnit. Tohle není dobrý.
Všechno jsem pochopil. Ona mě měla celou dobu, pod vlivem svého daru! Ihned jsem letěl do obýváku. 

„Ale, ale… Náš inteligentní bratříček,“ řekla posměšně Rose.

„To nebyly moje rozhodnutí,“ řekl jsem. Rose se zastavila v půlce pohybu a během vteřiny byly v obýváku všichni, co byly v tu dobu v domě. 

„Jak to myslíš?“ zeptal se Emmett nechápavě. 

„Ona má dar,“ řekl jsem. Rose si jen odfrkla. Podíval jsem se na ni. 

„No… a to ten dar, jako nějak vypnula, abys ji vykopnul z našeho domu?“ zeptala se posměšně.

„Ne. Když odcházela, zaslechl jsem, jak v myšlenkách nadává, že jsem ovlivnil její dar, nebo něco takového,“ vysvětlil jsem. Rose mi konečně začala aspoň trochu věřit. 

„Takže říkáš, že ona na tebe celou tu dobu používala svůj dar?“ vložila se do toho Esme. Jen jsem přikývnul. 

„Tím se všechno vysvětluje!“ řekl Emm.

„Ne všechno,“ řekla Rose a zase se začetla do časopisu. Nechápal jsem ji. Její myšlenky nic neřekly. V hlavě se zabývala pouze tím módním časopisem. 

„Co ještě?“ zeptal jsem se.

„Nic,“ odsekla. „Měl bys na to přijít sám,“ dodala ještě. 

„Myslíš, že se vrátí?“ zeptal se Emm. Jen jsem zakroutil hlavou. Karina zpět určitě nepáchne. Doufám…

Musel jsem se ujistit. Proto jsem vzal do ruky telefon a vytočil, už tak známé číslo.

„Edwarde?“ řekla překvapeně.

„Ano, jsem to já, a abys věděla, vím o tvém daru. Vím o tom, že to nebyly mé rozhodnutí. A taky vím, jak tvůj dar ovlivnit. Dávej si na mě pozor, protože pokud tě ještě někdy uvidím, budu poslední upír, člověk, bytost, kterou uvidíš!“ procedil jsem skrz zuby a zavrčel. Potom jsem zavěsil. Emm přišel a se slovy: Brácha, seš to zas ty. Mě poplácal po zádech. 

„Jak dlouho si myslíš, že tě ovládala?“ zeptala se Esme najednou.

„To opravdu nevím…,“ řekl jsem sklesle.

***

Ani nevím, jak dlouhá doba uběhla, ale Alice a Jasper se vrátili. Alice byla ráda. Všechno to viděla. Od toho, co Karina odešla, až po to, co jsem vše pochopil a řekl to rodině. Potom taky, jak jsem Karině zavolal. To viděla taky.

,Jasperovi jsem řekla, jen málo. A to, že se odstěhovala. Řekni mu to ty,‘ poslala mi Alice myšlenkou. Pouze jsem nenápadně přikývl.
„Jaspere?“ řekl jsem zdráhavě. Ten se na mě jen podíval. 
„Můžeme si promluvit?“ zeptal jsem se. Pouze přikývl. Posadil jsem se na pohovku a Jasper mě napodobil. Alice se vypařila nahoru do pokoje.
„Chtěl bych ti něco říct,“ řekl jsem a přitom se díval na koberec pod mýma nohama. 
„A co?“ zeptal se otráveně. Jeho myšlenky byly jednoznačné. Mířily k mé smrti. A to co nejhorší.
„Karina…,“ začal jsem mu vyprávět celý příběh od začátku. Přesněji od toho, co Bella odešla. 
„A to je všechno,“ dokončil jsem svůj dlouhý monolog vysvětlování.
„Dobře,“ řekl pouze a zvedl se. V myšlenkách už mě nechtěl zabít. Tedy nechtěl mě zabít tak krutě. 

„Omlouvám se,“ řekl jsem ještě.
„Mně se nemáš za co omlouvat,“ řekl a myšlenkou mi poslal: ‚To má sestra je ta, který by měla slyšet tvé omluvy,‘ poté se vypařil za Alicí. Zůstal jsem tam sedět na pohovce v obýváku a jediné, co jsem slyšel, bylo tikání hodin, které byly na stěně. Ostatní se vypařili. Šli na lov, nebo tak něco. Ani Esme tady nebyla. Začal jsem uvažovat o všem. Co jsem jí udělal. A Jasperova slova jsem si vzal k srdci. Měl pravdu. To jí se musím omluvit. To ona musí slyšet pravdu. To Bella je ta, která pro mne znamená vše. 
Nečekal jsem ani minutu a vytáhl mobil. Potom jsem si však uvědomil, že mi to nezvedne. Mé číslo zná a taky zná číslo pevné linky. Proto jsem si vzal bundu, klíče od auta a vyrazil jsem k nejbližší telefonní budce. Jel jsem až do Forks. A tam jsem jednu zahlédl. Zastavil jsem a běžel do budky. Vhodil jsem do telefonu nějaké drobné a vytočil její číslo. Nečekal jsem ani deset vteřin a už to někdo zvedl.
„Ano?“ ozval se ze sluchátka její líbezný hlas. 
„Bello, ona na mě použila dar,“ řek jsem tak rychle, jak jen jsem mohl. 
„Edwarde…,“ zašeptala. Poté jsem slyšel jako by ukápla kapka. 
„Bello, já… to nebyl já… její dar,“ zašeptal jsem.

„Já… vrať se, prosím… miluju tě,“ zašeptal jsem. Slyšel jsem, jak se zhluboka nadechla a poté dýchat přestala.
„Řekni mi, co se stalo,“ zašeptala najednou. Tak jsem ji tedy řekl všechno. To, že mě Karina ovládala a kvůli tomu jsem s ní byl. To všechno.

„Věřím ti,“ řekla, když jsem jí to všechno řekl. 

„Vrať se,“ porosil jsem znovu. Jenže potom řekla něco, co jsem vůbec nečekal...

Tak, jak se vám líbila tato kapitola? Doufám, že aspoň trošku... Prosím o komentáře... :))

Autor: EvaBella (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Edward + Bella = Velmi dobrá kombinace 14: